Varování z Přerova aneb Kde končí demokracie?

Zdá se mi, že město, ve kterém tak rád žiji, se stává v poslední době až moc populární. Bohužel v tom horším slova smyslu. Ještě neutichl povyk kolem bezohledného ničení kulturní památky (spolkového domu Komuny), a je tu situace snad ještě horší. Ulicemi města v sobotu 10. března kráčela mrazivá přítomnost znevažující a plivající na hrdou minulost.
Společně se svými spoluobčany jsem hrdý na to, že před 62 lety, přesněji 1. května 1945 naši dědové a otcové pozvedli hlavy a jako první v českých zemích ozbrojeným povstáním vystoupili proti zlovůli nacistických okupantů. Proti útlaku a tyranii, která dlouhých šest let ponižovala a devastovala. Přerovské povstání stálo život 53 Přerovanů. Nejvíce z řad tehdejších zaměstnanců železnice. V roce 1945 nasazovali své životy při odporu proti nacistům. V roce 2007 se na té samé železniční stanici šikovali k pochodu Přerovem lidé, kterým myšlenky nacismu, rasismu a nadřazenosti nadlidí nejsou vůbec cizí.
Stejně jako ve dvacátých a třicátých letech minulého století rostla síla německých nacistů, a tím snaha o totální likvidaci zejména levicově smýšlející skupiny obyvatel, pochodovali v maskáčových stejnokrojích, ve vojenských botách a s pečlivě vyholenými lebkami chlapi mladí, i ti zralejší, s ideou zabránění růstu komunistického vlivu jak v Přerově, tak v naší zemi, a nakonec v celé Evropě a na celém světě. Podobnost čistě náhodná? Podobnost velmi nebezpečná! Bylo velmi poučné sledovat zejména starší občany našeho města, kteří se chtíc nechtíc stali svědky této ultrapravicové promenády. V očích byl vidět strach a každou chvíli padla otázka, »čeho jsme se to opět dočkali?«. Sedmnáct roků uplynulo od slibů svobodného demokratického života. A kde je ta svoboda, když jistě dobře organizované skupiny neonacistů čím dále drzeji a pod dohledem policejních jednotek hlásají omezení svobody a demokracie druhých. Zdá se, že semena zla, postupně a cílevědomě zasévaná takovými ideovými vůdci antikomunismu, jako jsou pánové Štětina a Mejstřík, přinášejí své prvé velmi trpké a prudce jedovaté plody.
Na druhé straně bylo vidět na lidech, kteří se stali buď náhodnými či cílenými pozorovateli této ostudné akce, že jejich sympatie měla početně menší skupina levicových radikálů, kteří se stoupencům skupiny »Národní korporativismus« postavili čelem. Svými těly a transparenty postavili hráz napříč jedné z nejfrekventovanějších ulic Přerova, kde ultrapravičáci měli povoleno manifestačně pochodovat. A pod tlakem sborového »No pasaran!« , »Neprojdou« donutili policejní jednotky odklonit pochod neonacistů nekratší cestou na centrální náměstí Přerova. Neprošli, a manifestační několikakilometrový pochod ulicemi města neznesvětil památku hrdinů Přerovského povstání, a neponížil důstojnost města s hrdou sedmisetpadesátiletou historií. To co nedokázala (pokolikáté už?) přerovská radnice, dokázala neohrožená hrstka mladých antifašistů. Bohužel nakonec se síla moci a pořádkových oddílů obrátila proti nim a živý zátaras přes Čechovu ulici rozehnala za pomoci obušků, psů a koní s připraveným vodním dělem pod dozorem stále kroužícího vrtulníku. Ale abych byl objektivní, díky celodenní, vysoce profesionálně zvládnuté akci nedošlo v Přerově k takovým jevům jako nedávno v Otrokovicích. Nebyli zranění, nebyly škody na majetku.
Čím ukončit toto smutné povídání. Snad smutným konstatováním, že se opět ukazuje neschopnost státu a jeho zastupujících úřadů postavit se proti akcím ohrožujícím demokracii a lidskou svobodu u nás. Svou sílu si troufnou ukázat snad jen při zákazu pochodu proti cizím vojenským základnám na území naší vlasti -Magistrát hlavního města Prahy, netroufnou si však zakázat pochod neonacistů nejfrekventovanějšími ulicemi města – Magistrát Přerova. Přitom stačilo tak málo, ze zákona právu shromažďovací mu vyhovět a holé lebky vykázat na okraj města, do prostorů, které jsou například v Přerově vyhrazeny pro hostování cirkusů.

Foto popis|

O autorovi| Josef NEKL, zastupitel města Přerova (KSČM), kandidát doplňovacích voleb do Senátu PČR