Usnesení Evropského parlamentu o Rusku, zejména o případu Estona Kohvera, Olega Sencova a Alexandra Kolčenka

Evropský parlament,

– s ohledem na ruskou ústavu, zejména na článek 118, který stanoví, že spravedlnost vykonávají v Ruské federaci pouze soudy, a na článek 120, který stanoví, že soudci jsou nezávislí a řídí se pouze ruskou ústavou a federálním právem,

– s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2015 o vraždě vedoucího představitele ruské opozice Borise Němcova a stavu demokracie v Rusku(1), s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Rusku, zejména na své usnesení ze dne 15. ledna 2015 o Rusku, zejména o případu Alexeje Navalného(2), na své usnesení ze dne 30. dubna 2015 o případu Nadiji Savčenkové(3) a usnesení ze dne 10. června 2015 o stavu vztahů mezi EU a Ruskem(4),

– s ohledem na prohlášení o rozsudku nad estonským policistou Estonem Kohverem, které dne 19. srpna 2015 vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federica Mogheriniová,

– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky ze dne 25. srpna o rozhodnutí ruského soudu v případu ukrajinských občanů Olega Sencova a Alexandra Kolčenka,

– s ohledem na své předchozí zprávy a usnesení o Rusku, zejména na své doporučení Radě ze dne 23. října 2012 o zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(5), usnesení ze dne 13. června 2013 o právním státě v Rusku, usnesení ze dne 13. března 2014 o Rusku: rozsudky vynesené nad demonstranty účastnícími se protestů na Blatném náměstí(6), ze dne 23. října 2014 o zrušení nevládní organizace Memorial (nositelky Sacharovovy ceny za rok 2009) v Rusku(7) a na doporučení Evropského parlamentu Radě ze dne 2. dubna 2014 o zavedení společných vízových omezení pro ruské státní úředníky zapojené do případu Sergeje Magnitského(8),

– s ohledem na sedmou pravidelnou zprávu o Ruské federaci(9), kterou na svém 3 136. a 3 137. zasedání(10) posoudil Výbor OSN pro lidská práva, která se konala ve dnech 16. a 17. března 2015,

− s ohledem na konzultace mezi EU a Ruskem o lidských právech ze dne 28. listopadu 2013,

– s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že Ruská federace se jako řádný člen Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a OSN zavázala k dodržování zásad demokracie, právního státu a k dodržování základních svobod a lidských práv; vzhledem k tomu, že v posledních měsících dochází v Rusku k řadě případů závažného porušování zásad právního státu a k přijímání restriktivních právních předpisů, panují vážné obavy ohledně dodržování mezinárodních a vnitrostátních závazků ze strany Ruska; a vzhledem k tomu, že Evropská unie Rusku opakovaně nabízela další pomoc a odborné poradenství při modernizaci jeho ústavního a právního řádu a při jeho dodržování, a to v souladu se standardy Rady Evropy;

B. vzhledem k tomu, že estonský policista Eston Kohver byl v září 2014 násilím odveden z estonského území tajnou službou FSB a následně nezákonně zadržen v Rusku, což je čin, který představuje jasné a vážné porušení mezinárodního práva;

C. vzhledem k tomu, že ukrajinský filmový tvůrce Oleg Sencov a občanský aktivista Alexandr Kolčenko, kteří se stavěli proti nezákonné anexi Krymského poloostrova Ruskem, byli v květnu 2014 zatčeni za údajnou činnost, kterou vykonávali na Krymu; vzhledem k tomu, že s nimi bylo nakládáno jako s ruskými občany, ačkoli mají ukrajinské občanství;

D. vzhledem k tomu, že se tvrdí, že Oleg Sencov i Alexandr Kolčenko byli vystaveni mučení a krutému zacházení, které vedlo k nezákonnému získání výpovědí, kterým byla následně přisouzena právní hodnota;

E. vzhledem k tomu, že Oleg Sencov a Alexandr Kolčenko byli souzeni před vojenským soudem za zločiny, které plně přísluší občanským soudům; vzhledem k tomu, že tento soudní proces vykazoval četná a vážná procesní pochybení;

F. vzhledem k tomu, že zvláštní zpravodajka Rady pro lidská práva o nezávislosti soudců a právníků Gabriela Knaulová ve své zprávě vydané v dubnu 2014 poté, co oficiálně navštívila Ruskou federaci, vyjádřila vážné znepokojení nad tvrzeními, že soudnictví je vystaveno přímým a nepřímým hrozbám a nepatřičnému vlivu, vměšování a nátlaku;

G. vzhledem k tomu, že je stále více nezbytné přijmout vůči Rusku neústupnou, soudržnou a komplexní politiku EU, kterou by respektovaly všechny členské státy;

H. vzhledem k tomu, že balíček opatření k realizaci minských dohod předpokládal propuštění a výměnu všech rukojmích a všech nezákonně zadržovaných osob na základě zásady „všechny za všechny“;

I. vzhledem k tomu, že řada procesů a soudních řízení konaných v posledních letech, včetně případu Navalného, Magnitského a Khodorovského, vyvolala pochybnosti ohledně nezávislosti a nestrannosti soudních institucí Ruské federace;

J. vzhledem k tomu, že EU opakovaně nabídla další pomoc a odborné zkušenosti prostřednictvím „partnerství pro modernizaci“ s cílem podpořit Ruské snahy o demokratizaci a dodržování svého ústavního a právního řádu v souladu se standardy Rady Evropy;

1. důrazně odsuzuje rozsudek, který vynesl pskovský regionální soud a rovněž celý soudní proces estonského policisty Estona Kohvera, který byl odsouzen na 15 let vězení poté, co byl v roce 2014 násilně odveden z území Estonska, které je součástí EU; považuje tento případ za porušení mezinárodního práva a základních justičních norem;

2. naléhavě žádá Ruskou federaci, aby jednala v souladu se svými mezinárodními závazky a aby okamžitě propustila Estona Kohvera a zaručila jeho bezpečný návrat do Estonska;

3. vyjadřuje své nejhlubší přesvědčení o tom, že Estonu Kohverovi nebylo poskytnuto právo na spravedlivý soud již od samotného počátku, neboť v případu nebylo umožněno žádné veřejné slyšení, estonskému konzulovi nebyla umožněna účast na slyšeních, Estonu Kohverovi nebyla poskytnuta odpovídající právní pomoc a že ho navíc nesměla navštívit žena a rodina a bylo mu přikázáno podstoupit neodůvodněné psychiatrické vyšetření, o němž chybí bližší informace;

4. důrazně odsuzuje nezákonné odsouzení a uvěznění Olega Sencova a Alexandra Kolčenka; vyzývá Ruskou federaci, aby je okamžitě propustila a zajistila jejich bezpečný návrat na Ukrajinu; požaduje, aby ruské orgány okamžitě prošetřily tvrzení o tom, že obžalovaní byli vystaveni mučení, jak uvádí obžalovaní i svědci v případu, a které žalobce během procesu popřel, a aby tak učinily nestranným a účinným způsobem; žádá, aby toto vyšetřování bylo zpřístupněno také mezinárodním pozorovatelům;

5. vyzývá k propuštění všech nezákonně zadržovaných ukrajinských občanů, včetně Nadiji Savčenkové, a to v souladu s dohodnutým „Balíčkem opatření k realizaci Minských dohod“ a závazkem propustit všechny rukojmí a všechny osoby zadržované v souvislosti s konfliktem na Ukrajině;

6. vyslovuje politování nad tím, že právo a spravedlnost jsou v Ruské federaci používány jako politické nástroje v rozporu s mezinárodním právem a normami, což umožnilo odsouzení ukrajinského filmového tvůrce Olega Sencova na 20 a Alexandra Kolčenka na 10 let vězení za to, že vyjadřovali své názory, v nichž odráželi aktivní proukrajinské postoje vůči nezákonné anexi Krymu Ruskou federací; zdůrazňuje, že v žádném případě nemohli být souzeni vojenským soudem a že veškerá svědectví získaná mučením a dalšími nezákonnými prostředky byla nepřípustná;

7. důrazně odsuzuje bezostyšné porušování územní celistvosti Ukrajiny a Estonska, k němuž došlo nezákonným únosem občanů těchto dvou zemí, aby mohli být obviněni před ruským soudem;

8. zdůrazňuje, že ruské soudy nejsou příslušné pro souzení činů spáchaných mimo mezinárodně uznávané území Ruska a zdůrazňuje, že soudní proces by ve všech třech případech neměl být považován za legitimní; vyzývá Radu a Komisi, aby se těmito případy zabývaly v kontaktu s ruskými orgány a podaly o nich zprávu Parlamentu; vyzývá členské státy, aby se těmito případy zabývaly při dvojstranných jednáních;

9. zdůrazňuje, že ruské orgány a soudní personál nesou bezvýhradnou odpovědnost za bezpečí a dobré podmínky zadržovaných osob a že musí být plně respektováno jejich právo na návštěvy rodin, kontaktování svých diplomatických zástupců, na odpovídající lékařskou péči, soudní a konzulární konzultace a na celistvý přístup jich samotných i jejich právních zástupců ke všem dokumentům a důkazům o jejich obviněních;

10. připomíná Rusku důležitost naprostého souladu s mezinárodními právními závazky, a že soudní rozhodnutí musejí být přijímána účinným a nestranným způsobem, musejí být nezávislá a plně v souladu s právem a zakládat se na podložených důkazech a být oproštěny od jakéhokoli politického vměšování; domnívá se, že by Ruská federace jakožto člen Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě měla ctít povinnosti, k nimž se zavázala;

11. vyzývá k intenzivnímu trvalému sledování porušování lidských práv v Rusku a na územích, která jsou v současné době k Rusku připojena; vyjadřuje hluboké znepokojení nad zhoršováním stavu lidských práv a vyzývá ruské orgány, aby tato práva dodržovaly v Rusku a na Krymu po jeho nezákonné anexi, a to včetně práv na svobodu projevu, sdružování a shromažďování, a včetně zásady právního státu; konstatuje, že Rusko nadále porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech;

12. naléhavě vyzývá předsedu Evropské rady a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku, aby předložili komplexní politickou strategii, která EU umožní znovu se ujmout iniciativy a vůči Rusku vést aktivní politiku;

13. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace.