Starý dobrý Havel

Malostranské pohledy Jaromíra Štětiny

Minulý týden slavila Evropská unie padesátiny. Ve Valdštejnském paláci jsme měli k výročí slovutnou konferenci. Závěrečný projev přednesl Václav Havel. S elegancí převedl řeč ke svému oblíbenému tématu obrany lidských práv. Padla jména jako Barma, Kuba, Čečensko a europoslanci vyslechli exprezidentovu výtku o neschopnosti Evropy se jasně vyjádřit k diktátorským režimům. Seděl jsem v lavici asi tak deset metrů před Václavem Havlem spolu s kurdským lékařem žijícím v Česku Yektou Uzunoglu. Chvíli jsem se díval na Havla, chvíli na Uzunogla a cítil jsem, jak se začínám ošívat. Řádění federální ruské armády v Čečně a vojenské junty v Barmě je ohavné, havlovský slovník je mi blízký, ale v ten moment jsem cítil jeho projev jako nepatřičný, skřípající až běda. Doktor Uzunoglu totiž v ten moment už sedmý den držel hladovku na protest proti tomu, že se soudní proces, kterým se hodlá očistit z falešných obvinění, táhne už neuvěřitelných třináct let. Proces, který se famózně stává hanbou naší justice i našeho státu. V řetězové čtyřiadvacetihodinové hladovce se k Uzunoglovi už připojily desítky lidí. K čemu tady Kuba, k čemu Barma, pane exprezidente…? Den nato jsem se dozvěděl, že se Václav Havel k symbolické hladovce připojil také. Netuší, jak se mi ulevilo, že se ukázal jako starý dobrý Havel.

» další informace najdete na www.jaromirstetina.cz