Slovo o poturčencích

Už celý národ je zásluhou sdělovacích prostředků – televize, rádia a novin, seznámen s iniciativou senátorů Klubu otevřené demokracie, především pánů Štětiny a Mejstříka, prosadit novelu trestního zákona, podle které by byla trestná propagace symbolů komunismu stejně jako propagace fašismu. Za tím účelem byla připravena petice s názvem » Zakažme komunisty«. Již z názvu jasně vyplývá, o co kráčí. Senátor Štětina se obrátil na celému národu známého Petra Uhla s prosbou o podporu této petice. Petr Uhl panu Štětinovi odpověděl dopisem, který byl zveřejněn v Haló novinách. Dopisy se novinám zasílají, aby je zveřejnily. Haló noviny tak učinily. Já, čtenář, jsem si odpověď Petra Uhla př ečetl několikrát, a zde je moje stanovisko:
Má-li někdo ze známých politiků u nás právo mít rudě před očima, když slyší slovo komunismus (především než páni Štětina, Mejstřík, Smoljak apod.), je to Petr Uhl, který byl za svou činnost 9 let vězněn. Ve své odpovědi dal panu Štětinovi lekci z demokratického myšlení a myšlení vůbec.
Děkuji Petru Uhlovi a smekám. Před pány Štětinou a Mejstříkem nesmekám.
Narodil jsem se ve Vídni. Žil jsem zde až do uzavření českých škol v roce 1941. Byli jsme rodinou činnou v české menšině. Když velký Rakušan Hitler svou vlast přetvořil na Ostmarku, tak nebylo náhodou, že mnohdy jsme se nejvíce museli obávat různých těch, zřejmě už podle jména, poturčenců. Gauleiterem Vídně byl Parteigennosse Klobotschnigg, a v naší ulici se otec, po matčině, možno říci, násilné smrti, po návratu z věznice, musel obávat Blockleitera pana Morawetze, který na něj dohlížel. Když někdy čteme o různých aktivních současných sudeťácích, můžeme si všimnout, že už podle jména dosti často jde asi o poturčence. Poturčenec horší Turka. To platí ve všem, i v politice.

O autorovi| člen OV KSČM v Praze 3