O vysušení bažiny senátorem Štětinou

Kdosi mi říkal: ‘Ti, kteří do roztrhání těla sloužili minulé moci, jsou dnes největšími odpůrci tehdejšího režimu.’ Musím přiznat, že mnohokrát jsem se přesvědčil, že onen dotyčný měl pravdu. Naposledy, když jsem si přečetl nenávistný rozhovor tzv. nezávislého senátoraJaromíra Štětiny v MF Plus č. 44/06. Nemohu všechny geniální myšlenky pana Štětinyocitovat, některé však stojí za to si bez komentáře přečíst. Svědčí opravdu o jeho ‘demokratičnosti’ a lásce k ‘pravdě`.
K zákazu KSM: »Beru to jako veliký úspěch. Podle mě je zákaz KSM prvním krokem k tomu, aby byla zrušena Komunistická strana Čech a Moravy… Zákaz svazu beru jako jedno z dílčích vítězství v boji proti extrémismu…«
K rušení soukromého vlastnictví: »Každopádně komunistický požadavek změny společenského systému a násilné rušení soukromého vlastnictví je protiústavní…«
K teroru: »…některé extrémistické strany mají použití teroru a násilí zakódováno ve svých programech. Mladí komunisté to říkají otevřeně, ti ‘staří` mají pravdu zaobalenou v programu… Komunisté se nezřekli násilí, které páchala jejich předchůdkyně KSČ… V KSČM jsou a volí ji i lidé, kteří mají sklon právě k onomu násilí, k oné ozbrojené revoluci… Komunistický teror je stále ještě živý…« K omluvě: »Sjezd jasně říká, že se nemá za co omlouvat… Říkají, že se za praktiky své předchůdkyně omlouvat nebudou.«
K většímu nebezpečí: »Mám za to, že u nás je stále mnohem nebezpečnější extrémismus levicový.«
K řešení: »Tvrdím, že se musíme nejdříve vypořádat s nenávistí jednou – mám na mysli tu třídní… My jsem začali stavět na bažině, aniž ji předem vysušili. Bažinu vysušíme tím, že se vypořádáme s naší komunistickou minulostí a s ideologií současné komunistické strany.«
Pan Štětina nabízí proto jednoduché řešení: předkládá Senátu návrh usnesení na zřízení dočasné komise, která by měla posoudit ústavnost KSČM a protože věří, že se to prokáže, bude následovat její zákaz. Už se tedy nepůjde do vězení za používání názvu ‘komunistická`, ale i za samotné členství ve straně, bude ji zabaven majetek a spáleny panem Štětinouurčené knihy. Jak jinak, pan Štětina je demokrat. Co na tom, že celá Evropa ztuhne zděšením. Nový McCarty nebude na nikoho brát ohled.
Výše uvedené myšlenky vyslovené panem senátorem nemá cenu rozebírat. Snad však stojí za to upozornit na manipulaci se slovy. Ono ‘násilné rušení soukromého vlastnictví` jaksi nemohl najít dokonce ani v Marxovi a Leninovi, na něž se odvolává. Mluvili o výrobních prostředcích, nikoli o tom, čím hrozila buržoazie už v letech po Říjnu, zespolečenštěním žen a dětí a znárodněním i těch nejsoukromějších věcí, dokonce snad i osobního prádla a hrnečku na kafe. I s onou ‘omluvou` to bude jinak. KSČ se ještě na mimořádném vánočním sjezdu v roce 1989 omluvila za minulé prohřešky, KSČM několikrát za sebou se k této problematice na sjezdech i jinde vrátila, a vždy v té či oné formě omluvu opakovala. Když předloni ji znovu někdo vyžadoval, konstatovala, že není důvod dokola opakovat slova omluv, byla-li již vyřčena. Osobně se domnívám, že však v oné době byly dvě strany mince. Até druhé, která se podílela na vraždách a ničení majetku pod pseudodemokratickými hesly, se žádost o omluvu netýká? Proč ne? Protože to pan Štětina chce? Protože jen to, co on říká je správné?
Pan Štětina v minulém režimu patřil k prominentům. Syn diplomata v Pekingu, novinář, jenž se souhlasem příslušných sovětských bezpečnostních složek, jinak to nebylo možné, alespoň podle tvrzení dnešních znalců SSSR, uskutečnil své expedice v několika oblastech, kam cizinec nesměl – pracoval jsem také v tisku, ale nebylo mi umožněno dostat se do míst, s nimiž nás v tehdy vydávaných knihách seznamoval. Proč on dostal souhlas a jiní ne? Tvrdí, že do SSSR se dostal dokonce i bez pasu. Prý podloudně. A jednou utekl za kamarády ze zájezdu CKM na Jenisej a představte si, že ho nikdo při návratu skupiny domů nehledal. Pak přišel převrat a Jaromír Štětina musel hledat svou novou identitu. Našel ji. V antikomunismu. Na jeho vlnách vplul i do Senátu. A začal plavat. V čích službách, nám ukáže čas.
Nyní chce pan senátor vysušit bažinu. Myslím, že by napřed měl sušit tu svou.