Kolik stojí komunista?

Kolik stojí komunista?
Hodně. To si při nynější vládní krizi uvědomuje už snad každý. Blýská se sice na resuscitovanou trojkoalici s druholigovými politiky, komunisté ale stále ještě nejsou ze hry.

Pod stále rudější září nad Prahou mají o ceně komunistů jasno senátoři Jaromír Štětina a Martin Mejstřík. Podle nich nestojí za nic. Dokonce podali trestní oznámení, které KSČM, Komunistický svaz mládeže a jeho periodikum Mladá pravda obviňuje z šíření třídní zášti a boření demokracie. „Vyzývá se zde k třídnímu boji, ke svržení demokratického režimu, k použití síly, k použití třídního boje, odvolává se na teoretickou část marxisticko-leninského učení, na leninismus,“ prohlásil Jaromír Štětina. I kdyby senátoři uspěli (což je velmi nepravděpodobné), zůstane smutnou skutečností, že demokraté nedokázali po roce 1989 pětině obyvatel vysvětlit podstatu diktatury proletariátu. Opačně se na rudé poslanecké lavice dívá premiér Stanislav Gross. Odideologizovaný oportunista vidí v KSČM jen jednačtyřicet duší, kteří mu pomohou udržet se v čele zemřelé vlády. A na to komunisté, po patnácti letech odstrkovaní od koryta, slyší. Zatímco stranický deník Haló noviny plive na „komunistobijce“ Štětinu a Mejstříka, Grebeníček škádlí Grosse, aby dělal „více levicovější“ politiku.

Poručíme větru, dešti

Za co si nakonec Gross komunisty koupí? Pokud mu nevyjde klička s obnovením trojkoalice pod vedením diplomata Jana Kohouta, bude to prý za zákon o majetkových přiznání. Měl by ale vědět, že pokud se opře o rudou sílu, nezůstane jen u socialistických majetkových přiznáních. Co dále najdeme v komunistickém programu? Je jisté, že pro soudruhy není nejdůležitější „podstatné zvýšení míry využívání odpadu“ či „zachování regionálních tratí pro dopravu osob ve veřejném zájmu (do zaměstnání, škol, k lékaři, za kulturou)“. Při pohledu do programu KSČM, ze kterého stále vane duch sjezdů v Paláci kultury, nalezneme zásadní demontáž demokratického kapitalismu: „Za základní příčinu stupňujících se problémů světa i naší společnosti považuje KSČM kapitalismus. KSČM bude prosazovat zkrácení pracovního týdne na 35 hodin se zárukou zachování výše dosavadní mzdy a zajištění ochrany bezpečnosti a hygieny práce.“ Není nutné připomínat, že i bez zvýšené hygieny práce znamená pětatřicetihodinová pracovní doba smrt české ekonomiky a neopakovala by se zde jen současná krize německá, kde je vysoká přidaná hodnota práce, ale všechny nadnárodní společnosti by sebraly své fabriky a odcestovaly na východ, třeba do Makedonie, kde vládnou prozápadní komunisté. I nad požadavkem „výše plateb za bydlení, tj. za nájemné i služby, by neměla překročit 25 % životních nákladů občanů,“ vstávají vlasy hrůzou. Jistě, dnešní důchodci by dále mohli platit 3000 korun za byt na exkluzivním pražském nábřeží, ale jejich děti a vnuci budou jen s bídou moci založit rodinu – dostupný byt nebudou mít kde sehnat. Vedle těchto požadavků nejsilnější levicové strany v České republice je jejich brojení „proti uniformitě a vulgární amerikanizaci“ jen pro pobavení.

Rudé třešně kvetou

Nesmějme se, i po nezákonnostech diktatury proletariátu, lidské i materiální šedi dialektického materialismu a celkovém ožebračování to komunisté myslí stále upřímně: „KSČM nadále opírá svou politiku o Marxovu tezi, že svět nelze jen vykládat, ale je nutno jej změnit.“

Foto popis| PŘEČETL SI Gross program KSČM, než dal dosud nereformované straně šanci?
Foto autor| Foto: ČTK