Koalice pohrdá opozicí a její kontrolní funkcí

Rozhovor Haló novin s Pavlem Kováčikem, předsedou poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy

* * Poslední více než dva týdny ve Sněmovně byly naplněny nejen projednáváním a schvalováním zákonů, ale také množstvím zpráv. Navíc byly v tomto termínu svolány i dvě mimořádné schůze. Můžete na začátku našeho rozhovoru shrnout chování vlády a vládní koalice k opozici?

Přestože jsme v deseti dnech zvládli tři schůze Sněmovny, navenek by se mohlo zdát, že jsme odpracovali hodně. Opak je pravdou. Program o zhruba 60 – 80 bodech, které v tomto volebním období zatím naše schůze mívají, se projednává strašně dlouho. Každá sebemenší záminka vede k těžkým střetům ani ne tak mezi koalicí a opozicí, jako mezi ČSSD a ODS. Připomíná mi to permanentní předvolební kampaň, což bezesporu škodí efektivnosti práce Sněmovny. Pokud jde o náplň samotnou, pak vedle průběžných úkolů, které jsou dány Sněmovně ze zákona, mělo i tentokrát naše jednání několik nosných témat. Jedním z úkolů je také uplatňování kontrolní funkce vůči vládě. V této oblasti se daří prabídně. Vládní koalice, na základě sebevědomé a neotřesitelné přístupnosti dvou přeběhlíků k ní samotné, nepřipouští téměř žádné požadavky ze strany opozice, ať už požadavky na uplatnění kontrolní funkce parlamentu předloží kdokoliv.

* * Možná by bylo dobré některé připomenout.

Chtěli jsme naplnit kontrolní funkci Sněmovny vůči vládě například v tom, aby poslanci dostali kompletní informaci o průběhu a závěrech jednání s americkým prezidentem Georgem Bushem. Byli jsme přehlasováni jednotnou vládní koalicí. Výsledky takového jednání ale přece nejsou tajné. Prezident Bush byl prezentován jako nejmocnější muž planety, a jestliže s ním premiér České republiky a někteří ministři i další jednali, Poslanecká sněmovna, věrna své povinnosti a také pravomoci kontrolovat vládu, chtěla informaci o obsahu a průběhu těchto jednání. S velkou arogancí a pohrdáním to bylo opozici odmítnuto. Obdobně se koalice chová i k bodům, které se týkají třeba referenda k umístění prvků americké protiraketové obrany na území České republiky. Diskuse běží, a když se koalice dohodne, v kterémkoli okamžiku ji přetne a odloží třeba až na září – to je případ informace premiéra Mirka Topolánka o postupu vyjednávání o umístění amerického radaru v ČR.

* * Jak vnímáte dvakrát po sobě odmítnutý požadavek ČSSD, aby vláda informovala dolní komoru parlamentu o pozici, s níž se chystala odjet na summit EU o nové unijní smlouvě, nahrazující zamítnutou euroústavu, do Bruselu?

Ty požadavky jsou nejen ze strany ČSSD. Sněmovna, ale i všichni občané ČR mají legitimní právo dozvědět se, jak se vláda postaví k tak zásadnímu problému, jakým je budoucí dokument, podle kterého se bude – v případě nepřijetí nebude – Evropská unie řídit. Byť to vypadá vzdálené a možná i nesmyslné, může to ovlivnit život každého občana. Vláda s lehkostí a arogancí sobě vlastní vzkázala: Běžte s tím do háje, nemáte nárok. Tímto způsobem se k opozici chová. Bohužel však došlo i k věcem, které podle nás jen vystupňovaly bezmocnost opozice, i když danou oním dvojím přeběhnutím do opačného tábora. I když efekt veřejného upozornění na to, že se děje něco nečestného, je také důležitý.

* * Máte na mysli ony dvě mimořádné schůze, z nichž první – k Čunkově aféře – se vlastně nekonala?

Ano. O svolání té první jsme požádali společně s ČSSD, byť to média prezentovala pouze jako záležitost sociální demokracie. Na mysli mám, podle názoru KSČM, i docela zbytečnou schůzi k nedůvěře vládě.

* * Proč zbytečnou? Opozice na ní přece jasně prezentovala své konkrétní výhrady vůči Topolánkově vládě.

Jestliže nemám naději, že by hlasování mohlo dopadnout alespoň remízou, nebo by se možná dalo i vyhrát, nemá smysl to dělat. Podpisy ke svolání schůze jsme se nepřipojili zcela plánovitě.

Považovali jsme to za plácnutí do vody, což se nakonec také stalo. Svým hlasováním jsme samozřejmě dali najevo, že Topolánkův kabinet naši důvěru nemá. Já jsem vládu dokonce v diskusi nazval vládou národní ostudy ve vazbě na vleklé řešení kauzy Čunek, aniž zpochybňuji presumpci neviny pana Čunka. Je to problém premiéra, že ho ve vládě dále drží, a že ho už dávno nevyměnil. Mít trestně stíhaného vicepremiéra pro trestný čin korupce ve vládě, jejíž strany si boj proti korupci vystrojily pomalu jako vlajkovou loď v předvolební kampani, mi připadá velmi podivné. Je to skutečně vláda národní ostudy a občany s ní nic dobrého nečeká. Proto jsme podpořili návrh na vyslovení nedůvěry. Nemyslíme si však, že se tento institut dá nadužívat.
Jestliže slyšíme stokrát ze všech stran o »případu Čunek« stále stejné argumenty, hrozí nebezpečí, že až se jednou objeví »něco« mnohem vážnějšího, budou občané unavení a nebudou reagovat. V tomto případě jde o atmosféru vzájemného se natahování občanských a sociálních demokratů. Což je zvláště pikantní v situaci, kdy si i vrabci na střeše cvrlikají o tom, že v obou stranách jsou velmi silné zájmové skupiny, které se vidí ve velké koalici. Atoto vědomí ještě více znedůvěryhodňuje souboj obou stran.

* * Sněmovna projednala v prvním čtení tzv. batoh reformy veřejných financí. Druhé a třetí čtení se uskuteční v polovině srpna. Je to vhodné období na jednání o tak důležitých změnách, které se doslova dotknou nás všech?

Podle mě je to záměr. Právě proto, že lidé budou na dovolených a nebudou mít čas a chuť poslouchat a přemýšlet o tom, co se chystá za útok na jejich kapsy a peněženky. Nejen to, jde také o zásah do jejich jistot a práv. Proto to tak koalice naplánovala. A odůvodňuje to tím, že jde o vazbu na státní rozpočet – proto je třeba změnu řady zákonů schválit, aby se státní rozpočet od nich mohl odvíjet. Ve skutečnosti je to ovšem tak, že stačí mít za sebou první čtení a může se pracovat na eráru. Druhé a třetí čtení se může odehrát kdykoliv. Navíc jde o tak náročnou materii, že není možné ji za pár týdnů důkladně prostudovat a poté podrobně reagovat na všechny nástrahy, které v sobě ukrývá. Ao to asi vládě jde. Poslanecký klub KSČM je přesvědčen o tom, že tak razantní zásahy nejen do daňové soustavy, ale také do sociální a zdravotní soustavy – tedy do přístupu člověka k realizaci jeho základních práv a svobod (jde o zdravotní zajištění i sociální práva), nelze odmávnout uprostřed prázdnin a dovolených. I když diskuse může trvat den, dva, tři – je to stále málo. Navíc rozhodovat o tak zásadních věcech, kdy občané nebudou mít dostatek informací nebo je mají pouze jednostranné, je podle našeho názoru neúnosné. Reforma se propaguje spíš jako prášek na praní než jako ohrožení práv většiny lidí.

* * Lze namítnout, že vám nikdo nebrání, abyste tzv. reformu cupovali dnes a denně a přicházeli i s vlastními návrhy, jak stabilizovat veřejné rozpočty, zastavit a snižovat zadluženost státu…

To také děláme, ale náš hlas není příliš slyšet, protože jsme pod tuhnoucí mediální blokádou. Nejen televizní a rozhlasovou, ale i v tištěných médiích, s výjimkou Haló novin. Je tu evidentní snaha ošidit, podrazit řadové občany, kterých je většina. Aby přijeli z dovolené a jen bezmocně zírali.

* * Ve Sněmovně už prošly prvním čtením návrh KSČM o jednorázovém referendu k umístění amerického radaru v ČR, a také návrh ČSSD o obecném referendu. Ke konečnému schválení mají sice daleko, a naděje, že alespoň jeden z nich projde nejen Sněmovnou, ale i Senátem, je malá. Jak vnímáte vyjádření prezidenta Václava Klause, že by ústavní zákon o referendu k umístění prvků americké protiraketové základny na našem území podepsal?

Pan prezident se teď – jak se přibližuje únorová volba hlavy státu – zcela přirozeně vyjadřuje stále častěji tak, jak lidé chtějí slyšet. Mění názor, jinak se to nedá nazvat. Občanští demokraté ani pan prezident nikdy neviděli v referendu možný nástroj uplatňování přímé demokracie, respektive přání, tužeb a potřeb občanů. Jeho tolerantnější názor k referendu je proto nutné brát s velkou rezervou. Podle mého soudu není důvěryhodný. Pokud se nevzpamatují lidovci a Zelení ve Sněmovně i Senátu, nemá šanci projít. A to by ho v dolní komoře parlamentu – aby se vůbec dostal k senátorům, musel podpořit ještě nejméně jeden zástupce ODS, protože jde o zákon ústavní, k jehož schválení ve Sněmovně je třeba nejméně 120 hlasů, a ODS tam má 81 poslanců. Třeba Zelení navzdory svému programu a tomu, že jsou pro širokou přímou demokracii, jakýkoliv návrh zákona o referendu nepodpořili s tím, že připravují pro vládu lepší. Na to říkám: My »červení« a »oranžoví« jsme přinesli už mnoho verzí, neexistuje už moc možností, jak zákon o referendu připravit jinak. Takže Zelení si jen vytahují politické tričko. Ale vedle referenda a tzv. velkých témat, která se jimi stávají jen proto, že je vytáhnou média – což se netýká referenda – KSČM zaznamenala na červnové schůzi úspěch v řadě věcí.

* * Máte na mysli třeba novelu trestního zákona, kterou připravili právě komunističtí poslanci a k níž zpočátku zaujímal, když ne odmítavý, tak rezervovaný postoj i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil?

Ano. Novela kvalifikuje přechovávání dětské pornografie jako trestný čin, za který má hrozit až dvouletý trest odnětí svobody. Dosud se podle platných zákonů dopouští trestného činu pouze ten, kdo pornografické materiály dále šíří. Jejich přechovávání se však nijak nepostihuje. Navzdory tomu, že se náš návrh mnozí zástupci koalice snažili poplivat s tím, že výbory ho stejně změní, nestalo se tak. Pro přijetí této normy nakonec hlasovali poslanci všech parlamentních klubů. Je to úspěch KSČM. Ukazuje se, že když se návrh dobře připraví, má šanci. Potřebnost změny, kterou přináší, široce prezentovala i média a informovala o tom, že ji připravili komunističtí poslanci. My jsme připraveni k další diskusi, která by se měla na toto téma uskutečnit v rámci nově připravovaného trestního zákona. Ale jde o názornou ilustraci toho, že v konkrétních věcech jsme schopni nejen převzít iniciativu, ale také ji dovést do úspěšného konce. Sněmovna také např. schválila důležité usnesení ke zprávě ombudsmana Otakara Motejla. Požádala vládu, aby jí do konce roku předložila zprávu o tom, jak se vyrovnala s návrhy veřejného ochránce práv na změny zákonů. Ačkoli na to ombudsman upozorňuje každoročně, dosud se s jeho náměty nic moc nedělo. Málokdo ví, že návrh usnesení připravil komunistický poslanec Ladislav Mlčák. Sněmovna takové usnesení přijala vůbec poprvé. Copak to není úspěch? Navzdory mediální blokádě se mám daří řadu důležitých věcí prosadit. Občas se nám podaří zrychlit jednání Sněmovny, omezit neproduktivní a neplodné žvanění. Jindy nám vychází snaha vrátit Sněmovnu do kolejí toho, co se skutečně projednává. Sledujeme, zda se důsledně dodržuje jednání podle zákona o jednacím řádu… O tom se nepíše. To je dobře odvedená práce, která však není moc vidět. Nakonec se nám vytkne párování, které vlastně ani párováním není… Já přece nemohu vědět, kdy a zejména proč někdo ulehne na operační stůl. Podléháme zdravotním rizikům stejně jako ostatní lidé. A jestliže Josef Vondruška v době hlasování o nedůvěře vládě ležel na operačním stole, já, ani on nejsme povinni zdůvodňovat, proč tam leží. Musím odpovídat na dotazy typu – vy jste zase něco prošvihli, chyběl vám Vondruška. Byl řádně omluven kvůli dlouhodobě plánovanému operačnímu zákroku. A opakuji – ani já, ani on nemusíme zdůvodňovat proč.

* * Překvapilo vás, že tím, kdo navrhl vrátit k dopracování senátní návrh o omezení imunity zákonodárců z pera senátorů ODS, byl předseda ústavně-právního výboru Sněmovny, občanský demokrat Marek Benda?

Já jsem to parafrázoval dotazem na předsedu klubu ODS Petra Tluchoře – pro který návrh ODS vlastně máme hlasovat? Pro ten senátní či ten navržený Bendovými ústy ve Sněmovně, protože mi připadá jeho strana nějak rozpolcená. Byl to trochu žertík, ale má hluboké pozadí. Tentokrát měl Marek Benda pravdu. Copak nestačí to, co se dělo v únoru kolem projevu předsedy ÚV KSČM a místopředsedy Sněmovny Vojtěcha Filipa, který v něm vyzval k pokusu vrátit se k V. I. Leninovi (KSČM by měla být z pohledu leninské teorie třikrát nej, tedy nejrevolučnější, nejpokrokovější a nejmasovnější – a také hluboce internacionální), jak se okamžitě začala policie činit? Jestli si někdo myslí, že pánové Šinágl, Mejstřík,Štětina a další jsou jen folklorem a nic se nemůže stát, tak se plete. KSČM nechce, aby zákonodárci měli nějaká nesmyslná privilegia. Ale zákonodárce nemůže být trestně nestíhatelný jen za projevy a hlasování v parlamentu, jak si to představuje Senát. Musí se to vztahovat i na projevy učiněné mimo budovy obou komor parlamentu. Imunita musí dobře chránit opoziční politiky. Pokud někdo hauzíruje tím, že máme největší imunitu v Evropě, není to pravda, je to účelová lež, populistický tah. Nezpochybňuji otázku přestupkové ani trestní imunity. Mluvím o tom, že pokud mi někdo chce omezit právo mluvit stejně ve Sněmovně a na veřejnosti, je to útok na svobodu slova. Je to snaha zavřít opozici hubu před občany.

Foto popis|