jak žijeme

Olga Špátová

dokumentaristka, dcera Olgy Sommerové

* Mé dětské vzpomínky na mámu

Mám jednu krásnou. Byla jsem nemocná, nemohla jsem do školy a máma mi dala zábal. Sedly jsme si k televizi a koukaly na Poklad na Stříbrném jezeře. Vymačkala mi k tomu cibulovou šťávu a já byla šťastná. Pamatuju si to přesně – bylo mi šest.

* Kdo z rodičů byl přísnější

Mámina výchova byla kamarádská a já budu svoje dítě vychovávat stejně. Mohla jsem jí říct všechno a nebála jsem se trestu; máma dodnes ví o všech mých chybách a průserech… Před tátou jsem měla obrovský respekt, v dětství i strach, ale zase to byl on, kdo mě učil řádu a odpovědnosti.

* K čemu dnes mámu nutně potřebuju

K mnoha věcem – už proto, že rodiče byli mojí FAMU. A od té doby, co tátu nemáme, ji potřebuju ještě víc. Teď třeba stříhám dokument o Formanově inscenaci jazzové opery Dobře placená procházka, a tak se mámy pořád ptám na šedesátá léta.

* Nakolik mi mluví do vztahů

Pro mě je důležité, aby mého milého měla ráda – aby z nás všech byla rodina. Ale když se tohle nepovede, tak mi do vztahů mluví hodně. Říká, že už vidí dál a umí si představit ten nešťastný scénář.

* Na jaké muzice se shodneme

Rodiče mě vychovali k vážné hudbě – tu jsem doma slyšela odjakživa. Začala jsem ji vyhledávat a nakonec i používat ve svých filmech. A potom taky obě milujeme písničky harmonikářů v hospodě na české Sibiři, kde máme chalupu.

* Jaké dávám mámě dárky

Odjakživa jsem je spíš vyráběla, dávala jí třeba svoje obrázky. Ale nejlepší bylo, když jsme s bráchou natočili parodii na její dokumenty – například já tam hrála ve filmu o zlodějce Máně mámu s cigárem. Od té doby jí nudně dávám vlastní filmy na DVD, takže naposledy Radůzu.

* Jak mě ovlivnila zpěvačka Radůza

Při tom natáčení jsem se setkala s mimořádným člověkem, který přesně ví, kam míří. Který umí odmítat a hned se rozhodnout, co chce a nechce. Mnohokrát bolelo, když mi řekla rezolutní NE, ale zároveň mě to inspirovalo v mém osobním postoji.

* Kdy jsem mámu viděla plakat

V nemocnici u táty.

* Olga Sommerová  dokumentaristka, matka Olgy Špátové

Kdy jsem měla o Olgu strach

Hned po porodu jsem šla na operaci a napadlo mě, že se možná neprobudím z narkózy – že bude dcera vyrůstat bez matky. Bála jsem se kvůli ní. Že se nevzbudím. Že umřu.

Které dítě se vychovávalo snadněji

Jakub, protože Olinka byla ďábel. Dvakrát měla dvojku z chování a od mateřské po střední školu byly problémy. Byla dravá, provokatérská, učitelé z ní šíleli. A zároveň ji měli rádi, protože byla osobnost. Já se tomu smála: „O dvojce z chování jednou budeš po hospodách vyprávět.“

Čím jsem se jí podobala

Máme stejné vlasy, stejně se malujeme. Obě jsme chtěly tvořit a něco světu sdělit, i když ona začala točit dřív – v patnácti. V tom věku já netušila, co chci a čí jsem. Až ve třiadvaceti jsem šla na FAMU.

V čem je dcera po Janu Špátovi

Ve všem. Zdědila po něm filmařský talent – dokonce jí někdy říkám, že by měla špátovinu poněkud omezit. Taky mezi nimi byla velká láska. Přátelství, jaké si s tátou žádné z jeho dětí nedokázalo vytvořit.

Kdy mi došlo, že má filmařský talent

Už jako malá se nám vnucovala s radami, a když pak začala točit vlastní filmy, byla jsem překvapená. Zírala jsem, jak se sama, bez školení, naučila zacházet s kamerou, nebo komponovat film jako drama, což je v dokumentu nejobtížnější. Proto říkám, že je talentovanější než já.

V čem jsem ji nevychovala dobře

Není to pro mě dobé vysvědčení, ale nikdy jsem ji nedonutila, aby se podílela na domácích pracích. Byla kvůli tomu spousta hysterie, křiku, dokonce i slz… Jinou výhradu nemám.

Kterého českého muže obdivuju

Jaromíra Štětinu. Nejen pro jeho minulost válečného zpravodaje, ale taky za práci, kterou dělá v Senátu. Je jedním z mála politiků, kterým věřím.

Jak bojuju proti smutku

Smutná jsem odjakživa, proto mám tak ráda srandu… Dřív jsem bojovala prací, teď spíš utíkám do přírody, ale nejvíc mě těší, když jsou děti pohromadě. Když Kuba hraje na kytaru a oba zpívají, cítím štěstí.

Dokumentaristka * 3. června 1984 Dcera loni zesnulého Jana Špáty vystudovala střední školu reklamní tvorby a první film pro televizi natočila v patnácti. Mezi její nejznámější snímky patří Čekání na Godota, Trojhra, (Ne)cenzurované rozhovory, Láska včera, dnes a zítra, Terry z Montmartru.

okumentaristka * 2. srpna 1949 Vystudovala FAMU, kde po převratu osm let vedla katedru dokumentární tvorby. Natočila na stovku filmů, za něž získala 30 festivalových cen. Jejím prvním manželem byl hudební skladatel Vladimír Sommer (syn Jakub), druhým filmový dokumentarista Jan Špáta.

Foto autor| fotoMAFA – Jan Zátorský