Genocida a genocida

STŘEPY Z PARLAMENTU

V době, kdy se v nacistickém Německu rozjíždělo soustrojí na zabíjení Židů, upozorňovali Hitlera na možné negativní reakce světové veřejnosti.
„Kdo si dneska vzpomene na masakry Arménů?“ řekl tehdy Vůdce. Uplynulo dalších sedmdesát let. Dost na to, aby se holocaust a genocida Arménů staly historickými reminiscencemi. Pamětníci prakticky vymřeli a dvě největší genocidy století se začínají propadat do propastí dávnosti a jsou obě stále častěji popírány.
Oběti obou největších etnických čistek 20. století se počítají v milionech. Oba masakry se přitom liší sebereflexí viny. Už v roce 1952 kancléř Adenauer přiznal vinu své země za vyhlazení Židů. Turecko popírá dodnes nejen svou vinu na masových vraždách Arménů, ale popírá existenci arménské genocidy vůbec.
Parlamenty celé řady zemí si uvědomují disparitu mezi postoji Německa a Turecka a pociťují potřebu deklarovat fakt genocidy a potřebu jejího odsouzení. Mluvili jsme o tom i s českými senátory. „K čemu se zabývat skoro sto let starou historií?“ ptali se někteří kolegové s chladným pragmatismem. Hledám odpověď: „Snad proto, abychom za pár let neříkali: „Kdo si dneska vzpomene na masakry Židů?“