Dodržování Ústavy a Listiny základních práv a svobod je ohroženo

Nejvyšším zákonem u nás je Ústava České republiky (dále Ústava) a součástí ústavního pořádku je Listina základních práv a svobod (dále Listina). V souladu s nimi musí být všechny zákony, celý právní řád i činnost státních činitelů a všech občanů. Samozřejmě i politiků a politických stran. Na ochranu ústavnosti máme Ústavní soud. Máme ochránce lidských práv (ombudsman) i vládního zmocněnce pro lidská práva. Zdálo by se, že by mělo být vše v pořádku, že by nemělo docházet k narušování Ústavy a Listiny. Není tomu tak a pokusy o narušení těchto právních základů republiky jsou téměř na denním pořádku.
Nechci se prioritně zabývat senátní novelou zákona o zákazu propagace komunismu. Věc je všeobecně známa. Neschopnost pánů senátorů Mejstříka a Štětiny formulovat, co si pod komunismem představují, v čem je komunismus, jako společenská formace nikde neuskutečněná zločinná, v čem je zločinná a nedemokratická KSČM, která má v Poslanecké sněmovně více než 20 % všech poslanců zvolených v demokratických volbách! Narušuje se zde několik článků Listiny. Např. čl. 3: »Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu… politického či jiného smýšlení. Dále čl. 17: »Každý má právo vyjadřovat své názory… svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace… « Vzpomenu ještě čl. 20: »Občané mají právo zakládat též politické strany, politická hnutí, sdružovat se v nich.« Ještě lze dodat, že senátoři, kteří hlasovali za uvedenou novelu zákona, narušili senátorský slib, ve kterém na svou čest slíbili, že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu (čl. 23 Ústavy). V zájmu pětiny lidu to nebylo. O ubohosti argumentace obhájců této novely se čtenáři Haló novin mohli přesvědčit v rozhovoru s poslancem a zmocněncem vlády pro lidská práva Svatoplukem Karáskem (Haló noviny, 14. 10.)
Nejčastěji jsou v politické praxi narušována hospodářská a sociální práva (hlava čtvrtá Listiny). Nejsložitější je to s právem na práci. V čl. 26 se píše: »Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje.« Dlouhodobě evidují úřady práce kolem půl milionu uchazečů o zaměstnání, celkově by však chtělo práci kolem 700 tisíc občanů. Jakou cenu má toto právo, když se i dlouhodobě počítá s mírou nezaměstnanosti 7-8 % a 5 % je považováno za normální? Příspěvek v nezaměstnanosti pobírá pouze asi čtvrtina evidovaných uchazečů o zaměstnání. Další (snad) dostávají podporu. Ani jedno, ani druhé však nezajišťuje důstojný život pro občany bez práce. Právo na práci pro všechny, kteří mohou pracovat, je skutečně základním předpokladem pro život každého člověka. Je pozoruhodné, že o toto právo, jeho reálné splnění, málo aktivně usilují nejenom politici a státní úředníci, ale i občané.
Listina dále stanoví (č. 28), že »Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky.« Podrobnosti (jako ve všech případech) má stanovit zákon. Neznám však zákon, který by o spravedlivé odměně pojednával. Je stanovena zákonem minimální mzda, mzdu mají stanovenou ústavní činitelé (v posledních dnech si ji opět zvýšili). Je však spravedlivá úroveň mzdy a platů většiny, když dvě třetiny zaměstnanců jsou pod průměrnou mzdou, a ta průměrná mzda je po přepočtu oficiálním kurzem eura pouze asi pětina průměrné mzdy ve starých zemích Evropské unie? Je spravedlivé, když někteří státní úředníci mají až patnáctinásobek průměrné mzdy (například guvernér ČNB atd.). Vědci, ekonomové nebo politici se doposud ani nepokusili definovat pojem »spravedlivá odměna za práci«. K čemu jsou práva, která nemají konkrétní obsah?
V článku 30 Listiny se praví: »Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele… Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.« Tedy v každém případě bydlení, stravování, oblečení, zdravotní péče. Je tomu tak v praxi? Velká část důchodců, rodin s dětmi a jiných sociálně slabých skupin toto právo reálně zajištěno nemá.
Včlánku 31 Listiny se praví: »Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky… V současné diskusi o stavu zdravotnictví se z tohoto jednoduše zformulovaného práva, jako základu, nevychází. Hovoří se hlavně o úsporách ve zdravotnictví, dalším snížení počtu lůžek, o spoluúčasti občanů na nákladech léčení atd.
V článku 33 Listiny se praví: »Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.« Připomeňme pouze diskuse o školném, »optimalizaci« škol atd.
Je užitečné si připomenout, že v Ústavě a v Listině nejde pouze o svobodu a politická práva. Rovnoprávné místo mají i práva hospodářská a sociální. Pouze jejich komplexní plnění může naplnit smysl Listiny základních práv a svobod.