Čtyři roky práce našich poslankyň

Za několik dní končí volební období současné Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a ve dnech 2. a 3. června bude zvolena nová sněmovna. Čtyři roky je dostatečně dlouhá doba, aby se člověk ohlédl zpět, co za ním zůstalo, co se podařilo a co nikoliv, zda uskutečnil alespoň část z toho, co si předsevzal, či zdali vinou jiných okolností nemohl učinit vše, co by chtěl. Proto jsme při příležitosti blížících se voleb do Poslanecké sněmovny oslovili poslankyně za KSČM a položili jim dvě níže uvedené otázky.
* Volební období končí. Jak byste ho po těch čtyřech letech v Poslanecké sněmovně zhodnotila? Co vy osobně pokládáte za svůj největší úspěch?

JUDr. Zuzka Bebarová-Rujbrová,

Jihomoravský kraj:

Čtyři roky jsou dlouhá doba. Při současném faktickém rozpadu vládní »stojedničky« a společném hlasování komunistů a sociálních demokratů o některých zákonech si málokdo vzpomene, že již na začátku volebního období mohla ČSSD sestavit menšinovou vládu, pokud by dala přednost levicové části svého programu. Své výčitky svědomí potlačila zvolením některých komunistů do funkcí ve sněmovně, a aby zbylo dost i na ni, rozšířila jejich počet. Vláda se vždypřítomnými lidovci a liberálně se tvářícími unionisty, jejichž počet málem nestačil na obsazení přidělených korýtek, kupodivu volební období přežila, i když v podstatně jiném složení než v jakém začínala. Střídali se ministři, střídali se premiéři. Po bezbarvém Špidlovi přišel manipulátor Gross a poslední rok tahá ČSSD z lopaty pragmatický Paroubek, jemuž nelze upřít zjištění, že ČSSD by se měla ucházet o levicového voliče, a to třeba i s Marťany.
Prioritám premiérů a aktuálnímu pnutí vládní koalice odpovídala i situace ve sněmovně. Poklonkování Evropské unii, kličkování v irácké krizi, zmatená legislativa připravovaná ministerstvy, kde odborníci byli nahrazeni straníky. Značné množství poslaneckých iniciativ, z nichž část podle pravidla něco za něco byla přijata a ještě víc znepřehlednila náš právní řád. Na druhé straně prostor, který se otevřel pro KSČM, jejíchž 41 poslanců už nešlo přehlížet. Komunikaci každý s každým, stále častěji i věcnou. Mravenčí a mediálně neviditelnou práci ve výborech, kde se poslanci KSČM nezřídka stávali autoritami, jejichž názor musel být brán v potaz. Následovalo přizvání do konzultačních exekutivních orgánů. Antikomunismus je veřejně stále ještě proklamován, ale v kuloárech je již popírán.
A osobní ohlédnutí? Poslanecký klub mě nominoval na druhou největší ústavní funkci po funkci místopředsedy sněmovny, kterou skvěle zastává Vojta Filip. Jsem předsedkyní petičního výboru, výboru, který nerozhoduje o penězích, ale o lidských právech, a proto v minulosti patříval k těm přehlíženým. Myslím, že se mi podařilo vytvořit kolektiv lidí, kteří sice hlasují podle své stranické příslušnosti, ale baví se o problémech věcně a každý s každým. Přesvědčilo mě o tom jedno z posledních jednání, kterého se jako hosté účastnili senátořiŠtětina a Mejstřík spolu s jedním z lídrů Strany zelených, známým kritikem zásahu policie na CzechTeku Pencem, a prvomájový výtržník Šinágl. I pravicová část výboru se ke stanoviskům těchto pánů postavila značně kriticky. Mojí prioritou je však legislativa. Deset let píši návrhy zákonů, abych sledovala, jak ti, kteří je nečetli, hlasují kvůli mé stranické příslušnosti proti. V tomto volebním období mám skóre 12 předložených zákonů a tři přijaté, akceptované pozměňovací návrhy nepočítám. Mezi ty tři zákony patří: Zjednodušení vymáhání pohledávek, ochrana před domácím násilím, obrana před zneužitím duševně nemocných. I to stálo za to. Stejně jako otevření cesty k parlamentní spolupráci s Vietnamem, nebo zkušenosti a kontakty z práce v podvýboru pro myslivost, rybářství, včelařství, zahrádkářství a chovatelství. Věřím, že mi voliči dají možnost dosáhnout přijetí i těch návrhů, které mám zatím v zásuvce. Chci být u toho, až budeme přijímat zákony pro normální lidi!