Černá kniha kapitalismu

Atmosféra české politické scény dnes v mnohém připomíná polovinu 19. století, kdy v úvodu známého Manifestu komunistické strany bylo napsáno: „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy – papež i car, Metternich i Quizot, francouzští radikálové i němečtí policajti“.

Na naše současné poměry by se dalo napsat: Ke svaté štvanici proti komunismu se spojil kardinál Vlk, prezident Klaus, premiér Topolánek, senátoři Mejstřík a Štětina i ministr Langer se svým policejním aparátem.

Úsilí je zaměřeno na to, aby paměť národa byla omezena pouze na čtyřicet let socialismu u nás, kdy bylo vše „zločinné“. Podle logiky antikomunistů ve světě existuje pouze jediné zlo. Komunismus. Kapitalismus snad ani nebyl a není. To slovo by se zřejmě mělo zakázat. Dnes je pouze liberalismus a maximálně tržní hospodářství. Kapitalismus je svoboda a demokracie . Jediné nejlepší zřízení na věčné časy, protože pouze ono odpovídá přirozeným potřebám člověka.

Celý výklad minulosti u nás se stává zcela neobjektivní, nepravdivý. Historie lidstva byla a je (bohužel) dodnes historií násilí a válek. Byla vydána Černá kniha komunismu, která tendenčně hromadí argumenty proti komunismu, který navíc jako společenská formace nikde neexistoval.

Méně známá je Černá kniha kapitalismu, která vznikla ve Francii v roce 1998 jako reakce na uvedený pamflet o komunismu. Jsou v ní práce tří desítek západních historiků, politologů, právníků a dalších. Odhaluje na konkrétních příkladech historii, podstatu a zrůdnost kapitalismu od jeho počátku až do dnešních dnů. Uvádí fakta o milionech mrtvých v době kolonizace, otrokářství (až do poloviny 19. století), i genocidy indiánského obyvatelstva v USA a celé Americe.

V příloze knihy je Černá tabulka masakrů a válek ve XX. století – těch, které má na svědomí kapitalismus. Je tam více než 40 položek. Uveďme některé:

• Poslední protiindiánská represe v USA, v závěru genocidy započaté v 19. st. 100 000 obětí
• Oběti koloniálních výbojů koncem 19. a začátkem 20. století …            500 000 obětí
• První světová válka (1914-1918) …                                                   8 500 000 obětí
• Oběti hladomoru a epidemií v Indii, Číně, Indonésii (1900-1945) …      8 000 000 obětí
• Francouzská válka v Indočíně (1946-1955) …                                   1 200 000 obětí
• Americká válka ve Vietnamu (1956-1975) …                                     2 000 000 obětí
• Válka a represe ve Východním Bengálsku, Bangladéši …                 3 000 000 obětí
• Válka v Angole, Mozambiku …                                                       3 000 000 obětí

Jen v letech 1990 až 1995 války způsobily ve světě 5,5 milionu mrtvých, z toho tři čtvrtiny civilních osob (v Evropě 250 000, Asii 1,5 milionu, Střední a Blízký východ 200 tisíc, Afrika 3,5 milionu obětí). K tomu by bylo třeba přidat miliony obětí za dalších deset let – do dneška včetně Iráku a Afghánistánu. A samozřejmě miliony mrtvých z podvýživy.

Takový je obraz kapitalismu, o kterém se mluví. To si národ zřejmě pamatovat nemá, protože v takovém světě žije dnes.

autor: V. Věrtelář zdroj: HaNo, 19. 3. 2007