JAROMÍR ŠTĚTINA POSLANEC EP ZVOLENÝ ZA TOP 09 S PODPOROU STAROSTŮ
Již řadu let sleduji politický vývoj po tak zvané »Sametové revoluci« v roce 1989. Mimo jiné mne zaujalo dění kolem Pohraniční stráže. Mám takový dojem, že vždy, když je před volbami, nebo se tlak politického barometru povážlivě blíží k havarijní hodnotě, vyrukují politici se strašákem komunismu a s pohraničníky, z nichž se snaží vytvořit jakýsi symbol nesvobody. Protože politici místo snahy o řešení problémů národa vedou mezi sebou nekonečnou řadu žabomyších válek, pomluv a vzájemného napadání, problémy společnosti narůstají. V současné době se dá hovořit o morální devastaci společnosti. Denně se setkáváme s nebezpečným nárůstem negativních jevů jako na příklad: korupce, vraždy a sebevraždy, hyenismus, narůstající trestná činnost mládeže, porušování a ignorace zákonů, narůstající úpadek mravů, alkoholismus a drogy, narůstající počty bezdomovců a prudký nárůst zadluženosti obyvatel a státu.
K pojmu pohraničníci… Podívejme se velice stručně na historii vzniku a vývoje Pohraniční stráže v období novodobých dějin naší republiky, to jest od roku 1945, resp. po Únoru.
Protože ještě před ukončením válečných bojů došlo prostřednictvím různých jednání a dohod prakticky k rozdělení Evropy mezi sféry vlivu jednotlivých mocností (USA, Velká Británie, Francie a SSSR), vznikla především politická situace, která si vyžádala potřebu zabezpečení státní hranice obnoveného státu ČSR. Tato situace byla později umocněna obdobím tak zvané studené války, která díky politikům několikrát velice reálně hrozila přerůst v 3. světovou válku.
Údaje v tabulce uvádím proto, že současnými politiky, kteří vedou především politickou kampaň proti pohraničníkům, nebyl přesně specifikován objekt kampaně, totiž upřesnění a konkretizace pojmu »pohraničníci«. Jedná se obecně o všechny strážce hranic, kterých bylo od roku 1945 do roku 1990 kolem půl milionu? Ono je to asi jako s pojmem železná opona, jak je označován plot v minulosti zřízený na naší hranici, který řečeno slovy dnešních politiků zosobňoval nesvobodu a bránil v emigraci… Ze strany SRN a Rakouska to však byla ne příliš vítaná imigrace. Přiznejme si, že v současné době, kdy se přes naše území dostává velké množství běženců, by asi Němci takový plot neodsuzovali. O to více překvapuje postoj některých našich politiků k budované zdi na hranicích USA a Mexika. Poněkud divné je obhajování této zdi některými politiky tvrzením, že tento americký plot má bránit USA před imigranty, česky řečeno přistěhovalci. Jenomže z pohledu Mexika je bráněno emigraci, to znamená dobrovolnému přestěhování z vlasti do ciziny. Těžko by tito politici přesvědčili Mexičany o tom, že pětimetrový plot v délce 600 km posílený o asi 6500 strážců schválený nedávno senátem Kongresu USA je vlastně pro jejich dobro. Ono asi jde o to, z které strany plotu se díváme. To platilo tehdy i dnes. Ploty a zdi mezi státy nejsou dobrým řešením, ať je staví kdokoliv a kdykoliv. Kampaň proti pohraničníkům uráží zhruba půl milionu občanů tohoto státu, kteří byli dle tehdy platných zákonů svrchovaného a světem uznávaného státu povoláni k ochraně státní hranice na základě povolávacího rozkazu k vykonání základní vojenské služby. Pokud při výkonu služby při ochraně státní hranice došlo k porušení v té době platných zákonů, byla a ještě je možnost tyto provinilce po objektivním prošetření pohnat k odpovědnosti. Tuto možnost ale dávaly i zákony šedesátých a pozdějších let v minulém režimu. Kdo a kdy dal některým politikům a publicistům právo uvádět obecně pohraničníky jako krvelačné šelmy, zabijáky, vrahy a zločince? Znají tito lidé pojem presumpce neviny, nestaví tím pojem demokracie na hlavu? Pravděpodobně se domnívají, že mohou bezohledně urážet statisíce lidí, kteří denně nasazovali své životy zvláště v některých krizových létech, kdy svět stál skutečně na pokraji 3. světové války, jejíž bojiště by se odehrávalo především v Evropě, prokázali velkou osobní i morální statečnost, a to jak vojáci z povolání, tak i vojáci základní služby. Byli to právě pohraničníci, kteří stáli na hranici dvou, tehdy nepřátelských, seskupení a postavil je tam stát. Tito lidé svět, a především Evropu, nerozdělili na dva nesmiřitelné tábory, ani nerozpoutali studenou válku.
Byli to politici.
O tom, že dnes se dá politicky participovat i na zločinech, potvrzuje návrh na udělení vyznamenání pro teroristy a skutečné vrahy – skupinu bratří Mašínů, kteří ani po sedmnácti letech od roku 1989 se neodváží k návratu do ČR. Tento akt by zřejmě měl vytvořit určité podmínky k jejich návratu. Ono vytvořit z vrahů hrdiny není jednoduchá záležitost. Je to snad jeden z důvodů, proč pan senátor Jaromír Štětina je jedním z iniciátorů honu na pohraničníky? Zatím snahy z pohraničníků udělat vrahy a z vrahů hrdiny nevychází. Je ještě stále mnoho lidí, kteří v té době žili, takže si umí udělat svůj názor. Zřejmě lidé, kteří v minulém režimu byli velmi iniciativní hlavně pro získání osobního prospěchu, dnes mají noční můry z toho, že jejich minulost je dožene, a proto hází špínu na kdekoho. Pan senátor měl údajně k minulému režimu za tak zvané »totality« velice kladný vztah. V 80. letech pobýval v SSSR, a to v takových lokalitách, kam normální smrtelník neměl šanci se dostat. Měl vřelý vztah i k sovětským pohraničníkům, s nimiž utužoval družbu (dle článku V. K. z Domažlic). Je paradoxní, že jak pan senátor, tak i jeho kolegové, kteří urážejí statisíce poctivých lidí a ohání se při tom lidskými právy, sami tato práva pošlapávají a používají jimi tolik odsuzované metody minulého režimu. Je očividně lehčí, a bohužel zatím i bez rizika, napadat a urážet nespecifikovanou a velkou skupinu lidí pod obecným označením »pohraničníci«, než se snažit řešit stále narůstající množství opravdu vážných problémů v naší společnosti.
K pojmu pohraničníci… Podívejme se velice stručně na historii vzniku a vývoje Pohraniční stráže v období novodobých dějin naší republiky, to jest od roku 1945, resp. po Únoru.
Protože ještě před ukončením válečných bojů došlo prostřednictvím různých jednání a dohod prakticky k rozdělení Evropy mezi sféry vlivu jednotlivých mocností (USA, Velká Británie, Francie a SSSR), vznikla především politická situace, která si vyžádala potřebu zabezpečení státní hranice obnoveného státu ČSR. Tato situace byla později umocněna obdobím tak zvané studené války, která díky politikům několikrát velice reálně hrozila přerůst v 3. světovou válku.
Údaje v tabulce uvádím proto, že současnými politiky, kteří vedou především politickou kampaň proti pohraničníkům, nebyl přesně specifikován objekt kampaně, totiž upřesnění a konkretizace pojmu »pohraničníci«. Jedná se obecně o všechny strážce hranic, kterých bylo od roku 1945 do roku 1990 kolem půl milionu? Ono je to asi jako s pojmem železná opona, jak je označován plot v minulosti zřízený na naší hranici, který řečeno slovy dnešních politiků zosobňoval nesvobodu a bránil v emigraci… Ze strany SRN a Rakouska to však byla ne příliš vítaná imigrace. Přiznejme si, že v současné době, kdy se přes naše území dostává velké množství běženců, by asi Němci takový plot neodsuzovali. O to více překvapuje postoj některých našich politiků k budované zdi na hranicích USA a Mexika. Poněkud divné je obhajování této zdi některými politiky tvrzením, že tento americký plot má bránit USA před imigranty, česky řečeno přistěhovalci. Jenomže z pohledu Mexika je bráněno emigraci, to znamená dobrovolnému přestěhování z vlasti do ciziny. Těžko by tito politici přesvědčili Mexičany o tom, že pětimetrový plot v délce 600 km posílený o asi 6500 strážců schválený nedávno senátem Kongresu USA je vlastně pro jejich dobro. Ono asi jde o to, z které strany plotu se díváme. To platilo tehdy i dnes. Ploty a zdi mezi státy nejsou dobrým řešením, ať je staví kdokoliv a kdykoliv. Kampaň proti pohraničníkům uráží zhruba půl milionu občanů tohoto státu, kteří byli dle tehdy platných zákonů svrchovaného a světem uznávaného státu povoláni k ochraně státní hranice na základě povolávacího rozkazu k vykonání základní vojenské služby. Pokud při výkonu služby při ochraně státní hranice došlo k porušení v té době platných zákonů, byla a ještě je možnost tyto provinilce po objektivním prošetření pohnat k odpovědnosti. Tuto možnost ale dávaly i zákony šedesátých a pozdějších let v minulém režimu. Kdo a kdy dal některým politikům a publicistům právo uvádět obecně pohraničníky jako krvelačné šelmy, zabijáky, vrahy a zločince? Znají tito lidé pojem presumpce neviny, nestaví tím pojem demokracie na hlavu? Pravděpodobně se domnívají, že mohou bezohledně urážet statisíce lidí, kteří denně nasazovali své životy zvláště v některých krizových létech, kdy svět stál skutečně na pokraji 3. světové války, jejíž bojiště by se odehrávalo především v Evropě, prokázali velkou osobní i morální statečnost, a to jak vojáci z povolání, tak i vojáci základní služby. Byli to právě pohraničníci, kteří stáli na hranici dvou, tehdy nepřátelských, seskupení a postavil je tam stát. Tito lidé svět, a především Evropu, nerozdělili na dva nesmiřitelné tábory, ani nerozpoutali studenou válku.
Byli to politici.
O tom, že dnes se dá politicky participovat i na zločinech, potvrzuje návrh na udělení vyznamenání pro teroristy a skutečné vrahy – skupinu bratří Mašínů, kteří ani po sedmnácti letech od roku 1989 se neodváží k návratu do ČR. Tento akt by zřejmě měl vytvořit určité podmínky k jejich návratu. Ono vytvořit z vrahů hrdiny není jednoduchá záležitost. Je to snad jeden z důvodů, proč pan senátor Jaromír Štětina je jedním z iniciátorů honu na pohraničníky? Zatím snahy z pohraničníků udělat vrahy a z vrahů hrdiny nevychází. Je ještě stále mnoho lidí, kteří v té době žili, takže si umí udělat svůj názor. Zřejmě lidé, kteří v minulém režimu byli velmi iniciativní hlavně pro získání osobního prospěchu, dnes mají noční můry z toho, že jejich minulost je dožene, a proto hází špínu na kdekoho. Pan senátor měl údajně k minulému režimu za tak zvané »totality« velice kladný vztah. V 80. letech pobýval v SSSR, a to v takových lokalitách, kam normální smrtelník neměl šanci se dostat. Měl vřelý vztah i k sovětským pohraničníkům, s nimiž utužoval družbu (dle článku V. K. z Domažlic). Je paradoxní, že jak pan senátor, tak i jeho kolegové, kteří urážejí statisíce poctivých lidí a ohání se při tom lidskými právy, sami tato práva pošlapávají a používají jimi tolik odsuzované metody minulého režimu. Je očividně lehčí, a bohužel zatím i bez rizika, napadat a urážet nespecifikovanou a velkou skupinu lidí pod obecným označením »pohraničníci«, než se snažit řešit stále narůstající množství opravdu vážných problémů v naší společnosti.
***
Chronologický sled ochrany státní hranice od roku 1945
* Pohotovostní pluk 1 Národní bezpečnosti . . červen 1945 – červenec 1946
* Pohraniční útvary SNB 9600 . . . . . červenec 1946 – prosinec 1948
* Pluk SNB Slovensko a prapor SNB Tygr . . . červen 1947 – srpen 1948
Nasazeni do bojů s bandami banderovců.
* Pohraniční stráž SNB . . . . leden 1949 – prosinec 1950
* Pohraniční stráž . . . červenec 1951 – září 1991
Tato Pohraniční stráž byla od ledna 1951 do září 1953 řízena ministerstvem národní bezpečnosti, od září 1953 do prosince 1965 byla součástí ministerstva vnitra, od ledna 1966 do prosince 1971 jako součást ČSLA – ministerstvo národní obrany a od ledna 1972 do června 1973 byla podřízena Federálnímu ministerstvu vnitra. Od června 1973 do září 1991 pod názvem Pohraniční stráž byla ochrana státních hranic v působnosti Federálního ministerstva vnitra.
* Pohraniční policie a Cizinecká policie ČR
Federálního policejního sboru ……. září 1991 – prosinec 1992
* Pohraniční policie a Cizinecká policie ČR . . . . . . . . . leden 1993 dosud
Použity údaje z knihy
»Kronika ochrany československých státních hranic 1945 – 1990« vydané Klubem českého pohraničí v roce 2003.
Foto popis|
O autorovi| Josef HRACHOVEC, Rokycany