Zneužití pietního aktu

SLOVO MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ

Od konce 2. světové války – nejstrašnější tragédie lidstva – uplynulo 61 let. Fašistická hyena zabíjela nejen přímé účastníky válečných bojů, ale i civilní obyvatelstvo a mezi nimi i ty nejbezbrannější – děti. Stejně jako každý rok, tak i letos jsme si, alespoň někteří, připomínali na různých místech naší země tuto hrůznou dobu. Pokládali jsme květy na památných místech, vzpomínkou děkovali všem těm, kteří byli stateční a zapojili se nejen do přímých bojů, ale i do odbojové činnosti proti nacistickým okupantům. Tehdy se tito bojovníci a v pravdě hrdinové, nedělili na levicové a pravicové. Všichni měli jeden cíl. Zbavit naši krásnou, tehdy ještě Československou republiku, fašistických okupantů. Slovanské národy, mezi nimi i národ český a slovenský, měl zmizet z povrchu světa. Vadily i národnostní menšiny, mezi které patřili i Romové. Ti mají svůj památník v blízkosti místa sběrného pracovního tábora v Letech u Písku. V tomto mém zamyšlení není cílem se vyjadřovat k záležitosti stávajícího vepřína v dané lokalitě. Je to velmi citlivá otázka, kterou je potřebné řešit společným jednáním všech zainteresovaných stran. Nemělo by však dojít k odstranění jedné křivdy křivdou novou. I v letošním roce v těchto místech uspořádal Výbor pro odškodnění romského holocaustu pietní akt romským obětem nacismu. Pozvánku obdržela i naše strana. Byla jsem pověřena vedením KSČM uctít památku romských obětí položením květin. Třináctého května, po příjezdu, jsem marně hledala další představitele státních orgánů, i dalších politických stran. Přítomnost senátora Štětiny však ve mně vzbuzovala zvláštní pocit, který se vyplnil záhy při »tzv. mši svaté«, kterou sloužil děkan římskokatolické farnosti Mirovice, Jan Špaček. Tento mladý kněz pocházející z Třebíče mě přesvědčil, že jeho vystoupení bylo na politickou objednávku. No jak jinak, vždyť se blíží volby a některým, jak se říká, není nic svaté. Pouze dvě věty v úvodu věnoval pan děkan genocidě Romů a odsouzení fašismu jako takového. Ostatní část ‘mše’ byla věnována 40 letům ‘nesvobody’, devastaci národa, zadrátované zemi a popisu, jak kněží bojovali proti totalitní zvůli. Hovořil o r. 1968 a to se velmi líbilo přítomnému Petru Uhlovi. Vzávěru zkritizoval současnou vládu a její špatné vládnutí, připomněl hrozný stav ve zdravotnictví, dotkl se i špatné práce policie, která především mlátí lidi a při té příležitosti přivítal paní Kateřinu Jacques ze Strany zelených. Závěr jeho ‘občanského’ vystoupení (jak to sám nazval) vyzněl jednoznačně jako volební výzva ve prospěch sice nejmenované strany, ale každý z přítomných musel pochopit, o jakou stranu se jedná. Několikrát vyzval přítomné, aby nevolili stranu, která by vládla jako před r. 1989. Asi sedm desítek lidí tak absolvovalo volební mítink a ne nezávislý pietní akt. Ze strany pořadatelů to byl, s ohledem na všechny zvané, doslova ‘podraz’. Přes všechna antikomunistická vystoupení předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska jsem doufala, že služebníci boží, kteří hlásají křesťanskou lásku k bližnímu svému a další zásady ze svého učení, nepodlehnou jeho rétorice. Pravda, vystoupení děkana Špačka bylo jemnější, slova pronášel s úsměvem, ale o to hůř. Z celého projevu čišela zloba a nenávist. V naší zemi znovu mohou pochodovat neonacisté, jsou napadáni lidé za svoji politickou příslušnost, především komunistickou, ale o tom nepadlo v dlouhém projevu pana děkana ani slovo. A to je špatné. KSČM je parlamentní strana, která bude vždy bojovat a vystupovat proti neonacismu a fašismu, bude vždy prosazovat levicové názory, které se pochopitelně neslučují s programy a s vlastní podstatou pravicových stran. Svůj program budeme však prosazovat vždy bez záště a nenávisti vůči druhým, ale zároveň sebevědomě se znalostí dané problematiky a hlavně společně s obyčejnými lidmi.