Zelený je Štětina, Bursík to je hra a Paroubek kulatý je věc kouzelná

Trochu jsem slova známé písně (sportovní agitky) upravil v souladu se současnou situací na předvolební politické scéně. Fenoménem současnosti se stala Strana zelených, i když s ekologií a trvale udržitelným rozvojem (nebo životem?) nemá programově nic společného. Zatím jediným »zeleným« v Parlamentu ČR je senátor Štětina. Zeleného na něm není nic, jeho »životním posláním« je boj proti komunismu. S ekologií nemá v podstatě nic společného ani předseda Strany zelených a její volební lídr Bursík. Ten pouze »mírně v tváři zelenal«, když měl v Zastupitelstvu hl. m. Prahy nějaký spor (tam jsem to zaznamenal). Jinak nemá problém měnit strany a hnutí. V nedávném rozhovoru s »kotelnicí« Jílkovou dal na srozuměnou, že ani netouží po funkci ministra životního prostředí. Raději jiného ministra. Protože dříve měl zájem o městskou policii, myslím, že by šel spíše po funkci ministra vnitra. Tam by asi »více seděl«. Strana zelených je evidentně ze »zákulisí« finančně i mediálně podporována, a do jisté míry se může stát »vějičkou« pro otrávené občany. Divím se však, jak mnozí političtí představitelé tomuto tahu »skočili na lep« a snaží se zdůvodňovat, že jsou také zelení a chtějí se starat o životní prostředí. O to přece Bursíkovi a »těm« za ním postaveným vůbec nejde. Politici: nechte zelené spadnout samospádem do propadliště dějin. Bursík to je »hra«. Problém je mezi ODS a ČSSD, které bojují a budou sveřepě bojovat o moc. Programově se vedení (zdůrazňuji vedení) těchto stran ničím zásadním neliší. Dokonce již dnes jsou ochotni na kompromisy v metodách dosažení společných cílů (tedy moci). ODS má smůlu, protože dnes nemá žádné věrohodné vůdčí osobnosti. Není to ani Topolánek, ani Tlustý. Zato má poměrně značný zástup novozbohatlíků, privatizátorů, tunelářů, restituentů a jim posluhujících vysokých úředníků, analytiků, moderátorů a jim podobných. Složitější je to s »kulatým Paroubkem« a vedením ČSSD (současným). Pokračují v Zemanem proklamované »transformační politice«. Vprivatizaci, výprodeji zbytku národního majetku zahraničním strategickým partnerům za babku, postupně ustupují tlaku Světové banky, Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie prosazujících radikální sociální reformy, reformu důchodů, zdravotnictví, školství atd., jejichž základním cílem je maximální privatizace a maximální zisky pro nové vlastníky na úkor většiny občanů. Je to velmi citlivá otázka. Mnoho občanů a příznivců se mne ptá, proč kritizuji ČSSD, že přece by bylo lepší, kdyby ve volbách vyhrála ČSSD, a ne ODS. ODS je prý nebezpečnější. Bohužel je to ještě přežitek pohledu na ČSSD z minulosti. Současné vedení ČSSD se již dávno vzdalo ve svém programu socialistických myšlenek a sociální spravedlnosti. Postavilo se do řad budovatelů liberálního kapitalismu a snaží se k tomu dodat (reklamně) slovo sociální. To však lze dnes pozorovat i u ODS, která dokonce tvrdí, že sociální demokracie jim sociální program ukradla. Svým způsobem je právě proto dnešní vedení ČSSD nebezpečnější pro další vývoj země (a tedy i pro nastávající volby), protože u občanů vyvolávají jakousi představu levicovosti, a tedy sociální spravedlnosti. Zejména u řady starších voličů to vzbuzuje sympatie. Tomu slouží i hysterická antikomunistická kampaň, které napomáhá ČSSD svým známým usnesením i prohlášeními, že s komunisty nebude spolupracovat. Velkou pravděpodobnost má povolební koalice ČSSD a ODS. To by byl výrazný důvod ke zdůvodnění toho, že ODS nemůže plně realizovat »modrou šanci« (již se od ní postupně distancuje). ČSSD by tím naopak zdůvodnila svoji účast na asociálních reformách. Premiér Paroubek má již z koalice s ODS zkušenost ze Zastupitelstva hl. m. Prahy. Pokud si pamatuji, nikdy si nestěžoval.
Jediná KSČM v zásadních otázkách pokračuje ve svém dlouhodobém programu. Nepodlehla svodům různých »radilů«, kteří by ji chtěli různě »modernizovat«, jinak řečeno dostat ji na cestu sociální demokracie. Je to pochopitelné, protože KSČM má stále ještě značný volební potenciál ve společnosti a ten bude s postupným zhoršováním životní úrovně většiny obyvatel, dále stoupat. Všechny vzpomenuté reformy, zavedení eura, účast v agresivních akcích USA a NATO – to vše povede k zhoršení životních podmínek většiny obyvatel ČR. Zabránit tomu může (nebo alespoň zatím zbrzdit) pouze maximální počet hlasů pro KSČM.