Závěrečná zpráva Dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti KSČM

Prosím pana předsedu Dočasné komise senátora Jaromíra Štětinu, aby nás se zprávou seznámil.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající. Dobrý den, dámy a pánové, moje zpráva bude krátká.

V listopadu 2006 plénum Senátu Parlamentu České republiky uložilo svým usnesením Dočasné komisi prozkoumání ústavnosti KSČM dva základní body. Měli jsme prozkoumat, zda Komunistická strana Čech a Moravy řádně dodržuje zákony ve smyslu § 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích a pak jsme měli zjistit, zda existence Komunistické strany Čech a Moravy odpovídá článku 5 hlava I. ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky.

Komise na svém zasedání v únoru 2007 schválila seznam témat, kterými se bude zabývat. Tato témata měla být zpracována v celkem 21 kapitolách závěrečné zprávy. Zadání jsme dodrželi a kapitoly byly v komisi zpracovány. Je to těchto 21 kapitol závěrečné zprávy.

Cílem práce koordinátorů zprávy bylo shromáždit a vyhodnotit v jednotlivých kapitolách dokumenty vznášející, resp. dokládající důvodnou pochybnost ústavnosti KSČM. Tyto a další dokumenty zabývající se činností KSČM tvoří podstatnou část celé závěrečné zprávy. Jsou značně obsáhlé a představují stovky stran.

Ze získaných a prostudovaných materiálů pak komise vybrala nejzávažnější indicie porušování zákonů ve smyslu zákona č. 424/1991 Sb., komise jich vybrala celkem 34, a článku V Ústavy. Komise jich vybrala celkem 42. Celkem tedy komise uvádí 76 indicií porušení zákona či Ústavy ČR Komunistickou stranou Čech a Moravy. Četnost a dlouhodobé opakování indicií porušování Ústavy a zákonů ve smyslu zákona č. 424/1991 Sb., jsou znepokojující a závažné. Na jejich základě přijala Dočasná komise pro zkoumání ústavnosti KSČM usnesení, které vám nyní přečtu. Je to usnesení naší komise, které bylo přijato jednomyslně všemi hlasujícími včera, den před naším zasedáním. Návrh, který předkládáme Senátu, tedy zní:

Komise po diskusi k předložené Závěrečné zprávě senátní komise pro posouzení ústavnosti KSČM doporučuje plénu Senátu Parlamentu České republiky přijmout následující usnesení:

Senát Parlamentu České republiky shledává četnost a dlouhodobě opakované indicie porušení Ústavy ČR a nedodržování zákonů ve smyslu Zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích č. 424/1991 Sb., Komunistickou stranou Čech a Moravy jako znepokojující a závažné.

Senát Parlamentu České republiky se domnívá, že by se Nejvyšší správní soud zejména ve smyslu § 3 a § 15 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích měl na základě návrhu podaného vládou senátním podnětem zabývat, protože existují důvodná podezření, že Komunistická strana Čech a Moravy nemůže vyvíjet činnost, neboť porušuje Ústavu a zákony (viz § 4 zákona 424/1991 Sb.).

Konečně Senát PČR ukládá předsedovi Senátu, aby postoupil Závěrečnou zprávu Dočasné senátní komise pro posouzení ústavnosti KSČM vládě.

Tolik usnesení, které jsme včera přijali. V diskusi jsem připraven odpovědět podrobněji na jakékoli otázky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám a prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Pan místopředseda Senátu Jiří Liška, dále promluví senátoři Bedřich Moldan, Martin Mejstřík. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, velmi si vážím houževnatosti a oceňuji práci pana kolegy Štětiny. Je smutné, že je nutné neustále připomínat velké části spoluobčanů naši minulost a je ještě smutnější, že mnoho z nich toto připomínání neslyší. A o to si myslím, že je práce našeho kolegy důležitější. Děkuji mu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Dále promluví senátor Bedřich Moldan.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Já jsem byl členem komise, o jejíž práci právě pan senátor Štětina podal zprávu. A musím říci, že si této práce velmi vážím a vážím si práce pana senátora a jeho spolupracovníků, a touto formou mu za to velice děkuji.

Ta práce byla velmi záslužná. Vidíte co do objemu shromážděných dokumentů a jiných materiálů, že to nebylo jednoduché. Je to skutečně veliký kus práce a já jsem přesvědčen, že způsob, který byl zvolen, to znamená zcela jednoznačně a naprosto jasně a transparentně shromáždit dokumenty, které podle našeho názoru jasně dokazují, že činnost, kterou vyvíjí KSČM v současné době a v době nedávno minulé až do dneška, že není v souladu s ústavním a právním pořádkem této republiky, že na 76 indiciích je zcela jasně dokázáno.

Já jsem přesvědčen, že díky našemu panu předsedovi, díky spolupráci s dalšími členy komise a dalšími spolupracovníky jsme shromáždili jasný a zřetelný soubor materiálů, který zakládá důvodné podezření a důvodný pocit této naší komise, ale není to jenom pocit,jsme o tom hluboce přesvědčeni, že by bylo potřeba, aby se vláda touto záležitostí zabývala a podala podnět Nejvyššímu správnímu soudu jako kompetentnímu orgánu, který by měl v té věci rozhodnout. Proto velmi podporuji návrh usnesení, který naše komise připravila a přijala, a doporučuji, aby se plénum Senátu vyjádřilo souhlasně s tímto návrhem.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Senátor Martin Mejstřík má slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení pánové, já bych úvodem přece jen požádal pana předsedu komise, ctěného kolegu Štětinu, jestli by zde neodpřednášel alespoň některé z těch několika desítek důkazů, které dle našeho názoru prokazují, že existence a činnost KSČM je neústavní. Myslím si, že si to zaslouží toto ctěné plénum, zaslouží si to členové komise i celý tým, který s panem kolegou Štětinou a s námi na zprávě pracoval. Ona má několik stovek stran.

Bylo by možná vhodné, to téma si to zasluhuje, aby zde některá závažná obvinění padla.

Já se zmíním o dvou z nich. Před 2 lety, to byla doba, kdy jsme minimálně 2 roky s některými z vás na tom tématu KSČM, příp. dekomunizaci společnosti pracovali. Pojali jsme jisté podezření, že KSČM je minimálně personálně určitě ideologicky provázána s bývalou Komunistickou stranou Československa. Až díky činnosti komise se nám ovšem podařilo dokázat to, co jsme netušili. KSČM nejen že je nepřímo navázána na bývalou KSČ, ale ona je její přímou organizační složkou. KSČM nikdy nebyla nově registrována, vždy do této doby zůstala registrována jako organizační složka Komunistické strany Československa, která byla zákonem 198/1993 prohlášena za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci.

Já jsem nastupoval do Senátu s tím, že musíme tuto právní animozitu změnit. Že není možné, aby zde byla komunistická strana, o jejíž minulosti bylo mnoho napsáno a mnoho řečeno, a zároveň platil zákon, který konstatuje, že doba komunistické diktatury a komunistická strana byla zločinnou a zavrženíhodnou organizací. Vrátím se zpátky ke komisi – nám se podařilo prokázat, že KSČM je organizační složkou této zločinné organizace. Já si nedovedu představit, že by od tohoto momentu orgány činné v trestním řízení nezačaly jednat. A skoro bych vyzval z tohoto místa ministra vnitra, aby na základě této informace, kterou nota bene jsme dostali od něho nebo z jeho ministerstva, začal jednat neprodleně.

Co se týče usnesení, které pan kolega, resp. naše komise navrhuje: já jsem zvažoval, zdali ho nedoplnit ještě o dva body. Zdali ho nedoplnit o návrh panu prezidentovi, aby to byl on, kdo podá Nejvyššímu správnímu soudu návrh na rozpuštění této politické strany. Zvažoval jsem také, jestli bychom my, členové komise, neměli podat trestní oznámení. Jednak na členy této organizace a jednak i pro nečinnost na orgány činné v trestním řízení, protože tyto informace, v podstatě všechny informace, které jsou v té zprávě, jsou z veřejných zdrojů, to nejsou žádné tajné archivy, které bychom otevírali.

Nakonec jsem ze svých úvah neustoupil, ale ze svého záměru jsem ustoupil a rozhodl jsem se podpořit usnesení tak, jak je předloženo, protože se domnívám, že je potřeba soustředit síly opravdu na jeden konkrétní bod a tím je v tomto momentě vláda České republiky a pan premiér Topolánek.

Závěrem mi dovolte vnést ale malou pochybnost. Komise a Senát jako takový odpracoval velký kus práce. Opravdu jsme posunuli informace i téma dekomunizace za poslední roky. I kdyby česká vláda v tomto momentě se rozhodla, že vyslyší náš návrh a po prostudování našich přímých i nepřímých důkazů opravdu podá Nejvyššímu správnímu soudu žádost o rozpuštění KSČM, narazíme zde na českou justici. A tady dovolte malinkou vsuvku.

Já jsem si v posledních měsících dovolil udělat malou analýzu. Ve velmi stručné verzi si dovolím vás s ní seznámit. Začnu lety devadesátými. V roce 1990 až 1992 převzalo naše demokratické soudnictví minimálně 1600 soudců z doby komunistické totality, z nichž plných 50 % bylo členy KSČ. Oné zločinecké organizace.

V roce 2008 máme v české justici ještě stále 30 % soudců s minulostí, která je svazuje se členstvím v KSČ, v této zločinné a zavrženíhodné organizaci.

Daleko nejhorší je situace na úrovni soudů s vyšší instancí. Tam to není 30 %, tam to je 41 %, a to jsou soudy, které mají daleko důležitější roli nebo obecné soudy. Jen namátkou jsme si vybrali pro ilustraci Vrchní soud v Praze. Na Vrchním soudu v Praze máme 66 % soudců, kteří byli členy této zločinecké organizace. 66 % soudců! A dostávám se k Nejvyššímu správnímu soudu, kde, bude-li nám přáno a jak jsem řekl, podá vláda návrh na rozpuštění KSČM, tak na Nejvyšším správním soudu, který má 26 soudců, v této době pracuje 31 % soudců starších 60 let, to znamená, že větší část svého působení pracovali v době totality. Nám se do tohoto dne nepodařila zjistit politická příslušnost v té době. Nicméně zjistili jsme, že 15 % soudců působilo za totality na vojenských prokuraturách nebo bylo vojenskými soudci. Já připomínám, že vojenští prokurátoři a vojenští soudci neprošli vůbec žádným sítem v 90. letech. Takže nebyla vůbec posuzována jejich mravní nebo politická bezúhonnost.

Dostávám se k předsednictví Nejvyššího správního soudu. Předsedou je člověk, který byl kandidátem KSČ. A jeho jediným místopředsedou je člověk, který byl dlouholetým členem KSČ. Já toto zde zmiňuji jenom proto, abychom si uvědomili, proti čemu v této době stojíme, proti čemu bojujeme a v jaké situaci se nalézáme.

Chtěl bych vám všem poděkovat za podporu v našem úsilí, za to, že komise mohla vzniknout, všem členům za jejich práci, za to, že podpořili usnesení. A jen věřím, že náš zápas o pochopení a očištění se od minulosti nevzdáme a budeme v něm pokračovat, protože nelze tento balvan tlačit před sebou. My prostě ten zápas musíme podstoupit a já děkuji této komoře, že se k tomu staví čelem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo. Takže rozpravu končím a táži se pana předsedy komise, zda si přeje k proběhlé rozpravě se vyjádřit. Ano, prosím.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedající. V diskusi vystoupili tři kolegové senátoři. Pan místopředseda Senátu vznesl slova o užitečnosti práce, kterou jsme udělali. Pan profesor Moldan jako člen naší komise objasnil, jakým způsobem jsme pracovali a co ta zpráva obnáší. A konečně pan senátor Mejstřík nám objasnil především situaci soudnictví. Já si nemyslím, že teď stojíme v nějakém bojovém šiku. To, co tady komise předkládá, je snaha o to, aby právo fungovalo.

Pan Mejstřík mě vyzval, abych přednesl některý z příkladů. Já bych chtěl upozornit na to, že soustavně KSČM porušuje především článek V. Ústavy. Já se pokusím vám ho zopakovat, abyste věděli, o co jde.

Článek V. říká, že součástí našeho politického systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek dosažení svých cílů. Ústavodárce nepoužil slova, která používají násilí. On předjímá. A v mnoha ohledech, které jsou zde doloženy, KSČM násilí neodmítá.

Já vám dám jeden příklad, kterým je třeba indicie č. 515, je to základní oficiální dokument VI. sjezdu KSČM.

Zpráva UV KSČ o činnosti KSČ po V. sjezdu, a tam se říká: „Strany politické komunistického typu jsou politické strany, které se snaží hledat nové cesty atd. Jejich úspěšnost závisí na tom, zda jsou schopny přicházet s řešeními. Nemohou se omezovat na potřeby dané chvíle. Jsou neustále kupředu pobízející silou komunistickým manifestem.“

Přečtu vám hlavní závěrečnou část komunistického manifestu Karla Marxe: „Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu.“

Zdůrazňuji, že dokumenty KSČM, ať je to tento nebo celá řada dalších, nemluví o ideologii, ale mluví o Marxovi a o Leninovi jako o základním pilíři činnosti. Není to tedy verbální zločin. Nemůžeme se na to koukat, jde skutečně o porušení ústavy podle našeho soudu. Koneckonců tady říká pan předseda v dokumentu ze VI. sjezdu, že se máme řídit Leninovou tezí, že každý krok hnutí se poměřuje tím, jaké vytváří podmínky do budoucna. Leninovou tezí.

Přečtu vám jeden text: „Soudruzi, povstání kulaků v pěti okresech musí být bez milosti rozdrceno. Zájmy celé revoluce to vyžadují, neboť všude vzplála poslední a rozhodná bitva s kulaky. Musí být dán příklad. Pověste ne méně než sto známých kulaků, boháčů, vyděračů. Za druhé zveřejněte jejich jména. Seberte jim veškeré obilí. Určete… atd.“ Podepsán Uljanov – Lenin v jednom dopise do Simbirska, napsaný v srpnu 1918.

Když si přečtete Stát a revoluci, stěžejní dílo Vladimíra Ilijče Lenina – Uljanova, zjistíte, že to je nejobsáhlejší příručka teroru, jaká byla ve 20. století napsána. A tyto dvě kuriózní postavy má KSČM ve svém znaku a chce podle nich vyvozovat svoji další činnost. To si myslím, že je právě podstata té protiústavnosti, o které mluvím.

Druhá část těch trestných činů se týká samozřejmě trestního řádu § 260, 261, 261a), to je rozněcování třídní zášti, těch příkladů je tam celá řada. Jsou tam asi 3 nebo 4 indicie porušování 261a), tj. popírání komunistické genocidy, které jsou zcela průkazné a na nejvyšší úrovni oficiálních dokumentů. Většina těch dokumentů jsou oficiální dokumenty strany z veřejných zdrojů. To je asi všechno, co jsem k tomu, pane předsedo, chtěl říct. Prosím vás, abyste přistoupil k hlasování.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Usnesení máme všichni před sebou, po znělce budeme hlasovat.

Konstatuje, že v sále je přítomno 39, kvórum je 20. Zahajuji hlasování. Kdo je pro usnesení, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko Ano. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu usnesení, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko Ne. Právě skončilo v pořadí 21. hlasování, skončilo schválením návrhu usnesení. Z 38 přítomných při kvóru 20 30 pro, 2 proti. Návrh usnesení byl schválen.