Zamyšlení nad krizí společnosti

Když jsem četl vystoupení předsedy ÚV KSČM na 15. zasedání Ústředního výboru, vybavila se mi vzpomínka na volby v roce 1992, které tehdy vyhrála ODS, založená krátce před volbami. Byl jsem členem Ústřední volební komise. V sekretariátu Komise pracoval jako telefonista a šofér zaměstnanec ministerstva vnitra, který perfektně ovládal několik řečí. Dík tomu také tlumočil při návštěvách zahraničních novinářů. Tehdy se jich akreditovalo několik stovek, protože šlo u nás vlastně o první klasické volby. Tento pracovník mne občas vozil po Praze. Když zjistil, že nepatřím k těm, kdož jásají nad vítězstvím zrady a nenávisti, leccos mi řekl o zahraničním financování volební kampaně ODS a některých dalších stran. Informace získal od zahraničních novinářů. Naše noviny o tom pochopitelně nepsaly a v televizi vedla rozhovory moderátorka paní Bubílková.
Vývoj po volbách rozhodujícím způsobem ovlivňoval premiér Klaus, který neznal špinavé peníze a litoval, že není více takových Kožených. Vzorem pro podnikavce byl privatizátor knižního obchodu stomatolog pan Macek, který zanechal nesmazatelnou stopu také ve zdravotnictví zavedením finanční spoluúčasti pacienta u zubaře. Ministr vnitra Čermák osvědčil mafiánské schopnosti, a tak by bylo možno pokračovat. Na rozdíl od současnosti to však byli většinou jen političtí diletanti, kteří se poměrně brzy znemožnili. Přesto po nich zůstala ekonomická spoušť.
Současná politická garnitura ODS, ale i Zelených a KDU-ČSL, je však mnohem nebezpečnější. Její škodlivé působení je zesilováno většími vazbami naší politiky na mezinárodní politický kontext. Fatální chybou je orientace Topolánkovy vlády, ale i exprezidenta Havla, na agresivní Bushovu zahraniční politiku. Jen politický exot může pronést výrok o humanitárním bombardování nebo o věrném spojenectví s USA v boji proti diktátorům, s nimiž my přece máme zkušenosti. Svědomitý politik nemůže hájit neokoloniální válku USA proti Iráku. Posílání našich vojáků na zahraniční mise je naprosto zbytečným vyhazováním peněz, které naléhavě potřebujeme pro školství, zdravotnictví, stavbu dálnic a opravy silnic, a na mnoho dalších účelů. Když si G. W. Bush objednává naše žoldnéře, nechť zaplatí. Součástí ceny samozřejmě musí být nejen mzdy a další náklady na provedení mise, ale i veškeré náklady výcviku, výzbroje a výstroje žoldnéřů. Když nebudou objednatelé platit, můžeme žoldnéřskou armádu rozpustit. V současné době nemá naše armáda technicky ani rozsahem pro skutečnou obranu státu žádnou cenu. Apro efekty na přehlídkách jsou letadla, transportéry a tanky příliš drahé.
V tomto kontextu je nutno se zmínit i o válce proti terorismu v pojetí prezidenta G. W. Bushe. Terorismus je formou války proti mnohonásobné materiální převaze protivníka. Jeho účelem je znejistění vlád, vyvolávání strachu obyvatelstva a vázání obrovských finančních a materiálních zdrojů na obranu proti neviditelnému protivníkovi. V boji s terorismem je klasická armáda zbytečná, větší šanci mají policejní síly.
Dalším fenoménem, který deformuje naši politiku, je antikomunismus. To nemám na mysli karikatury politiků, pány Štětinu nebo Mejstříka, ale rituální odsuzování toho, co absolutní většina národa do posledních chvil před 17. listopadem 1989 považovala za přijatelný režim. Vsoučasné době se pod tlakem mediálních mágů i docela rozumní lidé bojí, nebo spíše stydí přiznat, že jim chybí serióznost politiky před převratem. Že jim vadí svoboda podrazů bezohledných podnikatelů. Cítí, že argumentace o svobodném cestování do zahraničí a dostatku banánů vyčichla, a může ji použít pro zviditelnění snad jen herečka třetí třídy, ale nahlas to neřeknou.
Specificky českým politickým problémem, je pozice prezidenta, respektive pojem Hradu. Je to tendence k zasahování do politického života způsobem, který se nesrovnává s ústavou. Bývalý prezident Havel měl doma silnou protiváhu v Klausovi, a proto se vyjadřoval spíše k mezinárodně politickým otázkám. Ovšem, tak zvaný Rudolfínský projev se vymykal jeho obvyklým tématům, a byl ve své době zřetelným signálem pro potřebu změny. Diletantismus Havla byl nahrazen pragmatismem profesionála Klause. Avšak vystoupení Klause jako antiekologa naznačuje, že i on podléhá pokušení poučovat svět.
Mrzuté je, že politické karty ve volbách byly podivně rozdány, proto současnou vládu bude demokratický mechanismus jen těžko brzdit v jejím řádění. Demonstrace a stávky jsou sice také prostředky občanské sebeobrany, ale je nutno je používat s rozvahou a citem, aby měly žádoucí efekt a neopotřebovaly se. Jsou asi správným kořením do politické bramboračky, jakou nám navařili politici ve Strakovce, dobrý kuchař však kořením šetří.