Televizní stanice Prima sedmnáctého téhož měsíce vyzpovídala senátora Mejstříka, který se zase cítil jako studentský vůdce. Měl ale smůlu. Na Národní třídě v Praze, kde opět plály svíce za padlé na této ulici, se na něho dostalo až v samém závěru. Dokonce exministr Rath se pochlubil, že tehdy tady visel na jakémsi kandelábru, a Havla bylo nutné omluvit, protože právě snad dokonce předával nově zvolenému generálnímu tajemníkovi OSN volání po přibití Severní Koreje na pranýř. Zprávu sice s ním podepsali ještě dva další muži, ale jezdit s ní po světě bude zřejmě on, aby se možná už příští rok opět ucházel o Nobelovu cenu míru. Zprávu připravili, jak jinak, Američané. Myslím, že je jim však třeba poděkovat. Je to významný čin. Jen mě mrzí, že něco podobného nevypracoval tým amerických expertů o situaci v Bronxu či na Guantánamu, Václav Havel by jistě i pod takovouto studii se rád podepsal. Anebo ne? To by mě na něj mrzelo.
Pan senátor Mejstřík ovšem své, i když tak odsunut, řekl. Zaskočeně kývl reportérce, když mu sdělila, že přes šedesát procent našeho obyvatelstva je spokojeno s vývojem demokracie u nás, podotkl jen, že ona demokracie má ještě své neduhy. Pak dodal, snad jako vysvětlení, že nás (?) čeká ještě jeden úkol: vypořádat se s komunisty. To, prosím, řekl doslova. Reportérka, zřejmě zaskočena, jen kývla a rychle ukončila smysluplný rozhovor. Bývalý vysoký svazácký funkcionář s poněkud zarostlou tváří nestačil ani dodat, že už na to má plán. Tak rychle zmizel z obrazovky. Takže musím za ni zaskočit a prozradit vám Mejstříkův postup. Napřed Štětinova komise, v níž je Mejstřík nejaktivnějším členem, prolistuje všechny knihy, kde se objevuje slovo komunistický. Pak dojde na dokumenty. Tady pomůže ÚDV. Jeho pracovníci budou alespoň mít co dělat. Když najdou slovo třída, červenou tužkou ho zatrhnou. Ani slovo revoluce se jim jistě líbit nebude. Zde však vznikne potíž – co s onou listopadovou? Možná navrhnou i jiný název, například ‘listopadové procitnutí’ nebo ‘listopadový knokaut komunismu’. Ale to necháme na panu Mejstříkovi. Ani s tou třídou to ovšem nebude mít jednoduché. Jsou třídy ve školách, mzdové třídy ap. Něco se zajisté najde a když ne, pak stačí trochu manipulace. Správně to vystihl pan senátor Štětina, když mluvil o tom, že komunisté chtějí zrušit soukromé vlastnictví. Zapomněl sice, že marxisté z 19. století hovořili o výrobních prostředcích, i když ani to jim nelze přičítat jako negativum. Neměli totiž na mysli tužku, jíž se psaly články do novin, ani kozu, jejíž mléko domkář prodával na trhu. A že by dnešní komunisté chtěli panu Štětinovi sebrat brýle, znárodnit ženu či dokonce odebrat děti, aby je mohli kolektivisticky vychovávat, v to snad věří jen členové jeho senátní komise.
Poté, až všechno dají dohromady a dobře placení hoši z ÚDV jim najdou nějaký ten už notně rezavící hřeb, nechají si schválit v Senátu zákaz komunistické strany anebo alespoň svými podpisy stvrdí žádost na zákaz KSČM, který pošlou Ústavnímu soudu. Ten jim dozajista vyhoví a Martin Mejstřík se pak nechá postavit do čela inkvizičního tribunálu. Má své zkušenosti z parcelace svazáckého majetku po Velkém listopadu, již měl na starost. Komunisté budou muset být registrováni, ztratí občanská práva, jejich majetek, i soukromý, bude převeden na skutečné demokraty, některá slova bude zakázáno užívat a budou se muset vytečkovávat, jinak by tomu, kdo by je použil, hrozilo vězení, knihy s komunistickou tematikou budou veřejně spáleny za zpěvu náboženských písní či k tomu zazpívá Aneta Langerová, jako tomu bylo na 1. máje na Letné, komunističtí poslanci a senátoři budou zbaveni mandátů a odsouzeni podle zákona o protiprávnosti komunistických idejí a jejich místa se nebudou obsazovat, což znamená, že rázem bude ODS schopna vytvořit vládu společně s lidovci a panem Bursíkem a sociální demokraty tak odsunout do patřičných mezí. Stejně pak brzy panŠtětina s panem Mejstříkem vytvoří komisi, která bude zkoumat i ČSSD a navrhovat její zrušení. Jde přece o demokracii a i ona je nasáklá rovnostářstvím. A demokracii je třeba, což jistě odsouhlasíte, chránit.
To také pan Mejstřík chtěl sdělit oné redaktorce. Ona mu však nedala šanci. Nebojte se přátelé, i na ni dojde!