Žalujeme!“ reagují české osobnosti na pochybení v kauze Uzunoglu

„Žalujeme!“ začíná jejich otevřený dopis, který připomíná justiční zločiny spáchané před sto lety na kapitánu francouzské armády Alfredu Dreyfusovi.
Uzunoglu, jehož autoři textu přirovnávají k Dreyfusovi, strávil ve vazbě 31 měsíců a česká spravedlnost nebyla dvanáct let schopna jeho případ vyřešit.

Podnikatel Uzunoglu je Kurd, který vystudoval v Praze lékařství a usadil se v Evropě • v Československu a Německu. Byl aktivním účastníkem organizace Lékaři bez hranic, v jejichž řadách poskytoval pomoc válkou a vyhlazováním sužovanému kurdskému lidu, napsali signatáři dopisu.
V roce 1994 byl však v Praze zatčen a obviněn na základě udání tureckého občana, který žil v ČR pod falešným jménem a byl policejním agentem.
Tento muž Uzunogla nařkl, že ho týral a omezoval jeho osobní svobodu. Přibylo pak ještě obvinění z trestných činů přípravy vražd, loupeží, podvodů a nedovoleného ozbrojování. Uzunoglu strávil dva a půl roku ve vyšetřovací vazbě.
Spolu s ním byli zatčeni a obviněni ještě tři Kurdové, z nichž jeden po propuštění zemřel, pravděpodobně na následky špatného zacházení ve vazbě, uvádějí autoři dopisu.
Uzunoglu byl zatčen poté, co se mu podařilo zprostředkovat pro ČR zakázky v hodnotě přes 300 miliónů dolarů, a „poté, co mu bylo bývalými exponenty předlistopadového režimu důrazně doporučováno, aby dal od těchto zakázek ruce pryč“.
Byl držen ve vyšetřovací vazbě 31 měsíců (posledních 5 měsíců tedy se souhlasem Nejvyššího soudu ČR), ačkoliv žádné z absurdních obvinění nebylo solidně prošetřeno a dokumentováno, uvádí se v dopise.

Interpelace byly marné

Podle signatářů došlo během vyšetřování k velkému počtu nezákonností, na které nereagoval žádný z orgánů, jež měly nad vyšetřováním dozor. Připomínají, že v roce 1996 varoval poslanec Pavel Dostál (ČSSD) v tisku, že z tohoto případu bude mít ČR mezinárodní ostudu a že čtyřikrát byli ministři vnitra a spravedlnosti ČR v této kauze interpelováni poslanci Jičínským, Dostálem a Drápelou. „V jedné z odpovědí ministr vnitra dokonce přiznal, že policisté MUDr. Uzunogla týrali,“ napsali autoři dopisu.
SRN ve stejné době udělila Uzunoglovi • zřejmě jako projev sympatií a podpory • státní občanství a doklad o tom mu doručila do českého vězení, sdělují signatáři. Po 31 měsících byl propuštěn z vazby, ale přesto zůstal v ČR, aby dosáhl od české justice plného zadostiučinění.
Trestní stíhání bylo dne 25. 9. 2003 zastaveno, protože bylo porušeno právo obviněných na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě, zakotvené v článku 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (podepsán soudce Vítězslav Rašík). MUDr Uzunoglu se proti tomuto výroku soudu odvolal a jeho odvolání bylo vyhověno.
„Plným právem žádá, aby ho soud v plném rozsahu osvobodil od absurdních obvinění. Zůstane věčnou hanbou pro náš stát, že když si česká justice s případem Uzunoglu už nevěděla rady, chtěla ho v lednu 2003 prostřednictvím ministerstva spravedlnosti předat k vyřízení do Turecka, které tohoto Kurda pronásledovalo již od roku 1970, mimo jiné i za jeho humanitární činnost v Kurdistánu, odnětím tureckého pasu a zákazem vstupu na území Turecka.“
Boj Uzunogla nebyl a zdaleka není podle signatářů jen jeho soukromým bojem. „Je to i náš boj za spravedlnost.,“ prohlašují. Kladou si otázku, jaké jsou skutečné příčiny tohoto justičního skandálu.
Autoři dopisu vznesli sérii obvinění: „Obviňujeme představitele naší soudní moci, zúčastněné státní zástupce i soudce všech stupňů, včetně předsedů Nejvyššího soudu a nejvyšších státních zástupců v údobí 1994-2005, že v rozporu se svými právy a povinnostmi, vyplývajícími ze zákona, nekonali svou povinnost a nezjednali nápravu;
• obviňujeme tehdejší ministry vnitra a spravedlnosti, jakož i předsedy vlády, kteří odpovídali za výkon jejich funkcí, že byli hluší ke stížnostem a informacím o porušování zákonnosti, se kterými se na ně ve svých dopisech z vyšetřovací vazby obracel MUDr Uzunoglu a další občané, že nesplnili svoje ústavní pravomoci k vyšetření a odstranění zjištěných nepravostí s tím spojených; • obviňujeme i tehdejší předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu ČR v údobí 1994-2005, že zůstali neteční a lhostejní k tak závažným nedostatkům a chybám našich orgánů činných v trestním řízení, které případ Uzunoglu vyjevil,“ zdůrazňují.
Signatáři viní i ty „novináře, kteří v honbě za senzacemi v této kauze zkresleně či nepravdivě informovali, čímž hrubě poškodili pověst Uzunogla a tak se morálně zpronevěřili svému poslání“.