Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Já bych tady rád vzpomněl na jedno setkání, které jsem zažil před čtyřmi lety v Afghánistánu, a bylo to setkání s německou řádovou sestrou Idou, která v malé vesnici v horách dlouhá léta spravovala leprosárium. Před čtyřmi lety do tohoto leprosária vtrhl Taliban, celé leprosárium vypálil, několik lidí zabil a v podstatě sestru Idu odtamtud vyhnal. A ona mi tenkrát řekla větu, kterou si dobře pamatuji. Ona řekla: „Uctívání násilí je malomocenství duše.“ Dámy a pánové, já bych vás rád upozornil na to, že v Ústavě České republiky existuje stať, která se o násilí zmiňuje.
Je to bod čtyři hlavy první naší Ústavy, který říká – cituji takřka přesně: „Součástí našeho politického systému mohou být pouze ty strany a hnutí, které odmítají násilí jako prostředek dosažení svých politických cílů.“
Navzdory tomuto znění naší Ústavy u nás usilují o vstup do Parlamentu nebo v něm dokonce jsou politické strany, které násilí neodmítají. Jsou to politická seskupení neonacistická, která násilí neodmítají díky nenávisti rasové a racionální, a politické strany komunistické uplatňující zášť třídní.
Jednou z takových stran je například Komunistická strana Čech a Moravy, která považuje marx-leninské násilí za legitimní, a tudíž citovaný bod Ústavy porušuje.
Bezradnost naší politické scény a orgánů činných v trestním řízení nad vzrůstajícím vlivem těchto stran je zřejmá, a myslím si, že může vést záhy k přímému ohrožení demokracie.Domnívám se, že by Parlament našeho státu měl tento znepokojivý stav reflektovat a přijmout zpřesnění trestního zákona v pasáži o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, tak jak to navrhuje předkládaná novela. Nepřipusťme, dámy a pánové, uctívání násilí. Je to malomocenství duše.