Vředy

Začalo to výroky novopečeného senátora a znovuzvoleného vsetínského starosty (podle těchto kritérií tedy úspěšného politika) Jiřího Čunka pro pořad TV Nova Na vlastní oči.

Redaktorkou provokativně, byť vstřícně kladené otázky J. Čunka rozmluvily a on, ve zjevné souvislosti s odkazem na vystěhované nepřizpůsobivé obyvatele Vsetína, čirou náhodou jedné barvy pleti, řekl historickou větu: Ale já čistím jenom od vředu. To dělají lékaři taky, ne? Dlužno říci, že toto vyjádření, patřičně dobře mediálně zpracované a načasované po volbách do Senátu (proč nemohlo být zařazeno již před volbami?), udělalo své: po úvodním nadšení lidovců, že se v KDU-ČSL rýsuje nová tvář, která by mohla zaujmout nejvyšší stranický post, že se objevil úspěšný komunální politik, přišla od samotných vrcholných lidoveckých politiků sprcha v podobě rázného odsouzení za počin, který, jak řekl úřadující předseda KDU-ČSL Jan Kasal, není v souladu s programem křesťanských demokratů. Řešit sociální problém skupiny obyvatel jejich vyčleněním do jakýchsi novodobých ghett (byť roztomile barevných), vystěhováním a vyvezením celých rodin s dětmi ze známého prostředí do ruin a poloruin až dvě stovky kilometrů od původního domova a navíc V NOCI, ve mně evokuje vzpomínky na práci hnědokošiláčů a černokošiláčů v době nechvalně známé.

Jiný politik, shodou okolností také senátor, novinář Jaromír Štětina se v posledních mnoha měsících snaží svou neopominutelnou rétorikou a praktickým konáním také vyčlenit určitou skupinu obyvatelstva na okraj společnosti. V jeho podání se nejedná o skupinu sociálně nepřizpůsobivých občanů jako v případu Čunkově, ale o velkou část dospělé populace, která dobrovolně a vědomě spojila svůj život s nelehkou úlohou – obhajobou sociálně spravedlivé společnosti. J. Štětina se snaží o vyčleňování politicky nepřizpůsobivých občanů, sdružených v Komunistické straně Čech a Moravy, jejíž samotná existence a zvláště pak politický program, požadující důstojný život pro každého člověka na Zemi, je pro Štětinu hrozbou. Svou nenávist hraničící se stihomamem svého druhu se snaží implantovat do vědomí ostatních občanů, když říká: Komunisté jsou extremisté, kteří jsou společnosti k tíži více než opravdový extremismus pravicový, než neonacismus. Komunistickou partaj nutno rozpustit, měli bychom se vypořádat s tradičním extremismem, který tady fungoval čtyřicet let (Mladá fronta Plus č. 44/2006, str. 36).

Historie zná mnoho příkladů, kdy ti či oni lidé byli někým označováni za přítěž, přívažek, vřed. Zpravidla pak následovala tragédie velkých rozměrů v podobě genocidy či válečné vřavy. Ti, kteří rozdmýchávali ve společnosti nenávist a utvrzovali v pocitu, že existují rychlá řešení a že viníky jsou jakkoli odlišní lidé (odlišní barvou pleti či světovým názorem), v soudu dějin stanuli na pranýři. Na takovém symbolickém pranýři v myslích demokraticky smýšlejících lidí a v demokratických médiích oba muži již stanuli a senátor Štětina, druhdy obhájce lidských práv (viz jeho volební heslo pro senátní volby 2004) jejich společné spočinutí zpečetil aktuální tiskovou zprávou ze 6. listopadu: Senátor Čunek má silně vyvinutý smysl pro dodržování zákona a spravedlnost. Nedovolil, aby ani dlouhodobí, tradiční, sociálně slabí neplatiči zůstali na ulici. Senátor Čunek zrovnoprávnil Romy. A není důvodu, aby dnes nesl vinu za stát, který dodnes nedokázal všechny romské občany naší republiky integrovat do společnosti.

Stát, to je také – a dodejme, že bohužel – vůlí občanů zvolený vsetínský starosta, senátor Čunek i senátor Štětina.