Vodácký ráj starého kontinentu

KAM VYRAZIT NA VODU V RAKOUSKU, POLSKU NEBO NA UKRAJINĚ?

Po zeměkouli teče takové vody, že by se z toho vodák pominul.
Jeden lidský život nestačí, aby na kánoi, raftu či kajaku sjel třeba tisícinu nejkrásnějších řek. Vybíráme proto alespoň patnáct zajímavých řek v Evropě, na které si mohou troufnout i začátečníci, a k tomu nádavkem pár destinací pro rafty a mořské kajaky. Šťastnou plavbu!

Rakousko

Alpský soused je zemí zaslíbenou pro vodáky všeho druhu. Dlouhé trekkingové řeky vhodné pro kanoistické putování tu sice najdeme také, ale doménou Rakušanů jsou těžké peřeje sjízdné jen na kajacích či raftech. Nezapomínejme ovšem, že na více než třímístných člunech lze podle rakouských zákonů plout jen pod dohledem licencovaného vůdce (raftguida).

Schwarza

Domovská řeka vídeňských vodáků Schwarza poskytuje vše, co si můžete přát. Modrá říčka se hluboko zařezává do bílých skal a tvoří klikaté koryto. Na březích se občas zjeví osluněná pláž. Na ní se opalují děvčata nahoře bez. Ubytování zadarmo i s pitnou vodu a záchody najdete na malém tábořišti v obci Kaiserbrunn. Levná vodácko-horolezecká chata Weichtalhaus stojí pár metrů od břehu.
Obtížnost peřejí je tak akorát pro kajakáře i kanoisty. Jediné obtížnější místo řeky je na začátku údolí, ale okolo krátké soutěsky se dá loď přenést.
* Doporučená loď: turistická i sportovní kánoe, kajak

Salzach

První pocit na Salzachu pro klasického českého vodáka je úžas nad mohutností, rychlostí a čistotou řeky. Jen co do ní i s lodí vklouzne, zmocní se ho vlny a on zažije to, co obvykle zakouší jen na jezech. Řeka poskytuje několik zcela rozdílných a rozmanitých úseků a je na ní tedy co dělat třeba celý týden. Salzach protéká údolím mezi horskými velikány Glocknerem, Venedigerem a Wiesbachhornem po pravé ruce a Kitzbühelskými Alpami po levé ruce. Celý rok má dost vody od obce Rosental, odkud je sjízdná pro kajaky, deblkanoe i rafty. Prvních deset kilometrů následuje jedna peřejka za druhou. Poté se řeka sice uklidňuje, ale rychlost má stále takovou, že čtyřicet kilometrů do Kaprunu lze zdolat bez velké námahy za odpoledne.
V okolí Mittersilu se hladina urovnává na hladké sklo, ale pořád teče stejnou rychlostí. Hladkou rychlou vodu zpestřuje několik peřejí, které sice nejsou nebezpečné, ale zvláště posádkám kánoí dávají zabrat.
Pod známým lyžařským ledovcem Kaprun už má Salzach velkou sílu a šířku okolo dvaceti metrů. Pod Taxenbachem začíná nejhezčí plavba. Čistá modrá voda teče mezi velkými kameny. Proud není příliš silný, ale zato se musí neustále kličkovat a hledat nejvhodnější průjezdy a občas i seskočit nějaký ten skalní práh.
Tahle idylka končí u Eschenau, kde se na břehu znenadání zjeví cedule s namalovanou lebkou a varováním, že následující úsek je smrtelně nebezpečný. Tady zastavují dokonce i ty největší komerční rafty a nechávají své klienty jez obejít. Každý rok se tu někdo utopí. Letos to byl Čech. Většina vodáků končí sjezd Salzachu kousek za růžovým nevěstincem Jacqueline na levém břehu před soustavou přehrad v okolí Bischofshofenu. Následuje průjezd soutěskou Salzachklamm. Třicet metrů široká řeka se najednou zúží do desetimetrového tunelu, vytvářejí se v ní víry a boční vlny a běžný vodák nemá nejmenší šanci soutěsku ve zdraví projet. Jezdí ji jen experti za ideálního stavu vody. Od Salzachklamm se dá jet po řece dalších osmdesát kilometrů až do Salcburku.
* Doporučená loď: raft, kajak

Salza

Salza nasbírala od rakouských vodáků samé superlativy. Nejkrásnější, nejlepší, nemodřejší a nejoblíbenější. Zároveň jí říkají Učitelka. Kdo neplul ve zdejších peřejích, jako by nebyl vodákem. Většina vodáků si její splutí rozdělí na dva dny. Horní tok je jednodušší a slouží na rozpádlování.
Čím více se blížíme k vodáckému komplexu kempů, půjčoven a prodejen ve Wildalpenu, tím je sjezd obtížnější. Do cesty se staví peřeje. Zatím se ale nic neděje, protože pod nimi jsou úseky klidné vody, kde lze případné plaváčky a jejich vybavení snadno odlovit.
Od Wildalpenu řeka mohutní a hučí v četných peřejích, soutěskách a na mnoha skalnatých stupních. Tady se už musí něco umět. Případné plavání je tu dlouhé a i v neoprenovém obleku, v plovací vestě a s helmou na hlavě velmi nepříjemné. Na konci v úzkých soutěskách u Palfau jsou vlny nepravidelné, zespoda vystupují víry a bubláky.
Jestli se vydáte na Salzu v kajaku či kánoi poprvé, sežeňte si někoho, kdo vám najede na vodě správnou stopu. Ušetříte si tím spoustu nepříjemností. Jestli si zaplatíte splutí na raftu s místním guidem, užijete si bezstarostné jízdy v překrásném alpském údolí.
* Doporučená loď: kajak, sportovní kánoe

Steyr

Steyr stéká z úbočí Mrtvých hor (Totes Gebirge) a je tedy pro české vodáky jednou z nejbližších alpských řek. Jejími hlavními přednostmi, které lákají každého kajakáře i kanoistu, je fantasticky čistá voda a bezpečné peřeje. Obtížnost Steyeru je tak akorát pro rekreační jezdce. Jezdívá se standardní devítikilometrová štreka, která zahrnuje nejhezčí a nejobtížnější úseky. Do tohoto hodnocení ovšem nelze započítat vodopád Stromboding. Ve starších kilometrážích u něho bývalo výrazné písmeno X, které nekompromisně odkazovalo na jeho nesjízdnost. Dnes bývá Stromboding označován jako problematická šestka, tedy nejvyšší obtížností.
Časy se mění a s nimi jde nahoru výkonnost vodáků i jejich lodí.
* Doporučená loď: kajak

Teichl

Teichl je úvodní řeka na mnoha českých vodáckých zájezdech. Je totiž bezpečná, na alpské poměry krotká a sjížděný úsek jen deset kilometrů dlouhý. Raftaři, kajakáři a kanoisté si tady zvykají na tah řeky, který v tuzemsku téměř neznají. Teichl má však ještě jednu výhodu. Končí v přehradním jezeru, kam vtéká podobný a jen o trochu těžší Steyr. Spojení obou řek tedy nabízí ideální vodácký víkend.
* Doporučená loď: raft

Itálie

Itálie je země komerčního raftingu. Horní toky ledovcových řek a úseky divokých peřejí pod přehradami jsou v létě doslova obsypané velkými nafukovacími čluny profesionálních agentur, které vozí platící klienty po vlnách. Poměrně bezpečný adrenalinový zážitek z rukou zkušeného guida se ovšem může stát smrtelnou pastí. Kdo nezná denní plán vypouštění přehrady, může ho velká voda spláchnout například do soutěsky, nebo vodního válce, odkud není úniku. Bohužel na to již doplatilo nemálo českých posádek, které si myslely, že na velkých vlnách umějí pádlovat.

Noce

Noce je jedna z nejzajímavějších, ale i nejfrekventovanějších divokých řek v Itálii. Může za to její půvab a obtížnost, a pak také obsluha hydroelektrárny na jejím horním toku. K radosti vodáků totiž pravidelně vypouští vodu každý všední den. O víkendu tedy obvykle teče v korytě méně vody, ale i to většinou stačí na pěkné svezení.
Splutí Noce na raftu je záležitostí celého dne. Jede se sice jen pár desítek kilometrů, ale i to úplně stačí. Neustále se střídají peřeje, kameny, vlny a vodní válce. Málokde lze zastavit. Na kajacích a kánoích se sem proto vydávají jen experti. Jiné je to s raftingem -velkých nafukovacích člunů potkáte na vodě desítky. Posádky komerčních i soukromých raftů se tady dostávají do vodáckého ráje.
I kdybyste nebyli vodáci, mohli jste Noce někdy zahlédnout co by lyžaři. Je to řeka, která teče skrze populární lyžařské údolí Val di Sole. Protéká takovými středisky, jako je Mazzana, Marilleva a Folgarida a její přítoky tečou od Madonny di Campiglio a Passo Tonale.
* Doporučená loď: raft

Isarco

I s touhle řekou jste se mohli někdy setkat. Isarco (nebo též Eisack) stéká do Itálie z Brennerského průsmyku. Teče pod dálnicí, ale zblízka je možné si ji prohlédnout ze staré silnice od Brenneru do Bolzana.
Oblíbená ledovcová řeka není pro začátečníky. Jezdí se totiž jen vybrané úseky, které je potřeba znát. Ve středním a dolním toku jsou přehrady a velké jezy. Ty z koryta kradou vodu, nebo jí tam naopak přivádějí až moc. Mezi jezy jsou velmi rychlé, ale ne příliš obtížné úseky přerušované velmi náročnými soutěskami. Množství kamenů a skal v proudu prakticky neumožňuje vybrat předem optimální stopu a vodáci se musejí okamžitě rozhodovat podle momentální situace. Často se tu proto zvrhávají nejen malé kajaky, ale i velké rafty.
* Doporučená loď: raft, kajak

Slovensko

Slovensko je zemí jako stvořenou pro turistiku. To se týká nejen hor, ale také řek. Většina z nich trochu divočí na horních tocích, ale po pár kilometrech poslušně stékají do údolí a valí se mezi horskými masívy do dolnouherských rovin k Dunaji. Majestátní okamžiky přicházejí, když vodáci vyplouvají z hornatých údolí do přehledných rovin. To se na evropských řekách jen tak nevidí. Týdenní splutí na turistických kánoích jsou na Slovensku spíše pravidlem než výjimkou.

Hron

Kdo nesplul Hron, chybí mu do sbírky jedna z nejkrásnějších evropských řek. Pro mladou generaci českých vodáků je však často obestřený tajemstvím, protože ti mají většinou sježděné Rakousko a Itálii, ale na východ zatím nevyrazili. Počítejte spíše s rychle tekoucí vodou. Zvlášť když Nízkými Tatrami proletí vydatná bouřka.
Z Brezna do Banské Bystrice je Hron vhodný pro pokročilé vodáky, kteří mají za sebou plavbu třeba po Ohři nebo Vltavě. Musejí ovládat loď, umět zastavit ve vratném proudu a nesmí je rozházet náklony. Od Zvolena si na Hron může troufnout i adept vodácké turistiky, který v lodi dosud neseděl.
Zpočátku je plavba nenáročná, a proto je dost času si zvyknout na vodu. Dál se Hron rychle rozeběhne přes obec Podbrezová. Populární je průjezd továrnou, který sice nepůsobí dobře na psychiku, ale je naprosto bezproblémový. Před tábořištěm Mlynčok se bloudí mezi ostrovy, před Zvolenem se tvoří obří vlny a u Sliače řeka vtéká do roviny. Sjízdný tok měří 240 kilometrů a splutí trvá asi deset dnů. Tábořiště jsou většinou louky se suchým záchodem. A pozor! Vodáckých hospod je tu méně než v Čechách.
* Doporučená loď: turistická kánoe

Váh

Název řeky Váh je odvozený od latinského Vagus – Bloudivý. Jeho koryto často mění směr, mělčiny se přemísťují každým rokem jinam, vytvářejí se nové ostrovy a jiné zanikají, štěrkové nánosy putují a písečné pláže se mění.
Horní část až k obci Podtureň vypadá jako pěkná podhorská řeka, vodu mívá jen na jaře nebo po delších deštích. Níže zabetonoval vodu do kaskády přehrad a umělých kanálů Váhostav. Sem není radno jezdit, protože kanály jsou pro vodáky zapovězené a přehrady nezáživné. Dolní úsek pod Piešťany se zase vrací do přirozeného stavu. Voda tudy vždycky teče, protože manipulační řád přehrad přikazuje, aby vodohospodáři udrželi život v korytě. V létě se tedy nejčastěji pádluje od Piešťan do Malého Dunaje. Na březích se střídají skály, umělá jezera, louky a mohutné stromy. I když Váh tady už teče rovinou, občas se objeví velké vlny a peřeje.
* Doporučená loď: turistická kánoe

Belá

Perla slovenských řek pramení ve Vysokých Tatrách a sbírá vodu především z tajícího sněhu. Je to nezkrotná říčka, která se neustále mění. Vodáky překvapuje nejen svými poměrně náročnými peřejemi, ale také záludnými meandry, padlými stromy a štěrkovými nánosy. Kde jsme je viděli včera, už nemusejí být zítra. Kvůli ochraně přírody je možné Belou splouvat z Podbanského na sportovních kánoích a kajacích, ale rafty mohou startovat až od Kokavského mostu. Navíc povolená doba pro vodáky trvá jen do 30. září a podobně jako třeba na Vltavě je stanovena i minimální výška hladiny.
Ačkoliv se z Belé jezdí jen dvacet kilometrů bouřlivé vody, je pro slovenské vodáky stejnou Mekkou, jako Salza pro Rakušany. Kdo má zkušenosti a dostatečné vybavení, vyráží na ní v partě podobně vyzbrojených nadšenců, ostatní si kupují raftové zájezdy u cestovních agentur.
* Doporučená loď: kajak

Švýcarsko

Vysoké Alpy, divoké řeky. Co víc pro vodáky dodávat? Nejznámější švýcarská řeka ke splouvání je Inn, s četnými peřejemi a až dvoumetrovými vlanami. Kdo ji nejel, nezná evropský rafting v celé jeho kráse.

Inn

Veletok evropských rozměrů je především raftovací řekou. Dá se po něm sice pádlovat týden i více, ale vyhlášené jsou především jeho tři katarakty na horním toku. Řeka se klikatí v délce pěti set kilometrů, ale nejčastěji se sjíždějí soutěsky mezi švýcarským Svatým Mořicem a rakouským Landeckem. Rafty i kajaky tady jezdí jen ve skupinách a pod vedením zkušených vůdců. Řeka je v těchto místech zrádná a odhadnout správnou výšku hladiny, sílu řeky a schopnosti jednotlivých vodáků bývá těžký oříšek.
* Doporučená loď: raft

Polsko

Polské řeky tečou hlavně v severní části země, kde se nacházejí rozlehlá jezera, močály a lesy. V nich se prohánějí losi, vlci, bobři a spousty komárů. Řeky na severu Polska lze rozdělit na několik typů: mezi jezerní pohodové řeky, připomínající Lužnici ze Suchdola, patří například Brda, Wda, Rospuda, Czerna Hanca a Pilawa. Úseku Lužnice z Nové Vsi se zase podobají Slupia a Drawa. Typ bažinatých a močálových toků zastupují řeky Biebrza a Narew.

Bóbr

Netypická polská řeka Bóbr stéká z úbočí Krkonoš. Z Kameinne Góry je to menší říčka v lesnatém údolí. Poté protéká třemi velkými jezery, zmohutní, a dalších sto kilometrů teče nížinou. Jestli hledáte prázdninovou řeku, kde za celý týden potkáte jen pár vodáků, je Bóbr ideální volbou.
* Doporučená loď: turistická kánoe

Biebrza

Většina polských řek má nížinný charakter. V silně meandrujících korytech je takřka stojatá, ale čistá voda. Chybí jezy a přehrady, průtok je vyrovnaný a toky jsou tedy spolehlivě sjízdné. Místy bývá koryto zarostlé vodní žouželí a zablokované napadanými stromy, ale nechybí dostatek vhodných míst pro táboření, bohužel i se spoustou komárů. Taková je i Biebrza.
Adrenalinovým sportovcům žádné potěšení neposkytne, ale velmi vhodná je naopak pro letní pohodovou nenáročnou vodní turistiku. Na celém toku dlouhém sto padesát kilometrů je chráněna Biebrzanským národním parkem. To je evropská rarita. Předmětem ochrany je zachovalá mokřadní vegetace a živočišstvo, především ptáci, bobři a losi.
* Doporučená loď: jezerní kajak

Ukrajina

Nejlepší pádlování na Ukrajině poskytují řeky a říčky v Zakarpatsku. Pro české vodáky je to výhodné nejen kvůli relativní blízkosti, ale také proto, že rusínština, kterou se tu mluví, je velmi podobná češtině. Navíc staří lidé v těchto končinách v dobrém vzpomínají na období předválečného československého státu a zdejší mladí většinou pracovali nebo stále ještě pracují v Čechách.

Tisa

Řekám na Zakarpatské Ukrajině se velmi rychle mění vodní stav. Hladina stoupá a klesá podle dešťových srážek nad Karpaty. Tisa je splavná často, pro naložené turistické kánoe v ní bývá dost vody především v létě. Černá a Bílá Tisa se stékají u Rachova. Řeka poté tvoří ukrajinsko-rumunskou hranici, proteče Slovenskem, a přes Maďarsko a Srbsko líně doteče do Dunaje. Dříve bývala Tisa mezi českými vodáky populární, poté byla téměř opuštěna a teď se na ní zase vracejí celé oddíly i dobrodružné cestovní kanceláře.
* Doporučená loď: turistická kánoe

Bosna

Řeky na Balkáně jsou hodně jiné než jejich středoevropské sestry. Buď líně tečou zemědělskými rovinami a vypadají, že v nich není žádný život, nebo rychle spěchají skrze vápencové skály, padají přes vodopády a divákovi nabízejí fantastickou kombinaci modré vody, zeleného porostu a bílých skal.

Tara

Nejkrásnější balkánská řeka v nejhlubším evropském kaňonu teče mezi Bosnou a Černou Horou. Ačkoliv je zapsána ve světovém seznamu přírodního bohatství UNESCO, v obou zemích stále tlačí stavební lobby na výstavbu přehrady v jejím údolí. Je tedy nejvyšší čas se na Taru vypravit. Za splutí se platí! Soukromý raft musí zaplatit mýto v přepočtu skoro deset tisíc korun. Za to si vodáci užijí průjezd peřejnatým kaňonem o délce přes sto kilometrů. Posledních 63 kilometrů je nutné projet v jednom kuse, protože není kde zastavit a utábořit se. Cesta k řece tady žádná nevede. Kdo to nestihne do tmy, musí bivakovat na holých kamenech.
* Doporučená loď: raft

***

Světové chuťovky

Zambezi Africké dobrodružství startuje pod proslulými Viktoriinými vodopády. Obrovské peřeje následují jedna za druhou. Mezi nimi jsou však klidné teplé laguny, kde lze ztracený materiál a lidi pochytat a dostat nazpátek do člunů. Okolo plavou krokodýli, na březích se pasou sloni. Raftové společnosti nabízejí půldenní splutí, ale také týdenní expedici.

Bílý Nil

Hlavní zdroj afrického Nilu je teď v kurzu. Sjíždějí se na něj vodácké expedice, kajakáři i rafteři z celého světa. Jestli chcete být ve světě raftingu in, kupte si zájezd právě sem.

Nepál

Za třicet let, kdy se poprvé vydal praotec raft do Himálají, se z nepálských řek stala klasická raftová destinace. Nafukovací Matylda s JaromíremŠtětinou odstartovala vodáckou mánii na nejtěžších řekách planety. Komerční rafting se samozřejmě provozuje na lehčích úsecích tamních řek, ale krásu nejvyšších hor planety můžete samozřejmě vychutnat také.

Grand Canyon

Řeka Colorado v americkém národním parku je obrovským lákadlem pro vodáky. Čekací doba na povolení od ochránců přírody se prodlužovala na patnáct let, a proto se od loňska losuje, kdo na řeku smí. Více vodáků by totiž poškodilo místní ekosystém. Pokud pojedete s cestovní kanceláří, tento úřední kolotoč vyřídí za vás. Očekávejte strašné horko, teplou vodu v řece, táboření pod skálami, škorpióny, možná i průjem. Hlavně se na sjezd psychicky připravte. Kaňon není možné nejméně dva týdny opustit. Stále musíte pádlovat dál po proudu.

Ubytování

* V Rakousku nebývá s ubytováním obvykle problém, kempů je zde dostatek a cena za noc se pohybuje mezi 8 a 11 eury podle sezony. Na Salzachu se dá spát v Zell am See, vodáci, kteří se rozhodnout potrénovat na Teichlu, mohou využít tábořiště mezi Pichlem a Spital am Pyhrn. Tábořiště Steyrbrücke je pro stany uzavřeno. Na to by měli pamatovat i vodáci, kteří sem dorazí po plavbě na Steyeru. Většinou jsou rakouské řeky dobře přístupné ze silnic. www.kajak.at

* V Itálii o ubytování poblíž řeky Noce také není nouze, můžete využít například kempu v Dimaru http://www.campingdolomiti.com. U řeky Isarco se přímo kempovat nedá, ale v údolí ve Valle d’Isarco ano, tipy na www.camping-altoadige.it/camping-en.htm

* Ve Švýcarsku podél řeky Innu se dá tábořit na mnoha místech, jsou to například Pontresina a Samedan, S-chanf, Cinuos-chel, Scuol, ale u Zernez vodáky do kempu nevpouštějí.

* V Polsku je možné podél řeky Bóbr tábořit ve volné přírodě, na Biebrzdne je kempů dostatek, například tábořiště Lipsk nebo v Osowci. www.agroturbiebrza.fr.pl/England/ splywykajakowe.htm)

* V Bosně na řece je možnost ubytování naopak ztížena. Ve střední a dolní části toku je zákaz táboření kvůli národnímu parku, kempovat se tedy dá pouze v Žabljaku, u obce Tepca a pod ní, u silnice na Plevlje za mostem. www.autocamp-ivando.com/english.htm

Mořské kajaky

Nejen divoké řeky, ale také divoká moře mohou být vodáckými ráji. Posledním trendem je pádlování na mořských kajacích. Oblíbenou destinací je například Chorvatsko, protože jízda podél rozeklaného pobřeží od pláže k pláži a od městečka k městečku je příjemná. Výhodné je také teplé klima. Světovým centrem mořského cayakingu je z podobných důvodů pobřeží americké Kalifornie. O něco drsněji je na Korsice, ale znalci tvrdí, že tak krásnou krajinu nelze z lodi spatřit nikde jinde než právě tam. Mezi specialisty jsou vyhlášené oblasti: tisíce švédských ostrovů a ostrůvků, pobřeží Aljašky s netknutou přírodou a rozbouřené moře u Skotska. Na kajacích se však jezdí také okolo Grónska, v Antarktidě i Arktidě a vůbec všude, kde se moře stýká s pevninou.

Foto popis| Salza v krásném alpském údolí – základní škola pro rakouské vodáky
Foto autor| FOTO: ARCHIV

Foto popis| Steyr láká kajakáře nejen průzračnou vodou, ale i bezpečnými peřejemi.
Foto autor| FOTO: JAKUB TUREK

Foto popis| Bouřlivá slovenská Belá má náročné peřeje a záludné meandry.
Foto autor| FOTO: ARCHIV

Foto popis| Kaňon Tary, hluboký 1300 metrů je nejdelší a nejhlubší v Evropě. Vodáci si tady užijí více než 100 km peřejí.
Foto autor| FOTO: ARCHIV

Foto autor| ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV
Foto autor| FOTO: ARCHIV (GRAND CANYON)
Foto autor| FOTO: ARCHIV (SKOTSKO)

O autorovi| JAKUB TUREK, Autor je šéfredaktorem outdoorového portálu Horydoly.cz