Vládní krize ještě více veřejnosti znechutila zájem o politiku. V říjnových volbách to může nahrát lidovcům a komunistům

Obstrukce prezidenta Miloše Zemana ve sporu o odvolání Andreje Babiše z vlády naštvaly voliče. Roste nechuť jít k volbám.
Pokud by volební účast klesla pod 60 procent, vydělaly by na tom strany s nejdisciplinovanějšími voliči čili lidovci, ale také komunisté a extremisté.
Vládní kotrmelec s obtížným odvoláváním Andreje Babiše nejvíc pomohl pravicové opozici.

Ani jedna z vládních stran si nepolepšila, po květnové vládní krizi naopak všechny ztratily a veřejnost začala ještě víc nadávat na státní instituce. Ve světle průzkumů volebních preferencí vypadají následky krize jednoduše, parlamentní volby přitom Česko čekají už za pár měsíců, v říjnu.

Důležitější než pád důvěry v prezidenta a vládu nebo mírný pokles preferencí koaličních stran je pro další vývoj země jiné číslo, vzešlé z květnového šetření Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Přibylo lidí, kteří se rozhodně nechtějí zúčastnit příštích voleb. V květnu to bylo 18 procent, v dubnu šlo už o 23 procent. „V situaci, kdy tu nemáme žádnou revoluci a volební účast je celkem stabilizovaná, jde o poměrně významný nárůst,“ varuje sociolog Jan Červenka z CVVM.

Pokud by účast při podzimních volbách do sněmovny měla dále klesat, a to až pod 60 procent, byl by to podle něj špatný signál. „Obvykle na tom vydělávají partaje s nejvíce disciplinovanými voliči – což jsou na jedné straně lidovci, ale na druhé třeba komunisté či extremisté,“ upozorňuje.

Symbol krize

Prezident Miloš Zeman se vzpíral snaze premiéra Bohuslava Sobotky odvolat ministra financí Andreje Babiše. Stal se tak jedním ze symbolů vládní krize. Odrazilo se to i v jeho popularitě u veřejnosti, podle čerstvého průzkumu CVVM poklesla důvěra lidí v prezidenta z 55 na 41 procent. Ještě více spadla důvěra vládě, ze 40 na 23 procent.

Vládní krize přitom ještě úplně neskončila. Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci Evropského parlamentu nyní projednává situaci médií v Česku. Jde o důsledek tří zveřejněných nahrávek, které ukazují, že šéf hnutí ANO a vicepremiér Andrej Babiš ovlivňoval obsah médií, která vlastnil. „Dnešní ohrožení svobody slova, které v České republice nastalo, může být začátkem ohrožení demokracie,“ prohlásil český europoslanec Jaromír Štětina za TOP 09. Dnes má o věci jednat dokonce plénum europarlamentu.

Dalším následkem vládní krize je výměna na ministerstvu školství. Návrh premiéra Bohuslava Sobotky na odvolání ministryně Kateřiny Valachové se prezident Miloš Zeman nejprve pokoušel ignorovat. Přestože sama Valachová na demisi trvala a Sobotka navrhl jako jejího nástupce Stanislava Štecha, ujišťoval Zeman ministryni o podpoře učitelů i sportovců a neodvolá ji dřív než 10 června.

Jak Babiš odcházel

* 2. 5. Premiér Bohuslav Sobotka oznámil, že podá demisi. Chtěl tím předejít možnosti, že prezident Miloš Zeman odmítne odvolat ministra financí Andreje Babiše.
* 4. 5. Aby premiér zabránil tomu, že prezident přijme jeho demisi a vládu ponechá, dorazil na Hrad jen ke konzultaci. Zeman zinscenoval roztržku.
* 5. 5. Premiér Sobotka zaslal na Hrad návrh na odvolání Babiše z vlády. Situaci vyhrotily Babišovy odposlechy.
* 10. 5. Nečinnost prezidenta vyvolala snahu Senátu a premiéra obrátit se na Ústavní soud.
* 11. 5. Zeman svolal do Liberce jednání s koaličními předáky.
* 12.–19. 5. Během Zemanovy návštěvy v Číně se ČSSD dohodla s ANO, že Babiše na ministerstvu financí vystřídá Ivan Pilný.
* 23. 5. Prezident odvolal Babiše a Pilného jmenoval ministrem.

„Doufám, že prezident nebude veřejnost znovu zatěžovat snahou zpochybňovat jasný výklad ústavy a bude co nejdříve konat v souladu se svými povinnostmi a s ústavou,“ vzkázal Sobotka.

Tahanice pomohly opozici

Pokud by Zeman s odvoláním Valachové dál váhal, může situace znovu dospět k úvahám o žalobě od premiéra k Ústavnímu soudu. Nastala by tak opět krize a s ní spojené znechucení veřejnosti z politiky.

Tím, komu vládní spor spojený s obtížným odvoláváním Andreje Babiše z čela ministerstva financí naopak pomohl, se zdá být část opozice. Například ODS se podle květnového volebního modelu CVVM posunula na třetí místo před komunisty s třináctiprocentní podporou.

„Volič sociální demokracie nemá moc alternativ – když ho jeho strana naštve a nechce volit komunisty, tak buď zůstane doma, nebo dá stejně hlas ČSSD. Nabídka na pravici je pro voliče mnohem bohatší,“ upozorňuje sociolog Červenka. Hodně také podle něj bude záležet na hnutí ANO, které prokázalo značnou schopnost zachytávat hlasy jak zprava, tak zleva.

Rozbouřená veřejnost

Pokles ochoty voličů přijít k volbám potvrzuje i agentura Focus. Její šetření zjistilo, že kvůli vládní krizi by šlo volit jen 49 procent lidí, před měsícem to bylo 60 procent.

To nahrává voličům KDU-ČSL, jejichž loajalitu bude strana potřebovat. Rozhodla se jít do voleb se Starosty a jejich koalice bude potřebovat aspoň 10 procent hlasů. Do lidovců se pustil i Babiš kvůli projednávání své odposlechové kauzy v europarlamentu. „KDU-ČSL zařídila, aby nás v Bruselu napadali. Já v Bruselu bojuji za české zájmy a samozřejmě je štvu, to se jim nelíbí,“ říká šéf hnutí ANO.

Krize, která zpochybnila ústavní postupy, zradikalizovala veřejné mínění. Zatímco ČSSD chce podle šéfa premiérových poradců Vladimíra Špidly čelit populistickým metodám soupeřů demokratickými prostředky a důrazem na hodnoty, Babiš se radikalizace společnosti neobává. Ani obavy ze ztráty preferencí si nepřipouští. „Nic jsme neudělali. Ve vládní aféře jsem se řídil heslem ,moudřejší ustoupí‘. Společnost se ještě víc zradikalizovala a uvidíme, jaký to bude mít vývoj,“ říká, jako by mu to nevadilo.