Usnesení Evropského parlamentu o situaci v oblasti lidských práv na Krymu, zejména o situaci krymských Tatarů

Společný návrh usnesení:

Evropský parlament,

– s ohledem na svá předchozí usnesení o východním partnerství, Ukrajině a Ruské federaci,

– s ohledem na zprávy mise hodnotící situaci v oblasti lidských práv na Krymu pod vedením Kanceláře OBSE pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) a vysokého komisaře OBSE pro národnostní menšiny,

– s ohledem na rozhodnutí Evropské rady (ze dne 21. března, 27. června a 16. července 2014), na základě nichž byly na Ruskou federaci po její nezákonné anexi Krymu uvaleny sankce,

– s ohledem na „Zprávu o situaci v oblasti lidských práv na Ukrajině – 16. srpna až 15. listopadu 2015“ Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva,

– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 68/262 ze dne 27. března 2014 s názvem „Územní celistvost Ukrajiny“,

– s ohledem na zprávu organizace Freedom House „Svoboda na světě v roce 2016“, v níž hodnotí situaci v oblasti politických a občanských svobod na nezákonně anektovaném Krymu jako „nesvobodnou“,

– s ohledem na čl. 135 odst. 5 a čl. 123 odst. 4 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že Ruská federace nezákonně anektovala Krym a Sevastopol, a dopustila se tím porušení mezinárodního práva, včetně Charty OSN, Helsinského závěrečného aktu, Budapešťského memoranda z roku 1994 a Smlouvy o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997;

B. vzhledem k tomu, že v průběhu nezákonné anexe Krymu ze strany Ruské federace v březnu 2014 prokázali Ukrajinci, včetně krymských Tatarů, a ukrajinská armáda značnou odvahu a loajalitu vůči Ukrajině, když nenásilně vzdorovali anexi provedené vojenskými prostředky; vzhledem k tomu, že několik mezinárodních organizací a skupin vystupujících na podporu lidských práv veřejně odsuzuje to, že od okupace a nezákonné anexe ostrova Ruskou federací na začátku roku 2014 došlo ke značnému omezení ochrany lidských práv na Krymu;

C. vzhledem k tomu, že byly zaznamenány případy cíleného pronásledování tatarské komunity, z níž se většina stavěla proti převzetí poloostrova Ruskem a bojkotovala tzv. referendum ze dne 16. března 2014, k němuž dochází zejména na základě prosazování ruského nejasně formulovaného a příliš široce pojatého zákona „proti extremismu“, který je používán k zastrašování a umlčování kritiků; vzhledem k tomu, že mezi toto pronásledování patří únosy, případy násilného zmizení, násilí, mučení a zabíjení bez řádného soudu, které faktické orgány nevyšetřují a nestíhají;

D. vzhledem k tomu, že vedoucím představitelům krymských Tatarů, jako např. poslanci ukrajinského parlamentu Mustafu Džemilevovi a předsedovi Medžlisu Refatu Čubarovovi, byl zakázán vstup na Krym; vzhledem k tomu, že je jim v současné době vstup na Krym povolen, avšak po hrozbou zatčení; vzhledem k tomu, že ruský soud nyní vydal na Mustafu Džemileva, který v minulosti strávil za to, že se snažil umožnit návrat svého národa na rodnou půdu na Krymu, 15 let v sovětských vězeních, zatykač;

E. vzhledem k tomu, že došlo k omezení působnosti všech náboženských obcí, včetně křesťanských církví nezávislých na Moskvě; vzhledem k tomu, že tyto obtíže vznikají v důsledku výrazného omezení svobody sdružování a v důsledku vyvlastňování, neprodlužování platnosti dokumentů a pravidelného prohledávání zbývajících prostor těchto náboženských organizací;

F. vzhledem k tomu, že se osoby, které po anexi odmítly ruské občanství, setkávají s diskriminací a vážnými potížemi ve všech oblastech politického, společenského a hospodářského života;

G. vzhledem k tomu, že Rusko brání OBSE, OSN a Radě Evropy ve vstupu na Krym, a to nehovoříme o nevládních organizacích zaměřených na ochranu lidských práv a o nezávislých novinářích; vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatečné možnosti vstupu na poloostrov je velmi těžké sledovat situaci v oblasti lidských práv na Krymu a podávat o ní zprávy;

H. vzhledem k tomu, že z bývalého SSSR byla v roce 1944 násilně deportována celá populace krymských Tatarů, původních obyvatel Krymu, kteří až do roku 1989 neměli právo se vrátit; vzhledem k tomu, že dne 12. listopadu 2015 přijala Nejvyšší rada Ukrajiny (ukrajinský parlament) usnesení, v němž uznává deportaci krymských Tatarů v roce 1944 za genocidu, a stanovila 18. květen jako den, kdy si tuto událost připomínáme;

1. připomíná svou silnou podporu svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny v rámci jejích mezinárodně uznaných hranic a její svobodnou a svrchovanou vůli vydat se na cestu do Evropy; připomíná své jednoznačné odsouzení nezákonné anexe Krymského poloostrova ze strany Ruska a závazek EU, jejích členských států a mezinárodního společenství bez výjimky uplatňovat politiku neuznání nezákonné anexe Krymu; poukazuje také na to, že jednou ze základních podmínek znovunavázání vztahů spolupráce s Ruskou federací, včetně zrušení příslušných sankcí, je obnovení ukrajinské kontroly nad poloostrovem;

2. důrazně odsuzuje nevídanou míru porušování lidských práv obyvatel Krymu, zejména krymských Tatarů, kteří se nepodřizují vnuceným předpisům tzv. místních orgánů schváleným pod záminkou boje s extremismem nebo terorismem;

3. odsuzuje přísná omezení svobody projevu, sdružování a pokojného shromažďování, a to i při příležitosti tradičních památečních událostí, jako je výročí deportace krymských Tatarů stalinským totalitním režimem Sovětského svazu a řada kulturních shromáždění krymských Tatarů; zdůrazňuje, že v souladu s mezinárodním právem mají Tataři coby původní krymský národ právo zachovat si své svébytné politické, právní, hospodářské, sociální a kulturní orgány a instituce a upevnit je; vyzývá, aby byl Medžlis respektován jako legitimní zástupce krymskotatarské obce a aby nedocházelo k zastrašování a systematickému pronásledování jeho členů; vyjadřuje znepokojení nad porušováním jejich majetkových práv a svobod, nad jejich zastrašováním a vězněním a porušováním jejich občanských, politických a kulturních práv; se stejným znepokojením konstatuje, že se na sdělovací prostředky i na organizace občanské společnosti vztahují požadavky opětovné registrace;

4. naléhavě vyzývá ruské a faktické místní orgány, aby provedly účinné, nestranné a transparentní vyšetřování všech případů zmizení, mučení a porušování lidských práv ze strany policie a polovojenských sil činných na Krymském poloostrově od února 2014;

5. připomíná, že Ruská federace coby okupační mocnost odpovídá za zajištění bezpečnosti celého obyvatelstva, za dodržování lidských, kulturních a náboženských práv původních Tatarů a všech dalších menšin na Krymu a za zajištění právního řádu na Krymu;

6. připomíná, že institucím a nezávislým odborníkům z OBSE, OSN a Rady Evropy byla částečně nebo zcela odepřena možnost vstupu na Krymský poloostrov, a proto nemohli provést monitorování situace v oblasti lidských práv, a to přes svůj mandát k provozování této činnosti na Krymu;

7. vyzývá orgány ruské federace a faktické orgány na Krymu, které jsou vázány mezinárodním humanitárním právem a mezinárodním právem v oblasti lidských práv, aby mezinárodním institucím a nezávislým odborníkům z OBSE, OSN a Rady Evropy a také všem nevládním organizacím zaměřeným na ochranu lidských práv nebo pracovníkům sdělovacích prostředků, kteří chtějí navštívit Krym, dostat se na místo a poskytovat zpravodajství o situaci na Krymu, zajistily neomezenou možnost vstupu na poloostrov; vyzývá Radu a ESVČ, aby v této souvislosti vyvíjely na Rusko tlak; vítá rozhodnutí generálního tajemníka Rady Evropy o vyslání zvláštního zástupce pro lidská práva na Krym, protože se jednalo o první návštěvu poloostrova po jeho anexi ze strany Ruska, přičemž se očekává, že poskytne nové vyhodnocení situace na místě; s netrpělivostí očekává jeho zjištění;

8. vítá ukrajinskou iniciativu vytvořit mezinárodní mechanismus k jednání o znovunastolení ukrajinské svrchovanosti nad Krymem ve formátu „Ženeva plus“, do něhož by měla být přímo zapojena EU; vyzývá Rusko, aby zahájilo jednání s Ukrajinou a dalšími stranami o ukončení okupace Krymu, aby zrušilo obchodní a energetické embargo a aby na Krymu zrušilo výjimečný stav;

9. lituje toho, že tatarským vedoucím představitelům je bráněno v návratu na Krym a že jsou stíháni a také toho, že na ostatní členy Medžlisu je vyvíjen rostoucí nepřijatelný tlak; s politováním konstatuje, že byla ukončena činnost televizní stanice ATR, která oslovuje značné množství krymských Tatarů; vyzývá Evropskou komisi, aby prodloužila nezbytnou finanční pomoc, která je nutná k zajištění fungování této stanice a dalších sdělovacích prostředků nacházejících se v exilu na Ukrajině; domnívá se, že uzavření tatarských škol a tříd a omezení týkající se používání tatarského jazyka představuje závažné omezení základních práv členů této obce, stejně jako to, že došlo k odstranění ukrajinského jazyka z veřejného života;

10. vyzývá k zachování multikulturního prostředí na Krymu a neomezenému respektování ukrajinského, tatarského a dalších menšinových jazyků a jejich svébytné kultury;

11. lituje činnosti faktické správy, která vedla k omezení fungování Medžlisu krymskotatarského národa, což je nejvyšší výkonný a reprezentační orgán krymských Tatarů, tím, že uzavřela jeho sídlo a zabavila část jeho majetku, a také na základě zastrašování;

12. odsuzuje pravidelné tvrdé zásady proti nezávislým médiím, novinářům a aktivistům z občanské společnosti na Krymu; lituje násilné vnucování pasů Ruské federace ukrajinským občanům Krymu; odsuzuje také praxi faktických orgánů, která spočívá ve vnucování ruského občanství obyvatelům Krymu;

13. znovu poukazuje na svou podporu rozhodnutí EU zakázat dovoz zboží pocházejícího z Krymu, pokud není vybaveno dokladem ukrajinských orgánů o jeho původu, a také na podporu restriktivních opatření týkajících se vývozu určitého zboží a technologií, investic, obchodu a služeb na Krymu; vyzývá Radu, aby v těchto sankcích pokračovala do té doby, než bude Krym znovu začleněn do právního řádu Ukrajiny;

14. vyzývá Ruskou federaci, aby vyšetřila všechny případy mučení vězňů nezákonně zadržovaných na Krymu, aby propustila vězně, jako je Oleg Sencov a Oleksandr Kočenko a také místopředseda Medžlisu Ahtem Čiigoz, Mustafa Dagarmendži a Ali Asanov, kteří byli zadrženi na Krymu za nenásilný protest proti okupaci, a aby jim zaručila bezpečný návrat na Ukrajinu; naléhavě vyzývá Ruskou federaci, aby ukončila politicky motivované pronásledování disidentů a občanských aktivistů; odsuzuje jejich následný převoz do Ruska a nucené udělení ruského občanství;

15. odsuzuje militarizaci krymského poloostrova a její závažný negativní vliv na hospodářský a společenský život a také ruské hrozby týkající se umístění jaderných zbraní na Krymu, což představuje závažné ohrožení regionální, evropské a celosvětové bezpečnosti; znovu opakuje svou výzvu ke stažení všech ruských sil z Krymu a východní Ukrajiny;

16. zdůrazňuje, že hospodářská spolupráce a dodávky zboží a služeb mezi Ukrajinou a dočasně okupovaným Krymským poloostrovem by měly probíhat v souladu s právním rámcem Ukrajiny a měly by je respektovat obě strany, což by vedlo k prevenci jakýchkoli negativních důsledků pro obyvatele žijící na Krymu; v případě nedodržování této praxe vyzývá orgány, aby tyto případy porušení vyšetřily a ukončily;

17. vyjadřuje své značné znepokojení nad situací osob LBGTI na Krymu, která se po ruské anexi podstatně zhoršila, a nad represivními akcemi a hrozbami ze strany faktických orgánů a polovojenských skupin;

18. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce pro zahraniční a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, prezidentovi, vládě a parlamentu Ukrajiny, prezidentovi, vládě a parlamentu Ruské federace a Medžlisu krymskotatarského národa.