Usnesení Evropského parlamentu o Afghánistánu, zejména o vraždách v provincii Zábul

SPOLEČNÝ NÁVRH USNESENÍ
2015/2968 (RSP).
Evropský parlament,
– s ohledem na své usnesení ze dne 15. prosince 2011 o postavení žen v Afghánistánu
a Pákistánu
a na své usnesení ze dne 13. června 2013 o vyjednávání dohody
o spolupráci v oblasti partnerství a rozvoje mezi EU a Afghánistánem

– s ohledem na místní strategie EU zaměřené na zastánce lidských práv v Afghánistánu
v roce 2014,
– s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN 2210 (2015) a na mandát mise OSN na
pomoc Afghánistánu (UNAMA),
– s ohledem na závěry Rady o Afghánistánu ze dne 20. července 2015,
– s ohledem na Konferenci o uplatňování a podpoře národního akčního plánu (UNSCR
1235) o ženách, míru a bezpečnosti, která se konala dne 20. září 2015,
– s ohledem na pololetní zprávu UNAMA/OHCHR ze srpna 2015 o ochraně civilistů
v ozbrojeném konfliktu v Afghánistánu v roce 2015;
– s ohledem na závěry Rady o Afghánistánu ze dne 26. října 2015,
– s ohledem na prohlášení mise OSN ze dne 11. listopadu 2015 odsuzující „nesmyslné
vraždy“ sedmi civilních rukojmích v Zábulu,
– s ohledem na článek 135 odst. 5 a článek 123 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že národnostně a sektářsky motivovaná perzekuce v Afghánistánu
vzbuzuje rostoucí obavy, neboť terčem únosů a útoků, k nimž dochází už několik
měsíců, jsou Hazárové, považovaní za třetí největší etnickou skupinu v zemi a navíc
jedinou, která je převážně šíitská;
B. vzhledem k tomu, že v říjnu 2015 došlo k únosu sedmi civilistů, kteří byli ve dnech
6. až 8. listopadu popraveni v okrese Arghandáb, a že v této oblasti byly hlášeny
ozbrojené střety mezi dvěma znepřátelenými skupinami protivládních povstalců;
C. vzhledem k tomu, že převážně šíitští Hazárové jsou jednou z národnostních menšin,
které uznává nová ústava Afghánistánu;
D. vzhledem k tomu, že dne 21. listopadu 2015 byla na jedné ze silnic na jihu země
napadena skupina asi 30 Hazárů; vzhledem k tomu, že nejméně pět dalších Hazárů, kteří
cestovali autobusem do Kábulu, se zachránilo díky tomu, že ostatní cestující jim
pomohli skrýt jejich identitu, když vozidlo zastavili ozbrojenci;
E. vzhledem k tomu, že vraždy v Zábulu poukazují na specifické hrozby, kterým Hazárové
čelí; vzhledem k tomu, že v posledních dvou letech došlo k řadě incidentů, při nichž
byli Hazárové v přepadeném autobuse odděleni od ostatních cestujících, odvlečeni pryč
a v některých případech zabiti;
F. vzhledem k tomu, že tyto vraždy jsou známkou toho, že Tálibán a skupiny od něj
odštěpené, z nichž některé podle určitých zpráv přísahaly věrnost Dá’iš/ISIL,
představují nadále hrozbu civilnímu obyvatelstvu;
G. vzhledem k tomu, že Evropská unie od roku 2002 vždy soustavně podporovala obnovu
a rozvoj Afghánistánu a usiluje o mír, stabilitu a bezpečnost v této zemi;
H. vzhledem k tomu, že mise EUPOL, která byla zahájena v roce 2007 s cílem podporovat
výcvik afghánských policejních složek, pomáhá vytvářet v rámci afghánské státní
správy trestněprávní systém; vzhledem k tomu, že Rada v prosinci 2014 přijala
rozhodnutí o prodloužení této mise až do 31. prosince 2016;
I. vzhledem k tomu, že mise Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly (ISAF) byla
ukončena na konci roku 2014; vzhledem k tomu, že v lednu 2015 byla zahájena nová
mise „Rozhodná podpora“, která má zajišťovat další výcvik, poradenství a pomoc pro
afghánské bezpečnostní síly a instituce;
J. vzhledem k tomu, že zabíjení civilistů a braní civilních rukojmích představují závažné
porušení mezinárodního humanitárního práva, které jsou povinny dodržovat všechny
strany ozbrojeného konfliktu včetně všech protivládních skupin;
K. vzhledem k tomu, že v důsledku teroristických aktivit Tálibánu je bezpečnostní situace
v celém Afghánistánu nadále velmi znepokojivá;
L. vzhledem k tomu, že nadále dochází k vedlejším škodám, které mají za následek vysoký
počet obětí mezi nevinnými civilisty, humanitárními pracovníky a dokonce
i vojenskými příslušníky mírových misí;
M. vzhledem k tomu, že další hrozbu silám NATO v Afghánistánu a bezpečnosti v zemi
představuje nedávná výzva vůdce al-Káidy al-Zavahrího, aby ozbrojenci hlásící se
k ISIL vedli válku proti mezinárodní koalici;
1. ostře odsuzuje barbarské vraždy a dekapitaci sedmi Hazárů (dvou žen, čtyř mužů a malé
dívky) v jihovýchodní provincii Zábul na hranicích s Pákistánem;
2. odsuzuje útoky Tálibánu, al-Káidy, ISIL a dalších teroristických skupin proti
afghánskému civilnímu obyvatelstvu, afghánským národním obranným a
bezpečnostním silám, demokratickým institucím a občanské společnosti, při nichž počet
obětí dosahuje rekordní výše; zdůrazňuje, že ochrana Hazárů jako skupiny, která je
zvláštní měrou vystavena teroristickém násilí Tálibánu a Dá’iš/ISIL, by měla být pro
afghánskou vládu prioritou;
3. vyjadřuje soustrast rodinám obětí, zejména příbuzným obětí nedávných děsivých vražd
příslušníků hazárské menšiny;
4. požaduje, aby byla afghánským státním orgánům poskytnuta podpora, který jim umožní
rychle přijmout přiměřená opatření k potrestání pachatelů vražd nevinných civilistů a
obnovení právního státu v zemi;
5. vyzývá afghánské orgány, aby zajistily přesvědčivé nezávislé vyšetřování příslušníků
bezpečnostních sil, kteří se podíleli na závažném porušování lidských práv, a to včetně
osob s velitelskou pravomocí nad jednotkami dopouštějícími se tohoto porušování, a
aby tyto osoby byly v náležitých případech disciplinárně či trestněprávně stíhány;
6. je přesvědčen, že vraždy civilních rukojmích, mezi nimiž jsou i ženy a děti, musí být
považovány za válečné zločiny; zdůrazňuje, že mezinárodní humanitární právo zakazuje
zabíjet nevinné civilisty; opakuje, že toto ustanovení musí dodržovat všechny strany
konfliktu, a tedy i odštěpené skupiny;
7. vyjadřuje hluboké znepokojení nad závažnou bezpečnostní situací, neustálou eskalací
násilí, teroristickými útoky, které vedou k prudkém zvyšování počtu obětí, a
permanentním ohrožením obyvatelstva, jež je nuceno žít v sílící atmosféře strachu a
nátlaku;
8. domnívá se, že bezpečnost státu je nezbytným předpokladem sociálního a
hospodářského rozvoje, politické stability a budoucnosti Afghánistánu;
9. vyzývá afghánskou vládu, aby prohloubila svou spolupráci s vládou Pákistánu;
zdůrazňuje, že užší spolupráce v oblasti bezpečnosti a správy by byla oboustranně
přínosná a přispěla by k míru a stabilitě v regionu;
10. vyzývá členské státy a Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby nadále plně
spolupracovaly s afgánskou vládu a podporovaly ji v boji proti povstalcům;
11. znovu opakuje, že podporuje veškeré úsilí o to, aby byl Afghánistán zbaven terorismu a
extremismu, a je přesvědčen, že tyto snahy mají zásadní význam pro regionální i
celosvětovou bezpečnost a pro budování inkluzivní, stabilní, demokratické a více
prosperující země;
12. nadále se hlásí k podpoře afghánské vlády v jejích snahách o klíčové reformy, další
zlepšování veřejné správy a právního státu, dodržování lidských práv včetně práv žen,
boj proti korupci a omamným látkám, zlepšování fiskální udržitelnosti a podporu
inkluzivního hospodářského růstu; bere na vědomí, že prezident Ašraf Ghaní má
v úmyslu učinit jednou ze svých priorit boj proti korupci;
13. opětovně vyjadřuje svou podporu vládě a obyvatelům Afghánistánu v této kritické fázi;
poukazuje na oběti, které afghánské obranné a bezpečnostní síly utrpěly od skončení
mise ISAF na konci roku 2014; vybízí vládu, aby pokračovala ve svém úsilí
o zvyšování účinnosti a operační efektivity obranných a bezpečnostních sil s cílem
poskytnout obyvatelstvu bezpečnost a stabilitu;
14. je nadále velmi znepokojen zhoršující se situací v oblasti lidských práv a bezpečnosti
v Afghánistánu a zejména následky, které tato situace může mít pro práva žen,
náboženských a národnostních menšin, obránce lidských práv a novináře;
15. připomíná, že v roce 2009 byl přijat přelomový zákon o odstranění násilí na ženách,
a apeluje na státní orgány, aby věnovaly více pozornosti a finančních prostředků
ochraně lidskoprávních aktivistů, kteří jsou terčem vyhrožování či útoků;
16. vyzývá afghánskou vládu, aby přijala plán provádění národního akčního plánu 1325 pro
Afghánistán, jehož součástí je i požadavek na to, aby se ženy plně účastnily mírových
jednáních ve všech jejich fázích;
17. připomíná závazky, které afghánská vláda přijala vůči mezinárodnímu společenství
v oblasti práv a ochrany etnických, jazykových, náboženských a jiných menšin;
18. ostře odsuzuje nedávné útoky Tálibánu v Kundúzu a ztráty na životech, které utrpělo
civilní obyvatelstvo a afghánské národní obranné a bezpečnostní síly; podporuje
nezávislé vyšetřování útoků na nemocnici Lékařů bez hranic v Kundúzu a vyzývá
k respektování neutrality nemocnic a zdravotnických zařízení;
19. připomíná, že je velmi naléhavě zapotřebí, aby afghánská vláda a všichni partneři
v regionu vyvíjeli důvěryhodné úsilí o ukončení konfliktu a zajištění stabilního
prostředí; opakuje, že mírový proces, který povedou sami Afghánci a s nímž se ztotožní,
zůstává nezbytným předpokladem jakéhokoli udržitelného, dlouhodobého řešení;
20. vítá, že bylo rozhodnuto uspořádat v roce 2016 v Bruselu všestrannou ministerskou
konferenci o Afghánistánu, neboť toto rozhodnutí je dokladem soustavné snahy
mezinárodního společenství o stabilizaci a rozvoj této země; očekává, že na této
konferenci bude stanoven rámec pro vládu Afghánistánu a dárce do roku 2020, který
bude podpořen konkrétními závazky jak afghánské vlády, tak i mezinárodního
společenství;
21. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vysoké představitelce Unie pro
zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise, Radě, Komisi,
vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Afghánistánu