JAROMÍR ŠTĚTINA POSLANEC EP ZVOLENÝ ZA TOP 09 S PODPOROU STAROSTŮ
Projev senátora Štětiny během projednávání evropské směrnice o minimálních normách, které musí splnit žadatelé o mezinárodní ochranu
Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Sjednocení evropské legislativy co se týče uprchlíků, je věc bezpodmínečně nutná. Naši planetu bychom mohli nazvat planetou „re fudžia“ Minimálně milion uprchlíků se pohybuje po naší planetě a někteří z nich samozřejmě směřují i k nám.
Důvodová zpráva k projednávanému návrhu směrnice, kterou předložil a seznámil nás s ní pan ministr, mluví o tom, že v Evropském paktu o přistěhovalectví a azylu Evropská rada vyjádřila obavu, že stále přetrvávají značné rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o udělování ochrany a o formy, které tato ochrana nabývá. Nemůže to být vyjádřeno lépe.
A já bych uvedl jeden příklad, čím se například liší Česká republika od jiných evropských států, a to je postup našich orgánů k občanu Ruské federace – Čečenské republiky. Evropa dnes zná několik tisíc psanců, kteří se pohybují mezi jednotlivými evropskými státy, usilují o azyl, usilují o doplňkovou ochranu a nechtějí se vrátit zpátky do Ruské federace, navzdory tomu, že ruské orgány, ať už jsou to orgány kremelské nebo orgány quislingovské, čečenské promoskevské vlády Kadyrova tvrdí, že byla vypsána amnestie a že Čečna je dnes procházka růžovým sadem, kam je možné se vrátit.
Já si myslím, že příčina toho, že Česká republika je obecně známa mezi uprchlíky Ruské federace čečenské národnosti je způsobena tím, že existuje jakási nekritická vstřícnost orgánů ČR k ruským orgánům činným v trestním řízení a ruským tajným službám.
Samozřejmě toto všechno souvisí s celkovou evropskou i s naší politikou impeachmentu a k odmítání toho, abychom viděli to, co se v Čečensku odehrávalo a co se odehrává. Vrátit se do Čečenska je pro mnoho lidí zaručená cesta k tomu, aby byli ne-li zbaveni života, zabiti, ale aby byli prosazeni protiprávně do vězení, kde většina Čečenců skončí do roka nebo do dvou tím, že jsou buďto spoluvězni nebo přímo orgány činnými v trestním řízení ubiti k smrti.
Z té naší pozice vyplývá vůči Ruské federaci a orgánům činným v trestním řízení i to, že nedávno naše ministerstvo zahraničních věcí na základě zprávy našeho velvyslanectví vydalo zprávu, že není třeba udělovat azyl nebo ochranu Čečencům, kteří byli v rezistenci proti ruské armádě a bojovali například ve službách posledního zabitého čečenského prezidenta Maschadova. Tato zpráva našeho Ministerstva zahraničních věcí a našeho velvyslanectví se skutečně nezakládá na pravdě. Já bych se vám to pokusil vysvětlit na jednom velmi konkrétním příkladě. Jeden z těch Čečenců, kteří tady jsou u nás v České republice je například pan Ali Acajev, který už dlouho sedí na Pankráci za mřížemi a jeho osudem se teď zabývá celá řada mezinárodních organizací od Amnesty International počínaje a ruskými organizacemi na ochranu lidských práv konče. Kauzou Acajeva se zabývá i paní Světlana Gannuškina, možná si na ni pamatujete, asi před třemi roky dostala onu ceny Homo Homini, kterou uděluje Člověk v tísni. Paní Světlana Gannuškina je členka správní rady společnosti Memorial a členka rady prezidenta Ruské federace pro podporu občanské společnosti, instituce a lidská práva a také členka vládní komise pro migrační politiku. Světlana Gannuškina je jeden z největších znalců problematiky lidských práv v Čečensku a ve věci pana Aksajeva se obrátila i na naši paní ministryni spravedlnosti Kovářovou.
Já vám zkusím říci několik myšlenek z toho, co napsala naší paní ministryni paní Světlana Gannuškina. Říká, že byla oslovena zástupci veřejných organizací České republiky a potom píše, že vybaví apelaci organizace Memorial ve věci Ali Acajeva a popisuje jeho případ. Krátce – to je člověk, který se narodil v roce 1966, před odjezdem do České republiky žil v Grozném a v první čečenské kampani, tj. v první čečenské válce bojoval na straně Maschadova a sloužil jako velitel jedné z jeho jednotek. Podle sdělených údajů píše paní Gannuškina, proti Acajevovi 19. března 2003 bylo zavedeno stíhání na základě obvinění z účasti na vraždě, k níž údajně došlo 4. dubna 2002. Na konci roku 2008 generální prokurátor Ruska zaslal do České republiky žádost o vydání Acajeva. Ona samozřejmě neposuzuje, jestli Acajev spáchal vraždu nebo nespáchal vraždu, ale zdůrazňuje to nejdůležitější – doba zahájení trestního řízení proti Acajevovi připadá na dobu fabrikace trestních řízení proti Čečencům. Víme o mnoha případech, k tomu docházelo v různých regionech Ruska. Kampaň na izolaci Čečenců od společnosti se někdy utlumila a pak se zase rozhořela. A teď uvádí celou řadu příkladů, stovky příkladů mrtvých lidí, kteří byli nalezeni, případy, kdy byli Čečenci, odpůrci dnešního prezidenta Kadyrova shazováni z helikoptér, popisuje celou tu hrůzu, ke které v Čečensku dodnes dochází a které si svět nevšímá. A potom uvádí závěr a píše naší paní ministryni: V takové situaci, jak deportace, tak vydávání etnických Čečenců do Ruska je nepřijatelné a proti úmluvě OSN z roku 1951, stejně jako proti hlavnímu ustanovení EU o lidských právech a základních svobodách.
Já vím, že naše legislativa má nedostatky, ale jako každý zákon, má celou řadu možností i vysvětlení. Já si myslím, že by naše orgány činné v trestním řízení, především ministerstvo vnitra, azylové odbor našeho ministerstva vnitra neměl považovat některé případy za čísla, za případy, to jsou případy lidí, kteří se domů vrátit nemohou, protože by přišli, kdyby se vrátili do Ruské federace, o život. Já si myslím, že je potřeba si vzpomenout na to, že my Československá republika v době, kdy byl u moci Hitler v Německu, jsme přijímali tisíce azylantů, kteří k nám přicházeli a utíkali před Hitlerem. Po roce 1968 od nás zase tisíce lidí utíkalo do evropských států a všichni dostávali nějakou formu ochrany nebo nějakou formu azylu. Já vás ubezpečuji, že režim prezidenta Kadyrova je režim mafiózní, zločinecký a má na svědomí tisíce lidských životů a neměli bychom mu vycházet vstříc.
Měly by si to uvědomit i naše orgány činné v trestním řízení, naše soudnictví, azylový odbor i naše tajné služby.
Já bych chtěl upozornit a zejména pana ministra bych chtěl poprosit, aby se zamyslel nad tím, co se mi podařilo zjistit v posledních týdnech. Mám celkem devět nezávislých na sobě informací o tom, že azylový odbor ministerstva vnitra spolupracuje s našimi bezpečnostními službami, především BIS, na čemž by nebylo samozřejmě nic špatného, ale co vidím jako špatné, a výsostně nemorální je to, že tato svědectví mluví o tom, že naše tajné služby žadatele o azyl tady oslovují a říkají jim: My vám azyl dáme, když s námi budete spolupracovat a budete práskat na své národnostní entity, ke kterým tady v České republice patříte. A to si myslím, že je hluboce nemravné a vypovídá to o stavu naší politiky k těm nešťastným lidem.
Celý stenozáznam naleznete v rubrice Vystoupení: