Tajemství pytlů

Sloupek

Pytle nalezeny, pytle probrány a mezi papíry důležitými i makulaturou, mezi cigaretovým popelem a nedopalky nalezen poklad. Ze dvou polistopadových silových ministrů polozapomenuté České a Slovenské Federativní republiky vyklubali se evidovaní tajní spolupracovníci StB. Miroslav Vacek i Richard Sacher s ministrováním skončili už v roce 1990. Nicméně bezpečnost České republiky byla oním objevem zřejmě významně posílena. Soudím tak podle toho, jakou pozornost objevu věnují sdělovací prostředky.
Nějak nejsem schopen tomu odhalení přikládat větší význam. Spíše mi táhne hlavou neumělá parafráze básnického klasika (Vrchlický?): Ó Čechy, než vzplá vám jitra svit, co pytlů ještě se najde? Kam to až půjde a proč? Co umělých skandálků nás čeká? A k čemu je to dobré? Předpokládejme, že oba ministři v pytlích tutlali agenty StB s temnou nadějí využívat je pro další práci. Ve prospěch koho? Doma nemohli nic významného ovlivnit, na poškozování České republiky máme „agenty“ už z vlastní líhně: tuneláře, korupčníky, šíbry a šibaly.
Že by tedy ve prospěch bývalého Velkého moskevského bratra? Rusku dnes sice vládne bývalý vysoký důstojník KGB Putin a nepochybuji ani v nejmenším, že ruská výzvědná služba má v Česku tradičně zdatnou agenturu. Připadalo by mi však neuvěřitelné, že by se orientovala na staré prďoly z řad StB.
Neplatí ani staré interbolševické vazby. Putin ruské komunisty eliminuje způsobem, ze kterého by měl radost snad i senátor Jaromír Štětina. Činí tak však z důvodů nikoliv ideologických, nýbrž navýsost pragmatických. Tamní komunisté jako nositelé ruské imperiální myšlenky totiž beznadějně zkrachovali. Výsledkem jejich osmdesátiletého snažení byl rozpad ruské říše. Při oživování oné imperiální myšlenky jsou tedy zcela nepoužitelní. Proto prezident Putin sází na jiné hrdiny.
Nevím, co našim odhalovačům pytlů říkají jména generála Děnikina a admirála Kolčaka. Oba v době občanské války bojovali proti Leninově bolševické revoluci a málem ji porazili. Oba nechávali volnou ruku pogromům, vyvražďování bolševiků, demokratů a vůbec všech, kdo byli proti carismu. Oba však bojovali za „jedinou nedělitelnou Rus“, a proto se od Putinova režimu dočkali ocenění. Děnikinovy ostatky, přivezené ze zahraničí, byly nedávno v Rusku pietně pohřbeny. A Kolčakovi, jehož režim se čs. legionářům tak zhnusil, že ho vydali bolševikům (pravda, za volný průjezd do Vladivostoku), byl před krátkou dobou v Putinově Rusku odhalen pomník v sibiřském Irkutsku.
Toto jsou události, kterých by si měl český tisk všímat, a nikoliv mechem obrostlých agentů StB, které Putinova jediná a nedělitelná Rus potřebuje jako koza svrchník. Ale to my ne, my spíše ty pytle. Jako poznání historie je to zajímavé. Jako věc aktuální je to čirá hloupost.

Foto popis|