Svobodu uchopil Člověk v tísni jako závazek

Společnost Člověk v tísni znám od jejího zrodu a její zakladatele Jaromíra Štětinu a Šimona Pánka ještě o něco déle.
Když se brzy po sametové revoluci začaly utvářet a konstituovat nové demokratické poměry, nově strukturovat politické strany, hnutí i občanské iniciativy, byla to doba velkých nadějí, hledání, pokusů, úspěchů i chyb. Převratné změny ve společnosti, sebeuvědomování rodící se občanské společnosti přinášely nová pokušení, možnosti, výzvy, nápady i šance, doširoka se otevřel prostor svobodné volbě, občanskému sdružování i angažmá. Každý se mohl pokusit splnit si svá přání, své sny a najít to, co mu bylo bytostně blízké a čemu by se chtěl v životě věnovat. Ne všichni sice mohli uspět, ale pokusit se mohl a může každý.
Společnost Člověk v tísni artikulovala vůli té části společnosti, která pochopila naši nově nabytou svobodu především jako závazek vůči těm, kteří takové štěstí dosud neměli, i jako závazek vůči těm, kteří se vinou přírodní katastrofy či válečného konfliktu dostali na samé dno lidské existence.
Člověk v tísni není jediná česká nezisková organizace, která pomáhá doma i v zahraničí a naši úctu zaslouží všechny. Za dobu svého trvání si však vydobyla mimořádný respekt a uznání. Mohu to potvrdit mnoha ohlasy zahraničních partnerů i představitelů pronásledované opozice.
Ve světě globálně propojeném, ve světě, kde média dennodenně přinášejí reportáže a záběry trpících lidí, jsou způsoby prevence i krizové a rozvojové pomoci zahrnovány do nejvyšších politických rozhodnutí, včetně zřizování zvláštních mezinárodních organizací či center. Převážná část solidarity však vždy bude ležet na individuálním občanském rozhodnutí každého z nás. Díky široké síti terénních pracovníků se může pomoc dostat na místa, kde je nejúčinnější, a rovněž mnohem levněji, než by to dokázal kterýkoli státní aparát. Mohli jsme to ocenit při ničivých povodních v letech 1997 a 2002. Společnost Člověk v tísni organizuje programy sociální integrace, vyvíjí informační a vzdělávací činnost, velké mezinárodní prestiži se těší festival filmových dokumentů Jeden svět.
V zahraničí bylo či je respektováno její působení v Arménii, Bosně, Afghánistánu, Íránu, Čečensku, Gruzii, Etiopii, Namibii, na Srí Lance a jinde, podpora lidských práv na Kubě, na Ukrajině, v Moldávii, Barmě či Bělorusku i humanitární a rozvojová pomoc v Asii a Africe. Za patnáct let jí prošly stovky mladých lidí, kterým možná od základů změnila pohled na život. Je to úctyhodná bilance a hluboce si vážím všech, kteří ve společnosti Člověk v tísni působili, působí, spolupracují s ní či ji rozmanitě podporují.
Raduji se, že se při tomto malém výročí můžeme, byť jen na dálku, setkat se všemi, jimž společnost Člověk v tísni za dobu své existence pomohla. Na pražský Střelecký ostrov, kde se 22. září oslava koná, by se rozhodně nevešli.

***

1992

Na popud novináře Jaromíra Štětiny je v LN založen novinářsko-humanitární tým Epicentrum, který vyhlašuje sbírku SOS Náhorní Karabach. Pomoc je dopravena do tamních nemocnic, zpět skupina přiváží svědectví o válce. Koncem roku přecházejí humanitární aktivity pod Nadaci Lidových novin, která vyhlašuje Týden pro Bosnu a vypravuje do válkou zmítané země první dodávky pomoci.

1993

Nadace zahajuje největší humanitární operaci z postkomunistických zemí na pomoc obyvatelům Bosny a Hercegoviny. Konvoje s potravinami a hygienickými potřebami směřují do obléhaných míst. Sarajevské nemocnice dostávají tři letecké zásilky léků. Do Somálska je vypraven náklad potravin a léků. Konvoj s 50 tunami šatstva putuje do Mongolska stíhaného hladomorem.

1994 a 1995

Tým lidí z Nadace Lidových novin přechází pod křídla České televize, a vzniká tak Nadace Člověk v tísni při České televizi. Pomoc dětem v Bosně a Hercegovině pokračuje díky sbírce SOS dítě v nouzi. Nadace vyhlašuje sbírku SOS Čečensko a otevírá stálou misi na severním Kavkazu. Poprvé je udělena cena Homo Homini za významný osobní přínos k obhajobě lidských práv, laureátem je Sergej Kovaljov.

1996-1998

Po skončení bojů v Bosně a Hercegovině se Člověk v tísni zaměřuje na rekonstrukci nemocnic a pomoc lidem s posttraumatickým syndromem. Nadace také začíná dlouhodobě podporovat kubánskou opozici – přímo na Kubě jsou distribuovány léky a technika. Po povodních v roce 1997 je vyhlášena sbírka SOS Morava a Slezsko. Lidé dostávají dodávky pitné vody, jídla a hygienických potřeb.

1999

Koná se první ročník festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. V českých městech zahajuje projekt terénní sociální práce, více než třicet terénních pracovníků projde školením. Do Černé Hory míří kamiony s pomocí pro kosovské uprchlíky. Vzhledem ke změně zákonů se společnost transformuje z nadace v obecně prospěšnou společnost a získává název Člověk v tísni – společnost při ČT, o. p. s.

2000 a 2001

Společnost Člověk v tísni působí ve válkou zmítaném Čečensku jako největší výkonný partner Světového potravinového programu. Je první organizací, která zásobuje válečné město Groznyj. Vzniká projekt Varianty, v jehož rámci probíhá mediální kampaň proti rasismu a netoleranci s názvem „Be Kind To Your Local Nazi“. 2002

V Afghánistánu začíná fungovat stálá mise, která dodává potraviny uprchlíkům a umožňuje jejich návrat domů. Dnes se mise soustředí na opravy komunikací, opravy a rozvoj škol a zdravotnických zařízení a podporuje zaměstnanost žen. Po rozsáhlých povodních je vyhlášena sbírka SOS Povodně, na jejímž kontě se shromažďuje celkem 269 milionů korun.

2003

V Iráku začíná působit stálá mise – zaměřuje se na obnovu zdravotnictví a školství, po evakuaci do Jordánska také na rozvoj lidských zdrojů. V Africe vznikají první čistě rozvojové projekty – v Namibii se zaměřují na snížení následků epidemie HIV&AIDS, v Etiopii na školství a přístup k vodě. V Praze se koná konference o S. Koreji, která upozorňuje na neúnosnou situaci korejských uprchlíků v Číně.

2004

Na přelomu roku 2003 a 2004 je vyhlášena sbírka SOS Írán na pomoc obětem rozsáhlého zemětřesení. Člověk v tísni postavil v Bámu tři školy a polikliniku. Koná se první ročník sbírky Postavme školu v Africe, její výtěžek je přes milion korun. V Etiopii byly z peněz za první dva ročníky postaveny tři školy. Na Václavském náměstí poprvé stojí symbolická cela na podporu kubánských vězňů.

2005

Na pomoc obětem tsunami se na kontě sbírky SOS Srí Lanka schází více než 130 milionů korun, za které se mimo jiné staví domy, školy a školky. Po silném zemětřesení v Pákistánu je vyhlášena sbírka SOS Pákistán. V Česku probíhá kampaň Likviduj!www.ceskaghetta.cz proti zhoršující se situaci sociálně vyloučených lidí. Cílem projektu Polis je zvýšit šance těchto lidí.

2006

Po jarních povodních je vyhlášena sbírka SOS Povodně. Po izraelsko -libanonském konfliktu je vyhlášena sbírka SOS Libanon, z ní je poskytována humanitární a psychosociální pomoc libanonským uprchlíkům. Propojením sociálně zaměřených projektů vznikají Programy sociální integrace, které se zaměřují na systémové řešení sociálního vyloučení v Česku.

2007

Za 15 let se povedlo:
* Přímo pomoci 1 156 000 lidí (humanitární pomoc, žáci škol aj.), zlepšit životní podmínky 2 819 000 lidí (infrastruktura, kliniky aj.)
* Vyhlásit 22 SOS sbírek a z výtěžku pomoci lidem v Bosně, Afghánistánu, Íránu aj.
* Založit festival Jeden svět (282 314 diváků, 1016 filmů za 9 ročníků)
* Jen za poslední rok pomoci 2500 rodinám ve 110 sociálně vyloučených lokalitách
* Pořádat semináře o multikulturalismu a toleranci (2500 účastníků z řad policie, učitelů, státní správy)

Foto popis| SOS Čečensko – jídlo se na místo dostalo ještě v době bojů
Foto autor| Foto Iva Zímová

Foto popis| Děkujeme, připojte se – www.klubpratel.cz
Foto autor| Foto Lubomír Kotek

Foto popis| SOS Afghánistán – od roku 2003 otevřeno více než 80 škol
Foto autor| Foto Jan Pavelka

O autorovi| Václav Havel, první prezident České republiky