Srovnávat totality je prý totalitární…

Ohlas na článek

Petr Uhl o nás v Právu z 18. listopadu napsal, že jsme smrtelně vážní a nebezpeční. Usoudil tak podle pozvánky na vzpomínkovou akci 17. listopadu, kterou jsme pořádali v ulici Politických vězňů.
Vytýká nám, že jsme postavili nacismus a komunismus vedle sebe. Podle něj jsou jejich zločiny nesouměřitelné. V tom se neshodneme. Podle mne souměřitelné jsou. Komunismus má na svědomí po celém světě desítky miliónů obětí (jenom hladomor na Ukrajině si vyžádal přes 11 miliónu životů), shodně s nacisty používali komunisté koncentrační tábory i genocidní „řešení“ národnostních problémů. Osvětim asi byla zrůdnější vynález než souostroví Gulag, ale mrtvým, které za sebou zanechal komunismus, to stěží někdo vysvětlí.
Přirovnání KSČM ke gestapu je možná silné. Komunisté si však za něj mohou sami. Kdyby zločineckou minulost svojí strany neoživovali, nikdo by jim ji nepřipomínal. Pokud však poslanci KSČM tvrdí, že Milada Horáková nebyla obětí komunistického režimu, nýbrž studené války a potažmo USA, nemůžou se onomu silnému přirovnání divit. Nikdo nechce komunisty soudit ani trestat. Svíčky jim měly připomenout jenom to, že přihlásit se ke zločinům znamená mít na zločinech podíl.
Setkání v ulici Politických vězňů bylo hlavně vzpomínkou na oběti totalit. A vzpomínkové akce bývají spojené s otázkami, čím je pro nás minulost aktuální. Kdyby se Petr Uhl přišel podívat, zjistil by, že se nemluvilo jen o KSČM, ale i o dalších stranách, o tom, že naše politika je zabetonovaná a občan nemá příliš možností, jak do ní proniknout. Mluvil o tom Ivan Medek, Jiřina Šiklová i Jaromír Štětina.
Petr Uhl nám vyčítá vážnost. Považuji za normální, že vzpomínkové akce jsou spíše vážné a legrácky do nich nepatří. Petr Uhl zřejmě ne. Co zbývá? Až budeme pořádat nějakou recesi, Petra Uhla pozveme. A budeme jen doufat, že se nás – upjatých totalitářů – nebude bát.

O autorovi| JAKUB JAREŠ, student historie a politologie Filozofické fakulty UK