Současná vlna antikomunismu vyžaduje odpovídající reakci

V současné době jsme opět jako už mnohokrát v minulosti svědky vlny antikomunismu, kterou čas od času rozšiřují v naší společnosti stále titíž aktéři. Před nedávnem se rozhodli někteří politici a umělci, např. senátořiMejstřík a Štětina, herec a režisér Smoljak, iniciovat akci pod »velmi duchaplným« názvem Zrušme komunisty. V podstatě jim jde o jediné, rozpoutat jako už mnohokrát v minulosti antikomunistickou kampaň a oslovit jí širokou veřejnost. K tomu patří i iniciativa požadující zrušení komunistických symbolů. Jednou z pohnutek těchto tepaných antikomunistů je nepochybně vlastní zviditelnění se, k němuž přispívají velkou měrou sdělovací prostředky, včetně veřejnoprávních, jejichž objektivita je dlouhodobě velice pochybná. Ovšem doba, kdy byli komunisté sdělovacími prostředky bojkotováni, patří naštěstí dnes už minulosti, to se dělo u nás především v polovině 90. let, kdy zde téměř neomezeně vládla pravice v čele s ODS.
Proto není možné, jak se to občas děje ze strany KSČM, vymlouvat se na nepřízeň sdělovacích prostředků, které neumožňují komunistům, aby své myšlenky veřejně prezentovali. Myslím ovšem, že právě dobrá mediální prezentace je v současné době nutná k tomu, aby se KSČM dařilo účinně reagovat nejen na antikomunistické iniciativy a oslovit svým programem veřejnost. To se bohužel ne vždy daří. Je nutné přiznat, že např. většina komunistických poslanců skutečně neumí dobře využívat sdělovacích prostředků pro prezentaci komunistických myšlenek. Příkladem člověka, který v tom »umí chodit«, je např. lidovecký předseda Kalousek. Začne v parlamentu prosazovat rušení některých požitků, které požívají naši ústavní činitelé a má ihned na dlouhou dobu zajištěný zájem médií. To, že jeho názory jsou často populistické a jen na oko veřejnosti líbivé, je faktem. Ale dokáže sdělovací prostředky oslovit tak, aby byli lidovci veřejností vnímáni jako aktivní politická síla.
Umějí představitelé KSČM v médiích účinně odrážet primitivní antikomunismus pánů Mejstříků a Štětinů a srozumitelně prezentovat program strany? Domnívám se, že zdaleka ne, a to je výrazný nedostatek, který je nutné postupně odstraňovat.
Antikomunistům je nutno vzít vítr z plachet aktivním a sebevědomým vystupováním. Je nutné prezentovat KSČM jako politickou sílu, která má řadu partnerských stran prakticky v celé západní Evropě, a zdůrazňovat, že komunistická levice je v zemích EU relevantní politickou silou. V Evropském parlamentu je důležité poukazovat na problémy nezaměstnanosti, trvale udržitelný rozvoj, bojovat proti korupci a militarismu, je nutné prosazovat normy, jež omezí obrovskou moc nadnárodních společností. To všechno jsou problémy, které zajímají řadového občana, který nezdědil velké majetky, nezprivatizoval prosperující státní podniky a nemá žádná privilegia.
Právě tímto aktivním přístupem na půdě Evropského parlamentu a parlamentu českého je nutné prokazovat životaschopnost a akceschopnost komunistů. Tímto je možné skutečně účinně bojovat s antikomunistickými názory, které šíří stále titíž lidé a politické strany, zejména ty pravicové.
Před nedávnem jsme si připomněli i díky sdělovacím prostředkům výročí 25. února 1948 a nástupu komunistů k moci v Československu. Ve sdělovacích prostředcích byla tato událost opět hrubě zkreslována. Je namístě se ale ptát, proč se nenašel nikdo z komunistických politiků, kteří by rázně utnuli některé polopravdy i lži, které jsou o únoru 1948 veřejnosti předkládány? Nezaznamenal jsem jediný argument o tom, že únor 1948 nebyl pučem, ale vše se dělo ústavní cestou, že veřejné mínění drtivé většiny národa tehdy chtělo nastolit vývoj k socialistické společnosti. Nenašel se nikdo, kdo by také připomněl, že hospodářsky se socialistické Československo mohlo měřit i s některými státy západní Evropy jako s Portugalskem nebo s Itálií. Mnozí západní sociologové v té době nás bez nadsázky označovali jako socialistické Švýcarsko. Bohužel dnešní komunisté neumějí zcela vyvracet určité mýty ominulém režimu i dnešní činnosti. Přitom se různé antikomunistické výpady stále opakují a odpůrci komunistů používají stále tytéž argumenty. Je tedy možné se na ně připravit a účinně je vyvracet a zpochybňovat. Např. se KSČM ještě dnes vytýká, že chce znárodňovat všechen průmysl a odstranit kapitalismus revolucí a navíc ještě své odpůrce perzekuovat a pronásledovat. Tyto mýty je nutné vyvracet, aby KSČM dokázala oslovit více voličů a také mladé lidi. To vše jsou úkoly, před nimiž nelze utíkat. Komunisté sami na ně musí najít správné recepty. Sdělovací prostředky ani nikdo jiný to za ně neudělá. KSČM má silný potenciál, který je ovšem nutné více rozvinout a využít. Otevírá se dnes velká šance stát se u nás na levici nejsilnější silou. Nepromarněme tuto šanci, už dlouho se potom nemusí opakovat