Slabá silná slova

Komunisté jsou na cestě z politické izolace.
Nezastaví je ani současný předseda Vojtěch Filip, i když to tak mohlo vypadat.

O české komunisty už se zase zajímá policie. Detektivové zabývající se bojem proti extremismu si poslechli projev jejich šéfa Vojtěcha Filipa k Ústřednímu výboru strany a začali bádat, zda nedošlo k porušení zákona. Inu, projev to byl ostrý. Jak ale vyplynulo zejména z reakce sociální demokracie a jejího předsedy Jiřího Paroubka, i kdyby Filip horlil za věšení kapitalistů po kandelábrech, současný komunistický koaliční potenciál už to neohrozí. Radikální křídlo strany, k němuž se Filip svým projevem přihlásil, může jásat. Pokud stranu nerozpustí policie, mohou si komunisté přinejmenším říkat, co chtějí.
Revoluce ale asi nebude.

Revoluce ano, či ne?

Neuškodí si připomenout, co na sklonku února na zasedání ÚV KSČM vlastně zaznělo. Předseda Filip vystoupil s úvodním projevem, v němž kromě organizačních věcí naznačil, co by mělo být hlavními tématy v pořadí sedmého celostátního sjezdu, který komunisty zanedlouho čeká. Tím se pustil na půdu stranických východisek a směřování, odkud už je jen krůček k tomu, co postkomunistická společnost vnímá jako kontroverzní. A Vojtěch Filip učinil přímo skok. „Je také potřeba založit a zvětšit ideový a intelektuální potenciál, a to zejména ve schopnosti tvořivě užívat historické dědictví marxismu, ale také soudobého poznání jak společensko-vědního, tak obecně vědeckého,“ začal ještě zvolna a „vědecky“. Pak se ale pustil do vnitřní kritiky a začal se zvolna rozvášňovat: „Odpusťte mi, že zcela nekompromisně řeknu, že buď sedmý sjezd bude startem k renesanci, modernizaci a novému získání autority naší strany, a pak budeme nejen třetí nejsilnější politickou stranou v ČR, ale pevným článkem existujícího komunistického hnutí v ČR, Evropě a ve světě, anebo se tak nestane a strana přejde na sestupnou tendenci až do politické nicoty, případně bezvýznamnosti.“ A pak už došlo na návrat ke kořenům: „Pokusme se vrátit k V. I. Leninovi. Jestliže komunistická strana měla z pohledu leninské teorie být třikrát nej – tedy nejrevolučnější, nejpokrokovější a nejmasovější, tak měla být také hluboce internacionální. Když se na to podívám, tak z pohledu atributů tohoto hodnocení musím říci, že KSČM postrádá některé tyto atributy.“ Část, která zaujala detektivy, však měla teprve přijít. To když se předseda Filip rozhodl, že projev oživí řečnickými otázkami: „Indikuje KSČM společenskou objednávku na vytvoření nové socialistické společnosti revoluční cestou, či nikoli? (…) A je KSČM připravena ideově, teoreticky, ale zejména politicky a věcně vyvolat a postavit se do čela eventuálních revolučních procesů – ano, či ne?“ A tady začalo být zle. Mnoho lidí si poměrně logicky vzpomnělo na úvodníky v Rudém právu a na staré časy vůbec, a ozvaly se protesty. Policie začala zkoumat, jestli veřejně hlásaná touha po vyvolání revoluce není něco proti něčemu. Nic nového

Na první pohled ony protesty nijak překvapivé nejsou. Minulost je bolavá a její reminiscence, přes které jsou představitelé KSČM skutečnými mistry, vyvolávají emoce. Při bližším zkoumání to však vypadá jako reakce poněkud přepjatá. „Ten projev je vyslovená novinka. Pokud si přečtete jakékoli oficiální dokumenty KSČM, tak se tam o Leninovi nedozvíte nic,“ prohlásil v Lidových novinách asi nejzavilejší odpůrce KSČM na politické scéně senátorJaromír Štětina s tím, že se specializovanou senátní komisí bude usilovat o rozpuštění komunistické partaje. Zase taková novinka to ale není. Jde spíš o otevřenou eskalaci toho, co si v sobě KSČM nese jako dědictví po své předchůdkyni. Když se bývalý bachař v komunistickém vězení a současný poslanec Josef Vondruška, který podle řady svědectví týral politické vězně, hájí tím, že Máří Magdaléna měla také špatnou pověst a nakonec skončila jako svatá, v lepším případě tím, že svědectví disidentů jsou lži, o něčem to svědčí. Podobně i to, že nyní již bývalý, tehdy však ještě úřadující místopředseda KSČM Václav Exner se chodí klanět na hrob Klementa Gottwalda.
Nakonec i nedávno nesmyslně policejně zrušený Komunistický svaz mládeže měl leninské a více či méně opatrné revoluční teze ve svých stanovách. Filipův projev je tedy jen dokladem názorové konzistence KSČM, toho, že ve straně má stále navrch radikální křídlo nad reformním a v neposlední řadě toho, že o modernizaci či reformě českých komunistů si můžeme ještě chvíli nechat jenom zdát.
Po měsících váhání, zda Filipovi komunisté náhodou nejsou mírnější než ti Grebeníčkovi, máme jasno – nejsou. To je dobré vědět, ale není to důvod zahajovat novou vlnu mimopolitického tažení proti KSČM.

Moderní leninista

Otázkou zůstává, jestli Filipův upřímný projev komunistům politicky uškodí. Vypadá to, že spíš ne, protože důležité vztahy se sociálními demokraty nevypadají nijak poškozeně. „Samozřejmě s těmi větami nesouhlasím, ale praktická politika je něco jiného. Pan Filip se pohybuje v nějakém stranickém prostředí a tam hovoří,“ mlžil předseda ČSSD Jiří Paroubek v rozhovoru pro deník Dnes. Přeloženo, dokud komunisté ve sněmovně hlasují správně, ať si na svých sezeních vyprávějí, co chtějí. A tak komunistického předsedu ještě pochválil: „Tak jako nikdo z nás, ani on není ideální.
Ale určitě je to moderní levicový politik,“ dodal Paroubek v témže rozhovoru.
Neoficiální koalice, která se datuje k okamžiku Paroubkova nástupu do čela vlády, se tedy nezdá být ohrožena. Paroubek zopakoval, že nadpoloviční většina voličů ČSSD je připravena na vládní spolupráci s komunisty -hlas voličů, hlas boží a žádný Lenin s tím nic nenadělá.

Dost vlastních problémů

Určité škody ovšem Filipův projev napáchat může. Pravděpodobně odradí těch pár voličů, kteří na chvíli podlehli přesvědčování o modernosti a reformovanosti strany.
Poněkud paradoxní je, že v projevu předseda Filip zmínil i nutnost získávat i jiné než protestní hlasy. Kontroverzností svého projevu však zcela zjevně lákal hlavně hlasy jedinců, v nichž stávající systém vzbuzuje nespokojenost. Do jisté míry mu v tom pomáhají i antikomunistické aktivity. Ať už veřejná prezentace policejního zájmu o obsah Filipova projevu, nebo věčný boj Jaromíra Štětiny za likvidaci politické strany s nezanedbatelnou voličskou podporou.
Komunisté rádi používají tyto vesměs bezvýsledné snahy, aby se stavěli do role mučedníků, kteří lákají všechny, jimž současný systém nevyhovuje. A i když v posledních sněmovních volbách zaznamenali jistý propad, pozici třetí nejsilnější strany na naší scéně si drží bez větších potíží. Pokud by výrony komunistické (především slovní) vášně k leninismu a revoluci byly přecházeny s úsměvem či s historickým komentářem namísto snah o zákaz, dostalo by se jim významně méně publicity a komunisty by to zbavilo mučednické aureoly, kterou kolem nich snad někdo vidí.
V opačném případě jde o malou důvěru v současný demokratický systém, která vede k pocitu, že vyslovení pojmů jako „revoluce“, „marxismus“ nebo „leninismus“ systém ohrožuje a autora výroku je třeba co nejrychleji umravnit, případně zrušit. Obavy z toho, že sociální demokraté komunisty tahají z politické izolace, by se neměly řešit právním tažením proti politickému soupeři, jakkoli jsou jeho projevy hloupé. Komunisté budou rádi, když je nezničí jejich vlastní rozpočet zatížený zmatky kolem prodeje stranického sídla v centru Prahy. Ani směřování strany do budoucna, ani pozice současného vedení nejsou zcela vyjasněné a pevné. Komunisté zkrátka v současnosti nepředstavují platnou revoluční sílu. Natěšení leninisté budou muset ještě chvíli vydržet.

Foto popis| Vojtěch Filip má šanci stát se předsedou, který vyvede komunisty na politické výsluní
Foto popis| Dva předsedové, kteří si rozumějí. Jejich spolupráci už nic nebrání