Sklízíme, co jsme zasel

POZNAMENÁVÁME

V červnu jsme hořekovali nad tím, že výsledky voleb do Poslanecké sněmovny nejsou takové, jak bychom si představovali. Někteří se tehdy utěšovali, že snad během voleb na podzim dosáhneme lepší skóre. Nicméně podzimní volby jsou za námi a po sečtení hlasů je tu opět zklamání. Kde se tedy stala chyba?
Již v létě jsem jako hlavní příčiny neúspěchu strany označoval její odtržení od veřejnosti, neschopnost přijít s něčím novým a místy snad až přílišnou servilitu k sociálnědemokratické straně. Tehdy nás to stálo více než třetinu poslaneckých křesel. Bylo by naivní se domnívat, že během několika měsíců dojde k nějakému obratu, neboť ten vyžaduje hlubších analýz a delšího přemýšlení, aby se nejednalo pouze o ukvapené změny dělané čistě proto, aby se vykazovala nějaká činnost. Nicméně jakkoliv dopadly i podzimní volby jinak, než bychom si představovali, je poučení z letošního roku jasné. Zní: Budeme-li dál pokračovat v zaběhaných kolejích, skončíme záhy tam, kde by si nás představoval pan Štětina nebo některý z jiných komunistobijců. Co tedy dělat? Otázka, kterou by si nyní měl položit každý člen strany a snažit se na ni najít odpověď, není jednoduchá.
Především u voleb do Senátu se ukázalo, že ačkoliv máme velmi kvalitní kandidáty, obvykle je málokdo zná. Existují samozřejmě výjimky, ale nejčastěji vybereme na kandidátku člověka z našeho středu a prezentujeme ho až v době volební kampaně. Stane se pak, že především v Praze, kde mohu hovořit z vlastní zkušenosti, a zřejmě i jiných větších městech, necháme vylepit několik plakátů s pro nečleny strany neznámým člověkem. Logicky naděje na úspěch se tak snižuje, ačkoliv často slýcháváme argument, že volič volí výlučně podle stran. Jako člen volební komise, kde jsem měl možnost sledovat dění, si nemyslím, že toto často opakované pravidlo striktně platí. Zkrátka kandidáta pro volby do Senátu je třeba dlouhodobě připravovat, musí to být člověk angažovaný, známý na veřejnosti. Lze si snadno všimnout, že tam, kde volili svého kandidáta tímto způsobem, uspěli. Bohužel jde celorepublikově jen o tři případy postupu do druhého kola!
Časté diskuse kolem senátních voleb, které probíhají v naší straně, jsou někdy zaměřeny i na to, zda vůbec máme do Senátu kandidovat. Argumenty zastánců této teorie jsou na první pohled jasné. Volební kampaň stojí mnoho peněz a výsledky reprezentované počtem komunistických senátorů jsou více než slabé. Navíc Senát sám o sobě je institucí pochybnou, takže se zdá jako logické volby do něj bojkotovat. Nemyslím si, že je to správný názor. Právě v okamžiku, kdy neuděláme chyby, o kterých jsem mluvil výše, máme dobrou šanci prosazovat své kandidáty. Je to ovšem o osobní aktivitě členů strany a dlouhodobém nasazení. Nepůjdemeli však v budoucnu touto cestou, stane se Senát baštou ODS. Výsledky, které máme nyní k dispozici, dokonce napovídají tomu, že se tak může stát již po těchto volbách. Výzvy k podpoře těch, kteří kandidují proti ODS, ať již jsou z jakékoliv strany, jsou poslední zoufalou možností, jak to nedopustit. Zdůrazňuji poslední.