Jenom jednou ho poslali do Ruska a už mu práce v zahraničí zůstala
Novinář, cestovatel, senátor za Stranu zelených a zakladatel raftingu u nás. To vše a mnohem víc je Jaromír Štětina. Působil jako válečný zpravodaj se specializací na válečné konflikty v Evropě, Asii a Africe, a ve Světlé nebyl poprvé.
Světlá nad Sázavou * Jaromíra Štětinu pozvala tento týden do Světlé nad Sázavou místní skupina České křesťanské akademie. Cestavatel, senátor a novinář se nebránil poskytnout rozhovor. Ač se říká, že nejhorší je dělat rozhovor s novinářem, Štětina byl výjimkou potvrzující pravidlo.
* Vím, že jste byl pozván na Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského, na níž se hlásí studenti, kteří by se chtěli jednou žurnalistikou zabývat. Kdy jste napsal svůj první článek a kde byl publikovaný?
Myslím, že první článek mi vyšel v roce 1970 jako součást odborářské přílohy deníku Práce. Bylo to tuším o horolezecké výpravě do Karakoramu. Jinak později, v obnoveném povolání novinaře v letech 89 až 90, mi vyšel v prvním znovu založeném legálním čísle Lidových novin článek s názvem Fara Violentia, v překladu z rumunštiny – Zastavte násilí. Na tento článek jsem obzvláště pyšný, protože byl použit jako otvírák, tedy jako hlavní článek na první stránce a co víc, dokonce i prvního vydání.
* Jako reportér se specializujete především na válečné konflikty. Co vás na téhle problematice láká?
Zpočátku mě nelákalo vůbec nic. V roce 1990 jsem byl jako reportér vyslán do Ruska, kde jsem působil tři roky a měl jsem tuto tématiku v popisu práce. A když už jsem se to jednou naučil, tak mi ji pak přidělovali stále.
* Vy jste ale nepůsobil jen v Rusku. Které země jste ještě navštívil a které vás zaujaly?
Nejvíce mě zaujal bezesporu Afgánistán a samozřejmě Rusko. Ruština je taková má druhá mateřština. Rusko je úžasná země, považuji ji za zemi osudovou jak pro nás, tak pro Evropu i pro svět.
* Ve Světlé jste besedoval o Ukrajině. Jaký vztah k ní máte?
Ukrajina je přirozená součást Evropy. Když začala takzvaná oranžová revoluce, okamžitě jsem tam odjel. A nyní doufám, že Ukrajina zamíří k demokracii a stane se vzorem právě Rusku, které takový vzor potřebuje jako sůl.
* Je podle vás těžší práce novináře nebo politika?
Já nezkoumám tíhu ani jednoho ani druhého. Baví mě oboje. Senátora dělám proto, že jsem to nikdy nedělal. Stačí mi ale jen jedno období, nehodlám tam na stará kolena stále strašit. Každopádně vzrušující jsou obě dvě zaměstnání.
* Jste senátorem za Stranu zelených, která si v současné době v předvolebních preferencích hodně polepšila. Co je podle vás hlavním důvodem takového vzestupu?
Víte, zelený paprsek ve spektru elementů moderní země být musí. Lidé už neví, koho volit, tak volí právě Stranu zelených. Hledají nějakou změnu, něco jiného. Třeba je to protest proti té šedi.
* Většina lidí vás zná právě jako senátora, novináře, cestovatele nebo spisovatele, ale už málokdo ví, že jste pokládán za zakladatele raftingu u nás.
Zakladatel to je trochu silné slovo. Pravdou je, že jsme s profesorem Otakarem Štěrbou používali rafty v Čechách, ale i na Sibiři nebo v Himálajích. Ale mám pro vás takovou zajímavost, která se málo ví. V roce 1973 jsme na raftu jeli jako první, a to v Čertových proudech na Vltavě nad Vyšším Brodem.
* Jaké jsou vaše nejbližší pracovní plány?
Chystám se opět do Afgánistánu. Chci najít možnosti humanitární pomoci zemi, která si prožila 25 let války.