JAROMÍR ŠTĚTINA POSLANEC EP ZVOLENÝ ZA TOP 09 S PODPOROU STAROSTŮ
Senátor Jaromír Štětina, nominovaný do senátních voleb stranou TOP 09 s podporou Starostů a nezávislých zahajuje kampaň ve svém volebním obvodě č. 22, který tvoří Praha10, Dubeč a Štěrboholy. První setkání s voliči senátora Štětiny se uskuteční ve středu 1. září 2010 mezi 14.00 – 18.00 hodinou v prostoru před NC Eden ve Vršovicích. Senátor Štětina spojuje zahájení kampaně s autogramiádou své nové knihy Brutalita moci, která je zevrubným popisem jeho životních i politických postojů a praxe, ať už se jedná o jeho práci v české politice či jeho dlouholetou práci válečného zpravodaje.
„Považuji za důležité, aby voliči dobře znali svého kandidáta, proto si dovolím každému zájemci jeden exemplář knihy věnovat,“ říká senátor Štětina.
Na setkání vystoupí kubánská kapela Son Caliente, Jaromíra Štětinu přijedou podpořit kamarádi z klubů amerických veteránů Old Car Rangers a WW II. Vehicle Club, kteří představí své Jeepy Willis, Dodge a další unikátní kousky.
Pavlina Hájková
tisková mluvčí senátora Jaromíra Štětiny
tel. 776742420
V Praze dne 31. srpna 2010
Základní program senátora Jaromíra Štětiny na volební období 2010 – 2016
Rád bych pracoval opět v senátním Výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost a ve stálé Komisi pro podporu demokracie ve světě. Z toho vyplývají mé priority:
Chci:
– Usilovat o energetickou bezpečnost země, podporovat různorodost, diverzifikaci energetických zdrojů a menší závislost na Ruské federaci.
– Sbližovat staré a nové členské státy Evropské unie, odstraňování výjimek, které podlamují důvěru ve společnou Evropu (rozdílné dotace, blokování pracovního trhu atd.)
– Nekompromisně stát proti projevům politického extremismu jako je komunismus, nacismus či radikální islamismus . Uvést existenci extrémních stran a hnutí do souladu s Ústavou.
– Posilovat pravidla pro regulaci přistěhovalectví především z Afriky, Asie a Ruska a pro integraci přistěhovalců do společnosti.
– Posilovat připravenost dostát závazkům, které pro Českou republiku vyplývají z členství v NATO a EU.
– Podporovat mileniové cíle OSN. Realizovat smysluplnou a efektivní rozvojovou pomoc. Ta by měla být v maximální míře postavena na principu „aid through trade“ čili pomoc prostřednictvím obchodu místo charity.
– Podporovat v Senátu zjednodušení legislativního procesu, hlídat vytváření nesmyslných a nadbytečných změn zákonů; bojovat proti nešvaru „přílepků“ k zákonům.
– Systematicky využívat možností písemného i elektronického spojení s voliči, včetně pravidelného spojení přímo z jednací síně Senátu pomocí komunikačních sítí.
– Znovu usilovat o přijetí senátního zákona o Velkém pátku jako státního svátku, který stará Poslanecká sněmovna ignorovala.
– Dbát ve svém volebním obvodu o rovnoprávný vztah politiků k občanům, odstranit všechny formy arogance moci a přehlíživého postoje k občanům.
– Podporovat snažení občanských sdružení ve svém obvodu ve spolupráci se zastupiteli TOP 09.
– Vystupovat proti nemravné přestupkové imunitě a doživotní imunitě zákonodárců.
Můj životopis
Narodil jsem se 6. 4. 1943 v Praze. V roce 1945 se moji rodiče odstěhovali do pohraničí na Frýdlantsko. Tam jsem ve vesnici Višňová začal chodit do školy. Několikrát jsme se stěhovali (Úpice, Dvůr Králové nad Labem), v roce 1957 jsme se vrátili do Prahy. Mládí jsem strávil ve Strašnicích, maturoval jsem na jedenáctiletce ve Voděradské ulici.
V roce 1961 jsem chtěl studovat novinařinu. Nebyl jsem přijat kvůli čechoamerickému původu a vyhraněně protibolševickému postoji své maminky. Přijali mne na náhradní Vysokou školu ekonomickou. Tu jsem absolvoval v letech 1967 – 1968. V těchto letech jsem byl aktivním studentským účastníkem Pražského jara jako člen základní vysokoškolské organizace KSČ. Našim cílem bylo zavedení tržního hospodářství a zrušení článku 4 československé ústavy o vedoucí roli KSČ. Naše studentské reformační snahy skončily vpádem sovětské armády. Bylo nám jasné, že debolševizovat komunistickou stranu zevnitř je utopie. Po podpisu moskevské smlouvy o „dočasném pobytu vojsk“ jsem legitimaci vrátil.
V té době jsem pracoval jako elév v deníku Mladá fronta. Tam jsem absolvoval prověrky, které sestávaly z otázky: Souhlasíte se vstupem vojsk armád Varšavské smlouvy? Odpověděl jsem, že nesouhlasím a byl jsem propuštěn. Práci jsem našel v n. p. Geologický průzkum (později Geoindustria), kde jsem pracoval jako pomocný měřič, pomocný dělník, pomocný geolog a geolog dvacet let. Z toho jsem pracoval u vrtných souprav třináct let, především ve vápencových lomech, sedm let na uhelném Velkodole Maxim Gorkij u Bíliny.
V roce 1971 byl můj otec (předválečný komunista vyloučený z KSČ v roce 1969) zařazen do seznamu Stb v rámci akce Norbert jako NOS, nepřátelská osoba. V roce 1973 s některými budoucími signatáři Charty 77 založil ilegální Konspirační překladatelskou skupinu Praha (KPSP). V této skupině jsem pracoval až do roku 1977, kdy byla skupina estébáky rozehnána. Měl jsem, díky vybavení n. p. Geoindustria na starosti především rozmnožování ilegálních materiálů.
Byl jsem zatčen a vyslýchán Stb čtyřikrát. Poprvé v květnu 1977, když někdo udal KPSP, že rozmnožuje a překládá materiály Charty 77. Podruhé v roce 1984, když mi sdělili, že „není ve státním zájmu“, abych byl jako nepřátelská osoba držitelem cestovního pasu, potřetí na přelomu roku 1988 a 1989 v souvislosti s tím, že jsem kolportoval tehdy samizdatové Lidové noviny. Naposledy v roce 1989, když mne vyslýchali kvůli udání, že na veřejných přednáškách „pomlouvám Sovětský svaz“. V roce 1977 mne StB nutila , abych s ní podepsal vázací akt spolupráce. Odmítl jsem. Nikdy jsem s StB nespolupracoval, v sedmdesátých letech mne Stb vedla jako Prověřovanou osobu (PO), v osmdesátých letech jako Nepřátelskou osobu (NOS).
Koncem roku 1989 jsem byl spoluzakladatelem Syndikátu novinářů a stal jsem se zaměstnancem Lidových novin. V lednu 1990 mne Lidové noviny poslaly jako zpravodaje do Ruska. V letech 1992 – 1993 jsem byl šéfredaktorem Lidových novin. V roce 1993 jsem byl spoluzakladatelem Nadace Lidových novin a společnosti Člověk v tísni. V té době jsem založil soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. V ní jsem se až do roku 2003 věnoval především válečnému zpravodajství. Pracoval jsem asi ve dvaceti válkách, v některých dlouhodobě.
V letech 1968 – 2003 jsem uskutečnil řadu sportovních a přírodovědných výprav. Po roce 1984, kdy mi byl odebrán pas, jsem zorganizoval několik průkopnických raftařských výprav na Sibiř. Patřím mezi zakladatele českého raftingu.
Od roku 2004 jsem senátorem Parlamentu ČR, členem Výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost.
Jsem autorem asi deseti knih, mnoha set novinových a časopiseckých článků, desítek dokumentárních filmů. Ocenění: Novinářská cena Křepelky (1991), Cena Františka Kriegla (1992), Cena Ferdinanda Peroutky (1997), Státní vyznamenání Za zásluhy (2000), Cena 1.června Plzeň (2001), Prestižní cena SAIS Nowartis Award, John´s Hopkins Univerity, Washington (2001), Cena Rudolfa Medka (2009).
Jsem ženatý, mám jednoho syna.
Jaromír Štětina