Senátor Štětina se zúčastní projednání návrhu vlády na rozpuštění Dělnické strany

V pondělí 11. ledna 2010 se senátor Jaromír Štětina zúčastní zasedání Nejvyššího správního soudu v Brně, který začne projednávat návrh vlády na rozpuštění Dělnické strany.  O tomto návrhu bude jednat senát ve věcech politických stran v čele s předsedou JUDr. Vojtěchem Šimíčkem.

Návrh vlády na rozpuštění Dělnické strany:

 

17.9.2009                                                                  Nejvyšší správní soud

191910                                                                      Moravské náměstí 6

657 40 Brno

 

 

Navrhovatel :                           Vláda České republiky

Nábř. E. Beneše 4

125 11,  Praha 1

 

Zastoupen :                             JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem

                                                    AK Brož & Sokol & Novák

se sídlem Praha 2, Sokolská 60

 

 

 

Odpůrce:                                Dělnická strana

Ciolkovského 853

161 00  Praha 6

 

 

 

 

Návrh na rozpuštění politické strany

 

Dělnická strana

 

na základě § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů

 

 

Dvojmo

 

Doporučeně

 

Přílohy

 

Kolek 1.000,- Kč vylepen

 

 

 

 

1)           Tento návrh je podáván na základě ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „Zákon“).

 

 

2)           Navrhovatelem, a tedy osobou aktivně legitimovanou k podání tohoto návrhu, je v souladu s posledně uvedeným ustanovení Zákona Vláda České republiky. Podle čl. 77 odst. 1 Ústavy vystupuje jejím jménem předseda vlády.

 

3)           Odpůrcem je Dělnická strana. Ministerstvem vnitra byla zaregistrována (číslo registrace: VS-7089/SDR/1-2002) pod názvem Nová Síla dne 20. prosince 2002. Tato strana byla založena bývalým zemským vedoucím Republikánské mládeže Jiřím Štěpánkem. Ustavující sjezd se konal  18. ledna 2003 v Praze, kdy došlo ke změně názvu na Dělnická strana. Změna názvu byla Ministerstvem vnitra zaregistrována dne 22. ledna 2003. V současnosti má Dělnická strana cca 670 členů.

 

Před skutkovými a právními argumenty navrhovatel uvádí pro větší přehlednost schéma tohoto podání:

 

Úvod

 

A. Veřejné akce  Dělnické strany. Propojení s dalšími subjekty

 

B. Program, stanovy, veřejné projevy Dělnické strany  

 

C. Osobní charakteristiky představitelů Dělnické strany

 

D. Další významné skutečnosti, osvědčující důvodnost návrhu

 

E. Právní argumentace

 

Úvod

 

1)           Je třeba především zdůraznit, že navrhovatel si je plně vědom krátkosti doby, která uplynula od podání posledního návrhu na rozpuštění stejného politického subjektu ze dne 5.12.2008 a pochopitelně i doby, která uplynula od zamítnutí tohoto návrhu rozsudkem zdejšího soudu č.j. Pst 1/2008 – 66 ze dne 4.3.2009 (dále také jako „Rozsudek“). Je si ale současně vědom argumentů, kterými toto zamítavé rozhodnutí Nejvyšší správní soud odůvodnil, a jak z dalšího vyplyne, následující odůvodnění návrhu je reflexí těchto názorů Nejvyššího správního soudu (dále také jako „NSS“). Navrhovatel je přesvědčen, že v dalším obsahu tohoto návrhu přesně popsal všechny relevantní skutečnosti a neméně je přesvědčen o tom, že zmíněné skutečnosti odůvodňují podání návrhu na rozpuštění Dělnické strany a že, i v kontextu s předchozím rozsudkem, Nejvyšší správní soud může tomuto návrhu vyhovět.

 

 

2)           Navrhovatel svůj návrh nepojímá jako zahájení běžného sporu, v němž každý účastník prosazuje svůj separátní zájem, ale jako prezentaci přesvědčení, že Dělnická strana díky svému chování naplnila skutkové podstaty odůvodňující její rozpuštění, takže podání tohoto návrhu není z hlediska navrhovatele projevem jeho zájmu, ale realizací jeho zákonné povinnosti bránit hodnoty chráněné ústavou této země a běžnými zákony.

 

3)           V běžné, tedy fungující demokratické společnosti, je velmi obtížné jednoznačně určit okamžik, kdy již část organismu této demokratické společnosti, občanská aktivita, de iure hnutí či politická strana, se již chová ve vztahu k tomuto organismu natolik škodlivě, že je třeba jeho činnost ukončit. Promítnuto do obecné dějové linie přicházejí v podstatě v úvahu tři stádia podání návrhu na rozpuštění politické strany. Lze tak učinit předčasně, včas anebo opožděně. Opožděnost je abstraktní pojem, který může konkrétně znamenat celou škálu řadu situací. Od té, kdy opožděnost znamená pouze to, že návrhu již mohlo být vyhověno, ale nebyl podán, aniž by dotčený politický subjekt vážně zasáhl demokratický systém. To je opoždění, které je snadno napravitelné a návrh je de iure podán včas. Na druhém konci spektra opožděnosti podání návrhu je situace, kdy už vlastně návrh podat nelze, protože systém se zhroutil.  Takto kritický stav v České republice není ani se situace k němu neblíží. Je tedy možno uvažovat pouze dvě možnosti. Podání návrhu předčasné v době, kdy ještě nejsou splněny podmínky pro rozpuštění politické strany nebo podání návrhu včasné. Přitom zmíněná včasnost není definována exaktně tak, že by byla na prvý pohled patrná a je třeba tento pojem vnímat tak, jak jej lze dovodit z níže zmíněných rozhodnutí NSS. Zjevně jde o kombinaci různých důvodů (kriterií), dokonce i odlišně pojmenovaných. Přitom je patrné, že všechny pojmy, které takto vytvářejí definiční znaky určitého stavu, důvodnosti rozpuštění politické strany, jsou samy o sobě velmi abstraktní a jejich konkrétního výkladu se nelze dobrat než individuální interpretací. Běžné interpretační metody[1] v podstatě selhávají (typicky pro posuzování, zda je rozpuštění v demokratické společnosti nezbytné)  a v zásadě jediným korektivem úvah o důvodnosti návrhu na rozpuštění politické strany může být odborná literatura a soudní rozhodnutí vydaná v obdobných věcech. Ve sbírce rozhodnutí NSS přístupné na www.nssoud.cz bylo nalezeno 93 rozhodnutí, která se zabývají návrhem na rozpuštění politické strany, anebo pozastavením její činnosti. Z toho ale 91 návrhů bylo podáno pro administrativní pochybení politických subjektů a pouze dvě se zabývají jinými právními důvody, relevantními i v dané věci. Rozhodnutí Ústavního soudu s relevantním obsahem jsou zmíněna dále, ale zásadní otázku neřeší.  Přijatelná zahraniční judikatura, která bude dále zmíněna, je použitelná jen jako vzdálená analogie. To staví navrhovatele do velmi obtížné situace.

 

4)           Ustanovení § 4 Zákona uvádí činnosti, které nesmí politická strana vyvíjet a pro které nesmí vzniknout. V návaznosti na tato omezení pak stanoví důvody pro pozastavení činnosti strany, případně pro její rozpuštění. Prvý z těchto důvodů má fakticky tři skutkové podstaty. Porušování ústavy, porušování zákonů nebo usilování (cíl) o odstranění demokratických základů státu. Pro splnění zákonné podmínky stačí zjevně naplnění i jen jediné skutkové podstaty. Dalším ze zákonných důvodů, které, jak z dalšího vyplyne, považuje navrhovatel za relevantní, je čtvrtý důvod (§ 4 písm. d) Zákona). Totiž stav, kdy program nebo činnost politické strany ohrožuje mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobody občanů. Tedy také tři skutkové podstaty a i zde nepochybně postačuje, aby politická strana svou aktivitou naplnila kteroukoliv z nich. Relace k nezbytnosti zásahu v demokratické společnosti (jak zmiňuje rozhodnutí NSS 7 As 29/2008) nebo k dostatečné bezprostřední hrozbě pro demokracii a proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot (viz rozhodnutí  zdejšího soudu ze dne 4. března 2009, č. j.  Pst 1/2008) výslovně ze Zákona nevyplývá. Plyne ale z ústavní úpravy, která bude zmíněna v části III tohoto návrhu. Navrhovatel tedy vnímá i nutnost doložit splnění všech podmínek.

 

5)           Navrhovatel dále uvede řadu faktů, jimiž chce dokázat, že shora zmíněné podmínky pro rozpuštění Dělnické strany jsou dány, což doloží  argumenty, které slouží ke stejnému účelu. Předpokládá současně, že zejména pokud jde o fakta a důkazy, tyto nebudou vnímány odděleně, ale ve vzájemné spojitosti, neboť jedině tak dávají dostatečný obraz o aktivitách politického subjektu – Dělnické strany a jedině tak lze dospět k závěru, že tyto aktivity nabyly rozměrů, které odůvodňují rozpuštění této strany. Navrhovatel sumárně tvrdí, že Dělnická strana se ve svých aktivitách významně změnila, a to ze subjektu, který buď sám, organizováním určitých akcí, anebo prostřednictvím svých členů, sice ohrožoval mravnost, veřejný pořádek a verbálně útočil na ústavu či jiné zákony, avšak šlo o chování nesystematické. Předložené důkazy jednoznačně dokazují, že v současné době již jde nejen o proklamace záměrů, ale o systém aktivit, které jsou organizovány a prováděny výhradně za účelem ohrožování mravnosti a veřejného pořádku, práv a svobod občanů a nejsou „pouhým“ vedlejším efektem, snad i nechtěným, nějaké jiné politické aktivity. Jinými slovy, podle přesvědčení navrhovatele Dělnická strana zneužívá politických svobod k aktivitám, které prvoplánově směřují mimo rámec a zájem demokratické společnosti, tedy programově porušuje ústavu nebo na ústavní principy útočí, ohrožuje mravnost, veřejný pořádek a práva a svobody občanů.

 

6)           Bylo již konstatováno, že  tento návrh je podáván relativně krátce poté, co byl zamítnut předchozí návrh Vlády České republiky na rozpuštění Dělnické strany.V Rozsudku bylo podrobně popsáno ústavněprávní postavení politických stran, ústavní důvody pro rozpuštění politických stran a hmotněprávní a procesněprávní zákonný rámec návrhu na toto rozpuštění. S těmito argumenty a jejich reflexí v tomto návrhu se navrhovatel vypořádává v části zabývající se právní argumentací. Pro tuto chvíli pouze konstatuje, že jako základní vodítko při koncipování tohoto návrhu vzal stanovisko soudu, podle něhož „Důvod k rozpuštění politické strany tedy vyplývá z kumulativního splnění několika podmínek: 1) zjištěné chování politické strany je protiprávní, 2) je této straně přičitatelné, 3) představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát a 4) zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tzn. není narušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.“, a dále pak, že „zamítavé rozhodnutí o návrhu na rozpuštění politické strany nevylučuje podání jiného návrhu na rozpuštění stejné politické strany v budoucnu.“

 

7)           V Rozsudku se dále podávají bližší důvody, pro které nebylo předchozímu návrhu vyhověno. Podle názoru soudu nebylo v řízení o tomto návrhu prokázáno, že by činnost Dělnické strany byla v rozsahu tvrzených a vládou prokázaných skutečností naplněním důvodů pro její rozpuštění (§ 4 a 13 odst. 6 Zákona), resp. že neprokázala některá svá tvrzení, o která svůj návrh opírala.        Navrhovatel má za to, že i přes krátkou dobu od podání posledního návrhu a rozhodnutí soudu o něm se situace změnila, a to tak, že podle jeho přesvědčení je tento návrh plně způsobilý k dosažení toho, co jím Vláda České republiky sleduje, tedy rozpuštění Dělnické strany. Uvedenou změnu navrhovatel spatřuje jednak v doložení dalšího (nad rámec předchozího návrhu) chování Dělnické strany, jež toto rozpuštění ze zákona odůvodňuje (a nutí Vládu České republiky na něj tímto návrhem reagovat), jednak v pečlivějším přístupu k prokázání jím tvrzeného. Řečeno slovy zdejšího soudu, navrhovatel má za to, že mu konkrétní poznatky o činnosti Dělnické strany neslučitelné s § 4 Zákona předkládá dostatečně věrohodně a přesvědčivě, a to spolu s návrhem důkazů osvědčujících jeho tvrzení.

 

8)            Navrhovatel se dále zabývá jednotlivými důvody, které ze zákona mohou vést k rozpuštění politické strany, a které má činností Dělnické strany za naplněné. Navrhovatel zmiňuje především skutky, principiálně podřaditelné pod skutkové podstaty dle ustanovení § 4 písm. d) Zákona. Většinou jde o veřejná shromáždění a obdobné aktivity. Následně návrh popisuje jednání – výroky – texty, osvědčující úmysl odstranit demokratický základ státu. Jde ale o členění vynucené textem ustanovení § 4 Zákona. Ve skutečnosti vše, co je uváděno, svědčí primárně o ohrožování mravnosti, veřejného pořádku a práv a svobod občanů. Sekundárně pak vše směřuje  zásadnějšímu cíli, k porušování ústavního pořádku a odstranění demokratického základu státu. V dalších bodech jsou zmíněny důkazy, dokreslující celkový obraz Dělnické strany jakožto subjektu, zaměřeného skutečně a pouze na nezákonné aktivity.

 

9)           Pokud jde o skutky – jednání Dělnické strany, navrhovatel v této souvislosti zastává obecně uznávaný názor, že osoby v čele politické strany sdílí stejný hodnotový systém, jaký chce prosazovat tato strana. Pokud tedy projevy, jednání a výroky činí členové předsednictva či dalších orgánů Dělnické strany, je jednání straně přičitatelné vždy. Navrhovatel dále tvrdí, že Dělnické straně je přičitatelné i jednání jejích příznivců. K pojmu příznivec navrhovatel přistupuje extenzivně, přičemž k příznivcům řadí kromě členů, sponzorů, zaměstnanců i všechny ty, kteří se ke straně hlásí a pro ni konají – tedy například ty, kteří za Dělnickou stranu kandidují ve volbách. Mezi cíli strany a jednáním příznivců existuje vzájemná přímá interakce, a proto cíle politické strany a chování jejích příznivců lze jen těžko oddělovat. Přičitatelnost lze vyloučit pouze za předpokladu, že se od jednání běžných členů či příznivců politická strana veřejně distancuje, což Dělnická strana u níže uvedených skutečností neučinila (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (velký senát) Refah Partisi a další proti Turecku, bod 115). Navrhovatel má obdobně za to, že přičitatelné jsou i výroky dalších osob, například hostů, vyslovené na akcích pořádaných Dělnickou stranou, pokud se od nich nedistancovala (typicky viz příloha 57).

 

 

A.  Veřejné akce  Dělnické strany. Propojení s dalšími subjekty.

 

1)           Podle § 4 písm. d) Zákona nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany, jejichž program nebo činnost ohrožují  mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobody občanů. Při vymezení pojmu „jednání ohrožujícího mravnost“ vychází navrhovatel z definice přijaté Evropským soudem pro lidská práva, z níž se podává, že jde o takové chování, které je„spíše špatné než dobré podle mínění většiny současných spoluobčanů dotyčného“ (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 5. 11. 1999 Hashman a Harrupová vs. Spojené království). Jednání „ohrožující mravnost“, respektive dobré mravy je pak dále možno definovat jako jednání, které nerespektuje některou ze souhrnu společenských, kulturních a mravních norem, které se v historickém vývoji osvědčily neměnností, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1842/2000).

 

Jednání proti veřejnému pořádku je v souladu s judikaturou českých soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 5 Tz 89/2001) možno definovat jako neuctivé a neukázněné jednání příčící se zásadám pokojného soužití ve společnosti a chování na veřejnosti. Jde zpravidla o násilný nebo slovní projev takového charakteru, že hrubě uráží, vzbuzuje obavy o bezpečnost, zdraví, majetek nebo výrazně snižuje vážnost většího počtu osob.

 

2)           Navrhovatel tvrdí, že výrazná část dále popsaných aktivit Dělnické strany je v rozporu s dobrými mravy a porušuje  veřejný pořádek. To, že Dělnická strana některými tezemi svého programu negativně zasahuje do práv a svobod občanů a dikcí svého programu a dalšími veřejnými projevy a jednáním může ohrozit mravnost a veřejný pořádek, vyplyne z dalšího (bod B) návrhu. Program a projevy představitelů Dělnické strany jsou postaveny na systematickém urážení a pomlouvání určitých skupin obyvatel (minoritního charakteru) a mají za cíl vytváření negativních pocitů, strachu a nenávisti vůči různým skupinám obyvatelstva. Tím směřují k ohrožení demokracie v této zemi, přičemž s ohledem na četnost a způsob tohoto počínání Dělnické strany a s ohledem na reakce, které toto počínání vyvolává (s čímž Dělnická strana zjevně kalkuluje a jedná se o primárná motiv tohoto počínání) se toto ohrožení jeví jako bezprostřední.

 

3)           Za zásadní argument v návrhu na rozpuštění Dělnické strany ale považuje navrhovatel především činy tohoto subjektu. K nim patří cílené svolávání protestních pochodů do lokalit, s větší koncentrací romského obyvatelstva či jinak obdobně specifických. Účelem je vyvolat strach a případný konflikt s obyvateli těch míst, do nichž se akce soustředí. Na shromážděních Dělnické strany dochází také pravidelně k ústnímu napadání určitých skupin občanů, zejména ve formě hrubých urážek osob žijících na území České republiky a náležejících k nějaké minoritě. V určitých případech jsou zaznamenány i fyzické útoky, které se dějí v souvislosti s konáním akcí Dělnické strany. Navrhovatel má na mysli zejména již zmíněné akce v Litvínově – Janově, Přerově a Šarišských Michalanech.

 

 

4)           Dělnická strana o sobě tvrdí, že se hlásí k myšlenkám národního (nacionálního) socialismu, přičemž poukazuje na to, že i na české politické scéně působily národně-socialistické strany. Ve svých prohlášeních se představitelé strany zaštiťují jmény jako je Milada Horáková nebo Václav Klofáč, čímž se snaží ukázat, že jejich ideou je český, nikoli hitlerovský národní (nacionální) socialismus. Navrhovatel si je vědom toho, že samotné sousloví národní socialismus nelze bez dalšího jednoznačně interpretovat jako ideologii totožnou s nacismem, avšak na základě v tomto návrhu uvedených skutečností lze dospět  k závěru, že ideologii národního socialismu, jak ji prezentuje Dělnická strana (a Dělnická mládež), nelze při nejlepším pohledu zvnějšku vnímat jinak než jako ideologii, ke které se hlásí dnešní neonacistická scéna (podrobněji k tomu v části D návrhu). Navrhovatel je toho názoru, že odkazování Dělnické strany na české národně-sociální hnutí je pouhou zástěrkou a že fakticky se Dělnická strana jak v propagované ideologii, tak zejména s ohledem na používanou symboliku, opírá o hitlerovský nacionální socialismus a moderní neonacismus. Dělnická strana se nikdy veřejně nedistancovala od nacistické, resp. neonacistické ideologie, resp. ji nikdy neodsoudila, což samozřejmě nemusí být významné. Takovéto vymezení samo o sobě není povinností politické strany. Podstatné je, že v praxi Dělnická strana vyjadřovala sympatie osobám, které byly za podporu nebo propagaci hnutí, vyznávajícího tuto ideologii stíhány. O faktickém názorovém směřování Dělnické strany svědčí také úzká a veřejně známá provázanost Dělnické strany s dalšími neonacistickými a ultranacionalistickými skupinami. V této souvislosti vláda připomíná, že Komise při posuzování stížnosti č. 12774/87, DR 62, 216) v případu H., W., P. a K. proti Rakousku výslovně uvedla, že národní socialismus je totalitární ideologií neslučitelnou s demokracií a lidskými právy a jeho přívrženci bezpochyby sledují cíle předpokládané čl. 17 Úmluvy, tedy popření kteréhokoli ze zde přiznaných práv a svobod nebo omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než tato Úmluva stanoví.

 

Důkazy:

Příloha č. 14 – Znalecký posudek

Příloha č. 5 – Dělnické listy č. 22, ročník VII. str. 3- „Vysvětlujme národní socialismus“,

Příloha č. 16 – Článek „Nacionální socialismus“, zdroj:

 http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=9&clanek=911 

 Příloha č. 17 – Článek „Nacionální socialismus dnes“, zdroj:

 http://www.politikacz.nazory.cz/nacionalni-socialismus-dnes.html 

Příloha č. 18 – Kdo jsme, zdroj: www.delnicka-strana.cz

Příloha č. 19 – Ústřední orgány, zdroj: www.delnicka-strana.cz

Příloha č. 20 – Místní organizace, zdroj. www.delnicka-strana.cz

 

 

5)           V této souvislosti a před popisem jednotlivých akcí považuje navrhovatel za nutné podat stručnou charakteristiku zmíněných neonacistických a ultranacionalistických hnutí, se kterými udržuje Dělnická strana velmi blízkou spolupráci a která často svým jednáním a náplní své činnosti ohrožují veřejný pořádek a práva a svobody občanů:

 

 

 

Národní odpor

Neregistrovaná, radikální, neonacistická organizace Národní odpor (dále jen „NO“) je důležitou součástí krajně pravicových hnutí. NO je fakticky synonymem pro neonacistickou scénu v ČR, na jejímž sjednocení a vedení se významnou měrou podílí. Významnou roli hraje také v oblasti spolupráce mezi ostatními světovými neonacistickými skupinami (Slovensko, Německo, Itálie, USA atd.).

Ve své činnosti navazuje (ideově i personálně) na dřívější extremistické organizace, ultrapravicová hnutí či politické strany, registrované či neregistrované, např.: Bohemia Hammerskins, Blood & Honour Division Bohemia, Republikánská mládež, Národní aliance, Národně sociální blok atd. Jako symbol NO slouží prapory v barevné trojkombinaci černá-bílá-červená, tzv. „barevný akord- schwarz-weiß-rot“. Jde o barvy vlajky a trikolory vilémovského císařství, které od roku 1933, jako říšské barvy, užívala také NSDAP. Sami aktivisté NO chápou „akord“ jako barvy všech nacionálních socialistů na celém světě, symbolizující vůli k životu a vítězství.

V současné době je toto hnutí ovlivněno novým trendem tzv. autonomního nacionalismu, který má neonacistické hnutí modernizovat. Inspiraci nalezly čeští neonacisté u německé krajní pravice (Christian Worch- freie Kameradchaften). Základem je tzv. „odpor bez vedení-leaderless resistance“. V rámci neonacistického hnutí vznikají v  jednotlivých regionech samostatné buňky, které vyvíjejí politickou činnost nezávisle, ve prospěch hnutí jako celku. Princip leaderless resistance má odbourat vzájemné soupeření o  moc a umožnit efektivnější práci celého hnutí a  také (v neposlední řadě) zvýšit odolnost vůči možné infiltraci a zásahům policie.

Nový trend znamená konec snah o legalizování NO jako celku, ať jako občanského sdružení či politické strany. Naopak vítězí myšlenka, kterou se snaží i jednotliví členové tohoto hnutí zaštiťovat na veřejnosti, tedy, že samotný NO vlastně neexistuje a tak se členství v něm nedá ani trestně postihnout.

O tom, že NO je nutné chápat jako existující hnutí, organizovaného charakteru, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť vůči jiné skupině, svědčí i soudní judikatura. Tak například Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 26.4. 2006, sp. zn. 5 Tdo 79/2006, konstatuje, že se jedná o „…o hnutí do určité míry organizovaná, byť formálně neregistrovaná“. Zároveň se k této věci vyjádřil Krajský soud v Brně, který ve svém usnesení, sp. zn. 4 To 98/2009, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 5.11. 2008, č.j. T-179/2008-950. V tomto usnesení Krajský soud uvedl, že není pochyb, že Národní odpor „je hnutím, které je decentralizované do různých buněk, jejich členové však o sobě vědí, vzájemně se setkávají a společné akce pořádají…“. Zároveň Krajský soud potvrdil, že „nejsou pochyby o tom, že Národní odpor hlásá národnostní rasovou zášť vůči skupinám lidí, které jsou, podle jejich názoru, něčím odlišní, zejména proti Romům“ a také, že „ Národní odpor má vlastní webovou stránku, která poskytuje výrazný, ideový a organizační nástroj jejich sympatizantům, fakticky členům.“

Touto stránkou je webová stránka www.odpor.org. Právě tyto webové stránky jsou v současné době jedním z hlavních sjednocujících komunikačních a zejména propagandistických prostředků celé ultrapravicové scény. Právě na těchto stránkách se objevují informace o plánovaných či uskutečněných akcích, zveřejňují se často protižidovské a protiromské články a články glorifikující nacistické období apod.

Na této stránce se dne 30.8.2008 objevilo Prohlášení o vzniku buňky Národního odporu Svitavsko, které jasně ukazuje, že Národní odpor je organizovaným hnutím. Uvádí se zde: „Neustále se zvyšující represe ze strany kapitalistického Systému vůči pro-národním akcím a celkově proti lidem, kteří se nebojí vyjádřit nesouhlas se situací v této zemi, nás nutí vstoupit do struktur organizovaných skupin svobodného Národního odporu! Našim cílem je šířit ideu národního socialismu mezi celou společnost. Chceme vytvořit svobodnou, sociální a radikální opozici proti Systému (a jeho marxfašistickým posluhovačům z různých AFA spolků) nastolené multi-kulti ideologii přenášené na společnost, kdy původní bílý člověk viditelně ztrácí svá práva na svobodný život…“.

 Národní odpor  je jako hnutí označen také v článku informujícím o uzavření dohody mezi českými a německými neonacisty ve věci Benešových dekretů, kde se uvádí: „Tato dohoda se týká všech kamarádů a kamarádských spolků, které aktivně operují a vystupují pod hlavičkou hnutí Národní odporu na území Českých zemí na straně jedné a Národního Odporu Německa a Rakouska na straně druhé.“

Důkazy:

Příloha č. 14 – Znalecký posudek

Příloha č. 21 – Zpráva ÚOOZ SKPV ke krajně pravicovému hnutí „Národní Odpor“, ze dne 29. 10. 2008, č.j.:ÚOOZ-541-/ČJ-2008-27

Příloha č. 22 – Informační bulletin o podobách pravicového extremismu (nejen) v ČR, duben 2008,                                                    

Příloha č. 23 – Horst Wessel – Vlajku vzhůru. Příběh nacionálního socialisty“, zdroj:

www.odpor.org,

Příloha č. 24 – Článek  „Prohlášení o vzniku NO Svitavsko“, zdroj:

http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=857.

Příloha č. 25 -článek„Židé a sionisté hlavní pákou zrodu ČSR, 30. 1. 1933 – Na prahu velké doby, zdroj: www.odpor.org

Příloha č. 26 – Informace o problematice extremismu na území ČR za roky 2006 (str. 1-2),2007 (str.2-3) a 2008 (str.1-6,

Příloha č. 89 – Článek „Základní úmluva mezi českými a německými kamarády“,

         Zdroj: http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=952

 

Autonomní nacionalisté

Jedná se o neonacistické uskupení, které vzniklo na konci roku 2006, případně na začátku roku 2007, jako určitá variace NO, za účelem snahy o modernizaci neonacistického hnutí. Na svých webových stránkách je hnutí  charakterizováno:

„Autonomní nacionalismus představuje nezávisle působící buňky, fungující v ideálním případě po celé zemi…V těchto těžkých časech potřebujeme organizaci silnou, profesionální a aktivní. Působení organizace a její činnost záleží především na jejích členech. Naše síla by měla být ve zmiňované autonomii a to znamená být nezávislí na jakémkoliv vedení. To by však nemělo platit jen pro jednotlivé buňky jako celky, ale svým způsobem pro samostatné členy lokálních skupin. Organizace nebude fungovat efektivně, pokud nebude každý člen samostatně činný.“

  Podle vlastních vyjádření sdružují nacionalisty, patrioty, antikomunisty, národní socialisty, fotbalové fans a příznivce různých dalších hnutí. S Autonomními nacionalisty úzce spolupracují skupiny Anti-Antifa, které mají za cíl zabránit narušování akcí a napadání nacionalistů. K tomu patří i monitorování a konfrontace levicových aktivistů. Autonomní nacionalisté jsou také uskupením, které se nezříká násilí. Toto je patrné z akcí, které byly přímo nebo spolu- pořádané Autonomními nacionalisty. V detailech jsou tyto akce popsány výše, jednalo se mj. o

Prosinec 2007 – v Chebu letáky AN s přihlášením se k  metodám teroristické organizace Combat 18,

4. 4. 2009 Přerov – po skončení demonstrace 4.4.2009 v  Přerově násilné nepokoje za účasti AN,

3. 5. 2009 Chomutov – napadení romské demonstrace,

Červen 2009 – několik střetů s policií na demonstracích na podporu zatčených příslušníků neonacistické scény,

Srpen 2009 – materiály AN byly nalezeny i u údajných žhářů v kauze žhářského útoku ve Vítkově.

Autonomní nacionalisté se často přímo či nepřímo podíleli na organizaci akcí Dělnické strany, což dokládají symboly Autonomních nacionalistů používané během těchto akcí. Dělnická strana se od tohoto subjektu nikdy nedistancovala.

Jejich názorovou orientaci lze dovodit z programu:

Odmítáme: pozitivní diskriminaci, protěžování menšin, Nadnárodní a bezohledný kapitalismus, Komunismus ve všech jeho podobách, Masovou imigraci civilizačně nepřizpůsobivého obyvatelstva, Multi-Kulti ideologii, Drogy, Amerikanizaci české kultury a politiku USA vůbec, Byrokratický diktát EU a vojenský pakt NATO, Cizí vojska na území ČR a naše vojska účastnící se okupace jiných států.

Požadujeme: Silný národní a nezávislý stát, Zastavit nahrazování českého obyvatelstva imigranty, Ochranu přírody, zastavení jejího bezohledného drancování, Svobodu slova a projevu, svobodu vědeckého bádání, Sociální spravedlnost.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.33-34,

Příloha č. 27 – Program hnutí Autonomní nacionalisté, zdroj:

http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=autonomninacionalismus&cisloclanku=2006120005,

Příloha č. 22 – Informační bulletin o podobách pravicového extremismu (nejen) v ČR, duben 2008,

Článek  „Potřeba samostatnosti aktivistů“, zdroj:

http://www.nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=potreba-samostatnosti-aktivistu&cisloclanku=2009090002

Resistance Woman Unity

Jedná se vlastně o ženskou odnož NO.

Ve svých stanovách uvádí: „RWU má za cíl oslovit další ženy v našem hnutí, inspirovat je především k aktivismu a tvořivosti, a tím přispět k posílení opozice vůči stávajícímu Systému, který podporou politiky spočívající v potlačování porodnosti našich lidí, ve schvalování homosexuálních sňatků, v zavádění složitých a zdlouhavých obstrukcí při adopci dítěte z (nejen) českého dětského domova, v porovnání s veřejnou propagací adopce afrických dětí pod záštitou boje proti rasismu, jde cíleně proti dlouhodobému přežití bílých rodin. Problémů, kterým je potřeba čelit, je mnohem víc, chtěly bychom se jimi dále zabývat na našich stránkách.“  

Na svých webových stránkách také prezentují článek 10 slov: „Mladí čeští rodičové, mějte na prvním místě své bílé děti…Ale jak už několikrát zaznělo – mnoho je ve výchově. Snem Roberta Metthewse (v roce 1982 se pokusil na americkém Severozápadě založit Bílou Americkou Baštu. Přepady bank a vozů s penězi získával peníze pro svou vysněnou vlast)bylo vybojovat zemi pro svého bílého synka. My svým dětem dejme alespoň zdravý domov a připravme je na krutou realitu čím dál černějších ulic.“- název článku odkazuje na tzv. 14 slov Davida Lanea („We must secure the existence of our people and future for white children“), amerického rasisty, člena a zakladatele Řádu Mlčenlivých Bratří – The Order, který byl v roce 1985 za spoluúčast na rasové vraždě odsouzen na 190 let odnětí svobody.

Důkazy:

Příloha č. 28 – Stanovy Resistance Woman Unity, zdroj:

 http://www.women-unity.net/articles_O+n%E1s+-+stanovy.html

 Příloha č. 29 – Článek „10 slov“, zdroj: 

http://www.women-unity.net/articles_10-slov.html 

Národní korporativismus

Vznikl v roce 2004 v Praze, nejvíce aktivní byl v roce 2006. Hlavní osobou byl Jiří Petřivalský (nyní předseda rozhodčí komise Dělnické strany). Jejich názory leží na pomezí neonacismu a nacionalismu. Úzce spolupracovali s Národním odporem – např. se pokusili o založení Antikolaborantské iniciativy, která měla provádět čistky mezi mladými neonacisty a hledat případné zrádce či policejní konfidenty.

Dne 8. dubna 2008 dochází k ukončení činnosti Národního korporativismu s tím, že pobočky budou nadále pokračovat ve své práci pod hlavičkou Autonomních nacionalistů. Zároveň je na webových stránkách uveřejněna výzva, aby ti členové s politickými ambicemi vstoupili do Dělnické strany: „Národní Korporativismus proto tímto oficiálně ukončuje svoji činnost.Pobočky NK budou nadále pokračovat ve své práci pod hlavičkou Autonomních nacionalistů. Dále vyzýváme všechny naše členy, kteří mají zájem o politickou činnost na oficiální úrovni ke vstupu do Dělnické strany. Rovněž apelujeme na všechny nacionalisty, aby využili možnosti existujících uskupení a přidali se k nám na naší cestě za vítězstvím. Na závěr bych rád parafrázoval jeden známý výrok: My musíme SPOLEČNĚ chránit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí!“ Poslední věta výzvy je parafrází věty „We must secure the existence of our people and future for white children“. Autorem této věty je výše zmíněný David Lane.

Důkazy:

Příloha č. 30 – Zpráva o ukončení činnosti Národního korporativismu, zdroj:

http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=narodni-korporativismus-ukoncuje-svoji-cinnost&cisloclanku=2008040002

Dělnická mládež

Má v tomto výčtu zvláštní postavení. Jedná se totiž o registrované občanské sdružení (registrováno dne 3.3.2009), které oficiálně vystupuje jako nepolitické hnutí mladých národních socialistů, kteří sympatizují s Dělnickou stranou nebo se přímo podílejí na její činnosti. Nazývají se také „kulturní odnoží Dělnické strany“.

Provázanost Dělnické mládeže a Dělnické strany je velmi silná, o čemž svědčí například to, že nový časopis Dělnické mládeže „Hlas mládeže“ je přílohou Dělnických listů, sídlo Dělnické strany a Dělnické mládeže se nachází na stejné adrese, předseda Dělnické mládeže Martin Zbela je zároveň člen předsednictva Dělnické strany a 1. místopředsedkyně Dělnické mládeže Lucie Šlégrová je předsedkyní místní organizace Dělnické strany v Mostě. Dělnická mládež si nechala Ministerstvem kultury zaregistrovat periodický tisk s názvem Národní odpor, jemuž bylo přiděleno evidenční číslo MK ČR E 18918. Totožnost názvu zaregistrovaného periodika a neonacistického hnutí není náhodná, což potvrzují i slova předsedy Dělnické mládeže Martina Zbely v jeho projevu v Brně ze dne 1.5. 2009, kde vyslovil podporu osobám, odsouzeným Krajským soudem v Brně v březnu 2009 za trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověk podle § 260 odst.1 trestního zákona. Podporu těmto osobám vyslovil také v článku ze dne 2. dubna 2009 „Rozsudky nad aktivisty Odporu potvrzeny“, který byl zveřejněn na webu www.odpor.org. Uvádí zde: „Na základě výše uvedených skutečností vyzývám členy Dělnické mládeže, ale i jiných národně sociálních subjektů ke společnému národnímu odporu proti tomuto režimu, jehož dvacetiletá existence potvrdila, že plně navázal na režim předchozí, a to i v represi proti svým odpůrcům. Je to režim protinárodní, proti naší kultuře zaměřený, dekadentní a posledními politickými rozsudky i totalitní v plném významu. Nadcházející 1. květen už pro nás není pouze Svátkem práce. Patří odsouzeným aktivistům, všem současným či budoucím politickým vězňům. Naše propagace Prvního máje se ponese v tomto duchu. Doufám a věřím, že to nebude jen iniciativa Dělnické mládeže, ale všech subjektů, registrovaných i neoficiálních, které se hlásí k programu a hodnotám národního socialismu.“

Ustanovení programu Dělnické mládeže, který prezentují na svých webových stránkách, jsou v některých svých bodech problematická. Navrhovatel je toho názoru, že jednotlivá tvrzení jsou v některých případech na „na hraně“, či „za hranou“ zákona, obzvláště pokud jsou programem registrovaného občanského sdružení a zejména, pokud jsou vykládána v celém kontextu prohlášení členů Dělnické mládeže a aktivit souvisejících s tímto sdružením. Pokud jsou všechny tyto projevy a prohlášení vykládány ve svém celku, pak mohou v konečném důsledku podněcovat nesnášenlivost z důvodu odlišné národnosti, diskriminaci a popírání rovných práv a svobod člověka, jak je uvedeno v § 4 zákona č. 83/1990 Sb.

Jedná se zejména o tyto body:

1. Naše země patří pouze nám, ne přistěhovalcům a lidem odlišné národnosti. Vlastnit půdu a disponovat s ní mohou jen čeští občané. Pro přežití národa je nutné, aby se lidé chovali zodpovědně k dědictví, které pro nás naši předci vytvořili a uchovali.

5. Tvořivá práce musí být doménou. Imigrace dává zaměstnavatelům možnost zaměstnání levné pracovní síly, tím je náš dělník znevýhodněn a manuální práce ztrácí prestiž. Pokud má být národ jednotný, musí ho budovat domácí ruka.

11. Stát, jehož jediným zřizovatelem je národ a jeho příslušníci, musí být na mezinárodní úrovni absolutně suverénní a nezávislý.

14. Nacionalizace sdělovacích prostředků. Není přípustné, aby byla média v rukou cizinců.

Zároveň přihlášení se k národnímu socialismu, jako hlavní myšlence sdružení, a zařazení této myšlenky pod bod č.18 v programu („Víru v národní socialismus vidíme jako ústřední ideu, určující existenci a činy národa. Obojí bereme jako dar. Obecný zájem je pro nás kánonem, podle kterého se budeme řídit i v našich skutcích“) lze chápat, z hlediska symboliky, kterou užívají extremistická hnutí (kdy č.18 vlastně symbolizuje počáteční písmena jména Adolf Hitler), jako skrytý odkaz na sympatie s neonacistickým hnutím.

Z dalších hnutí, které se pravidelně účastní shromáždění Dělnické strany a která Dělnická strana veřejně podporuje a spolupracuje s nimi lze jmenovat zástupce německého Freier Widerstand (obdoba českého NO), zástupce německé politické strany NPD, Slovenskou pospolitost, polskou Falangu či rumunské hnutí Nová pravice.

Důkazy:

Příloha č. 31 – Program sdružení Dělnická mládež

Příloha č. 32 – Stanovy občanského sdružení Dělnická mládež

Příloha č. 33 – Kdo jsme, zdroj: www.delnicka-mladez.cz

Příloha č. 34 – Můj světonázor, zdroj: www.delnicka-mladez.cz

Příloha č. 35 – Struktura DM, zdroj: www.delnicka-mladez.cz

Příloha č. 36 –  Projev Martina Zbely ze dne 1 května 2009 v Brně, zdroj:

 http://www.delnickamladez.cz//projev

Příloha č. 37 – Článek „Rozsudky nad aktivisty Odporu potvrzeny“, zdroj:

http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=951

Příloha č. 14  – Znalecký posudek

6)           Provázanost respektive spolupráce těchto hnutí s Dělnickou stranou má dvě základní formy:

– pořádání společných akcí, případně účast na akcích pořádaných jednotlivými nacionalistickými nebo neonacistickými subjekty a naopak účast členů těchto subjektů na akcích pořádaných Dělnickou stranou. Nejedná se pouze o veřejné mítinky a shromáždění, ale také např. o hudební akce za účasti tzv. white power kapel (hnutí bílé síly).

–  aktivní podílení se nacionalistických a neonacistických subjektů na činnosti Dělnické strany, výrazná část osob spojených s těmito extremistickými skupinami je členy Dělnické strany a některé z těchto osob byly kandidáty Dělnické strany ve volbách do krajů v r. 2008, Evropského parlamentu v r. 2009 a parlamentních voleb 2009.

Z hlediska společných akcí je od r. 2008 zaznamenán posun v aktivitách Dělnické strany, kdy představitelé Dělnické strany již pouze nenavštěvují akce pořádané nacionalistickými a neonacistickými subjekty, ale samotné akce již jsou pořádány pod hlavičkou Dělnické strany za aktivní účasti extremistických hnutí.

7)           V následujícím přehledu společných akcí navrhovatel poukazuje nejenom na silnou a dlouhodobou provázanost Dělnické strany a těchto hnutí, ale také na to, že na těchto akcích dochází velmi často k

-projevům rasismu a antisemitismu

-páchání trestných činů či jednání, pro které je zahajováno trestní stíhání

-páchání přestupků

-narušování veřejného pořádku včetně potyček s policií

-k projevům, které jsou zaměřeny proti různým menšinám žijícím na území České republiky, tedy právům a svobodám občanů

Jde zejména o tyto akce:

24. 2. 2007, Beroun – demonstrace proti raketové základně v ČR

Svolavatelem tohoto protestu byl předseda neregistrované krajně pravicové organizace Autonomní nacionalisté Jiří Bunda (někdejší předseda místní organizace Vlastenecké Fronty v Kladně). Při protestu vystoupili se svými projevy J. Bunda, předseda Národního korporativismu J. Petřivalský a předseda Dělnické strany T. Vandas.

10. 3. 2007, Přerov – demonstrace proti  komunismu

Shromáždění zorganizoval místopředseda Národního Korporativismu Roman Fojtík. Akce se zúčastnilo cca 200 představitelů Národního odporu. S projevy vystoupili R. Fojtík, Jan Skácel (člen přípravného výboru tehdy vznikající politické organizace Národní Demokracie a člen Vlastenecké fronty) a dále předseda Dělnické strany Tomáš Vandas.

21. 4. 2007, Plzeň – I. ročník protestního pochodu za Vlastimila Pechance

Shromáždění na podporu Vlastimila Pechance (odsouzen v roce 2001 za rasově motivovanou vraždu) svolal Jiří Švehlík (tehdy vedoucí představitel buňky Národního Odporu Olomouc a v současnosti člen předsednictva Dělnické strany) a Václav Bureš, oba zároveň přední aktivisté uskupení Prisoners of War (Vězňové války či svědomí, hnutí s cílem podporovat perzekuované nebo zemřelé příznivce krajní pravice a jejich rodiny, bojující za „bílou rasu“, různými prostředky a způsoby). S projevy zde vystoupili předseda Národního Korporativismu J. Petřivalský, za POW V. Bureš a za Dělnickou stranu Ladislav Malý.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.6-8

1.5. 2007, Brno 1. máj, oslava svátku práce

Výsledkem akce – oslav „svátku práce“ bylo sedm obžalovaných osob, které se měly dne 1.5.2007 dopustit trestného činu podle ustanovení § 260 odstavce 1 trestního zákona (Podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod). Pět ze sedmi obžalovaných odsoudil soud k nepodmíněným trestům odnětí svobody v rozmezí 15 měsíců až dva roky, zbylí dva byli odsouzeni podmíněně. V odvolacím řízení dne 31.3.2009 tresty potvrdil i Krajský soud v Brně. Mezi odsouzenými jsou členové Ochranných sborů Dělnické strany Antonín Nedvěd, Jiří Tůma a Tomáš Kebza.

Odsouzeným osobám vyslovili několikrát členové Dělnické strany veřejně podporu. Rozhovor s odsouzeným Tomášem Kebzou byl dne 7.12.2008 zveřejněn na stránkách www.odpor.orga následně byla část rozhovoru otištěna v Dělnických listech č. 19.

Důkazy:

Příloha č. 38 – Článek „Rozhovor s Tomášem Kebzou – 20 měsíců za držení transparentu.“, zdroj:

http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=905   

Příloha č. 5 – Dělnické listy, č.19, roč. VI., str.4

21. 7. 2007, Svitavy – II. protestní pochod za Vlastimila Pechance

Hlavním organizátorem protestu byl Jiří Švehlík. Z krajní pravice se jej zúčastnilo cca 300 stoupenců, mj. i ze Slovenska, neonacistický Sĺobodný odpor. S projevy vystoupili J. Švehlík, redaktor krajně pravicového časopisu Svědomí a leader politické organizace Vlastencká Liga František Rozhoň, za Sĺobodný odpor Slovensko Rado Novotný, za Dělnickou stranu L. Malý a předseda T. Vandas.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.9

Příloha č. 39- Oznámení o konání shromáždění, Městský úřad Svitavy, 6. 6. 2007, č. j. 33425-07/OVV a Doplnění chybějících údajů ze dne 11. 6. 2007

29. 9. 2007, Kladno – Svatováclavská demonstrace

Hlavním organizátorem shromáždění byli předseda Autonomních nacionalistů Jiří Bunda a místopředseda hnutí Filip Pošva. Demonstrace se zúčastnil také zástupce ruské krajně pravicové politické organizace DPNI (Dviženie protiv nelegalnoj imigracii). S projevy vystoupili J. Bunda, F. Pošva, předseda NK J. Petřivalský, zástupkyně ženské organizace Resistance Women Unity Michala Dupová, zástupce DPNI a předseda Dělnické strany T. Vandas. Této akce se jako členka RWU zúčastnila současná místopředsedkyně Dělnické mládeže a členka Dělnické strany Lucie Šlégrová.

28.10.2007, Moravská Ostrava – demonstrace k výročí vzniku republiky

Akce uspořádána tehdejším předsedou krajně pravicové organizace Národní Čest Martinem Kratochvílem a předáky Národního Korporativismu Ivetou Machovou (kandidátka Dělnické strany za Moravskoslezský kraj do krajských voleb 2008) a Martinem Bacíkem. S projevy vystoupili J. Petřivalský, aktivistka NK Soňa Vilingrová, zástupce Sĺobodného odporu SR Rado Novotný a předseda Dělnické strany T. Vandas.

23. 2. 2008, Praha – demonstrace proti nezávislosti Kosova

Demonstrace organizována předsedou Autonomních nacionalistů Jiřím Bundou. Ze zahraničí byli na akci pozváni čelní představitelé slovenského občanského sdružení Slovenská Pospolitosť (v roce 2007 jako polit. strana soudně zakázána za propagaci neonacismu a neofašismu) v čele s předsedou Ivanem Sýkorou a dále zástupci srbské neonacistické a zároveň teroristické organizace Blood and Honour Serbia v čele s Draganem Petrovičem. S projevy vystoupili J. Bunda, Ivan Sýkora, za Resistance Women Unity Michala Dupová a předseda Dělnické strany T. Vandas.

1.3.2008, Plzeň- demonstrace za svobodu slova

Protestní pochod, který byl organizován čelními aktivisty Národního Odporu v čele s Václavem Burešem a Jiřím Švehlíkem (člen předsednictva Dělnické strany) jako náhrada za zakázanou akci dne 19.1.2008 (z některých ohlasů vyplynulo účelové spojení tohoto protestu s datem 18.1.1942, kdy došlo k deportaci plzeňských Židů do koncentračního tábora Terezín). Akce se zúčastnilo kolem 200 aktivistů krajní radikální pravice a cca 100 odpůrců z řad krajní levice a kolem 500 občanů, kteří protestovali proti neonacismu. S projevy vystoupili Václav Bureš, Jiří Bárta (v současnosti člen Dělnické strany), za Resistance Women Unity Michala Dupová a předseda Dělnické strany T. Vandas. V jeho projevu mimo jiné zaznělo: Vždyť v jaké společnosti to vlastně žijeme? Na jedné straně parazité, členové nejrůznějších rodinných klanů, vysávající naší společnost a zamořující ovzduší, nicméně mající všechny výsady, neboť patří k preferované elitě. Na druhé straně mladí lidé, aktivisté, kteří jsou stíháni jen proto, že mají jiný pohled na vývoj ve společnosti a například na svém těle vytetovaný symbol, jenž je v dané době prohlášen za extremistický…Potřebujeme finančně dotovat různé pochybné spolky a organizace, jejichž jediným cílem je propagace pozitivní diskriminace, feminismu či sexuálních úchylek?

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.9-17

15.3. 2008, Praha- demonstrace na podporu Srbska

Shromáždění svoláno Dělnickou stranou v čele s Tomášem Vandasem a Jiřím Štěpánkem. Na akci byli pozváni aktivisté Národního Odporu, Národního Korporativismu a Resistance women unity. S krátkým projevem vedeným v angličtině vystoupil předseda Národního Korporativismu Jiří Petřivalský, dále zástupce Mládeže Dělnické strany Jiří Šlégr, člen vedení Křesťanskosociálního hnutí p. Tuleškov a místopředseda Dělnické strany Jiří Štěpánek.

Na webu Autonomních nacionalistů se k informaci o akci uvádí: „Dělnická strana podpořila Autonomní nacionalisty a jejich protest proti nezávislosti Kosova, ti teď podpoří Dělnickou stranu!“

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.9-18

Příloha č. 40 – Pozvánka na shromáždění, zdroj:

 http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=delnicka-strana-podpori-srbsko&cisloclanku=2008030005

1. 5. 2008, Praha – 1. máj, oslava svátku práce

Shromáždění původně magistrátu města Prahy dne 20.12.2007 ohlásil jako pochod Národního svobodného odporu za svobodu slova člen Národního Odporu Martin Matička (stejně jako v roce 2006). Magistrát shromáždění zakázal. Z toho důvodu ohlásila shromáždění Dělnická strana, avšak se změněným účelem – oslavy svátku práce. Poprvé tak oficiálně můžeme zaznamenat využití Dělnické strany aktivisty Národního Odporu k uspořádání demonstrace, což se stalo impulsem k podobnému postupu u dalších akcí. Touto akcí se neonacistický Národní Odpor veřejně provázal a vlastně i prezentoval a etabloval do struktury a řad Dělnické strany, přičemž ovlivnil i její aktivity a to nejen vnitrostátní, ale i na mezinárodní úrovni. Pozvánka, včetně pokynů, jak se chovat na akci byla zveřejněna i na webu www.odpor.org.

Na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze se sešlo kolem 700 radikálů z řad Národního Odporu, doplněné tehdy o několik členů Dělnické strany. Ze zahraničí byli pozváni zástupci slovenského Sĺobodného odporu a Slovenské Pospolitosti a německého Freier Widerstand Dortmund. Akci moderoval místopředseda Dělnické strany Jiří Štěpánek, první projev přednesl předseda Dělnické strany Tomáš Vandas, který se jasně přihlásil k pořádání této akce a k pozvání dalších krajně pravicových hnutí, když uvedl: Vážení přátelé, vlastenci! Dovolte mi, abych vás pozdravil jménem Dělnické strany a poděkoval vám, že jste přijali naše pozvání na tuto akci. Zároveň zde vítám všechny přátele z nám blízkých organizací a hnutí, kteří nás přijeli podpořit.“. Dále pak v projevu zaznělo: „Stačí vyjmenovat některé z nich. Rakouský kníže Schwarzenberg, k jehož vystupování a mluvě si musíte vzít tlumočníka. Stejně tak k projevům jakési Džamily, jejíž jedinou náplní je, aby zákony podporovaly menšiny, přivandrovalce a sexuální úchylky…Budeme prosazovat náš program, jehož základní pilíře – národní, sociální a konzervativní – jsou podle našeho přesvědčení lékem na liberální nemoc, kterou je naše země nakažena. Odmítáme, aby se o nás rozhodovalo někde v Bruselu, ve stylu o nás bez nás. Nechceme aby se naše země stala žumpou, v níž se budou hromadit imigranti ze všech koutů světa, kde veškeré výhody budou mít nepřizpůsobivé menšiny a poctivě pracující občan je bude dotovat ze své kapsy.

Dále vystoupili zástupce Slovenské pospolitosti, který svůj projev započal slovy „Kamaráti, na stráž“. Jde o parafrázi pozdravu z dob tzv. slovenských Hlinkových gard a slovenského fašistického státu 1939-1945. V projevu zazněla výrazná protižidovská rétorika: „Veľmi dobre vieme, komu vyhovujú tieto dva systémy. Kto z nich profituje. Kto sa najviac obohacuje na úkor pracujúcich. A kto ma záujem z nás spraviť stádo, ktoré je ochotné pre peniaze spraviť všetko. Sú to sionisti, komu najviac hrajú tieto systémy do karát. A tým, že bojujeme proti komunizmu a kapitalizmu, bojujeme rovnako proti sionizmu… Prišla doba, kedy nestačia len slová. Treba činy. Ja verím, že práve v tento deň sme začali našu spoločnú púť. Cesta, ktorá vedie k európe suverennych, silných národov. Preto musíme hľadať to, čo máme spoločné, nie to, čo nás rozdeľuje. Spája nás spoločný nepriateľ – sionizmus. Spája nás spoločná krv. Tak nedovoľme, aby nás rozdelili! Verní sebe, svorne napred!“

Předseda českých Autonomních nacionalistů Jiří Bunda ve svém projevu uvedl: „Tento svátek musí být čím dál víc chápan jako den národní jednoty! Svorně se musíme postavit a čelit našemu společnému nepříteli. A kdo je oním nepřítelem? Vyvolení plutokrati a jejich chamtivost a touha po moci. Dříve se těmto kruhům říkalo židozednáři. Po jedné jimi placené a pro ně vyhrané válce jim říkejme třeba nadnárodní kapitalisté! Jsme pro ně póvl, vlastně víc dobytek než lidé! Jejich jméno se nesmí vyslovovat stejně jako jméno jejich boha. A jejich nástroje? To jsou finanční machinace obludných rozměrů, korumpování vlád, politických stran a státních institucí, účelové podporování neevropských imigrantů a multikulturní společnosti…“.

  Zástupkyně Resistance Women Unity Michala Dupová ve svém projevu uvedla: Režim, který se bojí už i slova, názorů a myšlenek nacionální mládeže, je potápějící se lodí. Její kormidelníci jsou již nervózní. Burzy jim padají, je čas koupit nevratné letenky do Tel Avivu! V panujícím režimu se již poctivá práce necení. Vyhrávají zloději, podvodníci a paraziti. Zatímco všichni Češi musí pracovat a platit vysoké daně, je tu skupina parazitů, kteří naše daně polykají po desítkách miliard. Všichni víme, kdo jsou tito paraziti a vídáme je denně v ulicích. Jiná skupina – asijští přistěhovalci neplatí daně vůbec a rychle bohatnou…Co je to za režim, který otvírá hranice naší země a pouští do ní hordy přistěhovalců a černých drogových dealerů? Co je to za režim, který má tu drzost nazývat se demokracií a zavírat mladé lidi pro jejich názor a touhu po svobodě? Co je to za režim, který nutí české maminky s dětmi platit v nemocnicích, zatímco hordy přistěhovalců platit nemusejí?… Jestlipak si stovky policistů kolem nás uvědomují, jaký režim chrání? Stejné peníze by si mohli vydělat i s čistým svědomím. Uvědomují si, že jejich děti a vnuci už nebudou chodit do českých škol, ale do multi-kulti vzdělávacích center k vymývání mozků? Páni policisté, vidíte opravdu budoucnost svých dětí v multikulturním kotli plným přistěhovalců? Víte, že vaše děti a vnuci budou muset tvrdě pracovat do úmoru, aby uživily miliony přistěhovalců? Vy, okolo nás v černých kombinézách a s odznaky, víte, že Schengen je brána přistěhovalcům otevřená dokořán?

Zástupce německého Svobodného odporu Dortmund Steffen Pohl (projev přednesl v anglickém jazyce, přičemž překládal zástupce českého Národního Odporu Jiří Bárta) ve svém projevu nepřímo podpořil hitlerovské Německo: Ne sionisty okupované Evropské Unii! Ano Evropě!…předpokládají, že pokud se Evropané zformují dle odkazu své společné evropské kultury, historie a uvědomí si své společné kořeny, pošleme je zpět tam, odkud začali podkopávat naši soudržnost – do přední Asie. Když se Německo před 75 lety osvobodilo od sil mezinárodního finančního kapitálu, netrvalo dlouho a stejné instituce a lobbyisti, kteří dnes chtějí rozdělit Evropu, vyhlásili Německu válku… Cesta k vítězství nad Sinajem je Evropa! A i když se dnes cizí mocí ovládaná Evropa vyvíjí v obrovský kontinent teroru, stále je naší nadějí a poslední šancí. A i přes formování mocného policejního eurostátu, tu stále existuje evropský odpor! Evropský odpor je odpovědí na euroteror! Bojujte proti sionistům okupujícím vládu v každé evropské zemi!! Evropo, povstaň!

Dále vystoupili zástupkyně slovenského Svobodného odporu a zástupce českého Svobodného (Národního) odporu Jiří Bárta. Mezi projevy zazněly hudební vystoupení Ladislava Budze (představitel white power music, hudební skupiny Uličníci 89-1, SQUAD 69, kandidát Dělnické strany do Evropského parlamentu) a Kamila Víty (kytarista hudební skupiny Imperium, která je stíhána za vydání alba s názvem Triumph of the Will obsahující skladby, jejichž texty vyzývají k rasismu a propagují neonacismus).

Tomáš Vandas později v médiích popřel, že by členové „ochranné služby Dělnické strany, kteří dohlíželi na dodržování pořádku na demonstraci“, byli aktivisté Národního odporu. Avšak prokazatelně pořadatelskou (ochrannou) službu vykonávali přední aktivisté Národního odporu.

Během akce byl zadržen a předveden podezřelý Lukáš B., nar. 1987, bytem Chomutov, pro podezření z trestného činu podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka.

Zpráva o uskutečněné akci, včetně detailní fotodokumentace byla zveřejněna na stránkáchwww.odpor.org. I z informací, které obsahuje zmíněný report lze dovodit aktivní spolupráci Dělnické strany a krajně pravicových hnutí. V článku se uvádí: Na náměstí Jiřího z Poděbrad se před 13. hodinou začali formovat aktivisté hnutí odporu – zástupci Dělnické strany, děvčata z RWU, autonomní nacionalisté a svobodná mládež. Náměstí se tak pomalu začínalo plnit a po chvíli bylo jasné, že se bude jednat o zatím nejpočetnější shromáždění pronárodních sil, které tento Systém pamatuje…Bohatá zahraniční účast, rostoucí počet a disciplinovanost účastníků, množství ideových směrů tvořících hnutí odporu apod. – tyto faktory ukazují, jakým směrem se naše hnutí profiluje, a dokazují, že je na správné cestě. Jde jen o to, neusnout na vavřínech, znásobit svou osobní aktivitu a dále společně pracovat na díle národního socialismu.

O shromáždění také napsal místopředseda Dělnické strany J. Štěpánek článek nazvaný „Česká mládež! Na stráž!“ a zveřejněný na webu www.odpor.org dne 8.5. 2008. V tomto článku uvádí: „Opravdu dnes není doba na nějaké opatrné slovíčkaření a čekání za větrem. Není čas na nějaké obrušování radikálních národních požadavků, protože doba je vážná, Náš kontinent – Evropa – se ocitá v ohrožení, jaké zažila naposledy v roce 1683, kdy statečné pluky pod vedením katolického polského krále Jana Sobieského odrazily u Vídně osmanské hordy a zachránili tím Evropu. Dnes Evropa připomíná pevnost, která je obležena davy cizozemců, kteří se chtějí dostat dovnitř, za účelem vyplenění, vysání a ovládnutí. Nejhorší je, že uvnitř pevnosti Evropa existují skety, chtějící těmto hordám otevřít bránu, a kriminalizují ty, kteří volají ostatní do zbraně a na hradby. V každé evropské zemi jsou tyto skety a zrádci. A právě s nimi musí národovci bojovat… Proto voláme českou mládež na stráž. Na stráž odkazu Evropy, kolébky národů a civilizace. Na stráž proti homosexuální zvrácenosti a zničujícímu ateizmu. Kamarádi a kamarádky z nacionálního tábora nastupují do první linie boje o duši českého národa. Na I. Máje vystavila česká mládež účet odcházejícímu světu nemohoucího a impotentního liberalismu a pseudodemokracie, kterého se drží „osvědčení političtí lídři“. I. Máj 2008 byl jasným hlasem nastupující české nacionální mládeže, která se přihlásila o svá práva na spolurozhodování o své zemi a národu. Mládeži! Na stráž!

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.19-29

Příloha č. 41 – Pozvánka na shromáždění a doporučení, jak se na akci připravit, zdroj:

http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=2&clanek=805

Příloha č. 42 – Reportáž z akce, zdroj: http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=810 

Příloha č. 43 – Článek J. Štěpánka „Česká mládež! Na stráž!“, zdroj:

 http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=811

14.6. 2008, Děčín – demonstrace proti legalizaci drog

Demonstraci uspořádali Autonomní nacionalisté Severočeského kraje vedení Jiřím Engelhartem. Na akci vystoupili se svými projevy za Resistance Women Unity Michala Dupová, J. Engelhart a místopředseda Dělnické strany Petr Kotáb.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str. 30

28.6.2008, Brno – protest proti shromáždění gayů a lesbiček

Akce, kterou organizovala Dělnická strana na protest proti pochodu „Duhová vlna 2008 (Queer parade)“. Protestů se účastnili členové Národního odporu a z jejich řad došlo v průběhu pochodu homosexuálů, k násilnému napadení účastníků. V souvislosti s protestní akcí proti průvodu Queer Parade byly zadrženy 3 osoby:

Lubomír H. (občan Slovenské republiky), který dne během shromáždění narušil hrubým způsobem pořádanou akci tím, že po účastnících házel  vajíčka. Lubomíru H. bylo sděleno podezření ze spáchání trestného činu podle § 202/1 trestního zákona (výtržnictví).

Martin V., během shromáždění nosil viditelně hnědý opasek s kovovou přezkou, na které byl hákový kříž  jako součást znaku německé armády – Wehrmachtu. Tento znak byl později zneužíván neonacistickou organizací Blood and Honour. Osobě bylo sděleno podezření ze spáchání trestného činu podle § 261 tr. zákona (veřejné projevování sympatií k hnutí, směřujícímu k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá rasovou, náboženskou nebo třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob).

Alexandr K., během shromáždění narušil hrubým způsobem pořádanou akci tím, že po účastnících házel  vajíčka. Alexandru K bylo sděleno podezření ze spáchání trestného dle § 202/1 tr.zákona (výtržnictví).

Důkazy:

Příloha č. 44 – Zpráva Policie České republiky ze dne 30. října 2008, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-23192-2/ČJ-2008-99TO, str. 1

26. 7. 2008, Svitavy – III. ročník protestního pochodu za Vlastimila Pechance

Svolavatelem akce byla Iveta Machová. Protestního pochodu se zúčastnili také zahraniční zástupci krajně pravicové organizace ze slovenského Sĺobodného odporu. Jiří Švehlík přednesl projev za Vlastimila Pechance, jako druhý vystoupil Tomáš Vandas, třetí promluvil František Rozhoň z organizace Vlastenecká fronta, čtvrtý příspěvek přednesly zástupkyně RWU Michaela Dupová společně s Kristýnou Harflovou, pátým řečníkem byl zástupce Sĺobodného Slovenska Rado Novotný, který svůj projev zakončil pozdravem „Na stráž“, stejný pozdrav použil i Jiří Švehlík před představením posledního šestého řečníka Ladislava Malého z Dělnické strany. Několikrát mezi projevy zahrál Ladislav Budz, kandidát Dělnické strany do Evropského parlamentu a člen hudebních skupin Squad 96 a Uličníci 89-1.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.30

Příloha č. 45 – Oznámení o konání shromáždění Městskému úřadu Svitavy, doručené dne 12.6. 2008, č.j.: 33551-08/OVV

16.8. 2008, Hradec Králové – Den svobody

Akce byla ohlášena Jiřím Bártou z Národního Odporu jako tzv. politicko-hudební odpoledne. Na základě obdržených informací o faktickém účelu akce, tedy srazu krajní pravice a neonacistů (mimo jiné zde měly vystoupit hudební skupiny white-power scény, které na akci pozval neonacista a jeden z předních aktivistů Národního Odporu Praha Martin Franěk, vrcholem mělo být vystoupení člena britské hudební skupiny Brutal Attack, Kena McLellana, jehož skupina je napojena na mezinárodní neonacistickou teroristickou organizaci Blood and honour – Combat18) orgány magistrátu rozhodly o zákazu této akce.

Proběhla tak pouze politická část, kterou moderoval místopředseda Dělnické strany J. Štěpánek a jejíž průběh je podrobně zaznamenán na webových stránkách:

Po úvodním uvítání se megafonu ujal sám Tomáš Vandas a hned od začátku se pustil svým stylem do politického systému, který drancuje naši zemi. Plně si uvědomuje, že se blíží volby, a tak se nezapomněl zmínit také o volebním programu strany a vyzdvihnout volební slogany, s nimiž Dělnická strana míní uspět. Jako druhá vystupuje Slovenská Pospolitost. Její zástupce ve svém proslovu hovořil o systému prošpikovaném sionisty, zdůrazňoval jednotu nacionalistů a varoval před zbytečným šovinismem, který ničí naši myšlenku. Další předstoupila před shromážděné aktivisty paní Katrin Köhler z Ring Nationaler Frauen, která ve svém vystoupení přirovnala evropské ideály k základním kamenům, které by měly být založeny na sociálním systému pečujícím především o rodinu a bojujícím proti zbrojení a válkám. V pořadí následuje zástupce Autonomních nacionalistů z Pováží, jenž se především opřel o kriminální jednání spojené s balkánským problémem. Ve své řeči často zmiňoval šikanu myšlenek a nabádal aktivisty, aby byli jednotní, neboť jen díky tomu si splníme naše sny v lepší budoucnost nejenom nás, ale i našich dětí. Velmi plamenný projev přednesla paní Carola Holz z NPD-Sachsen Anhalt, v němž vyzývala shromážděné k boji proti amerikanizaci, kterou vidíme na každém kroku. Vyzdvihla naši odpovědnost za budoucnost, srdečně mluvila o národní Evropě a o boji proti živlům, které rozvracejí národní svazky. Nabádala k bedlivému naslouchání národního cítění a hovořila též o úspěších německých nacionalistů. Ve svém projevu se zmínila o pomoci českým kolegům a vyzdvihla česko–německé společenství, trvající několik set let, výrazné z dob našich společných předků – Valdštejnů. Mluvila též o říši, která by měla být odolná jako štít udatného válečníka, který pevně ochrání nejenom svobodu slova. Po velmi kvalitně předneseném projevu promluvil poslední řečník z Freier Widerstand Dortmund. Ten se v úvodu nezapomněl zmínit o represích Systému a to nejen na Dni svobody, nýbrž i v Německu, a nabídl podporu českým kolegům i dalším pronárodním organizacím. Představil nacionalistu jako silného bojovníka, který dokáže odolat jakémukoliv nátlaku v jeho zemi proti vlivům působícím neblaze na národ a přicházejícím především z amerického kontinentu. Vyzval všechny, aby o svobodě jen nemluvili, protože ta má být základním prvkem silné Evropy, což má být jasný cíl všech nacionalistů. Z jeho řeči byl slyšet také nekompromisní boj proti liberalismu zažírající se do našich národů. Podle řečníka se svoboda nedostaví sama od sebe, nýbrž si ji musíme společně vybojovat, stejně tak, jak naši předkové za ni prolili svou krev.

Reakcí Tomáše Vandase a dalších představitelů Dělnické strany na zákaz dalšího konání akce bylo uskutečnění tzv. spontánní demonstrace, tedy pochod městem z vlakového nádraží na Ulrichovo náměstí, kterého se účastnilo cca 300 stoupenců krajní pravice. Veřejně nejprve, zejména před médii, T. Vandas prohlásil, že se jedná o procházku za krásami města a během projevů svoje prohlášení doplnil o skutečnost, že sice akce tohoto typu nebyla nahlášena, ale podle zákona o shromažďování se jedná pouze o přestupek a rozhodnutí příslušného správního orgánu je připraven strpět a finanční sankci uhradit.

Po demonstraci v Hradci Králové se členové Dělnické strany sešli se zástupci německé NPD, aby prodiskutovali svoje politické postoje a vzájemnou spolupráci. Bližší informace jsou součástí vedeného trestního řízení, dosud podléhají stupni utajení vyhrazené a navrhovatel je nemůže poskytnout. Pouze uvádí, že ke schůzce došlo uvedeného dne v penzionu „U Kapličky“ v obci Kostelec nad Orlicí, kde se sešli zástupci DS, NPD, NO, českého RWU a německého Svobodného Odporu Dortmund.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.31-32,

Příloha č. 8 – Zpráva Policie České republiky ze dne 24. října 2008, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č. j.: PPR-23192-1/ČJ-2008-99TO, str. 2,

Příloha č. 46- Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 19. srpna 2008, Č.j.: ÚOOZ-541-27/ČJ-2008-27,

Příloha č. 47 – informace o uskutečněné akci, zdroj: http://den-svobody.org/minuly-rocnik/                 

6. 9. 2008, Rokycany – spontánní demonstrace proti černému rasismu

Václav Bureš a Petr Andrle, kandidáti Dělnické strany v posledních volbách do krajských zastupitelstev, uspořádali spontánní demonstraci proti černému rasismu. Motivem k této aktivitě se staly události ze dne 23.8.2008, kdy došlo v Rokycanech v baru Ural ze strany příznivců Národního Odporu k napadení hostů, zejména Romů, a proti několika osobám bylo proto zahájeno trestní stíhání.

28.9. 2008, Kladno – Svatováclavská demonstrace

Čtvrtý ročník tzv. Svatováclavské manifestace, oproti minulým ročníkům se akce oficiálně koná pod záštitou Dělnické strany. Hlavními organizátory jsou předseda Autonomních nacionalistů Jiří Bunda a předseda Dělnické strany Tomáš Vandas. Akce se také účastnili zástupci Národního Odporu Jih a RWU. S projevy vystoupili Jiří Bunda, zástupci AN Sever a AN Plzeňsko, za Dělnickou stranu J. Štěpánek a T. Vandas. Tomáš Vandas se zde kriticky zmínil o odsouzení Erika Sedláčka za šíření antisemitismu a veřejně roztrhal českou Ústavu s vysvětlením, že zákony v ní obsažené se v České republice stejně nedodržují.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.33-34,

Příloha č. 48 – Videozáznam z demonstrace, zdroj: Autonomní média

13. 9. 2008, Altenburg- Fest der Völker (Festival národů)

Oficiální akce krajně pravicové politické strany Nationalpartei Deutschland (NPD). Právě podle německého vzoru nastal v České republice nový trend v konání obdobných akcí ze strany krajní pravice, tzv. hudebně-politická odpoledne. Akce v Altenburgu se zúčastnilo několik řečníků z krajně pravicových politických organizací ze zahraničí a stoupenci evropského Odporu. Česká výprava, kterou čítalo cca 100 stoupenců krajní pravice, byla tvořena i vedením Dělnické strany J. Štěpánkem a T. Vandasem, který přednesl projev na podporu „bílé rasy“ a „bílých evropských národů“. Hudební část tvořily kapely mezinárodní white power scény např. White Law, Sleipnir či Strappo.

O celé akci podrobně informoval web www.odpor.org, kde se k účasti Dělnické strany uvádí: „Třetí ročník „Fest der Völker“ se stal průlomovou akcí také z hlediska širší zahraniční spolupráce s českou nacionalistickou scénou. Bylo to vůbec poprvé, kdy zástupce české politické strany, která nyní v České republice kandiduje do krajských voleb, vystoupila na podobné akci v zahraničí. Předseda Dělnické strany pan Tomáš Vandas se svého úkolu ujal bravurně a během svého projevu sklidil nemalý potlesk.“

Důkazy:

Příloha č. 3- Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.34-38

Příloha č. 49 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 15. září 2008, č.j.: ÚOOZ-541-36/ČJ-2008-27               

Příloha č. 50 – Článek „Fest der Volker-report z akce“, zdroj:

http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=2&clanek=864

4. 10. 2008, Janov – akce Ochranných sborů Dělnické strany

Dvanáct členů Ochranných sborů Dělnické strany (o jejich podstatě viz níže, dále OS DS) uspořádalo v rámci politického mítinku průchod sídlištěm, které je obydleno početnou skupinou romských občanů. Údajným účelem této akce měl být monitoring života v tomto místě. Proti nim radikálně vystoupilo několik desítek místních Rómů a za častování nadávkami a vyhrožováním fyzickým útokem OS DS aktivisty z Janova. Tato událost následně vyvolala spontánní neohlášenou demonstraci a tzv. trestní pochod z Litvínova na Janov, ke kterému se přihlásili a který vyvolali a zmobilizovali čelní představitelé a aktivisté Národního Odporu (Filip Vávra, J. Dufek) a členové Dělnické strany a jejich Ochranných sborů, Jiří Tůma, Jiří a Lucie Šlégrovi.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str.38,

Příloha č. 8- Zpráva Policie České republiky ze dne 24. října 2008, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-23192-1/ČJ-2008-99TO, str.2

11. 10. 2008, Plzeň, Chrást u Plzně – politicko hudební odpoledne Dělnické strany v rámci předvolební kampaně

Tato akce je dalším příkladem nového trendu vznikajícím v České republice, kde se nejprve na Náměstí republiky v Plzni uskutečnil předvolební mítink Dělnické strany a následně v restauraci v Chrástu u Plzne hudební koncert s projevy řečníků, avšak za zavřenými dveřmi, tedy nepřístupný široké veřejnosti, ale pouze pro stoupence krajní pravice. Mimo jiné na akci vystoupil Ladislav Budz a dále se silně antisemitským projevem Tomáš Babka. V současné době vede místně příslušná součást policie prošetřování pro podezření ze spáchání trestného činu.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str. 39

18.10. 2008, Litvínov, Janov – protest proti černému rasismu

Akce, která byla brána jako určitá odveta za události z 4.10.2008. Skupiny radikálů se nejprve shromáždily v centru města, kde k nim promluvili zástupci Dělnické strany. Řada z těchto osob držela v rukou dřevěné štíty s namalovanými státními symboly (bílý lev v červeném poli) a se symboly hnutí Autonomních nacionalistů. V davu byly i transparenty se znaky Dělnické strany. Při příchodu na náměstí účastníci pochodu organizovaně volali hesla: „Národ Čechům“, „Čechy Čechům“, „Bílí pojďte s námi“, „Stop černému rasismu“ a „Nic než národ“. Starosta následně shromáždění rozpustil (akce nebyla řádně nahlášena a existovalo riziko narušování klidu a pořádku). Po rozpuštění shromáždění se příznivci pravicového hnutí vydali směrem k sídlišti Janov. Došlo ke střetu příznivců pravicového hnutí s pořádkovými jednotkami Policie ČR, které přehradily trasu pochodu. Ke střetu s Romy nedošlo. Dle zpráv Policie ČR tvořilo hlavní skupinu protestujících, která vyvolávala nejvíce střetů s policií přibližně 200 osob v čele s Jiřím Tůmou, Filipem Vávrou a Janem Dufkem (aktivisté Národního odporu). Během konání akce někteří ze zakuklených účastníků demonstrace rozdávali přihlížejícím letáky s orientační mapou Litvínova a s instrukcemi o směru plánovaného pochodu na sídliště Janov. Leták obsahoval též informace o cíli pochodu a rady, jak se chovat během přesunu a při střetu s policií.

Dělnická strana spojitost s touto akcí odmítala, což se však podařilo vyvrátit, jak vyplývá mimo jiné i z odůvodnění Rozsudku : „Dělnická strana naopak označila shromáždění za akci svých sympatizantů, aktivně vyzývala k účasti na něm, v jeho průběhu ani později se od něj nijak nedistancovala a pouze ve vyjádření k návrhu popřela, že by byla organizátorkou. Toto popření bylo navíc zpochybněno shora zmíněným rozporným a nevěrohodným vyjádřením jejího předsedy u ústního jednání…V zásadě tedy lze mít za prokázané pouze tolik, že se daného dne konalo v Litvínově shromáždění, které nebylo v rozporu s § 5 shromažďovacího zákona oznámeno, a že nejméně dva z řečníků vyjádřili podporu Dělnické straně. Ta shromáždění zjevně podpořila, vyzývala k účasti na něm, a ústy svého předsedy jej označila za svou akci, byť jinak účast na organizaci shromáždění popírá.“

O spojení Dělnické strany s tímto shromážděním svědčí také záznamy projevů členů Dělnické strany v Litvínově. Člen Dělnické strany Jiří Šlégr uvedl: „Já vás tady všecky zdravím, jménem svým, jménem Dělnické strany a jménem předsedy Tomáše Vandase, se kterým jsem právě hovořil. Ten vám všem děkuje, že jste se dnes sešli podpořit nejen Dělnickou stranu, ale i protestovat proti černému rasismu, který jsme před čtrnácti dny všichni viděli…“. Dále promluvil kandidát Dělnické strany v krajských volbách Pavel Andrle:„…chtěl bych tady všechny přivítat, nejenom členy, ale také všechny aktivisty Dělnické strany. V posledních dvou měsících jste mohli vidět, jak byla Dělnická strana v médiích perzekuována, a to jen proto, že se staví proti systému. Doufám, že jste vy, všichni nespokojení občané, volili Dělnickou stranu ve volbách.“ S projevem vystoupila také členka Dělnické strany a místopředsedkyně Dělnické mládeže Lucie Šlégrová.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str. 39-43,

Příloha č. 8 – Zpráva Policie České republiky ze dne 24. října 2008, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-23192-1/ČJ-2008-99TO, str. 3,

 Příloha č. 44- Zpráva Policie České republiky ze dne 30. října 2008, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-23192-2/ČJ-2008-99TO, str. 2

28.10. 2008, Praha – shromáždění pod názvem „Den národní jednoty”

Organizátorem akce byla Dělnická strana. V průběhu shromáždění bylo 8 osob předvedeno pro přestupek, protože byly na shromáždění ozbrojeny. Mimo jiné byl předveden Erik Sedláček, na místě ozbrojen teleskopickým obuškem. Jedná se o kandidáta Dělnické strany v komunálních volbách 2008. V minulosti byl prvoinstančním soudem souzen za vydávání časopisu Poslední generace, který otevřeně zpochybňuje holocaust a šíří nenávist a xenofobii. Ač mu byla vina prokázána, byl z důvodů procesních chyb ve vyšetřování zproštěn obžaloby.

Důkazy:

Příloha č. 8 – Zpráva Policie České republiky ze dne 30. října 2008, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-23192-2/ČJ-2008-99TO, str. 3

17.11. 2008, Janov – „bitva o Janov“

Protestní demonstrace se v Litvínově konala dne 17.11.2008 a byla organizována Dělnickou stranou pod názvem „Proti pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí“. S projevy vystoupili zástupci jednotlivých nacionalistických organizací. Nejprve předseda Dělnické strany Tomáš Vandas, který ve svém projevu uvedl: Ministryně české vlády, jakási Džamila, o které ani nevíme, odkud přišla, které nerozumíme, protože neumí česky, tak tato ministryně jela sem na tajné jednání za cikány, do jakéhosi jejich místního doupěte zvaného Calypso a tam s nimi jednala. Poté vystoupil místopředseda odpůrce Jiří Štěpánek a člen odpůrce Jiří Bárta. Následovali zástupci organizací Slovenská pospolitost, Nové slobodné Slovensko, RWU a Autonomních nacionalistů. Na tuto akci navazující pochod do Janova nahlásil člen Autonomních nacionalistů Jiří Bunda. Po ukončení shromáždění se tak několik set účastníků demonstrace vydalo na pochod do sídliště Janov. V průběhu pochodu došlo k tvrdým střetům s Policií ČR. Celá akce byla mezi příznivci krajní pravice prezentována jako počátek boje za bílou rasu (počátek svaté rasové války RAHOWA), byla také např. vyrobena trička oslavující tuto událost. Zde vláda odkazuje na články „Bitva o Janov“(zde se uvádí, že dne 4.10.2008 „Cikáni v naší zemi vyhlásili nám, Čechům, válku.“) a „Den hněvu v Litvínově“, který je koncipován jako vzpomínková akce na události v Janově. Uvádí se zde: „Před 44 lety se totiž v Janově utkala česká radikální mládež s policií, aby chránila místní lidi před útoky Cikánů. Ví někdo, kdo to byli Cikáni?“ Teď už se hlásí víc dětí. Paní učitelka dá slovo světlovlasé Kláře z první lavice. „Cikáni byli zlí, primitivní a zákeřní lidé. Nyní ale už v Evropě nežijí. Tak jako nikdo, kdo není bílý.“

Dělnická strana také zveřejnila otevřený dopis Autonomních  nacionalistů litvínovské radnici, kde bylo dáno starostovi ultimátum k řešení nastalých problémů: „Proto vám, litvínovské radnici, dáváme několikatýdenní čas k vyřešení krizové situace. Pokud se nám potvrdí informace o útocích na Čechy kvůli podpoře nacionalistů v Janově a o trvající neschopnosti policie a vašeho úřadu cikánskou otázku řešit, nebudeme váhat ani vteřinu a do Janova se vrátíme. A můžete si být jist, že v mnohem větším počtu. Nejspíše jsme zůstali poslední, komu na srdci leží osud pracujících Čechů tyranizovaných dnem i nocí nenáviděnými parazity, ale je nás stále dost. Dost těch, kteří nebudou s příjezdem do Litvínova otálet. Dost těch, kteří řeknou NE teroru Čechů ze strany kriminálníků a mafiánů. Čas vám běží…“

Důkazy:

Příloha č. 51 – Články „Bitva o Janov“ a „Den hněvu v Litvínově“, zdroj:

http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=883,

Příloha č. 52 – Otevřený dopis Autonomních  nacionalistů litvínovské radnici, zdroj:

 http://nacionaliste.com/view.php?nazevclanku=ultimatum-litvinovske-radnici-otevreny-dopis-starostovi-litvinova-milanovi-stovickovi&cisloclanku=2008100009

Příloha č. 53- Oznámení o konání politického shromáždění Dělnické strany Městskému úřadu Litvínov, doručené dne 27. 10. 2008, č. j. Kú/4750/1094.

4.4. 2009, Přerov – protest proti černému rasismu

Od akce se sice vedení Dělnické strany distancovalo, nicméně svolavatelem byl Jiří Švehlík, člen předsednictva Dělnické strany. Pořadateli akce pak byli Autonomní nacionalisté. Pozvánka na akci byla zveřejněna také na webu www.odpor.org. Po oficiálním skončení pochodu došlo ke střetům s Policií ČR. Na této akci bylo prokazatelně přítomno několik vysoce postavených členů Dělnické strany, například J. Švehlík či P. Vondrák.

Dělnická strana zveřejnila v Dělnických listech informaci o konání pochodu a rozhovor s „aktivistou národního socialismu“ nazvaný „Jedu do Přerova, protože nevěřím Systému“. Tento rozhovor byl převzat také na stránky www.odpor.org.

Důkazy:

Příloha č. 54 – Oznámení o konání shromáždění Městskému úřadu Přerov, doručené dne 12.3.2009, č.j.:2009/680/SPRAV,

Příloha č. 55 – Pozvánka „Postavme se černému rasismu v Přerově“, zdroj:

http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=947

Příloha č. 56- Rozhovor „Jedu do Přerova, protože nevěřím Systému“, zdroj:

http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=949,    http://www.delnicka- strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=379&Itemid=115

1.5. 2009, Brno – 1. máj, oslava svátku práce

Demonstraci nahlásil člen Dělnické strany Pavel Procházka spolu s Lukášem Levayem. Se svými projevy vystoupili čelní představitelé Dělnické strany Tomáš Vandas, Jiří Štěpánek, Martina Zbela a Petr Kotáb. Dále promluvil Gottfried Küssel, výrazný reprezentant nacionálního socialismu, který byl v minulosti odsouzen k 10 letům vězení. Proslavilo jej mimo jiné také založení VAPO (Volkstreue außerparlamentarische Opposition), jejíž činnost byla zakázána. Dále zde promluvil také zástupce německého Freie Widerstand a zástupci zaSvobodný odpor, Autonomní nacionalisty a Resistance Women Unity. V rámci shromáždění došlo také ke slavnostnímu křtu oficiálního periodika hnutí Dělnické mládeže, Národního odporu. Celá akce je podrobně popsána jak na webu www.odpor.org, tak v Dělnických listech nebo v oficiálním médiu Dělnické strany – TV Nacionál. V projevu zástupce německého Freie Widerstand zazněla veřejná podpora Adolfu Hitlerovi. V projevu mj. zaznělo:

Bude to poslední příležitost v dějinách Evropy, jak zajistit existenci bílého člověka v Evropě a nakonec na troskách demokratických systémů vybudovat říši Evropu. Nedobytelnou říši, od Atlantiku až k Uralu, od Skandinávie až k Středozemnímu moři. Říši s z obyvatelstvem čítajícím 500 milionů  lidí. S vojenskou silou, která vykáže do patřičných mezí islám, Izrael a sionisty kontrolované Spojené státy americké. Říše a pevnost Evropa.

A dále:

Jak jsem řekl, jsem si jistý, že podnět k evropské revoluci přijde jednou se to s východního bloku. 16. 3. 1939 promluvil největší Evropan dějin  oken pražského hradu k českému lidu a zdá se, že český lid jako jeden z mála evropských národů jeho slova dosud nezapomněl.“

Proti řečníkovi byly zahájeny úkony trestního řízení.

Na tomto místě třeba připomenout, že po obou těchto výrocích následoval potlesk a nepochybně šlo o potlesk příznivců Dělnické strany, případně jejích členů. V intencích úvodem zmiňované přičítatelnosti výroků členů, příznivců i hostů Dělnické strany[2] tedy tato strana veřejně adorovala Adolfa Hitlera a jeho projev v právě okupované Praze. Přitom ovšem ti, kteří posmrtným potleskem ocenily zmíněný projev, současně osvědčili až neuvěřitelnou ideologickou věrnost. Tleskali totiž člověku, jehož záměrem bylo jejich předky dílem vyhubit a pouze ty, co budou vypadat germanisovatelně, přemístit za Ural.

Důkaz:

Příloha č. 57 – Překlad projevu předneseného dne 1. května 2009 v Brně během shromáždění Dělnické strany. DVD záznam projevu.

16. května 2009, Košice – pochod proti kapitalismu

Demonstrace pořádaná Autonomními nacionalisty Slovensko jako pochod proti kapitalismu, globalizaci a za sociální jistoty. Mezi řečníky vystoupili zástupci AN Pováží, silně xenofobního sdružení Hlavu Hore, Matice Slovenské a Patrik Vondrák, předseda místní organizace Dělnické strany v Praze, jehož projev byl zveřejněn v Dělnických listech. O propagaci akce se staraly významné krajně pravicové skupiny, jak vyplývá také ze zprávy na webu: „Po nahlásení pochodu jednotlivé bunky ANS začali s jeho propagáciou na Slovensku a v Čechách. Jednou z prvých agitujúcich akcií sa stal 1. máj v Brne, kde sme na demonštrácii Dělníckej strany rozdali cez 1000 letákov. Rozsiahle propagačné akcie prebehli hlavne na východe Slovenska, kde sa o to postarali bunky AN Cassovia, AN Gemer a AN Severovýchod.“

Důkazy:

Příloha č. 58 – Článek „ Pochod proti kapitalizmu a globalizácii, za sociálne istoty“, zdroj:

Příloha č. 59 – Článek „Vondrák v Košicích: Náš boj musí být mezinárodní“, zdroj:

http://www.delnickelisty.cz/z-domova/vondrak-v-kosicich_-nas-boj-musi-byt-mezinarodni

18.5. 2009, Jihlava – politický mítink a uctění památky vojáků II. sv. války

Mítink pořádaný Dělnickou mládeží Brno s následnou návštěvou hřbitova za účelem uctění památky padlých německých vojáků. Na svých webových stránkách k popisu akce uvádí: „Po konci i tohoto shromáždění jsme se spolu se zástupci jihlavské národní opozice vydali do jednoho restauračního zařízení, kde došlo k výměně zkušeností a podnětné diskuzi. Závěrem politického výletu pak byla návštěva jihlavského hřbitova, kde jsme zapálením svíček uctili památku těch, kteří zaplatili svým životem při obraně Evropy před materialistickou dekadencí komunismu, která má velmi blízko k té kapitalistické. Čest památce bojovníků, kteří položili svůj život pro svou víru v hodnoty evropského ducha!“.

Následně 6.6.2009 se měl v Jihlavě uskutečnit pochod jihlavské národní opozice věnovaný padlým německým vojákům za druhé světové války. Účelem bylo „vzdát čest těm, kteří bojovali proti moru bolševismu a chtěli tak zajistit svobodu všem národům Evropy.“ Úředníci jihlavského magistrátu však tuto akci rozpustili. Odůvodnili to tím, že se odchýlila od oznámeného účelu. Oznamovatel této akce byl Martin Václavek, který je členem Dělnické strany. Akce se zúčastnil také rakouský aktivní nacista Herbert Sweiger.

Důkazy:

Příloha č. 61 – Článek „Od zfetované lůzy k obětem války“, zdroj:

 http://www.delnickamladez.cz/fotoreport-18_05_09,

Příloha č. 62 –  Článek „ Pochod za oběti 2. Sv. války-Jihlava“, zdroj:

http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=994,

Příloha č. 63 : Oznámení o konání shromáždění Městskému úřadu Jihlava, doručené dne 24. 4. 2008, č. j.:KT/1327/2009

24. 5. 2009 Praha – protest proti vyřazení volebních spotů z vysílání ČT

Shromáždění bylo po 20 minutách ze strany přítomného zástupce Magistrátu hlavního města Prahy rozpuštěno ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů, jelikož nastaly okolnosti, které by jinak odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1 cit. zákona. Předseda odpůrce Tomáš Vandas ve svém projevu hovořil o předvolebních spotech, které nebyly odvysílány kvůli rasistickému podtextu. Předseda Vandas se dále věnoval vysvětlování pojmu nacionální socialismus. Vandas mimo jiné uvedl: „Naši příznivci, národovci jsou zavíráni například za to, že řeknou slova národní socialismus nebo že mají na svém těle vytetovaný jakýsi symbol. … My jsme přesvědčeni, že ten náš program národního socialismu, tak jak ho prosazuje Dělnická strana je programem správným. Nestydíme se za ta slova. A my si za tím programem půjdeme i nadále. Ať se to našim přátelům nebo nepřátelům líbí. Další spojení. Slova NÁRODNÍ ODPOR. Za to, že drželi dva lidé transparent se slovním spojením Národní odpor, byli posláni do kriminálu. No je toto demokracie ?“

Přestože bylo shromáždění rozpuštěno, pokračovali členové a příznivci Dělnické strany v protiprávním jednání, a proto bylo zajištěno 42 osob pro podezření z páchání přestupku. Na shromáždění bylo také zaznamenáno několik osob, které na sobě měly protižidovskou a nacistickou symboliku.

Důkazy:

Příloha č. 60 – Protokol o průběhu shromáždění, č. j. S-MHMP 572 757/2009 ze dne 27. 5. 2009, Magistrát hl. m. Prahy

6. 6.2009, Most, Litvínov – pochod za padlé kamarády „REHO 2009“ 

Každoroční shromáždění nacionalistů za účelem připomenutí výročí úmrtí Miloše Reha, který byl v roce 1999 v Litvínově po střetu s 3 Romy zavražděn. Akce se zúčastnili také místopředseda Dělnické strany Petr Kotáb, jehož projev však nebyl přednesen, protože Policie ČR informovala organizátory shromáždění, že akce bude rozpuštěna, pokud v projevech zazní slovní spojení jako např. „nepřizpůsobiví cikáni“, „národní socialismus“ či propagace jakýchkoli politických myšlenek. O akci informuje článek v Dělnických listech s názvem „Nacionalisté uctili památku zavražděného Miloše Reha““ „Vzhledem k tomu, že Policie ČR pohrozila organizátorům shromáždění, že akce bude rozpuštěna, pokud v projevech zazní slovní spojení jako např. „nepřizpůsobiví cikáni“, „národní socialismus“ či propagace jakýchkoli politických myšlenek, nevystoupil s plánovaným projevem místopředseda Dělnické strany (DS) Petr Kotáb, aby tak nezavdal záminku k předčasnému ukončení smutečního shromáždění. Pozvánka na akci se objevila také na stránkáchwww.odpor.org.

Důkazy:

Příloha č. 64 – Pozvánka na pochod, zdroj:

http://odpor.org/?page=clanky&kat=&clanek=981,

Příloha č. 5 – Dělnické listy, č.23, roč.VII, str. 2

18.6. 2009, Tábor- shromáždění Dělnické strany za účelem poděkování voličům

Akce, která byla původně označena jako shromáždění Dělnické strany za účelem poděkování voličům za účast v eurovolbách. Avšak, jak vyplývá z projevu místopředsedy Jiřího Štěpánka, hlavním cílem byl protest proti pochodu homosexuálů Queer Parade 2009. Ve svých projevech označil homosexualitu za zvrácenost a připomněl násilné potírání sekty adamitů v husitském období. Jeden z přítomných stoupenců Dělnické strany, který držel prapor se symbolem této strany,  měl na bundě nášivku „Árijské bratrstvo“. Aryan Brotherhood (Arijské bratrstvo) je kriminální neonacistický gang, působící především ve věznicích USA, ale i mimo ně, a čítající asi 15.000 členů.

Důkazy:

Příloha č. 65 Článek „Homosexuálové tancovali Táborem, před radikály je ubránila policie“ zdroj:

http://zpravy.idnes.cz/homosexualove-tancovali-taborem-pred-radikaly-je-ubranila-policie-1dj-/domaci.asp?c=A090620_104452_domaci_lpo

Příloha č. 66 – Článek „Arijský bratr Tomáš Hána“, zdroj:

http://www.antifa.cz/nclanky.php?id=251&tab=mzdomova      

27.6. 2009, Severní Čechy – „Call for Freedom 2009“

Akce, která byla prezentována jako oslava úspěchu Dělnické strany v eurovolbách. Organizátory byly Dělnická strana za podpory Hatecore shopu, jehož majitel Martin Franěk, je členem Národního odporu a v současné době je ve vazbě. Akce se měla konat nedaleko hranic s Polskem a Německem.

Z oficiálně prezentovaných kapel je většina představiteli neonacistické white-power hudby.

Bully Boys- americká kapela, hraje písně s antisemitskými texty.

Bound for Glory- americká neonacistická kapela.

Moshpit- německá kapela, vystupuje na shromážděních polit. strany NPD (Fest der Volker) i neonacistických akcích (pochod za R. Hesse),

Attack- dřívější název byl Útok (do r.1997). Pod tímto jménem vydala jedno CD s názvem Poslední boj 1993-1997. Jeho obal zdobí obrázky vojáků Wehrmachtu a kapela na něm opěvuje například americkou rasistickou organizaci Ku-Klux-Klan, nacistu Rudolfa Hesse nebo zakladatele neonacistické organiazce Blood and Honour Iana Stuarta. Kapela hrála na koncertech už zaniklé organizace Bohemia Hammer Skins, které bylo CD i věnováno. Na samotném CD je pak znak SS. Na albu Kill your Fear je oslavován Adolf Hitler, lynčování černochů a volá se po boji proti židům.

Before the War- slovenská neonacistická kapela.

Project Vandal- slovenská nacionalistická hudební skupina. Sama se označuje za Anti-SHARP.

Akce se neuskutečnila zejména z důvodu zatčení a trestního stíhání několika představitelů neonacistické scény (mimo jiné Martina Fraňka), kteří se zabývali organizováním koncertů white power hudby.

Důkazy:

Příloha č. 67 – Informace o hudebních skupinách účinkujících na akcích DS,

Příloha č. 68- Zpráva Policie České republiky ze dne 14. srpna 2009, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-14583-23/ČJ-2009-99TO str. 4

15. 8. 2009, Nový Knín, „Den Svobody 2“

Hudebně-politický festival, který byl veřejně prezentován jako společná akce Dělnické strany a svobodné mládeže (jedno z označení Národního odporu). Nahlášen byl jako charitativní akce pro oběti povodní.

8)           Jak je popsáno výše, na propojení Dělnické strany a extremistických hnutí lze usuzovat také proto, že výrazná část osob spojených s těmito extremistickými skupinami je členy Dělnické strany, případně byly kandidáty Dělnické strany ve volbách. Jak již navrhovatel uvedl výše, to, že Dělnická strana spolupracuje s osobami z neonacistických skupin a hnutí, kteří pro své zájmy a cíle často využívají násilí, považuje navrhovatel za jednoznačný důkaz toho, že Dělnická strana je ochotna využívat a také využívá ke své činnosti zastrašování a násilných metod. K této  spolupráci uvádí navrhovatel další poznatky v části C tohoto návrhu.

9)           Fakt, že došlo k jakési neoficiální dohodě o vzájemné spolupráci mezi uvedenými skupinami a Dělnickou stranou, potvrzuje také článek bývalého člena Dělnické strany Ladislava Malého. V článku „V očekávání“, zveřejněném na webu dne 11. února 2009 se uvádí:

Jak se stalo, že nakonec Dělnická strana bude dána pod košerácký nůž sionistů a zaříznutá jako obětované jehňátko? Jednou z příčin je nedočkavost a přílišná uspěchanost vedení, které se nedokázalo spokojit s postupným a zdlouhavým budováním identity strany, zkvalitňování  a rozšiřování členské základy… Někdy na jaře došlo k gentlemanské dohodě mezi Dělnickou stranou a Národním odporem k vzájemné podpoře. Současně byli do strany přijati i lidé z hnutí Autonomních nacionalistů. Ze strany vedení DS to byl zajisté rozumný tah, jenž vedl k sjednocení pravicových subjektů, ale hlavně k zmohutnění a zviditelnění strany a jejího předsedy. Na volebních kandidátních listinách do krajských výborů se objevila jména, jež byla v hledáčku ideopolicie. Média nás začala spojovat s neonacisty.

Důkazy:

Příloha č. 70 Článek „V očekávání“, zdroj:

 http://cz.altermedia.info/z-domova/v-oeekavani_5785.html

10)         Spolupráce mezi Dělnickou stranou a extremistickými hnutími dokládá také materiál Ministerstva vnitra z roku 2009 „Strategie boje proti extremismu“, kde se uvádí:

V roce 2008 došlo v České republice k transformaci neonacistické scény. Stávající model neo-ficiálních lokálních uskupení, vycházejících z principů autonomního nacionalismu, zůstal sice i nadále zachován jako převládající struktura, avšak podporu a záštitu jim počala otevřeně poskytovat oficiální politická strana – Dělnická strana. Stala se pro ně možnou „vstupní bránou“ na politickou scénu po vzoru německé pravicově extremistické Nacionálně demokratické strany Německa (Nationaldemokratische Partei Deutschlands – NPD). Autonomní část neonacistické scény tvořili především aktivisté Národního odporu a Autonomních nacionalistů. K nim se přidala část příznivců Národního korporativismu, který v důsledku interních sporů ukončil v březnu 2008 činnost. Někteří bývalí členové Národního korporativismu vstoupili do Dělnické strany, která se otevřela i neonacistům, s politickými ambicemi. Na doporučení svých předních představitelů se jejími členy stala i řada osob z Národního odporu.

Důkazy:

Příloha č. 26 – Informace o problematice extremismu na území ČR za rok 2008, str.2,

11)         Zvláštní formou veřejných aktivit Dělnické strany je zřízení Ochranných sborů.

Dělnická strana na svých internetových stránkách oficiálně ustanovuje OS-DS. Úkolem OS-DS je podle oficiálního prohlášení ochrana stranických představitelů, organizování a dohled nad stranickými akcemi a případná pomoc občanům při řešení nejrůznějších problémů. Vrchním velitelem OS-DS je předseda strany. OS-DS mají vlastní organizační strukturu a fungují na subordinačním principu (povinnost poslouchat vyšší hodnosti OS-DS). Zároveň jsou stanoveny podmínky pro přijetí a kodex chování. Jednou z podmínek pro přijetí je čistý trestní rejstřík. Tuto podmínku však členové OS-DS z velké části nesplňují. Jak vyplývá ze zpráv od Policie ČR, značná část členů OS-DS má záznam v trestním rejstříku. Ze zpráv od Policie ČR také vyplývá, že aktivními členy OS-DS jsou osoby výrazně spjaté s krajně pravicovými hnutími a že tyto osoby bývají často ozbrojeny.

Politickým stranám nepřísluší vměšovat se do funkcí státních orgánů. Tento princip vyplývá z čl. 2 odst. 1 Listiny, který zakotvuje oddělenost politické strany od státu. Politickým stranám také nepřísluší vytvářet ozbrojené složky, a to ani na svoji vlastní obranu, neboť to je úkolem bezpečnostních sborů. Není ani přípustné, aby byly založeny jakékoli organizační jednotky, jejichž členové budou mít zbraně, byť registrované pro osobní potřebu. Jakmile politická strana ve svém programu, stanovách či pouze faktickém jednání začne počítat s organizací ozbrojených osob, je nutné považovat takovéto jednání za porušení § 5 zákona o politických stranách a čl. 5 Ústavy ČR. Mezi základní principy, které musí politická strana respektovat, patří i odmítání násilí.

Symptomatická je  symbolika užívanou OS-DS. Je to znak v podobě svislého meče na pozadí rudého ozubeného kola, evokuje symboliku užívanou hitlerovými ozbrojenými sbory. V minulosti to byly právě Hitlerovy oddíly SA (Sturmabteilung), které se jako pouliční oddíly NSDAP staly výrazným činitelem a nátlakovým faktorem při přebírání moci nacisty.

Často jsou to právě OS-DS, které cílí svoji činnost (tzv. monitorovací hlídky) do problémových lokalit, kde mohou očekávat střety s obyvateli takových míst. Zde navrhovatel odkazuje na již výše popsané události v Litvínově – Janově ve dnech 4.10.2008 a 17.11.2008 a na další akce na různých místech zejména severních Čech (Bílina, Krupka, Postoloprty). V březnu roku 2009 oznámil místopředseda odpůrce Petr Kotáb, že Dělnická stana začíná monitorovat situaci v Krupce. Svoji výzvu ukončil slovy Slušní občasné Krupky musejí mít zajištěno právo na klidný a různými parazity nerušený život, přičemž parazity jsou míněni místní Romové. Dne 18.4.2009 se uskutečnilo v Krupce shromáždění. Pochod v Krupce byl přímo na webových stránkách Dělnické strany prezentován jako pomoc obětem žijícím v Krupce u Teplic, které jsou již celé roky terorizovány cikánským morem. Akce byla navíc prezentována jako „Den 18 je tady“, přičemž číslice 18 je považována za označení iniciál Adolfa Hitlera. OS-DS se do Krupky znovu vrátili již 25.4.2009. Obdobná akce OS-DS se uskutečnila dne 21.2., přičemž rovněž v tomto případě se nejprve objevila na webu Dělnické strany informace, že občané požádali o ochranu před nepřizpůsobivými občany. Tímto svým jednáním vyvolávají OS-DS napětí v daných lokalitách, které vede k eskalaci konfliktů a komplikuje nalezení uspokojivých řešení. Důkazem toho je i varování vedení města Krupka před pochody Dělnické strany, kde vyzývají k tomu, aby občané zůstali doma.

OS-DS tedy v souladu s programovými prohlášeními Dělnické strany, v nichž je zřejmá podpora romské segregaci, cíleně vyvolává strach u členů romské komunity a tím vytváří společenské napětí. Z reakce romských organizací a veřejnosti je zřejmé, že pochody Dělnické strany přesně cílenými lokalitami vyvolávají strach u romského obyvatelstva. Pochody OS-DS tedy působí jako hrozba násilím – skutečnost, že příslušníci OS-DS pochodují po specifikované romské čtvrti dokazuje, že ze strany DS zdůrazňovaný „cikánský problém“ je třeba řešit silou, pochody pak slouží k demonstraci síly. Hrozba násilím má jasného adresáta, příslušníci dotčené skupiny obyvatelstva se cítí být ohrožováni, neboť činnost OS-DS v nich vyvolává strach. V demokracii je nepřípustné, aby jedna skupina obyvatelstva hrozila jiné skupině, ať již fyzickými projevy nebo verbálně (viz maďarské rozhodnutí 5.Pf.20.738/2009/7 ve věci rozpuštění Maďarských gard).

Dělnická strana se navíc snaží právě prostřednictvím OS-DS suplovat role, které přísluší jednotlivým obcím, městské policii či Policii ČR. Činnost OS-DS je spojována se zajišťováním ochrany občanů před nepřizpůsobivými a klidu. Politickým stranám je však zakázáno vytvářet hlídkující oddíly v zájmu zabránění kriminality, neboť toto je úkolem Policie ČR. K událostem v Litvínově-Janově zřídila Dělnická strana zvláštní webovou stránku a také ustavila tzv. vzdor starostu. Na webu také Dělnická strana umístila výzvu a kontaktní tel. čísla na tzv. SOS linku pro občany, kteří mají potíže se svými sousedy a kterým nepomohla radnice nebo Policie ČR. Navrhovatel v této činnosti spatřuje snahu Dělnické strany o vměšování se do funkcí a činností, které přísluší státním orgánům.

Důkazy:                                                                                                                       

Příloha  č. 75 Charakteristika Ochranných sborů Dělnické strany, zdroj: http://www.delnicka-strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=116&Itemid=150               

Příloha č. 76 – Webová stránka Dělnické strany k problematice Litvínova-Janova, zdroj:

http://www.radnice-litvinov.cz/                                                                                                                                                                                                                                                                                Příloha č. 77 – Výzva občanům, zdroj:

http://www.radnice-litvinov.cz/sos-linka-ochranne-sbory 

Příloha č. 78 –  článek OS-DS Krupka – 18. 4. 2009, zdroj:http://nacionaliste.webnode.cz/news/os-ds-krupka-18-4-2009/       

Příloha č. 14- Znalecký posudek

Příloha č. 79 – Den „18“ je tady: Krupka, Ústí, Pardubice, Kolín, zdroj: http://www.delnicka-strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=423&Itemid=115

Příloha č. 80 – článek – Problémy v Krupce: DS vyzývá vedení města k řešení. Zdroj:

http://www.delnicka-strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=330&Itemid=115

Příloha č. 81 – článek -Dělnická strana opět navštívila Krupku,

zdroj:

http://www.delnicka-strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=462&Itemid=115

Příloha č. 82 – článek – Ochranné sbory DS budou nasazeny v Postoloprtech, zdroj:

http://www.delnicka-strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=284&Itemid=115

Příloha č. 83 – článek – Konečné řešení pro Postoloprty, zdroj:

www.delnicka-strana.cz

Příloha č. 84 – Upozornění – shromáždění Dělnické strany v Krupce, zdroj: www.krupka-město.cz

Příloha č. 74 – Informace k členům Dělnické strany, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy

Svědecké výpovědi:     

por. Bc. Ing. Jan Novak, Krajské ředitelství policie Severočeského kraje, územní odbor SKPV Most, 1. oddělení obecné kriminality, Most

kpt. Ing. Rostislav Chobola, vrchní komisař, Policie České republiky, správa Severomoravského kraje, Ostrava

Mjr. Mgr. David Janda, Správa hl. m. Prahy, SKPV-OOZOK, 3. oddělení, extremismus, vedoucí oddělní

   B.  Program, stanovy, veřejné projevy Dělnické strany

1)           Podle § 4 písm. a) Zákona nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany, které porušují Ústavu, zákony nebo je jejich cílem odstranění demokratických základů státu. V souladu s čl. 10 Ústavy je nutné toto vztáhnout i na porušování mezinárodních smluv závazných pro Českou republiku.

2)           Navrhovatel je toho názoru, že Dělnická strana porušuje jak Ústavu a zákony, tak je z jejího programu a následných činů zřetelný cíl spočívající v odstranění demokratických základů státu. Jak již bylo zmíněno, s ohledem na dále uvedené body programu Dělnické strany má navrhovatel za to, že jejich obsahem je současně naplňován  § 4 písm. d) Zákona, když tyto minimálně ohrožují práva a svobodu občanů.

3)           Ústava klade na politické strany dva základní požadavky, a to respekt k základním demokratickým principům a odmítání násilí k prosazování svých zájmů (čl. 5 Ústavy).

4)           Základní demokratické principy lze dovodit z čl. 1 Ústavy, který stanovuje, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Ústava také v čl. 9 odst. 2 uvádí, že změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. K těmto náležitostem řadíme také princip nezadatelnosti, nezcizitelnosti, neporušitelnosti a nepromlčitelnosti lidských práv a základních svobod. Na snahu o snížení dosaženého standardu lidských práv a svobod je nutno pohlížet jako na ohrožení demokratických základů státu. Ústavní soud ve svém nálezu č. 403/2002 Sb. uvedl, že z nepřípustnosti změny podstatných náležitostí demokratického právního státu plyne i nepřípustnost zmenšení dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod.

5)           Se základními principy fungování demokratického státu proto není v souladu snaha o snižování úrovně lidských práv a svobod, byť jen pro některé skupiny občanů, tak jak ji ve svém programu a svých postojích Dělnická strana proklamuje. Jedná se zejména o tyto body programu:

„Požadujeme zavedení určování národnosti obyvatel republiky a jejího potvrzení do rodných a křestních listů, rovněž i občanského průkazu. V tomto smyslu je třeba změnit Ústavu ČR.“

Požadavek určování národnosti sám o sobě nevypadá nijak dramaticky, spíše jako zbytečná administrativa. Je ale nutno ho vnímat v kontextu s nacionalismem, který Dělnická strana hlásá, a nepochybně i rasismem či xenofobií, projevující se ve vztahu k Romům, Židům a příslušníkům jiných států. Lhostejno, zda těm, kteří projevili zájem žít dlouhodobě v ČR anebo zde pouze přechodně pracují. V tomto kontextu jde o deklarování záměru zcela nepřípustně zasáhnout do osobnostních práv, do ochrany soukromí ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jako „Listina“). Vzhledem k tomu, že Dělnická strana na dalších místech programu uvádí, že pouze s českou národností by byly spojeny určité právní nároky, realizace tohoto záměru by byla podmíněna likvidací článku 3 Listiny, který uvádí, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Česká republika je vázána Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin, která stanoví, že z volby příslušnosti k určité národnostní menšině nesmí vzejít žádná nevýhoda. V programu není určeno, jakým způsobem by se rozhodovalo o určení národnosti. Z gramatického výkladu lze však dovodit, že by šlo o určování tzv. objektivní, tedy závislé na rozhodování vnější autority, což by bylo v rozporu s čl. 3 odst. 2 Listiny, který říká, že každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Základem je tedy svobodná vůle člověka, určujícím kritériem nemůže být nic jiného (mateřská řeč, národnost rodičů, rasa…) a státní orgány, ani nikdo jiný nesmí ovlivňovat takovéto rozhodování.

Mimo veškerou pochybnost tedy cílem tohoto bodu programu je odstranění jednoho ze základních demokratických základů státu, totiž rovnosti občanů. Již ale požadavek takovéhoto postupu je porušením Ústavy a zmíněných ustanovení Listiny.

6)           V dalším bodu programu Dělnické strany se uvádí požadavek: Vypovědět ilegální přistěhovalce. Lidé bez státní příslušnosti budou vyloučeni ze všech státních podpor a dotací. Nechceme být „žumpou Evropy“ a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu apod. Požadujeme zrušení přistěhovaleckých táborů a zrušení všech podpor pro přistěhovalce. Politický azyl či povolení k pobytu může dostat pouze osoba splňující morální kvality a odborné znalosti, u níž je předpoklad, že se přizpůsobí národním tradicím a zvykům občanů České republiky a je zde záruka plné asimilace do většinové společnosti.

7)           Dále se v programu uvádí: „Je nutné zavést Zákon o domovském právu…Tím by se velká města zbavovala i tzv. bezdomovců, kteří by byli eskortováni do svých domovských obcí, které by měly povinnost se o ně postarat.“

Zájem o zavedení institutu domovského práva, přesněji jeho obnovy, je vyslovován z řady míst a principiálně, sám o sobě, je jen výsledkem neznalosti právního kontextu, zejména občanských práv zaručovaných Listinou.  To ovšem nelze tvrdit o Dělnické straně, v jejímž programu je „jen“ jedním z bodů, programu, který likvidaci Listiny předpokládá. Požadovaná úprava by byla  v rozporu jak s čl. 14 odst. 1 Listiny, který deklaruje, že svoboda pohybu a pobytu je zaručena, tak s Všeobecnou deklarací lidských práv a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který stanoví, že každý, kdo se právoplatně nachází na území určitého státu, má na tomto území právo svobody pohybu a svobody zvolit si místo pobytu. Listina sice umožňuje omezit toto právo zákonem, avšak pouze v nevyhnutelných případech z přesně vymezených důvodů (bezpečnost, veřejný pořádek, ochrana zdraví, ochrana práv a svobod druhých a ochrana přírody). Žádným z těchto důvodů Dělnická strana svůj požadavek na zavedení domovského práva neodůvodňuje.

8)           V dalším bodu svého programu Dělnická strana znovu zasahuje do principu rovnosti občanů, do práva na zachování soukromí a lidské důstojnosti garantovaném čl. 10 Listiny a do zásad zakazujících neoprávněné zasahování do soukromého a osobního života dle čl. 8 Úmluvy o základních lidských právech, když stanoví: „Jednoznačně odmítáme snahy postavit zákonem homosexuální vztahy na stejnou úroveň manželství. Žádáme zrušení zákona o partnerských vztazích. Aktivity pochybných pseudohumanistů jsou mimořádně nebezpečné pro občanský pořádek a přirozený stav společnosti a znamenají postupný morální ale i fyzický úpadek lidské společnosti. Pohlavní deviace musí být zcela jednoznačně postaveny mimo zákon.“   

I zde je třeba uvést, že institut registrovaného partnerství a všeho co souvisí se soužitím homosexuálů, či spíše s jejich veřejnou existencí je kontroverzní téma. A nelze vyloučit, že i jiné politické subjekty se k stávající úpravě registrovaného partnerství budou vymezovat negativně. Tvrzení, že homosexualita je jakási pohlavní úchylka už zaznělo i v Poslanecké sněmovně ČR. Jako ve všech dalších případech je významný kontext. Především v případě Dělnické strany jde o deklaraci postoje, který je pak v praxi naplňován agresivními výpady vůči homosexuálům. Programové prohlášení homosexuality za pohlavní deviaci pak již je aktuálně zásahem do soukromí.

9)           Dělnická strana také v programu deklaruje:„Je třeba novelizovat Zákon o policii, jakož i zákon o vězeňství. Každý zločinec, pouliční zloděj, násilník, ale i výrostci poškozující majetek obce či vlastníka domu, různí rváči a provokatéři apod. musejí počítat s tím, že policie se s nimi při dopadení mazlit nebude a veškerá odpovědnost proto padá na ně. Jejich svoboda skončila tam, kde začíná svoboda jiného. Hovořit v tomto případě o humanitě je naprosto scestné. Vězeňství je třeba zbavit nesmyslné „humanizace“; vězňové musejí mít pocit, že jsou ve vězení, nikoliv na léčení. Svou tvrdou prací – která je tím správným výchovným prostředkem – si vězňové musejí platit svůj pobyt i ochranu, jakož i dluhy, které svou činností napáchali.“

Zpřísnění podmínek ve věznicích může být legitimním programovým bodem. Dělnická strana jde ovšem ve svém programu za hranici povoleného, pokud se dovolává dehumanizace vězeňského prostředí. Je totiž nutno přihlédnout k preambuli Ústavy, kde se praví, že Česká republika je budována v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií. Tyto hodnoty znamenají také to, že lidská práva jsou právy všech lidských bytostí, včetně těch, kteří jsou podezřelí, že se něčím provinili nebo těch, kteří jsou za své provinění odsouzení. Uvedený bod programu tak je v rozporu s čl. 5 Listiny, který stanoví, že každý je způsobilý mít práva, s čl. 7 odst. 2 Listiny, který uvádí, že nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu a s čl. 10 Listiny, který zaručuje právo na zachování lidské důstojnosti. Další zásady vyjadřují Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluva proti mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterými je Česká republika vázána. Suspendovat ta ustanovení, která promítají tyto zásady do trestního řízení, s cílem odebrat osobám, proti nimž se trestní řízení vede, faktickou možnost právní ochrany a zachování určitého standardu práv a svobod (vymezené také v zákonu o Policii, trestním řádu, trestním zákonu…), znamená zásadní zásah do ústavní koncepce práv a svobod.

10)         Další bod programu Dělnické strany říká: Stát se musí podílet značnou měrou na garanci slušného sociálního zázemí pro zaměstnance, dělníky a jejich rodiny. Zde bude hrát roli národnost dělníka či zaměstnance. Stát nemůže mít zájem na ilegálně přivandrovalých námezdních dělnících. S tímto bodem souvisí také ustanovení programu, které říká: Prioritu v lékařské péči mají čeští občané. Požadujeme, aby občané české národnosti, kteří vykonávají těžkou manuální práci, např. slévači, horníci apod., jednou ročně mimo svou dovolenou na čtrnáct dní ze státních prostředků odjeli na rehabilitace do lázní. Realizace presentovaných záměrů by byla v rozporu s čl. 3 Listiny, který stanoví, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Mezinárodními smlouvami se Česká republika zavázala zaručit základní práva a svobody každému bez rozdílu. V tomto případě se sice jedná o specificky vymezená práva, která náleží určité skupině osob- zaměstnancům, dělníkům apod., avšak ani v rámci této skupiny nelze přiznávat práva jen příslušníkům určité národnosti. Stát musí zajistit prostředky k uplatnění takových práv všem členům takových skupin bez rozdílu. Zároveň se v případě tohoto ustanovení jedná o rozpor s čl. 24 Listiny stanovícím, že příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu a s čl. 25 Listiny, který deklaruje občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny právo na všestranný rozvoj.

11)         Dělnická strana ve svém programu dále slibuje Prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání všech viníků z tzv. malé a velké privatizace z počátku devadesátých let bez ohledu na promlčecí lhůty jejich trestných činů. Viníci, kteří tehdy umožnili obrovské rozkrádání státního majetku, musejí být odhaleni a po zásluze potrestáni včetně zabavení osobního majetku a opětného zestátnění podniku. Zjevně tedy pro případ získání moci slibuje porušování trestního zákona a znárodňování. Jde o záměr, který by znamenal odstranění některých podstatných náležitostí právního státu. Jednak by zřejmě muselo jít o zpětné zrušení promlčecí lhůty, tedy retroaktivitu.  Zákaz retroaktivity trestních předpisů jako náležitostí právního státu vymezil Ústavní soud i právní doktrína. Ústavní soud dovozuje zákaz retroaktivity ze samé podstaty demokratického právního státu (viz nález III. ÚS 611/01, Sb. n.u. ÚS, Svazek č. 26, nález č. 75, str. č. 253).  Kromě toho je záměrem Dělnické strany vyvlastnění. Zcela jistě ovšem nikoliv vyvlastnění ve veřejném zájmu. Muselo by jít o postup, který je v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 4 Listiny.

Důkazy:           

Příloha č. 1 – Program Dělnické strany

Příloha č. 2 – Stanovy Dělnické strany

   12)         Navrhovatel považuje za nutné zdůraznit, že teze uvedené v programu Dělnické strany nemají mít pouze jakýsi proklamativní charakter, a že Dělnická strana opravdu usiluje o zrušení či podstatné omezení některých základních lidských práv a svobod, čímž se dopouští jednání, které ohrožuje demokratické základy státu, porušuje ústavní pořádek a mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, tedy protiprávního jednání. To je patrné také z jednání, názorů a veřejně uváděných postojů, které zastávají představitelé Dělnické strany a které jsou šířeny na jejich mítincích či jinými veřejnosti přístupnými způsoby (tiskoviny, internet). Společným jmenovatelem těchto vystoupení a projevů je ničím neodůvodněné vytváření sociálního napětí, negativních pocitů, strachu a nenávisti vůči různým skupinám obyvatelstva a zlovolné, zavádějící a zkreslující  paušalizování.

13)         V projevu Tomáše Vandase, předsedy Dělnické strany dne 1.5. 2008 v Praze zaznělo: „Tento nepřítel, liberální režim halený do hávu demokracie a humanity, postupně rozežírá zdravé základy nejenom českého národa, ale celé Evropy. Parazité zaplavují naší zemi, chobotnice s černými chapadly rdousí naši krásnou, čistou, bílou vlast…Nechceme, aby se naše země stala žumpou, v níž se budou hromadit imigranti ze všech koutů světa, kde veškeré výhody budou mít nepřizpůsobivé menšiny a poctivě pracující občan je bude dotovat ze své kapsy.“

Důkaz:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str. 20-22

                                                 

14)         Dne 13. 9. 2008 vystoupil Tomáš Vandas, předseda Dělnické strany, se svým projevem v Altenburgu na tzv. festivalu národů – Fest der Völker s tímto projevem: „Festival národů je příležitostí, na níž mohou zástupci nacionálních stran jednotlivých evropských států demonstrovat, jakou chtějí Evropu, jakou chtějí budoucnost. Rozhodně nechceme Evropu přeměněnou v jakýsi pochybný multikulturní kotel plný imigrantů, v němž dochází k zániku suverénních států, v němž mizí hranice, tradiční hodnoty a historické odkazy našich předků. Odmítáme vizi architektů Nového světového řádu, kteří považují pevnost Evropu za poslední překážku k uskutečnění svého staletého snu, kterým je ovládnutí světa… Tento Festival národů je nejlepším důkazem toho, že boj proti liberalistům neprobíhá pouze v naší nebo vaší zemi, ale týká se celého kontinentu. Je to boj národů za svou nezávislost, svobodu. Zajisté nepřeháním, když tento boj také označím bojem za existenci, protože tlak, kterému jsme v dnešní době vystaveni, nemá zatím v dějinách lidstva obdoby. Jedná se již o přímý útok na instituci rodiny, útok na partnerské vztahy mezi mužem a ženou, útok na zdravý růst dětí v uspořádané rodině.“

Důkaz:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str. 37-38

15)         Člen Dělnické strany J. Šlégr v Litvínově dne 18.10.2008 ve svém projevu, jménem Dělnické strany, řekl: „Bílí lidé nemají vůbec právo na to, aby zde žili. Zato černí dostávají sociální dávky, na které jim přispíváme my… Proč je sídliště Janov dnes v tak devastátním stavu, vždyť dřív to bylo krásné sídliště a prostě dneska tam černí mafiáni všechno vlastní a policie je jen jejich loutkou. My jsme se tu dnes sešli, abysme řekli své ne černému rasismu, řekli své ne dalším přistěhovalcům, řekli své ne, že je tady nechceme, že je nechceme podporovat, že je nechceme živit z našich daní a ze všeho, co jim dáváme…“.

Důkaz:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky, Odbor terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, ze dne 23. října 2008, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str. 40-41

16)         Dne 6.12.2008 v Praze během demonstrace Dělnické strany Tomáš Vandas ve svém projevu prohlásil: „Chceme zemi čistou, bílou, bez parazitů a jiné verbeže…Dělnickou stranu nikdo nezastaví. Až se Dělnická strana dostane k moci, zatočí s nevládními organizacemi, které se zabývají menšinami.“

Důkaz:

Příloha č. 5 – Článek „Historie Dělnické strany“, zdroj:

http://www.delnickastrana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=117&Itemid=151 

17)         Místopředseda Dělnické strany Petr Kotáb na mítinku Dělnické strany dne 18.4.2009 v Krupce u Teplic uvedl: „Starosta města se rozhodl chránit pouze různé asociální živly a starosti slušných lidí ho nezajímají…bylo jasně rozebráno jak zdejší lidé trpí chováním svých nepřizpůsobivých sousedů, krádežemi v zahrádkách, místní obchodníci se setkávají s neustálým rozkrádáním sortimentu svých obchodů, pracující občané trpí hlukem, který v noci tropí skupiny nikdy nepracujících cikánů a mnoho dalších věcí…Starosta Krupky dokonce ve svém veřejném prohlášení ohlásil, že radnice zakáže případné konání dalších akcí Dělnické strany. Tímto jasně ukázal, že nestojí na straně slušných občanů, ale na straně parazitů a povalečů. Vyzývám jej tedy, aby z tohoto vyvodil osobní zodpovědnost a rezignoval na svoji funkci.“

Člen předsednictva Dělnické strany a předseda Dělnické mládeže Martin Zbela poté ve svém projevu uvedl: „Tak především je nutné říci, že v České republice je již po dobu dvaceti let pěstován ve společnosti kult opačného rasismu. Znamená to upřednostňování menšin na úkor většiny, záměrné zesměšňování a obviňování většiny, tj. českého národa, z rasismu, xenofobie a dokonce ze zločinů proti lidskosti. To má za následek vznik černého rasismu v ČR. Ovšem tato umělá výchova se jaksi ukázala jako utopická. Svědčí o tom i dnešní setkání v Krupce, svědčí o tom chování cikánů a jejich sklony k násilí a vyhrožování. To je prosím ta generace, kterou tady pan Havel, Džamila, Kocáb a další pseudohumanisté dvacet let budovali. Jejich zásluhou zde vzniklo podhoubí pro černý rasismus, a my se s ním každý den potýkáme… voláme po změně systému a prolhaného režimu, ovšem děláme to s vědomím toho, že nechceme v naší zemi cizí moc a kulturu, ani Východu, ani Západu, ale naším cílem je národní a sociální stát, jehož občané budou doma pány, nikoliv přistěhovalci, nepřizpůsobiví cikáni, nebo zbabělci a sluhové ve vládě a parlamentu.“

Důkaz:

Příloha č. 5 – Dělnické listy, č.22, roč.VII, str.1-2

18)         Dne 18.6.2009 v Táboře na shromáždění Dělnické strany za účelem poděkování voličům (fakticky však proti pochodu Queer parade) místopředseda Dělnické strany Jiří Štěpánek ve svém projevu uvedl: „Kdo by si před patnácti lety představil, že českými městy budou pochodovat homosexuálové? Takže klidně za pár let může nastat situace, že budou průvody pedofilů, kde obtloustlí plešatí pánové povedou za ruce osmileté děti a budou demonstrovat za svá práva. Vždyť přece nedělají nic špatného, pouze mají rádi děti…Místo skutečných hrdinů národa – muži v růžových šatičkách.“ V závěru svého projevu místopředseda vyzval přítomné k účasti v parlamentních volbách, protože je to jediná cesta ke změně. O tomto shromáždění Dělnické listy referovaly pod titulkem „Táborem znělo NE zvrácenostem“.

Důkaz:

Příloha č. 5 – Dělnické listy, č.23, roč.VII, str.2

19)         Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas v článku „Svých myšlenek se nevzdáme, jdeme proti proudu!“ k cílům strany uvádí: „Už bylo dost zvýhodňování parazitů, kteří se k nám hrnou ze všech koutů světa pod vidinou snadného živobytí, podepřeného štědrými sociálními dávkami. Už bylo dost tolerování nepřizpůsobivých pijavic, které navíc mají tu drzost hovořit o rasové diskriminaci a útlaku. Skončila doba netečnosti a přešlapování na místě. Stát, reprezentovaný polistopadovou garniturou, selhal…Především musí být na prvním místě hodnoty národní a sociální. Někdo říká národní socialismus, jiný nacionální socialismus. O to však ani tak nejde. Jde o prosazení konceptu, kdy stát bude kontrolovat strategická odvětví v hospodářství (např. energie, plyn, voda), bude podporovat české podnikatele a firmy, odmítne závislost na bruselské centrále unie, rázně zamezí imigrantské vlně ničení naší vlasti, zajistí bezpečnost na ulicích, korupci a chaos nahradí pořádek a řád.“

Důkaz:

Příloha č. 5 – Dělnické listy, č.22, roč.VII, str.1

20)         Na webových stránkách Dělnických listů v článku „Doživotí za odsun cikánů na okraj města. Od ledna.“ ze dne 18.5.2009 se píše: „Od 1. ledna vstoupí v účinnost nový trestní zákoník, jehož součástí je rovněž zcela nový paragraf 402 „Apartheid a diskriminace skupiny lidí“. „Kdo uplatňuje apartheid nebo rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou nebo třídní segregaci nebo jinou podobnou diskriminaci skupiny lidí, bude potrestán odnětím svobody na pět až dvanáct let,“ říká nový zákon…Cikánská sdružení se svým ministrem Kocábem se na nový trestní zákon těší a značně jim pomůže v jejich boji proti majoritě…Cikáni a jejich obhájci zatím jen mluví, od nového roku však budou mít proti občanům ČR velmi silnou zbraň. Kdokoliv se je bude snažit oddělit od „bílých“, a to ubytováním, vzděláním nebo v zaměstnání, může se dočkat mnohaletého vězení. A netýká se to samozřejmě jen cikánů – nový trestní zákon nahrává všem menšinám.“

Důkaz:

Příloha č. 6 – článek „Doživotí za odsun cikánů na okraj města. Od ledna“, zdroj:

http://www.delnickelisty.cz/z-domova/dozivoti-za-odsun-cikanu-na-okraj-mesta_-od-ledna

21)         V článku „Chovejme se jako cikáni, vše nám projde“ zveřejněném na webu Dělnických listů dne 19. května 2009 se uvádí: „Poslední dobou se systém a prosystémoví novináři snaží vyvolat dojem, že Dělnická strana a aktivisté pronárodních uskupení jsou násilníky, které je nutné mít pod neustálým dohledem, a že jejich jedinou zábavou je vhazování zápalných láhví do prostředků hromadné dopravy apod. Dokonce i lživě poukazují na to, že za zvyšující se agresivitou cikánů stojí právě naše aktivity. Já je celkem chápu. Ono totiž volání po začlenění skupiny nemakačenků do pracovního procesu je věcí, která se u nás moc nenosí. Na násilné chování cikánských agresorů a lživou propagandu je ale nutné jasně odpovědět. I my se tedy musíme bránit. Již 12. června 2009 se uskuteční v Praze volba Miss Roma. Obáváme se, že účastníci této akce se po jejím ukončení rozhodnou napadnout bílé občany naší země. Budeme tedy připraveni a je možné, že se z důvodu ochrany našich životů sejdeme v okolí místa konání této soutěže „královny krásy“.

Důkaz:

Příloha č. 7  – článek „Chovejme se jako cikáni, vše nám projde“, zdroj:

http://www.delnickelisty.cz/cerna-kronika

22)         V článku „Braňme děti před multikulturismem!“ tajemnice Dělnické mládeže J. Březinová uvádí: „Poslední dobou se mi chce ale skutečně plakat, když zapnu televizi kde dávají pohádku pro děti, ve které vystupují pro ostatní zřejmě „naprosto přirozené“ postavy, které jsou žluté, černé a i bílé. Co si takové dítě, kterému jsou tři, čtyři roky, asi pomyslí? Že je to naprosto normální, ale přece není…Tyto pohádky dětem akorát ukazují fakt a vzbuzují v nich pocit, že je normální si domů třeba přivést nevěstu jiné pleti. Vždyť přece jedinečnost toho, že jsem bílý, nesmí jen tak zaniknout…Zabraňte tomu, zabraňte tomu, aby vaše dítě žilo konzumním stylem života a bylo ovládáno multikulturismem a pocitem normálnosti v tom smyslu, že svazek s někým jiným než s bílým je normální,… ale hlavně nenechte je si myslet, že je normální chodit s „nebílým“.

Důkaz:

Příloha č. 5 – Dělnické listy, č.20, roč. VII., str. 2

23)         V článku “Zlo je třeba vymýtit” zveřejněném v tištěných Dělnických listech č. 20 roč. VII., se uvádí: “Dnes však není těžké nabýt pocitu, že my jsme zde ti úplně poslední, že o nás tady vůbec nejde. Mnohem podstatnější je, aby se v Evropě dařilo dobře imigrantům z Afriky či z jiných exotických míst. Vždyť tyto osoby k nám přijdou a za pár měsíců jsou již kompletně zabezpečeni. Kdo z nás například jen vzdáleně dosahuje takové životní úrovně, jako má průměrný „pražský“ Afričan?”… Jed homosexuality je nyní oslavován a není daleko doba, kdy autoři článků poukazující na toto zlo budou trestně stíhaní (ostatně v zahraničí se tak již děje). Dnes je tato deviace módní, dnes je to cool, in, či chcete-li trendy. Liberální společnost se na homosexualitu dívá změkčilýma očima, jako by to bylo cosi sympatického a hezkého. Chceme to dál trpět?…Ve všelijakých pochybných časopisech a v médiích obecně se bezustání tvrdí, že žena, která ještě nespala s černým Afričanem, není vlastně normální a ochuzuje se tím o nesmírně krásné zážitky. V tomto hnoji se říká, že zářezy od exotických chlapců s čokoládovou pletí či vyznavačů Alláha jsou správné ženě obzvláště drahocenné. Tento liberální řád podporuje, aby krásná slovanská děvčata obcovala s kdejakými exoty a měla s nimi děti, jako by to bylo něco normálního. To se přece vždy činilo poraženým národům, že jejich ženy byly zneuctěny vítěznými dobyvateli. Chceme snad dál zůstávat těmi poraženými?Toto všechno je zlo, které je třeba vymýtit. Tak už nečekejme a začněme jednat. Razantně jednat.”

Dále v článku „Co s Cikány ?“ místopředseda Dělnické strany Jiří Štěpánek píše: „Cikánský problém je fenomén, který se dotýká každého člověka v republice. Každý z nás má své negativní zkušenosti s tímto etnikem, požívajícího výsad nedotknutelnosti ze strany ustrašených úřadů či nečinné policie. Státní orgány jsou mnohdy nečinné a neschopné, protože se bojí zasáhnout, když nad tímto etnikem drží ruku tzv. občanská sdružení, různé rady Evropy či ochránci lidských práv, které bedlivě sledují, jestli není toto etnikum „pronásledováno“. V těchto organizacích jsou většinou udavači a odrodilci vlastního národa… Však také není většího jedu, než je občanská společnost. Systém po nás chce, abychom je bezvýhradně milovali a chápali. A dělá pro to vše, hlavně na kulturní frontě. Zmanipulované sms-kové ankety katapultují vpřed jakési cikánské rapery, umělci vystupují s cikánskými orchestry, ale není to nic platné, když Leoš Mareš s těmito gipsy rapery dovádí v Esu. Dokud se toto etnikum bude chovat, tak jak se chová, nebude to nic platné.“

Důkaz:

Příloha č. 5 – Dělnické listy, č.20, roč. VII., str. 3

24)         Ze souhrnu všech těchto informací, resp. projevů představitelů Dělnické strany zřetelně vyplývá, že tato strana programově odmítá princip zaručenosti základních lidských práv a svobod všech bez rozdílu rasy, náboženství, národnosti a její počínání plánovitě směřuje k poškození a zničení svobodného demokratického zřízení, založeném na tzv. principu konsensu, tedy na respektu k podstatným náležitostem demokratického státu, na nichž je společnost založena, všemi politickými subjekty, čemuž musí odpovídat i požadavky těchto subjektů.

Navrhovatel si je vědom toho, že politické strany mohou v rámci svobody projevu vyjadřovat názory, které jsou do šokující, zraňující nebo pohoršující (Viz rozhodnutí ESLP ve věci Lehideux a Isorni ca Francie, též Rozsudky ESLP 2/99 č.40), a  které většinová společnost odmítá. Tyto abstraktní pojmy ale rozhodně nelze vykládat jako omluvu či liberaci projevů zjevně rasistických, xenofobních či jinak urážejících lidi.  Jde o zřejmou hranici, kterou Dělnická strana ve svých projevech zcela zjevně překračuje. Dělnická strana se otevřeně hlásí k nerespektování výše uvedených práv a svobod a k národnímu socialismu, což už je za hranou svobody projevu. Jak již bylo uvedeno výše, v případu H., W., P. a K. proti Rakousku (stížnost č. 12774/87, DR 62, 216) Komise výslovně uvedla, že národní socialismus je totalitární ideologií neslučitelnou s demokracií a lidskými právy a jeho přívrženci bezpochyby sledují cíle předpokládané čl. 17 Úmluvy.

Citované proklamace Dělnické strany, při hodnocení v celém kontextu, dle přesvědčení navrhovatele vyvolávají negativní vymezování se vůči jiným (menšinovým) skupinám obyvatel a zvyšují nesnášenlivost vůči cizincům a dalším minoritám na jedné straně a naopak snižují pocit bezpečí a svobody a tím pádem vyvolávají strach a obavy u osob náležejících k různým minoritám na straně druhé.

25)         Druhým základním požadavkem, který klade čl. 5 Ústavy na činnost politických stran je vedle respektu k základním demokratickým principům odmítání násilí k prosazování svých zájmů. Dělnická strana využívá v boji o prosazení svých zájmů násilných metod a zastrašování, resp. tyto neodmítá.

Navrhovatel v této souvislosti poukazuje na fakt, že Dělnická strana spolupracuje s neonacistickými skupinami a hnutími, jejichž představitelé právě pro své zájmy a cíle často využívají násilí. Z úzké formy této spolupráce, kterou vláda rozvádí v tomto návrhu, je zcela patrné, že takové osoby jsou ve velké míře nejen sympatizanty, ale často přímo členy Dělnické strany a že čelní představitelé Dělnické strany takovým osobám vyjadřují veřejně sympatie a podporu. Zde navrhovatel poukazuje například na podporu odsouzeným osobám z hnutí Národní odpor (za propagaci neonacistického hnutí Národní odpor při demonstraci dne 1.5.2007 v Brně) nebo na podporu osobám, které se pokusily o pogromistický útok na janovské sídliště. Tyto osoby Dělnická strana označuje za bojovníky či spolubojovníky Dělnické strany. Jedná se například o odsouzeného Tomáše Kebzu, Antonína Nedvěda, Martina Fraňka nebo o Viktora Aufarta, zraněného domácí výbušninou v Janově a veřejně podpořeného předsedou Dělnické strany Tomášem Vandasem.

Dělnická strana také záměrně cílí místa svých mítinků a shromáždění do problematických lokalit různých měst, zejména za účelem vyvolání obav obyvatel takových míst a případného konfliktu s nimi. Právě na těchto akcích je často zaznamenána přítomnost sympatizantů neonacistických hnutí a zároveň členů Dělnické strany. V této souvislosti nelze opomenout ani aktivity Ochranných sborů Dělnické strany, jejichž činnost je podrobněji rozebrána výše a ve kterých i přes veřejně vyjadřovaná ujištění předsedy Dělnické strany prokazatelně působí osoby z neonacistických hnutí, které jsou pak zdrojem konfliktních situací a zvyšujícího se sociálního napětí.

26)         Navrhovatel z těchto podkladů dovozuje, že Dělnická strana je schopna využívat a také využívá ke své činnosti násilí a násilných metod. Jak vyplývá z výše uvedeného, Dělnická strana vyvolává strach u obyvatelstva např. tím, že vyjadřuje podporu akcím, které mají charakter pogromistických útoků na problematické lokality různých měst, případně se na těchto akcích řada zástupců Dělnické strany přímo účastní a aktivně podílí. Vláda má v této souvislosti na mysli akce v Litvínově/Janově dne 18.10.2008 a 17.11.2008, v Přerově dne 4.4.2009 nebo na východním Slovensku v obci Šarišské Michaľany dne 8.8.2009.

Demonstrace v Litvínově dne 18.10.2008 a následně plánovaný pochod na Janov byla akce, která měla být brána jako určitá odveta za události z 4.10.2008, kdy došlo k verbálnímu útoku na členy Ochranných sborů DS právě v Janově. Při příchodu na náměstí účastníci pochodu organizovaně volali hesla: „Národ Čechům“, „Čechy Čechům“, „Bílí pojďte s námi“, „Stop černému rasismu“ a „Nic než národ“. Starosta následně shromáždění rozpustil (akce nebyla řádně nahlášena a existovalo riziko narušování klidu a pořádku). Po rozpuštění shromáždění demonstranti vydali směrem k sídlišti Janov, kde se pokusili o střet s romskými obyvateli, v čemž jim zabránil zásah Policie ČR.

Ač organizování této demonstrace Dělnická strana popírá, sám Nejvyšší správní soud ve svém Rozsudku  konstatoval, že: Dělnická strana naopak označila shromáždění za akci svých sympatizantů, aktivně vyzývala k účasti na něm, v jeho průběhu ani později se od něj nijak nedistancovala a pouze ve vyjádření k návrhu popřela, že by byla organizátorkou.

Během zásahu bylo předvedeno celkem 9 osob, z toho dvakrát pro trestný čin výtržnictví (házení kamenů mezi zasahující policisty), a dvakrát pro podezření z trestného činu útok na veřejného činitele (1x napadení policistky z antikonfliktního týmu, 1x hození kamene na policistu). Dále 7 osob bylo předvedeno k podání vysvětlení (u předvedených zajištěny boxer, kladivo, obušky, slzotvorné prostředky, nože, plynové pistole a další zbraně). Podrobný průběh akce, který dokumentuje cílený pokus o pogrom, je zřejmý z policejní dokumentace.

Důkazy:

Příloha č. 3 – Zpráva Policie České republiky ze dne 23. října 2008, Odbor  terorismu a extremismu ÚOOZ SKPV, č.j. : ÚOOZ-2619-1/ČJ-2008-27, str. 39-43,

Příloha č. 5  – Dělnické listy, č.19, roč. VI.,

Příloha č. 8 – Zpráva Policie České republiky ze dne 24. října 2008, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č. j. : PPR-23192-1/ČJ-2008-99TO, str. 3,,

Svědecká výpověď: por. Bc. Ing. Jan Novak, Krajské ředitelství policie Severočeského kraje, územní odbor SKPV Most, 1. oddělení obecné kriminality, Most

Příloha č. 86 – DVD policejní záznam násilných protestů v Litvínově – Janově 18.10.2008

27)         Protestní demonstrace se v Litvínově konala dne 17.11.2008 a byla organizována Dělnickou stranou pod názvem „Proti pozitivní diskriminaci a policejnímu násilí“. Na tuto akci navazující pochod do Janova nahlásil člen Autonomních nacionalistů Jiří Bunda. Po ukončení shromáždění se tak několik set účastníků demonstrace vydalo na pochod do sídliště Janov. V průběhu pochodu došlo k tvrdým střetům s Policií ČR.

Dělnická strana se k této akci několikrát přihlásila a vyjádřila jí podporu, zejména v mimořádném vydání svého periodika Dělnické listy (č.19), uvedeného nadpisem „Náš boj s režimem“, ale také v projevech svých představitelů. Předseda Dělnické strany Tomáš Vandas osobně vyjádřil podporu člověku, který byl při této akci zraněn a jehož zranění byla prezentována ze strany krajně pravicových hnutí i Dělnické strany, jako důsledek zásahu policejní rozbuškou. Policie ČR však prokázala, že zranění si tato osoba přivodila při předčasném výbuchu vlastní, podomácku vyrobené výbušniny, kterou tato osoba házela na zasahující policisty. Toto prokazuje i přiložený videozáznam a fotografie pořízené z tohoto videozáznamu.

V Dělnických listech č.19 v článku „Bojovník z Janova: Přišel o prsty, ale boxu se nevzdá“ se uvádí: Dvacetiletý Viktor Aufart nezůstal 17. listopadu doma v Olomouci. Odjel se skupinou dalších místních nacionalistů do Litvínova na demonstraci Dělnické strany a následný pochod Autonomních nacionalistů. Ten se mu stal osudným v okamžiku, když se rukama chránil před policejním dělbuchem padajícím z výšky…V sobotu 29. listopadu navštívil zraněného bojovníka předseda Dělnické strany Tomáš Vandas společně s dalšími členy vedení strany a nacionálního jádra. Kromě symbolického daru se Viktor dočkal i ujištění podpory od svých spolubojovníků v řadách Dělnické strany. „Vinu za Viktorovo zranění nese tento zkorumpovaný režim, který se udržuje u moci prostřednictvím policejního násilí proti mladým demonstrantům,“ řekl Vandas pro DL.

Navrhovatel poznamenává, že Viktor Aufart je aktivní olomoucký neonacista, v roce 2009 odsouzen okresním soudem v Olomouci za výtržnictví a násilí proti skupině obyvatelů, když ve vestibulu hlavního nádraží v Olomouci slovně a fyzicky napadl osoby vietnamské národnosti. V souvislosti s útokem v Janově byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření z trestného činu nedovolené ozbrojování.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předseda Dělnické strany přinejmenším schvaluje násilí, ke kterému při veřejných akcí Dělnické strany dochází, byť je to až po ukončení oficiální části.

Důkazy:

Příloha č. 5  – Dělnické listy, č.19, roč. VI., 

Příloha č. 9 – Článek „Dělníci ovládli 17.listopad, došlo k těžkým střetům s policií“, zdroj:  http://www.janov.delnickelisty.cz

Svědecká výpověď: por. Bc. Ing. Jan Novak, Krajské ředitelství policie Severočeského kraje, územní odbor SKPV Most, 1. oddělení obecné kriminality, Most,

Příloha č. 87 DVD – policejní záznam násilných protestů v Litvínově – Janově 17.11.2008

28)         Akci nazvanou „Pochod proti rasismu“, která se uskutečnila dne 4.4. 2009 v Přerově původně nahlásila Dělnická strana, která však oznámení stáhla. Oznamovatelem byl Jiří Švehlík, člen předsednictva Dělnické strany, avšak oficiálně akci zaštiťovali Autonomní nacionalisté. Pozvánka na akci byla zveřejněna také na webu www.odpor.org. Po oficiálním skončení pochodu došlo ke střetům s Policií ČR. Na této akci bylo prokazatelně přítomno několik vysoce postavených členů Dělnické strany –  J. Švehlík či P. Vondrák.

Dělnická strana zveřejnila v Dělnických listech informaci o konání pochodu a rozhovor s „aktivistou národního socialismu“ nazvaný „Jedu do Přerova, protože nevěřím Systému“. Tento rozhovor byl převzat také na stránky www.odpor.org a zaznělo v něm: Tahle země patří mně a lidem mé národnosti, ne černým kriminálníkům, ani jejich ochráncům ze Spolku přátel státu Izrael a USA…Za svůj aktivismus si vysloužil ze strany systému mnoha nálepek – extremista, rasista, popírač holocaustu, xenofob apod. „Každá taková nadávka mě pouze utvrzuje v tom, že dělám správnou věc,“…Systému vůbec nejde o cikány, systému jde o rozklad národa. Cikáni jsou pouze prostředkem, cizorodým prvkem. Podporou cikánů, Vietnamců, Mongolů a dalších etnik, jejich upřednostňováním, je nám dáváno na vědomí, že nevládneme ve své zemi my, ale všichni, kdo ji navštíví.

Důkazy:

Příloha č. 10 – Pozvánka „Postavme se černému rasismu v Přerově“, zdroj:

         http://odpor.org/index.php?page=clanky&kat=&clanek=947

Příloha č. 11 – Rozhovor „Jedu do Přerova, protože nevěřím Systému“, zdroj:

http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=949 a

http://www.delnicka- strana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=379&Itemid=115

29)         V obci Šarišské Michaľany se dne 8.8.2009 konala neoznámená demonstrace proti romské kriminalitě, kterou organizovala Slovenská pospolitost. Této akce se za Dělnickou stranu účastnilo několik osob v čele s Lucií Šlégrovou, místopředsedkyní Dělnické mládeže a členkou Dělnické strany. Na nepovoleném shromáždění došlo k zásahu Policie a bylo zadrženo 30 osob, včetně L. Šlégrové. Zranění utrpělo dle veřejně známých informací 7 lidí, z toho 5 policistů.

Informaci o této akci uvedla Dělnická strana v článku uvedeném v Dělnických listech pod názvem „Slovensko se připravuje na svůj Janov“,  kde se v závěru uvádí výzva aktivisty J.B.:Naši slovenští bratři nechyběli 17. listopadu loňského roku na celonárodní demonstraci v Janově. Nyní volají oni nás o pomoc v boji s režimem a cikánským rasismem. Předseda Dělnické strany také veřejně v médiích prohlásil: Celý zásah slovenské policie hodnotím jako neadekvátní a nepřiměřený. Domnívám se, že policie na Slovensku se chovala stejně neprofesionálně, jako jejich čeští kolegové při loňském zásahu proti demonstrantům na českém sídlišti Janov.

Tato akce je také důkazem silné provázanosti Dělnické strany a slovenského hnutí Slovenská pospolitosť.

Důkazy:

Příloha č. 12 – Článek „Slovensko se připravuje na svůj Janov“, zdroj:

http://www.delnickelisty.cz/slovensko-se-pripravuje-na-svuj-___janov___

Příloha č. 13 – Článek „Slovenská policie zasahovala neadekvátně, stejně jako česká v Janově“, zdroj:

http://www.mediafax.cz/zahranici/2909923-Slovenske-policie-zasahovala neadekvatne-stejne-jako-ceska-v-Janove-tvrdi-sef-Delnicke-strany,

Příloha č. 85 – zpráva polície ze dne 20.8.2009, Prezídium policajného zboru, Úrad justičnej a kriminálnej polície – č.j. PPZ-283-2/JKP-OBEN – 2009 

30)         Z všech těchto podkladů navrhovateli jednoznačně plyne, že Dělnická strana porušuje Ústavu a zákony a jejím cílem je odstranění demokratických základů státu. Uvedená politická strana nerespektuje základní demokratické principy a neodmítá násilí k prosazování svých zájmů. Zcela zřetelně inklinuje jak k výraznému omezování některých lidských práv a svobod, a to pod rouškou proklamovaného řešení sociálních problémů, problémů s nezaměstnaností apod., tak ke snaze o uchopení a držení moci způsobem zamezujícím druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc a směřuje k potlačení rovnoprávnosti občanů. Toto navrhovatel dovozuje také z popsané spolupráce Dělnické strany a dalších krajně pravicových hnutí.

Navrhovatel je toho názoru, že Dělnickou stranou navrhovaná nová úprava práv a povinností občanů a nového uspořádání společnosti není založena na dodržování demokratických principů, ale naopak na jejich porušování či omezování. Ačkoliv obecně politická strana jistě může požadovat změnu ústavy a zákonů, Dělnickou stranou navrhované změny zcela jednoznačně volají po diskriminaci a odstranění samotné podstaty základních lidských práv a svobod. Navrhovatel zde opět odkazuje na tezi, že požadovaný standard lidských práv a svobod nemůže být snižován. Tuto teze Dělnická strana nerespektuje.

Obsah veřejných vystoupení  představitelů Dělnické strany lze označit jako směs slaboduchosti, xenofobie, rasismu, a to vše ve velmi agresivní podobě, která navíc postupně nabývá na intenzitě.  Právě tyto aspekty  podle Navrhovatele představují zřejmý důkaz o protiústavním zaměření Dělnické strany. Připomenout lze například výrok: Až se dělnická strana dostane k moci, zatočí s nevládními organizacemi, které se zabývají menšinami.(T.Vadas 6.12.2008) (příloha 5 str. 8)

Stěží se lze v této souvislosti ubránit připomínce projevu K.Gottwalda, který   ve své známé parlamentní řeči mimo jiné uvedl: „My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry… Přejde vás smích!“ (21. září 1929, Poslanecká sněmovna Národního shromáždění  ).

Nárůst verbální agresivity je patrný při porovnání záznamu částí veřejných vystoupení T. Vadase, předsedy Dělnické strany ze dne  1.5.2008 ,13.9.2008, z již zmíněného 6.12.2008 a konečně  z 19.5.2009. Z těchto projevů ale i z projevů dalších je zjevné, že jejich motiv se během krátké doby podstatně mění. Od téma “Co nechceme“ se přesouvá k tématu „Co uděláme“.

C. Osobní charakteristiky představitelů Dělnické strany

V následujícím přehledu navrhovatel uvádí známé nejdůležitější členy a kandidáty Dělnické strany, kteří jsou nějakým způsobem angažováni v aktivitách extremistických hnutí, uvedených v tomto návrhu. K dalším osobám, které jsou členy a kandidáty Dělnické strany a zároveň se angažují či angažovaly v krajně pravicových hnutích, odkazuje navrhovatel na zprávy od Policie ČR, které jsou uvedeny v přílohách tohoto návrhu a na svědecké výpovědi uvedených policistů.

Jiří PETŘIVALSKÝ – bývalý vůdce Národního Korporativismu a nyní člen Dělnické strany, stojí v čele Rozhodčí komise. Petřivalský je přispěvatelem na webové stránkywww.odpor.org, kde jsou zveřejňovány jeho články. Stejné články jsou pak také uvedeny v Dělnických listech. Jedná se například o článek „Pojďme společně k cíli“ o podpoře Dělnické strany a o sjednocení hnutí. O íránských prezidentských volbách a kritice vměšování Západu pak pojednává článek „Koho chcete poučovat?“¨

Jiří ŠVEHLÍK – člen předsednictva Dělnické strany a č.1 na kandidátce Dělnické strany při krajských i parlamentních volbách v Olomouckém kraji v r. 2008 resp. v roce 2009. Patří mezi nejznámější krajně pravicové osoby v Olomouci. Je veden jako svolavatel (ohlašovatel) těchto akcí: pochodu 19.1.2008 Plzeňským židovským městem, pochodu Přerovem 4.4.2009, protestních pochodů na podporu Vlastimila Pechance, odsouzeného za vraždu Roma ve Svitavách. Zároveň jde o významného člena Národního odporu, který se aktivně účastnil celé řady demonstrací, jakož i soukromých akcí, koncertů atd. po celém území České republiky. Z těch lze např. jmenovat:

13.1.2007 Otrokovice, organizátor demonstrace Národního korporativismu, která přerostla v násilné střety jak s protestujícími levicovými příznivci, tak s Policií ČR,

29.3.2008 Jihlava – účast na shromáždění pravicových příznivců na Ústředním hřbitově k uctění památky padlých německých vojáků za 2. sv. války,  na veřejném shromáždění na Ústředním hřbitově u příležitosti uctění památky německých vojáků padlých za 2. světové války pronesl oslavný projev věnovaný památce Romana Elmara Skružného, vůdčí osobnosti českého neonacismu. Po projevu položil k památníku fotografii Skružného s vyobrazenými nacistickými symboly, užívanými za 2. sv. války jednotkami SS. Dne 20.8.2008 sděleno obvinění pro trestný čin podle ust. § 261 tr. zákona.

24.1.2009 Krzanowice, Polsko – účast na mezinárodním koncertu White power music kapel,

4.4.2009 pořadatel akce místní organizace DS Olomouc „Pochod proti rasismu“ v Přerově, kterého se zúčastnilo několik set osob z řad ultrapravice, snažili se vyvolat násilné střety s protestujícími levicovými příznivci, po ukončení oficiální části akce se pokusili proniknout do čtvrti obývané Rómy, následně celá akce vyústila v tvrdý střet s pořádkovými silami Policie.

Patrik VONDRÁK – dříve člen Vlastenecké fronty. Spolu s Erikem Sedláčkem je zakladatelem občanského sdružení Mladí národní demokraté. Mladí národní demokraté je doslovný překlad německého „Junge Nationaldemokraten“, což je název mládežnické pobočky německé strany Nationaldemokratische Partei Deutschlands (NPD). Jedná se o jednoho z čelních a nejaktivnějších představitelů neonacistického hnutí a organizace Národní odpor v ČR Vondrák je také organizátor pochodu židovským městem v Praze v listopadu 2007 a v současné době je předsedou místní organizace Dělnické strany v Praze. Na kandidátce do voleb do Evropského parlamentu č. 9, v parlamentních volbách 2009 vede kandidátní listinu Dělnické strany v Praze.

Pravidelně se účastnil či organizoval akce krajně pravicových hnutí, např.:

28.10.2005 Praha – před velvyslanectvím SRN účast na demonstraci neonacistů za propuštění vězněného tzv. „popírače Holocaustu“ Ernesta Zündela. Svolavatelem akce byl Jiří Tůma. Patrik Vondrák byl uveden jako osoba zmocněná jednat v zastoupení svolavatele,

14.1.2006 Světlá nad Sázavou – účast na schůzce zástupců poboček hnutí Národní odpor z celé ČR

20.10.2007 Bohuslavice, okr. Náchod – účast na koncertu WPM hudebních skupin v restauraci Orlovna,

9.2.2008 Budapešť, Maďarsko –  účast na mezinárodním neonacistickém srazu a koncertu „Day of Honour“,

23.2.2008 Praha 2, Palackého nám. – účast na demonstraci na podporu Srbska proti vyhlášení nezávislosti Kosova. Akce pořádána hnutím Autonomní nacionalisté Střední Čechy,

1.5.2008 Praha 3 – účast na oslavách 1. máje pořádaných Dělnickou stranou, působil zde jako jeden z hlavních organizátorů (E2, E10),

20.12.2008 České Budějovice – účast na srazu neonacistů a následném koncertu v restauraci Gerbera, kde vystupovaly neonacistické kapely Attack, Imperium, Prioritat 18, Racial Purity,

14.3.2009 Turnov, okr. Semily, Music Club Scorpion – účast na koncertu WPM kapel,

1. 18.4.2009 Ústí nad Labem – účast na akci hnutí Autonomní nacionalisté k výročí uctění obětí spojeneckého bombardování v roce 1945

Milan HROCH – předseda krajské organizace Dělnické strany Vysočina. V říjnu 2008 volební kandidát do krajského zastupitelstva kraje Vysočina a v parlamentních volbách č.1. na kandidátce Dělnické strany na Vysočině. Jeho výskyt mezi ultrapravicovými příznivci zaznamenán od roku 2003, v minulosti byl členem pravicového Národního sjednocení a Vlastenecké fronty, v současnosti jedna z nejaktivnějších osob v neonacistickém hnutí Národní odpor.

Je zaznamenána jeho účast např. na těchto akcích krajně pravicových hnutí:

14.1.2006 Světlá nad Sázavou – účast na schůzce zástupců poboček hnutí Národní odpor z celé ČR,

10.2.2007 Budapešť – účast na mezinárodním srazu neonacistů k uctění památky vojáků SS – obránců Budapešti „Day of Honour“,

7.4.2007 Verona, Itálie – účast na mezinárodním srazu neonacistů z celé Evropy a následným koncertem neonacistických kapel,

1.5.2007 Brno – účast na demo hnutí Národní odpor, po rozpuštění akce následovaly tvrdé střety s Policií ČR,

29.3.2008 Jihlava – účast na srazu neonacistů na Ústředním hřbitově při příležitosti uctění památky zabitých německých vojáků během 2. sv. války. Svolavatel akce Richard Lang, Milan Hroch uveden jako osoba zmocněná jednat v zastoupení svolavatele akce,

16.8.2008 Hradec Králové – účast na shromáždění DS „Dny svobody“. Akce zakázána Magistrátem, přesto se uskutečnila, Hroch překládal projev z němčiny vystupujícího hosta z německého parlamentu za SPD,

20.12.2008 České Budějovice – účast na srazu neonacistů a následném koncertu v restauraci Gerbera, kde vystupovaly neonacistické kapely Attack, Imperium, Prioritat 18, Racial Purity.

Mirko MUSIL – člen Dělnické strany (Revizní komise), na kandidátce do voleb v Severomoravském kraji uveden jako č.1. Nadále je členem Národního Odporu Slezsko, v minulosti byl rovněž aktivním členem Národního sjednocení a účastnil se také celé řady akcí krajní pravice pod hlavičkou „Anti-Antifa“.

Ladislav BUDZ – je znám od roku 2002 jako zpěvák a baskytarista WPM hudební skupiny Squad 96 a dále jako bubeník další WPM kapely Uličníci 88. Pohybuje se v prostředí ultrapravicových příznivců, zejména hnutí Národní odpor a Autonomní nacionalisté, v minulosti člen hnutí Národní sjednocení.

15.7.2006 Tři Dvory, ok. Kolín – sraz ultrapravicových příznivců a následný koncert skupin Ecce Morse,Outrage, Squad 96,

28.4.2007 Kluky u Čáslavi – účast na srazu neonacistů a koncert hudebních skupin Squad 96,-Uličníci 88, Outlaw, Right Way, Revolt BGD,

1.5.2008 Praha 3 – účast na oslavách 1. máje pořádaných Dělnickou stranou, působil zde jako jeden z hlavních organizátorů a zároveň zde vystoupil s hudební produkcí, kdy hrál na kytaru a zpíval písně,

.4.2009 Ústí nad Labem – účast na akci hnutí Autonomní nacionalisté k výročí uctění obětí spojeneckého bombardování v roce 1945, kde se rovněž pohyboval mezi vedením DS a spolupůsobil jako jeden z hlavních pořadatelů

Tomáš KEBZA – několikrát odsouzený člen Dělnické strany. Svou politickou aktivitu začal již v roce 1992 v tehdejší SPR-RSČ. Jeho články ve stranickém týdeníku Republika byly v roce 1999 důvodem k zákazu publikační činnosti na deset let. Stál u zrodu Republikánské mládeže a byl jejím I. místopředsedou. Tato organizace byla později rozpuštěna. Kebza patří k hlavním představitelům hnutí Blood&Honour (a Národního odporu, za jehož propagaci při demonstraci 1.5. 2007 v Brně byl odsouzen k trestu odnětí svobody.

Dále se účastnil např.:

9.2.2008 Budapešť, Maďarsko – účast na mezinárodním neonacistickém srazu a koncertu „Day of Honour“,

16.2.2008 Drážďany, SRN – účast na smutečním pochodu, mezinárodní demonstrace neonacistů,

1.5.2008 Praha  – účast na oslavách 1. máje pořádaných Dělnickou stranou, označen bílou páskou na ruce jako pořadatel,

28.10.2008 Praha – účast na shromáždění Dělnické strany při příležitosti oslav státního svátku

6.12.2008 Praha – účast na demonstraci DS, projev nesouhlasu s návrhem zákazu DS

9.6.2009 Praha – účastník neohlášeného protestu pravicových extremistů proti zatčení 10 aktivistů

Lucie ŠLÉGROVÁ – členka ženské odnože Národního odporu – Resistance Women Unity. Od června 2006 je členkou Dělnické strany a od ustavení v roce 2008 také členkou Ochranných sborů. V březnu 2009 se podílela na vzniku Dělnické mládeže, jejíž je místopředsedkyní. Současně je také fotoreportérkou Dělnických listů. L. Šlégrová má na svém těle vytetován symbol dělníka, který evokuje propagační symbol „Arbeiter“, který používala německá NSDAP a nápis „Mou ctí je věrnost“. Jedná se o český překlad hesla „Meine Ehre heißt Treue“, které nosili příslušníci SS na opascích a jímž vyjadřovali svou neochvějnou věrnost Adolfu Hitlerovi a myšlence národního socialismu.

Benedikt Vácha – původně člen Národního Korporativismu Ostrava. Po ukončení činnosti se angažuje v Dělnické straně. V současné době je předsedou Místní organizace Ostrava a na kandidátce do krajských voleb v Severomoravském kraji je uveden jako č.6. Stále patří k aktivním členům Národního odporu Slezsko. Na webových stránkách Dělnické strany Ostrava zveřejnil následující prohlášení: „Jed liberalismu a multikulturnosti zachvátil naši kdysi tak krásnou zem, vyvolení pánové otrávili studny, ze kterých čerpal život náš národ a zaplavili naše země lidmi ne-evropského původu, lidmi nám tak vzdálenými a cizími… Že nevíš koho volit? My máme řešení a máme program: národní a sociální! Chceš práci? My pošleme cizí pracovní síly zpátky domů a všem našim lidem dáme práci. Chceš mít šťastnou rodinu bez finančních problémů? My zcela podpoříme rodinou politiku a to finančně i společensky. Chceš mít zdravou mládež? My tvrdými zákony vymítíme drogy, pornografii a další nemravnosti. Chceš, aby naše země patřila opět našim lidem? My vyhostíme nežádoucí imigranty z naší vlasti, vystoupíme z EU NATO a Čechy budou znovu patřit Čechům“.

Václav BUREŠ – člen Dělnické strany, na kandidátce Dělnické strany do voleb v Plzeňském kraji uveden na pozici č. 2. Patří k hlavním osobnostem Autonomních nacionalistů Plzeňsko a hnutí Národní odpor. Jako hlavní organizátor se účastnil pochodu „Za svobodu slova“ ze dne 1.3.2008 v Plzni a  demonstrace proti černému rasismu v Rokycanech dne 6.9.2008.

Pavel ANDRLE – člen Dělnické strany, na kandidátce Dělnické strany do voleb v Plzeňském kraji uveden na pozici č. 3. Patří k hlavním osobnostem Autonomních nacionalistů Plzeňsko a hnutí Národní odpor. Jako organizátor se účastnil pochodu „Za svobodu slova“ ze dne 1.3.2008 v Plzni a  demonstrace proti černému rasismu v Rokycanech dne 6.9.2008. Na předvolebním mítinku Dělnické strany v Plzni dne 11.10.2008 byl veden jako jeden z hlavních organizátorů, na následné akci v obci Chrást u Plzně vystupoval jako pořadatel akce s označením Ochranné sbory DS. Účastnil se také zakázaného pochodu v Litvínově – Janově.

Petr Andrle – člen Dělnické strany, na kandidátce Dělnické strany do voleb v Plzeňském kraji uveden na pozici č. 6. Patří k hlavním osobnostem Autonomních nacionalistů Plzeňsko. V roce 2008 trestně stíhán za fyzické napadení Roma s rasovým podtextem v obci Rokycany. Je zaznamenána také jeho účast na setkání pravicových extremistů nejen v ČR, ale i v zahraničí (Itálie, Maďarsko). Na demonstraci proti černému rasismu v Rokycanech dne 6.9.2008 a na předvolebním mítinku Dělnické strany v Plzni dne 11.10.2008 pronesl projevy. Na následné akci v obci Chrást u Plzně vystupoval jako pořadatel s označením Ochranné sbory DS.

Iveta MACHOVÁ – členka Dělnické strany, na kandidátce do voleb v Severomoravském kraji uvedena jako č. 4. Patří mezi nejaktivnějších aktivistky ultrapravice na Severní Moravě, dříve byla vůdčí osobností Národních korporativistů v Ostravě a stále se pohybuje a aktivně spolupracuje s aktivisty Národního odporu (zdejší buňky Národní Odpor Slezsko) a účastní se pravidelně jejich akcí. Například akce organizované Národním odporem v roce 2008 v Jihlavě, kde uctila památku vojáků Wehrmachtu.

Martin ANLAUF – člen Dělnické strany, na kandidátce do voleb v Severomoravském kraji uveden jako č. 5. Dlouho patří k čelním představitelům neonacistického hnutí v Havířově. V roce 2007 při silvestrovských oslavách ve středoslovenské Krupině napadl několik Romů, které nejprve slovně urážel, hajloval a vyhrožoval jim „kulkou do hlavy“.

Důkazy:

Příloha č. 4 – Zpráva Policie České republiky ze dne 30. října 2008, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-23192-2/ČJ-2008-99TO, str.5-8,

Příloha č. 68 – Zpráva Policie České republiky ze dne 14. srpna 2009, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-14583-23/ČJ-2009-99TO,

Příloha č. 69 – Kandidátní listiny Dělnické strany v krajských, evropských a parlamentních volbách,

Příloha č. 71 –  Prohlášení Dělnické strany „Národe, probuď se“, zdroj:http://dsov.webnode.cz/o-nas/

 Příloha č. 72 Články J. Petřivalského, Koho chcete poučovat a Pojďme společně k cíly. zdroj:

 http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=995,http://www.odpor.org/index.php?page=clanky&kat=1&clanek=1000,

Příloha č. 73 – Policie ČR, Krajské ředitelství policie Severočeského kraje, č. j. KRPU-93729/ČJ-2009-00871

Příloha č. 74- Zpráva Policie České republiky ze dne 31 října 2009, Policejní prezidium ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, č.j.: PPR-14583-32/ČJ-2009-99TO,

Svědecké výpovědi  

D. Další významné skutečnosti, osvědčující důvodnost návrhu

1)           Již v části zabývající se Ochrannými sbory (str 33 a násl.) byla zmíněna  podobnost jejich znaku se symbolikou SA.  Nejde ovšem jen o tuto shodu a zcela jistě ani o náhodu. V znaleckém posudku je této podobnosti užívaných symbolik věnována část počínající na str. 23. Z posudku vyplývá, že inspirace Dělnické strany symboly „nacionálního socialismu hitlerovské provenience“ (str. 23 posudku) je mnohem rozsáhlejší. Tomu také odpovídá závěr znaleckého posudku  ve vztahu k otázce č. 2:

Symbolika, používaná Dělnickou stranou jednoznačně dokazuje ideologickou a taktickou spřízněnost strany s historickým nacionálním socialismem a novodobým nacionalismem.

To pak plně koresponduje s odpovědí znalce na prvou otázku: „…veřejně dostupné presentace Dělnické strany ve svém komplexním vyznění korespondují s obsahovou charakteristikou pojmu neonacismus, uvedenou výše. Při znalosti tohoto kontextu a z řady uvedených konstatování  lze bez pochybností dovodit, že Dělnická strana se používáním pojmu národní(nacionální) socialismus hlásí k odkazu hitlerovského nacionálního socialismu a k participaci na činnosti moderního nacionalismu. 

Důkazy:

Příloha č. 14- Znalecký posudek , str. 23 a násl.

2)           Dělnická strana má nepochybně rostoucí politický vliv, je jí věnována silná mediální pozornost, sama celostátně i lokálně působí, pořádá veřejné akce, které mají mobilizující potenciál. Navrhovatel je toho názoru, že z relativně nízkých volebních preferencí Dělnické strany, které zatím nedosahují limitu nutného pro vstup do Poslanecké sněmovny, nelze dovozovat, že jde o politickou stranu zanedbatelného vlivu. V této souvislosti navrhovatel upozorňuje na relativnost volebních preferencí. V regionech, kde jsou problémové lokality, je procentuální podíl vyšší než v jiných oblastech. Dělnická strana v tuto chvíli má tři obecní zastupitele, jednoho v obci Výsluní v Ústeckém kraji a dva v obci Rokytnice v Orlických horách v Královéhradeckém kraji. Dělnická strana sice nedosahuje vysokých výsledků ve volbách celostátních, ale v některých lokalitách, vyznačujících se silným sociálním napětím získává vysoké volební zisky. Příkladem toho jsou volby do Evropského parlamentu v roce 2009, kdy byly zisky Dělnické strany v problémových lokalitách následující: okres Most 5,16%, okres Teplice 4,14%, obec Krupka (okr. Teplice) 7,96%, město Litvínov 7,81%, Duchov (okr. Teplice) 6,68%, Postoloprty (okr. Louny) 6,67%, Bělušice (okr. Most) 14,78%, Všehrdy (okr. Chomutov) 32,16%, Rovná (okr. Sokolov) 24,13%.

  Tato čísla dokazují, že poroste-li sociální napětí, může výrazně růst i celostátní volební úspěšnost -už proto, že Dělnická strana nejen, že aktivně sociálního napětí využívá, ale dokonce jej svými aktivitami v konkrétních lokalitách dále prohlubuje (eskaluje).Správnost tohoto předpokladu dokazují vysoké volební zisky některých stran používajících zcela totožné metody v sousedních státech.

Důkazy:

Příloha č. 85 – Výsledky voleb do Evropského parlamentu 2009 a do krajských zastupitelstev 2008, zdroj: www.volby.cz  

Příloha č. 14 – Znalecký posudek

 

E. Právní argumentace

1)           Část právní argumentace byla uvedena v souvislosti s jednotlivými tvrzeními, resp. důkazy, neboť se to z důvodu přehlednosti jevilo vhodnější než na závěr znovu na jednotlivá tvrzení odkazovat. Smyslem této části je shrnout zásadní právní argumenty, které svědčí pro důvodnost tohoto návrhu na rozpuštění Dělnické strany.

2)           Ze všech shora uvedených důvodů má navrhovatel za to, že Dělnická strana svým programem a výraznou částí své činnosti ohrožuje všechny předměty ochrany zmíněné v § 4 písm. a) a d) Zákona.

3)           V této souvislosti je nutno připomenout, že veškeré aktivity Dělnické strany jsou plně v souladu s jejími programovými dokumenty. Totéž platí i o oficiálních projevech, verbálních nebo tištěných, představitelů Dělnické strany.

4)           Program a projevy představitelů Dělnické strany jsou založeny na soustavném urážení a pomlouvání některých menšinových skupin obyvatel (zejména Romové a homosexuálové) a mají za cíl vytváření negativních pocitů, strachu a nenávisti vůči různým skupinám obyvatelstva. Navrhovatel má za to, že již zmíněným body programu a citovanými atributy v činnosti Dělnické strany dochází k ohrožení demokracie v České republice. S ohledem na charakter tohoto počínání Dělnické strany, jež sebou nese znaky soustavného navádění k porušování či omezování práv a svobod občanů, k porušování veřejného pořádku a mravnosti, a s ohledem na reakce, které toto počínání vyvolává (zejména u jeho adresátů), se toto ohrožení jeví jako bezprostřední. Dělnická strana sama nebo ve spolupráci s jinými svolává protestní pochody, jejichž primárním cílem je vzbudit pocity strachu a vyvolat případný konflikt s obyvateli míst, kam se tyto pochody soustředí. Zde pak navíc často dochází k soustavnému slovnímu napadání určitých skupin občanů či osob žijících na území České republiky a náležejících k nějaké minoritě, spojenému s fyzickým násilím či pokusy o něj. Bylo též prokázáno, že Dělnická strana se hlásí k myšlenkám národního (nacionálního) socialismu, jež je totalitární ideologií neslučitelnou s demokracií a lidskými právy a jehož přívrženci primárně sledují cíle předpokládané čl. 17 Úmluvy. Zmíněné počínání Dělnické strany, byť tvořené jednotlivými akty, již není pouze nahodilým a marginálním jevem, ale programově trvalým chováním této strany, jež směřuje k ohrožení demokracie v této zemi.

5)           Navrhovatel výše uvedenými fakty, důkazy a právní argumentací prokázal, že činnost Dělnické strany je v rozporu s ustanoveními zákona o politických stranách. Navrhovatel zastává názor, že některé názory jsou slučitelné s demokracií a jiné nikoliv, míra faktického vlivu zde nehraje roli. Bezprostřednost hrozby dovozovaná z politického potencionálu, který by byl posuzován pouze z počtu mandátů a předvolebních preferencí, by zakládala nerovnost před zákonem mezi malými a velkými stranami. Takováto nerovnost by pak nemohla být slučitelná s požadavkem „svobodné soutěže právně rovných politických stran“, jak ho ve své judikatuře vymezil Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne 13.10.1999, sp. zn. Pl. ÚS). Navíc, podmínka bezprostřednosti hrozby začíná být naplněna ne tehdy, kdy se strana dostane do parlamentu, ale už když překoná hranici pro zisk volebního příspěvku, stát začne finančně přispívat na její činnost, začnou jí silnou pozornost věnovat média, a aktivity strany přinejmenším v některých lokalitách, ale i svým celkovým celostátním vyzněním, způsobují vznik strachu a důvodných  obav u celých skupin obyvatelstva České republiky.

6)           Jak již bylo řečeno, rozpuštění politické strany upravuje Zákon. Ten ve svých ustanoveních konkretizuje omezení, která lze dovodit ze samotné Ústavy, když podle čl. 5 je politický systém České republiky ,,založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ Možnost omezit právo sdružovat se v politických stranách je omezeno Listinou základních práv a svobod (čl. 20 odst. 3), která připouští jeho omezení ,,jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.“ Ve světle těchto ústavních limitů je třeba nahlížet na ustanovení § 4 a 5 zákona, která zakazují zde specifikovanou činnost stran, a o které navrhovatel opírá i tento svůj návrh.

7)           Ačkoliv tedy právo sdružovat se v politických stranách a hnutích patří mezi základní lidská práva, garantovaná právními předpisy nejvyšší právní síly, není toto právo právem absolutním. I právo sdružovat se v politických stranách lze za přísně stanovených podmínek omezit. V této souvislosti navrhovatel zastává názor, že s právním uznáním a ústavněprávním zakotvením politických stran a jejich akceptovaným privilegovaným postavením ve vztahu k jiným formám realizace sdružovacího práva vzrostla i jejich odpovědnost a také potřeba kontroly (nález ÚS sp. zn. PL ÚS 26/94). Politické strany musí respektovat základní demokratické principy. Demokratický právní stát má právo a povinnost aktivně bránit své demokratické zřízení. Prosazení konceptu demokracie schopné se bránit je legitimním cílem zákonodárství každého demokratického státu a naplňování této myšlenky dovoluje v přiměřených mezích omezit práva garantovaná ústavním pořádkem i Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (viz Pst 1/2008-66, bod 45.).

8)           Politické strany mohou jako jediné subjekty v zastupitelské formě demokracie získat politickou moc a ovlivnit režim v zemi jako celku. Vyžadují proto zvýšenou ochranu a ztíženou možnost rozpustitelnosti ve vztahu k jiným organizacím. Na druhou stranu pokud strana nerespektuje základní demokratické principy, lidská práva a základní svobody a usiluje o takové změny, které nejsou slučitelné se základními principy demokratického právního státu, takové ochrany nepožívá. Navrhovatel má za to, že je tomu tak právě i v případě Dělnické strany.

9)           Právo sdružovat se v politických stranách těsně souvisí i s dalšími základními právy a svobodami, jako je mj. právo na svobodu shromažďování, právo na svobodu projevu. Ani svoboda projevu není absolutním právem, judikatura Evropského soudu pro lidská práva jasně stanovuje, kdy svobodu projevu lze omezit. Evropský soud pro lidská práva, resp. Komise se již v minulosti několikrát zabývala možností omezit svobodu projevu v případě, že stěžovatelé hlásali rasovou diskriminaci či se dokonce snažili ospravedlnit národní socialismus. V případu Glimmerveen a Hagenbech v. Nizozemí (stížnost č. 8348/78 a 4806/78, DR 18, 187) řešila Komise stížnost politické strany, která požadovala vystěhování cizinců a prohlásila, že musí chránit bílé obyvatele Nizozemí. Cílem strany byla světová koncepce, která by garantovala každému národu čistý stát, stejně tak jako víra v tom, že všeobecným zájmem státu je etnická homogenita bez míšení ras. Stěžovatelé se dovolávali práva na svobodu projevu (čl. 10 Úmluvy) a na svobodu voleb (čl. 3 Prvního dodatkového protokolu). Komise prohlásila tuto stížnost za nepřípustnou s ohledem na čl. 17 Úmluvy. Politika stěžovatele směřovala k odstranění ne-bílých lidí ze země a obsahovala prvky rasové diskriminace zakázané Úmluvou. Pokud by stěžovatelům byla zaručena svoboda projevu, vedlo by to k destrukci práv a svobod jiných. Na tento případ se Komise odvolala i v případu stížnosti 12197/86, kdy se německý novinář pokoušel znovuvzkřísit nacionální socialismus v Německu a byl obviněn z přípravy a rozšiřování materiálu související s protiústavní organizací. Významný je případ H., W., P. a K. proti Rakousku (stížnost č. 12774/87, DR 62, 216), kdy Komise výslovně uvedla, že národní socialismus je totalitární ideologií neslučitelnou s demokracií a lidskými právy a jeho přívrženci bezpochyby sledují cíle předpokládané čl. 17 Úmluvy.

10)         Výše uvedené navrhovatel neuvádí bezdůvodně. Snaží se tímto spíše v obecné rovině poukázat na fakt, že na jedné straně zákon přiznává politické straně zvláštní a zvýšenou ochranu, na straně druhé ale chrání i ústavní principy potencionálně ohrožované takovou politickou stranou.

11)         Navrhovatel má za to, že Dělnická strana popsanou a doloženou činností a svými názory dlouhodobě nerespektuje základní demokratické principy a reálně ohrožuje a porušuje základní práva a svobody druhých a ve svém důsledku tak usiluje o odstranění základních náležitostí demokratického státu.

12)         Proto navrhovatel dospěl k závěru, že jsou dány důvody, uvedené v § 4 Zákona, na základě kterých je vláda této země oprávněna k podání návrhu na rozpuštění politické strany Dělnická strana. Jak již bylo uvedeno výše, je nyní plně na zdejším soudu, aby určil, zda názor navrhovatele na plnou důvodnost tohoto návrhu je věcně správný. A tedy zde je zásah do práva sdružovat se v politických stranách v této věci nezbytný. Navrhovatel sdílí přesvědčení, že ano.

13)         Navrhovatel opakovaně uvádí, že výše popsané skutky Dělnické strany již nevykazují znaky ojedinělosti a náhodnosti. Z jejich charakteru a četnosti lze jednoznačně dovodit záměr této strany programově a cíleně útočit na demokratické základy této země, její systém a v podstatě na všechny svobody, které tento stát skrze své zákony lidu garantuje. Ohrožení demokracie těmito skutky Dělnické strany se jeví jako programově dlouhodobé a bezprostřední. Uvedené ohrožení je inherentně s tím dáno i způsobem, jakým je toto Dělnickou stranou činěno. Dělnická strana svým programem, verbálním projevem jejich stranických reprezentantů, členů a příznivců a následně i svými faktickými skutky, kterými tento verbální projev dokládají, má zjevnou aspiraci vyvolávat řetězové reakce a synergické efekty. Adresáti tohoto počínání vnímají tyto skutky jako zjevnou agresi (útok) a snahu o omezení či vůbec odepření jejich základních práv a svobod. Dělnická strana cíleně a primárně vyvolává nepokoje, respektive zneužívá demokracii k vyvolávání těchto nepokojů, a to zejména ve vztahu k některým minoritám (Rómové, homosexuálové atd.), a následně se snaží problémy, jež jsou v ústředí těchto nepokojů, odstraňovat. Tyto problémy však Dělnická strana neřeší, ale naopak je svými činy buď přímo vyvolává nebo je eskaluje. Právě takto popsané a dále doložené jednání Dělnické strany trvalého (opakovaného) charakteru u navrhovatele zakládá přesvědčení, že svojí podstatou a intenzitou zasahuje a ohrožuje svobodnou soutěž politických sil a směřuje proti podstatným náležitostem demokratického právního státu, resp. bezprostředně ohrožuje demokracii.

14)         Rozhodnutí NSS (sp. zn. 7 As 29/2008) interpretuje podmínky pro rozpuštění politické strany tak, že je nutno zhodnotit naplnění tří základních kritérií:

a) zda  zásah byl stanoven na základě zákona,

b) zda  zásah sledoval legitimní zájem,

c) zda  zásah byl v demokratické společnosti nezbytný.

Podle téhož rozhodnutí důvody pro ospravedlnění zásahu do svobody sdružovací musí být relevantní a dostatečné. Nezbytnost zásahu pak vyžaduje, aby odpovídal naléhavé společenské potřebě a byl přiměřený sledovaným legitimním zájmům, tj. zájmům uvedeným v čl. 11 odst. 2 Úmluvy a v čl. 20 odst. 3 Listiny. Při posuzování přiměřenosti zásahu je třeba posoudit povahu a tvrdost uložených opatření. Zákaz sdružení by měl být krajním opatřením, ale orgány veřejné moci s ním nemusí čekat až do chvíle, kdy sdružení začne podnikat konkrétní kroky neslučitelné s demokratickými principy. V této souvislosti lze  poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 83/06, publikovaný pod č. 116/2008 Sb., v němž Ústavní soud označil princip přiměřenosti za jeden z esenciálních znaků demokratického právního státu, který zejména předpokládá, že opatření omezující základní práva či svobody nesmějí svými negativními důsledky přesáhnout klady, které představuje veřejný zájem na těchto opatřeních (viz bod 184 citovaného nálezu).

Prvou podmínkou zřejmě není nutno se zabývat, je zřejmá.

Druhou podmínku považuje navrhovatel za splněnu vzhledem k tomu, že Dělnická strana svými veřejnými projevy útočí na Ústavou chráněné hodnoty jako je čest, důstojnost, rovnost, jak vyplývá z citací projevů a popisů akcí Dělnické strany.

Zřejmě nejsložitější je odpověď na otázku, zda je rozpuštění Dělnické strany v demokratické společnosti nezbytné.

Navrhovatel vychází z již citovaného rozhodnutí sp. zn. NSS 7 As 29/2008, v němž je na toto téma uvedeno:

„Proti takto extrémním názorům a sdružením založeným k jejich šíření lze proto cestou administrativní represe zasáhnout až tehdy, vznikne-li nikoli jen hypotetické nebezpečí, že uvedené extrémní názory či jejich důsledky mohou začít být skutečně prosazovány a realizovány. Zůstanou-li však v rovině pokojných diskusí, byť po obsahové stránce třeba i velmi extrémních, není zásadně k jejich administrativnímu potlačování důvodu. Je zřejmé, že mezi hlásáním extrémních názorů a jejich prosazováním a uskutečňováním existuje nezřídka jen velmi tenká a nezřetelná dělící linie. Vzhledem k základní roli, jakou svoboda sdružovací, a s ní spojená svoboda projevu, v pluralitní společnosti hrají, však může administrativní represe v těchto hraničních případech nastoupit teprve tehdy, je-li možno se rozumně domnívat, že nepřikročení k zásahu by již pravděpodobně vedlo k reálnému ohrožení práv a svobod občanů či hodnot, na nichž je demokratický právní stát založen.“

Proto návrh zdůrazňuje na prvém místě to, že Dělnická strana již fakticky přistoupila k prosazování svých názorů, byť zatím „pouze“ ve formě militantních akcí namířených proti Romům nebo homosexuálům. Uvedené akce již nelze interpretovat jako jinou formu šíření názorů, například veřejnou demonstrací. Jde zjevně o akce zastrašující a z pohledu těch, proti kterým akce směřují, musí být nutně takto vnímány. Není tedy nijak nadnesené tvrzení, že tyto agresivní akce jsou namířeny proti jiným skupinám obyvatel pro jejich rasu, etnickou příslušnost anebo sexuální orientaci. Tedy minimálně tyto skupiny obyvatel jsou veřejně, agresivně a nikoliv jen ústními či psanými projevy, ale faktickými činy, pronásledovány pro rasu, etnikum či sexuální orientaci. Připuštění něčeho takového nutně musí vést k závěru, že stát není schopen chránit zmíněné skupiny před agresí a tedy, obecněji, není schopen zajistit práva, přiznaná Listinou a Úmluvou.

Na problém nutno nazírat také  z pozice těch,  pro které je v určitých případech jedinou zárukou jejich elementárních práv síla policejního kordonu a schopnost policie udržet příznivce Dělnické strany pod kontrolou (viz například akce 18.10.2008 nebo 17.11.2008 – bitva o Janov). Jejich občanská a lidská práva, pro ostatní obyvatele absolutní, nezpochybnitelná a nezpochybňovaná, jsou ze strany Dělnické strany neustále relativizována. Dělnická strana nejen verbálně vyhlašuje záměr tato lidská práva vůči některým skupinám omezit nebo zlikvidovat, ale její členové a příznivci se chovají tak, jako by se to už stalo. Chtějí provádět jakési hlídky v oblastech s vyšším počtem romského etnika, napadají homosexuály,   fakticky tedy do práv jiných zasahují. To je nejen protiústavní, ale také v rozporu s mravností a veřejným pořádkem. Nadto je na státu, aby všem svým občanům zajistil nezpochybnitelnost jejich občanských práv. V tomto směru již stát fakticky selhává, byť explicitnímu porušování těchto práv zatím zabránit dokázal.

Již na základě této argumentace se tedy rozpuštěni Dělnické strany jako nezbytné. Lze ještě dodat, že v případě romské komunity nikdo nezastírá řadu závažných problémů, které plynou z odlišnosti nemalé části jejích příslušníků. Z toho pak plyne sociální napětí mezi příslušníky této komunity a těmi, kdo žijí v jejich sousedství. Potenciálně jde o zdroj značných komplikací, ale je současně zjevné, že stát, byť mnohdy problematicky a možná ne dost efektivně, problém zvládá a situace se zvolna zlepšuje. Aktivity Dělnické strany jsou zcela opačným směrem a jak bylo výše uvedeno, jejich zájmem je konflikt co možná eskalovat. Minimálně v evropském kontextu nelze ani po demokratickém státě požadovat, aby v rámci soutěže politických sil toleroval subjekt, který krom jiného otevřeně usiluje o rozdmýchávaní sociálních konfliktů, přesněji řečeno, otevřeně je provokuje.

15)         Poněkud jinak formuluje kriteria pro rozpuštění politické strany  Rozsudek (bod 106), tedy  rozhodnutí, které se zcela bezprostředně týká tohoto řízení. Soud uvádí důvody pro rozpuštění politické strany takto:

1) zjištěné chování politické strany je protiprávní,

2) je této straně přičitatelné,

3) představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát

4) zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tzn. není narušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.

Jde ale jen o rozdílnost formulační, nikoliv obsahovou. Popsané chování Dělnické strany uvedená kriteria splňuje. V bodě 4) zmíněná proporcionalita v podstatě koresponduje s nezbytností rozpuštění politické strany v demokratické společnosti, tedy s obsahem třetího kriteria dříve citovaného rozhodnutí NSS.

16)         Podle navrhovatele výše popsané antidemokratické směřování Dělnické strany (její program a cílené a trvalé pokusy o jeho naplňování), jehož nebezpečnost lze díky empirické zkušenosti s podobně orientovanými subjekty v minulosti odhalit již v tuto chvíli, je třeba sankcionovat včas, ačkoliv aktuální potenciál Dělnické strany prosadit své cíle v Parlamentu ČR je zdánlivě nízký. Navrhovatel nepodceňuje bezprostřednost ohrožení demokracie, kterou Dělnická strana svými činy představuje. Není přípustné, aby malé strany mohly hlásat protidemokratické, protiústavní principy a nebyly za to postihovány. Takový přístup by totiž vedl k vzbuzení iluze beztrestnosti u malých politických stran, k demotivaci od jejich možného dalšího ústavně konformního směřování. Rozpuštění politické strany je preventivní krok, pokud politická strana jedná nedemokraticky. Nejde přitom o faktický vliv strany. Pokud by nebylo možné politickou stranu rozpustit v období, kdy nemá ještě dostatečně silnou podporu a muselo by se čekat až na okamžik, kdy bude politická strana moci uskutečnit své cíle, ztratila by možnost rozpustit politickou stranu jako prevence před prosazováním nedemokratických myšlenek smysl. Je žádoucí klást stejné požadavky na malé i velké strany. Vzhledem k zásadním nedemokratickým cílům Dělnické strany a pokusům o jejich realizaci, je nutné Dělnickou stranu rozpustit bez ohledu na to, zda má v současnosti možnost prosadit svůj program v Parlamentu ČR. Navrhovatel v této souvislosti odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu ve věci rozpouštění politických stran. Z předchozích rozhodnutí jasně vyplývá, že politické strany byly rozpuštěny z důvodů opakovaných nedostatků při plnění povinností odevzdání finanční zprávy Poslanecké sněmovně. Doposud se vždy jednalo o malé strany bez jakéhokoliv politického vlivu. Bezprostřední hrozba pro demokratický právní stát tedy nemůže být vázána na aktuální velikost politické strany a její zastoupení v politickém životě. Vláda zde odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. října 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94, v němž soud konstatoval: „K tomu směřuje i § 4 písm. a) – porušování ústavy a zákonů. Také toto ustanovení postihuje činnost, která se týká demokratických základů státu. Proto také je nepřípustná činnost stran, které nejen pouze porušily (některý) zákon, ale těch, které porušují zákony. V této formulaci je vyjádřen prvek trvalosti perpetuálního chování politické strany, která se právě tímto opakovaným porušováním zákonů chová způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.“ Šlo sice o spíše vedlejší argument, ovšem zjevně z něj vyplývá, co je při úvahách o rozpuštění strany určující.

17)         Navrhovatel sdílí přesvědčení, že Dělnická strana svým chováním opakovaně porušuje ústavní pořádek a zákony a chová se tak způsobem ohrožujícím demokratické základy státu. Jak bylo popsáno výše, Dělnická strana sama a speciálně prostřednictvím svých ochranných sborů vyvolává napětí v určitých lokalitách a přímo prostřednictvím svých pochodů, které demonstrují sílu strany, vyhrožuje určitým skupinám obyvatelstva, čímž přímo ohrožuje demokracii. Rozpor chování strany a jejich cílů s demokratickou společností je tak závažný, že podmínka „dostatečně bezprostřední hrozby pro demokratický právní stát“ je splněna.

18)         Navíc, historická zkušenost ukazuje, že nelze čekat na to, až extremistické strany naberou sílu, protože poté se je již nemusí podařit paralyzovat. Umožnit straně nadále získávat politický vliv a  budovat infrastrukturu je i z historického hlediska velmi varující.Historičtí nacionální socialisté se v Německu dostali k moci parlamentní cestou, přičemž 5 let před uchopením moci, vybudováním koncentračních táborů a nastolením teroristického režimu získali v parlamentních volbách pouhých  2,6 % hlasů.  Navíc, volební zisky nacionálních socialistů začali růst právě v období hospodářské krize v 30. letech, která bývá v některých ohledech srovnávána se současnou finanční krizí.

19)         Navrhovatel s tímto návrhem předložil věrohodné důkazy o tom, že program a faktická činnost Dělnické strany ohrožuje demokracii, že toto ohrožení je bezprostřední, že projevy (listinné a ústní) a jednání představitelů zkoumané politické strany, na které navrhovatel výše poukázal, jsou přičitatelné Dělnické straně a že tvoří celek podávající jasný obraz o společenském modelu, o který tato strana usiluje, a že tento obraz je v rozporu s pojetím demokratické společnosti, resp. s požadavkem ochrany všech ústavně chráněných hodnot (viz již zmíněný rozsudek ve věci Refah Partisi proti Turecku). Jak bylo předneseno výše, program a jednání Dělnické strany nerespektuje právní a ústavní uspořádání země, jednáním svých představitelů a spřízněných skupin nabádá k násilí, odmítá demokratické principy, popř. je zpochybňuje a útočí na základní lidská práva a svobody. Zjištěné chování Dělnické strany je protiprávní, je této straně přičitatelné, představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát a tímto návrhem zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tzn. není narušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.

20)         Navrhovatel si je vědom specifického postavení politických stran a nutnosti poskytnout jim zvýšenou ochranu vzhledem k jejich nezastupitelné roli v demokracii. Rovněž si je vědom, že politické strany mohou usilovat o změnu právního a ústavního pořádku státu, nicméně tento princip má svoje omezení. Jak vyplývá z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, při usilování o změnu právního a ústavního pořádku státu musí použité prostředky být po všech stranách zákonné a demokratické a navrhovaná změna musí být sama o sobě slučitelná se základními principy demokracie. Politická strana, která sama nabádá k násilí a jejíž politický program nerespektuje pravidla demokracie, usiluje o jejich zničení a sleduje porušování uznávaných práv a svobod, se nemůže sama odvolávat na ústavní práva jí zaručená.

21)         Při úvaze o nezbytnosti zásahu – rozpuštění  politické  strany v demokratické  společnosti je  nutno  se stručně zabývat i tím, jaký je  smysl či důvod o  existování  politické  strany v demokratickém systému. Na úrovni Ústavy to vyplývá z jejího čl. 5, podle něhož je politický systém  založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících  demokratické  principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování  svých zájmů.  Ústava tedy předpokládá dvě elementární vlastnosti politických stran. Respektování demokratických principů a odmítání násilí jako prostředku k prosazování svých zájmů. Teorie vnímá funkci politických stran  poněkud šířeji[3]. Autor dospívá k závěru, že existují  dvě skupiny funkcí politických stran, a to jednak vnímáno z hlediska sociologického, jednak z hlediska státotvorné  funkce politické  strany. Prvá skupina je založena  na tom, že strany jsou prostředníkem mezi společností a státem a jejich úlohu lze vidět v těchto funkcích:

politické  sebevědomí  každého jedince, kdy mu politické  strany nabízejí  varianty sebeurčení, tedy na základě  určitých idejí se přimknout k některé z nich,

1. formulace zájmů sociálních skupin, což znamená  je především poznat a posléze vyjádřit v dokumentech,
2. zpětná vazba stran účastnících se moci (zejména působících v zastupitelských sborech) na obyvatelstvo, kdy v rozhodovacích procesech informují obyvatelstvo (členy strany i  ostatní  prostřednictvím masmédií),
3. vliv na organizování politického procesu ve společnosti , kdy vyhledávají  názory a představy dominující ve společnosti; to je také  základem „samoregulace“  společnosti, přičemž  se tak děje v soutěži více subjektů a tudíž v kontradiktorním prostředí,
4. řešení různých společenství (např. sociálních) krizí, zejména při dohodovém  hledání  východisek  z těchto krizí,
5. příprava politické elity, tedy osob, jež jsou na základě zkušeností z politického života připravovány pro řídící funkce v ústavních orgánech.

Do druhé skupiny zařazuje tyto funkce :

a)                      zjištění  společenského zájmu či potřeby,

b)                      formulace zájmů, prostředků i cílů ve formě programů pro jednotlivá odvětví,

c)                      personálně – nomenklaturní  příprava  politických stran,

d)                      politicko integrační fáze,

e)                      politicko realizační fáze účastni politických stran na  veřejné  moci,

f)politicko oponentní činnost politických stran.

Konfrontací toho, co lze zjistit o  cílech, působeních a prostředcích demokratické strany s výše uvedenými ústavními kriterii nebo kriterii teoretickými, nelze  dospět než k závěru, že Dělnická strana se těmto kriteriím významným způsobem vymyká. Především je z jejich chování evidentní, že neusiluje o volnou soutěž politických stran respektující demokratické  principy, ale že  cokoliv či kohokoliv, fyzickou či právnickou osobu, která na určitý problém nahlíží odlišně, považuje za nepřítele. To je z předložených materiálů zcela evidentní.  Je také zjevné, že tyto rozdílnosti se netýkají podružných záležitostí, ale že má Dělnická strana  dramaticky odlišný  pohled na stávající systém hodnot a svobod přiznávaných občanům tohoto státu a  jednoznačně deklaruje zájem  tyto hodnoty likvidovat.  O tom, zda vysloveně násilnou cestou či jakousi formou kvazi demokracie, lze pouze spekulovat, ovšem s ohledem na to, jak se příslušníci této strany  a její  příznivci chovají při veřejných vystoupeních, se lze spíše obávat, že si při prosazování  svých zájmů nekladou a ani do budoucna by si nekladli žádná  omezení. Z hlediska funkcí politické strany je nepochybné,  že Dělnická strana přispívá k politickému sebeuvědomování svých členů a příznivců, formuluje jejich zájmy a do jisté  míry může být i zpětnou vazbou.  Problém však je již ve vlivu na organizování politického procesu, neboť Dělnická strana nevyhledává  názory a představy dominující ve společnosti a už vůbec ne demokraticky, v soutěži více subjektů, tedy kontradiktorně.  Prezentuje své xenofobií, rasistické a nesnášenlivé názory, o nichž nehodlá diskutovat v žádné demokratické soutěži, ale prostě by je ráda prosazovala,  pokud by k tomu získala možnost a v omezené  míře se to snaží činit i nyní. Zcela jistě pak nepůsobí při řešení různých společenských krizí, už vůbec ne sociálních, a zcela jistě ne při dohodovém hledání východisek z těchto krizí. Představa, že by Dělnická strana měla být  přípravou politické elity je mírně řečeno nehezká. I z hlediska veřejnoprávní  funkce politické  strany, jak byly výše zmíněny, Dělnická strana naplňuje ty funkce, které jsou více méně technické  či mechanické.  Tedy formuluje zájmy,  prostředky a cíle,  pokouší se o  vnější popularizaci programu politické  strany navenek atd. Jinými  slovy se chová jako politická síla, která se snaží v rámci demokratické  soutěže získat maximální  vliv.  Jinou věcí je, zda-li počítá i do budoucna, v případě získání  tohoto vlivu s další existencí  demokratické  soutěže. Politicko realizační  fáze účasti politické  strany na veřejné  moci je z hlediska působení, rozsahu  a vlivu Dělnické  strany  spíše utopií.  Dělnická strana ve svém programu počítá s okleštěnou formou zastupitelské demokracie ale  z dosavadního chování představitelů této strany lze jednoznačně dovozovat, že případná  politicko realizační  fáze by měla jediný  název –  totalita. Tím samozřejmě padá  i  další z vyjmenovaných funkcí, tzn. funkci politicko – oponentní, protože  z projevu Dělnické  strany lze dovodit, že s touto oponenturou počítá pouze do okamžiku, než by získala  faktický, reálný  vliv.

 

I z takto stručného expozé lze  podle navrhovatele dospět k závěru, že Dělnická  strana ani neaspiruje na to být v mezích vymezených Ústavou a běžným výkladem pojmu „politická strana“ takovýmto subjektem. Lze důvodně předpokládat, že  její současní představitelé stěží mohou uvažovat o nějakém faktickém politickém úspěchu, který by jim například zajistil místa v zákonodárném sboru, ale zcela zjevně se o  to  pokoušejí  v rámci komunálních voleb, jak vyplývá z přiložených dokumentů. Podle stanov a programového prohlášení Dělnická strana ani  nedisponuje uceleným politickým programem, zřetelně se zaměřuje pouze na určité společenské  aspekty či situace. Lze-li to tak říci, deklaruje co nechce, co by zakázala, případně kde by zasáhla jiným represivním způsobem.  Lze uzavřít, že  Dělnická  strana se především zaměřuje na vyvolávání nepokojů, narušování  veřejného pořádku, mravnosti. Tento závěr není přímo odpovědí na otázku, zda  rozpuštění  Dělnické  strany je v demokratické  společnosti , míněno  nepochybně aktuálně,  nezbytné, ale dává odpověď na jinou otázku. Je totiž zřejmé, že demokratický systém či  demokratická společnost žádným způsobem neutrpí, bude-li Dělnická  strana rozpuštěna.

 

22)         V. Pavlíček[4] v této souvislosti hovoří o politických seskupeních, která si jako základní programový úkol stanoví zásadní změnu daného společenského uspořádání, jež by zasáhla samotnou podstatu a charakter státu. Tedy změnu politického režimu. Takováto uskupení označuje za antisystémové politické strany a za nejčastěji uváděné strany tohoto typu označuje strany fašistické a strany komunistické. Je na soudu, aby zhodnotil, zda do této kategorie lze zařadit Dělnickou stranu, podle navrhovatele však zcela jistě a i to svědčí pro závěr, že její rozpuštění není žádným zásahem do soutěže politických sil, míněno pochopitelně demokratických.

 

23)         Navrhovatel má tedy za to, že zákonné důvody pro rozpuštění Dělnické strany jsou naplněny. V programu a výše popsané činnosti Dělnické strany a jejich představitelů navrhovatel spatřuje přesvědčivé a naléhavé důvody, které v této věci ospravedlňují omezení svobody sdružování.

 

Na základě všech výše uvedených skutečností proto Vláda České republiky navrhuje, aby Nejvyšší správní soud po projednání tohoto návrhu vydal tento

 

r o z s u d e k:

 

I. Dělnická strana se rozpouští.

II. Nejvyšší správní soud jmenuje likvidátora Dělnické strany.

III. Odpůrce je povinen nahradit navrhovateli náklady řízení.

 

 

Ing. Jan Fischer, CSc.

předseda vlády