Senátor Štětina píše rozhlasové stanici ČRo 6

Vážení přátelé v ČRo 6,

 

váš komentátor pan Ješ ve svém posledním Pravidelném zamyšlení uvedl, že očití svědci tvrdí, že jsem jimi byl  v době normalizace vídáván na sovětských recepcích. Tato nepravdivá informace se mne dotýká jako občana, novináře i politika. Tím spíš, že ji vypustila stanice tak seriózní a respektabilní. Je to jako by oni „očití svědci“ prostřednictvím vaší stanice ohlásili, že jsem v době normalizace kolaboroval s okupační mocností. To se závažně dotýká mé cti.

 

Prostřednictvím ČRo 6 jsem poslal emailem panu Ješovi dopis, kde se snažím přijít na kloub tomu, odkud se tato pomluva vynořila. Jelikož jsem od pana Ješe nedostal odpověď, přicházím k ČRo 6 s následujícím návrhem:

 

Uspořádejme ve Vašem vysílání veřejnou konfrontaci, které se zúčastní váš moderátor, váš komentátor pan Ješ, oni zmínění „očití svědci“ a já. Samozřejmě mi jde o nápravu nepravdivé informace, nicméně mnohem zajímavější by bylo na základě této konfrontace prodiskutovat otázku lživých dehonestací a defamací, jak je dnes ve veřejném životě v Česku používána. O způsobu dehonestačních postupů používaných Komunistickou stranou Čech a Moravy se zmiňuji už v dopise panu Ješovi. Tento dopis si vám dovoluji přeposlat.

 

S přátelskou úctou

Jaromír Štětina

 

 

 

—– Original Message —–

From: Jaromír Štětina

To: jana.smidova@rozhlas.cz

Cc:

Sent: Tuesday, July 21, 2009 5:59 PM

Vážený pane Ješi,

dovolte mi, abych reagoval na Váše poslední Pravidelné zamyšlení na konci týdne Jiřího Ješe. S chutí jsem si ho přečetl a jsem rád, že se vůbec někdo tak obecně rozšířeného nešvaru, přisuzovat činy rodičů potomkům, všiml. Geny i výchova člověka ovlivňují, vím to; mne především ovlivnila výchova mé maminky, která byla Čechoameričanka a učila mne od malička zásadnímu odporu k bolševismu. Nepíšu k nenávisti, protože moje maminka byla obecně nenávisti prosta.  To však není téma, kvůli kterému si Vás dovoluji oslovit. Chci  upozornit na jednu větu, na kterou jsem ve Vašem zamyšlení narazil: Poněkud závažněji působí očití svědci, kteří tvrdí, že v normalizačních dobách často Štětinu vídali na oficiálních sovětských recepcích.

 

Ubezpečuji Vás, že jsem nikdy v životě na žádné oficiální ani neoficiální sovětské recepci nebyl. Nicméně Vás neobtěžuji dopisem, abych vyvracel takový zjevný nesmysl. Spíše Vás chci upozornit na mechanizmus, kterak takové pomluvy vznikají:

 

Víc než čtyřicet let bojuji se sovětismem. Považuji se za žáka tradicionalistické sovětologické školy Zbigniewa Brzezinského, Leonarda Schapiro či Carla J.Fridricha. Většinu svého dospělého života jsem bojoval proti bolševismu, ať už to byl bolševismus český či sovětský. Vedl jsem souboje s StB i s novou odnoží KGB  Federální službou bezpečnosti. Mám za svoji novinářskou činnost v SSSR a Rusku v devadesátých letech na Lubljance pořádně tlustý spis, byl jsem z Ruska vypovězen a jsem tam persona  non grata. Jsem na to všechno přiměřenou dávkou pyšný a současně se mi příčí česká národní hra na to, kdo byl větším partyzánem a píši o tom pouze pro ukotvení základních faktů. Znám bolševické i sovětské mechanismy poměrně dobře. Jedna z metod, stále používaná, je v Rusku nazývána razrabotka kompromata. Výroba kompromitujících materiálů a spouštění dehonestujících kampaní je dodnes vlastní nejen Lubljance ale i našim komunistům. Samozřejmě ležím KSČM v žaludku a proto má jejich dehonestující kampaň takový neobvyklý rozsah. Za dobu, co sedím v Senátu a zabývám se také trochu otázkou legitimity a legálnosti KSČM o mne komunistické Haló noviny napsaly asi 400 pomlouvačných článků.  To je asi tak jednou za čtyři dny. Přiznám se, že když o mne Haló noviny týden nenapíšou jsem celý  nervózní.

 

Že vypouštějí lež komunistické noviny mne příliš nevzrušuje. Vadí mi však, když tento jed prosakuje ven a nastane situace, kdy člověk, kerého si vážím, skočí takovým pomluvám na lep a v mediu respektabilním jako je ČRo 6 uveřejní větu, kterou zmiňuji. Nemohl jste udělat komunistům a jejich aparátu větší radost. Razrabotka kompromata zafungovala: Štětina navštěvoval oficiální sovětské recepce. Fuj.

 

V poslední době používají cílevědomě a plánovitě moderní metodu kompromatu: chaty u internetových statí. Poslední článek, kde se do mne Haló noviny pouštějí, vyšel čírou náhodou dnes. Dovoluji si ho přiložit v příloze. Podívejte se na něj, prosím, je to přímá výzva k širokému rozšíření dehonestace politického protivníka. I to je projevem smutné skutečnosti: dvacet let po Listopadu třídní boj pokračuje.

 

 

S přátelskou úctou

Jaromír Štětina

 

 

Přílohy:

 

Pravidelné zamyšlení na konci týdne Jiřího Ješe

ČRo 6 | 17.7.2009 | 18:10 | pořad: Názory a argumenty

Jan FINGERLAND, moderátor
——————–
K pátečnímu vysílání také samozřejmě patří i pravidelná zamyšlení na konci týdne Jiřího Ješe. To ovšem chybět nebude a jmenuje se „Co se může dědit a co ne?“

Jiří JEŠ, redaktor
——————–
Cosi mne stále ponouká, abych se vrátil k jedné jepičí epizodě našeho politického života, kdy Jiří Paroubek v reakci na nějaké výroky Mirka Topolánka stran svého papalášství vyrukoval s tímto objevem: „Pan Topolánek je z elitní komunistické rodiny, jeho dědeček byl zakládajícím členem KSČ na Vsetínsku a tatínek byl vysokým funkcionářem této strany, zatímco sám Mirek Topolánek je absolventem výběrového komunistického gymnázia, který si zvykl dostávat ledacos zadarmo, tu obědy, tu ošacení.“ Konec citátu. Podrážděný odpor se zdvihl nejdříve z řad Topolánkových příznivců v ODS, ale slova varující před takzvaným dědičným politickým hříchem se ozvala i od známého publicisty Jiřího Hanáka, zatímco komentátor Lidových novin Daniel Kaiser tak docela toto novodobé kádrování nezavrhl, ale nabádal přitom k maximální opatrnosti. V podstatě dávám všem těm Parobkovi oponujícím hlasům zapravdu, i když sám bych si měl nasypat trochu popele na vlastní hlavu. Dvakrát jsem totiž v těchto relacích mluvil o tom, že jeden z našich hlavních bojovníků za zákaz komunistické strany, senátor Jaromír Štětina je vnukem babička Karly, která zakládala KSČ nejen v jednom kraji, ale takříkajíc celostátně. Budiž mi omluvou, že jsem tímto málo známým faktem nechtěl zpochybnit opravdovost dnešních Štětinových postojů, ale spíš jsem byl zaujat oním absurdním paradoxem. Poněkud závažněji působí očití svědci, kteří tvrdí, že v normalizačních dobách často Štětinu vídali na oficiálních sovětských recepcích. Vzpomínám také na to, jak brzy po listopadové revoluci na jedné veřejné schůzi jistá účastnice z pléna vytkla dnešnímu náměstku pražského primátora Rudolfu Blažkovi, který byl v sále přítomen, že ihned po skončení studia práv se ve svých 26 letech stal šéfem pražské městské policie. Prý možná proto, že mu k tomu pomohla jeho maminka, předtím nejbližší poradkyně přinejmenším dvou komunistických ministrů spravedlnosti, z nichž jeden měl rozhodující podíl na odsouzení a vězení Václava Havla. A tu se Rudolfa Blažka vehementně zastal hlavní řečník té schůze, tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml, s obvyklou apologií, že nikdo přece nemůže za svoje rodiče. Myslel tím možná i na svého otce Jiřího, který, ač později čelný disident v roce 1950 příšerným způsobem v rozhlase referoval o procesu s Miladou Horákovou a vyzýval touto cestou k podpisování petic, aby nad obžalovanými byly vyneseny nejvyšší tresty, čili, aby byli zavražděni, jak se nám to teď opět připomenulo Vadasovým televizním dokumentem. Faktem je, že u Jana Rumla i u Mirka Topolánka došlo k ostrým rozporům s jejich otci, jimž oba synové dávali najevo své protikomunistické smýšlení, neboť, pokud jde o nějaké ideologie, ty se opravdu zpravidla nedědí. Ani prezidentu Spolkové republiky Německo z 90. let Richard von Weizsäckerovi se příliš nevyčítalo, že jeho otec Ernest byl na nacistickém ministerstvu zahraničí sice umírněným, ale velmi blízkým spolupracovníkem nejen ministra Ribbentropa, ale i samotného Hitlera. Podílel se na formulování mnichovské dohody a byl přítomen i nátlaku na našeho prezidenta Háchu 15. března 1939. Tuším, že právě na výročí toho dne ho trochu zlomyslně pozval do Prahy Václav Havel. Zřejmá neoprávněnost genetické dědičnosti určitých ideologií však nic nemění na tom, že se dědí určité vlastnosti  osobní, které se pak mohou projevovat v docela jiných životních situacích. Tak třeba u zmíněného Rudolfa Blažka jsem si na zřejmě zlé působení jeho maminky vzpomněl vždycky, když se objevovaly některé jeho špatné vlastnosti, jako například s podezřelými rekreačními byty v Krkonoších, možná, že některé zděděné tatínkovy vlastnosti byly příčinou i povážlivých politických chyb Jana Rumla, no a pokud jde o Mirka Topolánka, kdoví, zdali spíše než komunismus nezdědil po někom své vojácké smýšlení vedoucí až k tomu, že jako jediný z našich čelných politiků považoval za vhodné, jaksi soukromě vyznamenat skupinu bratří Mašínů. Chci říci, že víc než nějaké od předků zděděné ideologie, vytváří osobnost člověka jednak dědictví genů, ale ještě mnohem více rodinná výchova. My pocházející z rodin bytostně svobodomyslných a demokratických, kde nikde nebylo pochybnosti o zločinnosti diktatur všeho druhu, jsme měli mnohem více štěstí a méně problémů, než ti, kteří si svoje lepší přesvědčení museli vybojovat proti svým otcům, dědečkům či dokonce i babičkám.

 

Informovat se, diskutovat, argumentovat

Haló noviny | 21.7.2009 | rubrika: Dopisy | strana: 13

Halo noviny jen číst je málo. Pasivně vstřebávat obsah a přesvědčovat sám sebe je dnes, zvláště pro členy KSČM, málo. Jsem důchodce, přesto jsem si pořídil počítač a internet, kde nalézám mnoho a kvalitních informací. Internet doporučuji každému, neboť přináší nejaktuálnější informace z celého světa, a může se také na řadě portálů vyjádřit v diskusi. Když člověk čte např. na portálu aktualne.cz články, hned pozná, že administrátoři portálu jsou pravičáci, stejně jako na portálu volny.cz apod. Je možné ovšem rozvíjet internetovou diskusi. Je pravda, že mnozí pravičáci vynikají vůči KSČM až zběsilou nenávistí a záští. Právě zde jsou obrovské možnosti komunistů vyvracet zvrácené a vulgární názory »zmodralých« pisatelů. Čím nás bude více, tím lépe se nám bude dařit otupovat ostří jak antikomunistických útoků, tak bojovat slušným způsobem za své ideály. Výhodou internetových diskusí je rychlá reakce, což u tištěných novin nelze. Někdy se ovšem vyvine diskuse v agresivní a vulgární napadání a třeba dokonce úplně mimo téma původního článku. Jednou se např. objevil příspěvek Jaromíra Štětiny, který prosil o »milodary« na volební kampaň do EP. Když jsem si přečetl desítky reakcí čtenářů k jeho prosbám, tak se ukázalo, že drtivá většina psala o Štětinovi negativně. Sám jsem pak Štětinovi doporučil, aby si přečetl názory diskutujících na něj.
Výhodou zapojování do diskuse na internetových stránkách je, že si člověk tříbí a rozšiřuje vědomosti pro argumentování. K tomu, aby mohl člověk argumentovat, musí mít široký rozhled v diskutovaných problémech. Proto velmi doporučuji, aby se komunisté a levicově orientovaní občané co nejvíce zapojovali do diskusí na internetových stránkách. To samozřejmě neznamená, že nemohou přispívat do Haló novin. Štefan HAVIAR, Holešov