Rozhovor s Miroslavem Zikmundem

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Hezké dopoledne. Šest minut po desáté hodině usedl do křesla naproti mně vzácný muž. Muž, který viděl svět tak, jak už ho dneska asi uvidí málokdo, cestoval Miroslav Zikmund. Vítejte. Dobrý den.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Dobrý den.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Vám bude za dva měsíce devadesát let, jste aktivní, cestujete, ale řekněte mi, jak se změnil ten životní pocit jsem zase na cestě?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Víte, paní Lucie, já myslím, že my, kteří jsme posedlí cestováním, já se to slovo jaksi neostýchám použít, pač ta posedlost je taková, takový správný motor. A my jsme se po tajně s tím Jirkou Hanzelkou, to by bylo zase o něčem jiném, jak jsme se vůbec potkali, to je něco ve hvězdách, co máte asi předurčené, ale tím, že jsme měli podobné zájmy, že jsme měli, chodili jsme spolu na fakultu, dostudovali jsme společně a vymysleli jsme si něco, co prostě přesahoval jaksi ten normální rámec, když uvážíte, že jsme tento plán chovali během protektorátu, že jsme to dokonce tajili před vlastními rodiči, měli jsme to zašifrované jaksi pod takovým tím …

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Kódem pět.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Uvozovky pět, uvozovky nahoře, že, a dokonce, když maminka moje, podobně u Jirky to bylo, se ptala, tak teďka pojedeš někam na cesty. Já říkám, maminko, ale teď i všichni komerční, že nejdřív dokončí studie s tím rozdílem, že místo, aby dvě země nebo tři, tak my vezmeme všecky. A maminka se vyděsila a říkala, a tak kam to bude? Já říkám, no, do Afriky. Víte, a to bylo to úžasné, to jsem si velice jaksi u té mámy cenil, že nezačala lamentovat, neříkala, chlapče, to přece, to je nebezpečné, nebo říkala, oba dva jste dospělí, jeďte.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
To je krásná věta na cestu. Jak se změnil ten pocit na cestě teď a jaký byl tehdy před těmi, když jste poprvé vyjížděli, na to se budu ptát, ptát se můžete dnešního hosta také vy prostřednictvím internetových stránek www.radiozurnal.cz. Se mnou ve studiu je cestoval, pan Miroslav Zikmund.

/ Počasí /

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Dopolední Radiožurnál hostí cestovatele Miroslava Zikmunda. Vy jste, pane Zikmunde, s cestovali Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou po více než třiceti letech znovu navštívil Srí Lanku v roce 2000. Vám bylo osmdesát jedna a jim bylo dvacet šest. A režisér Petr Horký mi říkal, že jste byl vždy připraven skvělý v navigaci a nikdy jste nešel spát, dokud jste nedopsal svoje cestovní poznámky toho konkrétního dne. To jsou základy cestovatelské profese?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, já si myslím, že zčásti ano, já jsem tím prostě poznamenaný, ale Jirka vždycky mně říkal, Mirku, nebýt toho, že jsi dal k tomu iniciativu, tak bychom nebyli nikdy napsali žádnou knížku. A to mně řekl až na sklonku skoro života, když jsme tedy dělal ten celkem třináctidílný televizní seriál, a to jsem si od svýho parťáka velice oceňoval, protože on, my jsme si nebyli zvyklí jako chvíli jeden druhého chválit, vychvalovat, vytahovat a toto, když potom řekl, tak jsem říkal, Jirko, prima, beru.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Já mám teď po své pravici vaší novou knihu Umlčený cestopis to je, Past na rovníku se jmenuje, je to z Indonésie, je tam spousta nádherných fotografií, pojďme se teď zastavit trošičku u toho, u těch dalších vašich pomocníků, to byl fotoaparát Filmová kamera, vy jste fotografovali Flexaretou bez výměnných objektivů, to znamená, že to bylo trošku nebezpečné, když jste chtěli mít třeba detail nějakého zvířete nebo třeba i nějakého člověka?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, to tedy byla, protože my jsme měli jednak to bylo šest krát šest zrcadlovka a pak jsme měli /nesrozumitelné/, to byla pětatřicetimilimetrový film, ale bez výměnné etiky. Čili když to teďka přeženu, když jsme chtěli vidět slona z blízka, tak jsme museli pomaloučku polehoučku, že, skoro jako s obavou, že nám ten slon tím chobotem olízne objektiv, takže …

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Kdyby jenom to.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Kdyby jenom to. Pokud vám nevyšlápne kuří oko, že. Čili bylo to riskantní, ale víte, v té době jsme prostě vycházeli z toho, když jede jako československá výprava, tak budeme mít jenom československé výrobky, včetně těch fotoaparátů, na té druhé cestě to bylo o něčem jiném, pak jsme měli vlajku s výměnnými objektivy, měli jsme Linhovky, měli jsme Roliflex a tak dále, a to je první. A zajímavé, že ty fotky jsou dodnes pěkné.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Jsou úžasné. Bylo těžší přiblížit se na těch cestách k lidem, anebo ke zvířatům?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, tak záleží na tom, která zvířata. Já si vzpomínám na Jirku Hanzelku, který jednou, byli jsme v té rezervaci vlastně /nesrozumitelné/ belgickém, pozorovali jsme tam po ránu hrochy v takové tůni, no, to víte zvědaví jsme byli, byl sám a naštěstí správce toho národního parku, ještě si pamatuji na jeho jméno, major Idera, Belgičan, a najednou se dva nebo tři ti hroši vynořili z vody, tak já okamžitě /nesrozumitelné/ 16 a teď jsem si říkal, to není možné, vidíte takovou tu obrovskou hmotu toho hrocha, to neumí běhat. Měla jste vidět, Jirka Hanzelka, kdyby měl tedy stopky a čas na to, tak překonal Emila Zátopka, jak fofroval a nebýt toho, žen Ider znal chování té zvěře, rozběhl se proti tomu útočícímu hrochovi, rozpřáhl ruce, zařval cosi a ten hroch si dal říct a vrátil se.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Zažil jste někdy s fotoaparátem nebo s kamerou něco, čemu se říká reportérský dranc, tedy, že jste se naprosto propadl v čase a v prostoru a jenom jste sledoval tu věc, o které chcete reportovat a nedokázal jste vnímat ani nebezpečí, ani žádná rizika, prostě nic.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Teď to z těch vašich očích, teďka škoda, že to nemáme tady jaksi vizuálně v rozhlase, ale ten úžasný výraz, to znamená, že jste to musela prožít, něco podobného.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Ano.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
A tam jde právě o to, že správný reportér v ten okamžik, když se dívá do hledáčku, tak nevnímá, co je vpravo, vlevo a teprve pak je ta fotka nebo ten film je přesvědčivý.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
A kdy jste zažil takovouhle situaci s nějakými zvířaty, s lidmi, s králem Farukem.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Spíš s lidmi, s lidmi, když jsme točili na ostrově Nias, což je ostrov při západní pobřeží Sumatry, tak tam jsme zažili věci naprosto neuvěřitelné, tam skáčou, představte si, přes, ne přes laťku, když skáčou výšku, skoro dva metry, jsou to většinou dneska už potomci nebo následovníci těch svých dědečků nebo tatínků, kteří když chtěli zapálit nepřátelskou vesnici, tak v jedné ruce drželi pochodeň a v druhé meč. A přeskakovali metr osmdesát až metr devadesát, ne laťku, ale hranol, masivní kamenný hranol, odráželi se bosky, odráželi se o dlažby a dopadali ne nějakou matračku, zase na kámen, něco naprosto neuvěřitelného. A když jsme toto tam potom filmovali, nám tam předvedli ty svoje válečnické tance, tak to se týkalo v tomto případě Jirky Hanzelky, který ležel, aby měl pěkný záběr zespoda, takový ten monumentální, že, a teď tady oni s těmi meči a s těmi šavlemi, to byli v takovém zaujetí, že se díval a ten jeden z nich div, že tomu Hanzelkovi nešlápl, ne na kameru, ale do obličeje. A to je to zaujetí potom, pak je to ono.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Miroslav Zikmund, cestovatel, host dopoledního Radiožurnálu. Za malou chvíli se budeme bavit o tom, jak se svět zmenšil.

/ Písnička /

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Posloucháte dopolední Radiožurnál, dnešním hostem je cestovatel Miroslav Zikmund, se svým nerozlučným partnerem Jiřím Hanzelkou napsali osmnáct cestopisů, které vyšly v nákladu neuvěřitelných šesti milionů kusů ve sto čtyřiceti třech vydáních v jedenácti jazycích. Jakou úlohu měli, pane Zikmunde, cestovatelé vaší doby a jakou si myslíte, že mají dnes, jestli ještě nějakou mají?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Já myslím, že ten, taková ta touha poznávat jaksi českému nebo slovenskému národu dost jaksi přirozená vžitá, takže já myslím, že ta touha poznávat svět je pořád tady. Důkazem toho je, že ta sledovanost, dejme tomu, televizních pořadů, ať se jmenuje jakkoliv, tak se na to dívá spousta lidí. No, a jelikož my jsme se jaksi narodili do doby, kdy byl hlad po tom, nezapomeňte, jsme vyjížděli necelé dva roky po konci války, kdy nebyly žádné cestovky, kdy Evropa byla doslova vyhladovělá, myslím, fakticky, byly příděly na všecko možné, že, čili, a byl taky hlad po informacích, po zajímavých věcech. A kdosi jednou řekl, vy jste jaksi dokázali narodit do správného času. Takže ty reportáže se potom teda zřejmě asi líbili nebo ujaly se, vysílaly se v takových těch nejvzácnějších rozhlasových časech hned po večerním zpravodajství, lidé si na to zvykli, no, ale vy se ptáte teďka nebo jsem to takhle pochopil, jaký je rozdíl mezi tehdejší a dnešní dobou.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Já se ptám, jestli už třeba cestopis není taky mrtvé téma.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Já myslím, že ne, víte, byly a jsou dodnes takový cestovatelé, kteří považují za svojí, řekl bych, národní povinnost, že někdy byli čtrnáct dní, nebo maximálně tři týdny, takže aby národ nebyl ochuzen, tak honem musí napsat cestopis, to se pozná okamžitě, jestli to je jenom takový pochytaný, nemají cestování, jazykové znalosti a tak, ale pokud je cestopis tak napsaný, aby byl fundovaný, tak já  myslím, že neztrácí na hodnotě dodnes, že jsou lidé, kteří pořád po něm sáhnou.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Vy jste, pane Zikmunde, viděl svět, který je pro mě a po řadu posluchačů už jakoby historií, vy jste zažil kolonialismus, dekolonizaci, teď jste svědek globalizace, kde jsou podle vás zákonitosti tohohle toho vývoje.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, tak to je krásná otázka, ale zatraceně těžká odpověď, protože víte, ta globalizace je celosvětová, té se nemůžeme vyhnout, nelze čekat od současného člověka, aby se vrátil k tomu, aby si zapaloval loučí někde leda táborák, ale ne v domácnosti, že, čili zpátky nemůžeme, to je jasné. Ale já jsem to zažil na mnoha situacích, kdy jsem buď sám nebo se svojí /nesrozumitelné/ vjeli do oblasti, kde jsem byl před tím s Jirkou Hanzelkou před deseti, dvaceti, třiceti lety, a to vždycky žasnu, říkám si, pane bože, to se tak šíleně změnilo tady všecko, v místech, kde, řeknu konkrétní případ, když jsme byli v Efezu, tak tam tehdy jsme byli, pač tam byly, to bylo na té druhé výpravě už, tak se potom v Efezu procházeli čtyři lidé, čtyři Čechoslováci, pak jsem tam byl asi po třiceti letech a to bylo narvané, tam prostě lidé se odráželi jeden druhého lokty, aby ulovili nějaký pěkný záběr. A já jsem vzal s sebou jeden snímek, který jsem tehdy pořídil, najednou cítím za zády, potom hlas, říkal, prosím vás, co to máte za fotografie, já jsem říkal, to jsem fotil před tolika a tolika lety, a bylo to turecká průvodkyně těch turistů a chtěla tu fotku ode mě koupit jako důkaz toho, jak se změnil svět.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Ona řada těch problémů vyplývá pro, třeba ty domorodé lidi, ze střetů s tou naší západní civilizací, myslíte si, že ta euroatlantická civilizace může přinést i těm domorodým kmenům nebo, řekněme, národům nějaká pozitiva.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, teď jste se dotkla i pro mne bolestivého jaksi tématu, protože já se domnívám, že, řeknu to jinými slovy, dokonce jaksi velice tak vtipně, Ludvík Vaculík, když jsem měl sedmdesát, tak přijel ke mě do Zlína a tam přečetl fejeton, byla to vlastně premiéra jeho fejetonu, kdy v kostce asi řekl, v podstatě jaksi zesměšňoval nebo nechci říkat zesměšňoval, ale prostě jako dělal si takovou elegantní legraci z nás cestovatelů, říkal, autem do pouště, tak jedině na velbloudu. Čili, a to …, a měl svatou pravdu, bylo to jaksi řečeno vtipně a humorně, ale já se domnívám, že ať to byli misionáři, ať to byli všelijaký tihle ti lidé, kteří se snažili vnutit těm místním kmenům, národům celým jiné přesvědčení, tak to bylo v podstatě znásilňování, a to já jsem vždycky odsuzoval.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Neměl jste někdy takový zvláštní pocit, že jste to byl vy společně právě s panem Hanzelkou, že jste vlastně přivedli ty lidi do těch oblastí, v kterých nikdy nebyli, že najednou se tam po vás vydali další cestovatelé a pak najednou tam vznikl ten turistický průmysl, přemýšlel jste o tom někdy?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Ano, teď jste se trefila úplně do živého a je to přesně tak, protože tím, že jsme o tom psali a dokonce vám řeknu, že jsme, a to už jsem dělal ty cesty bez Jirky, tak jsem zastihl a zase konkrétně v tom Turecku, tam jedna z těch průvodkyní z jednoho toho turnusu měla naší knížku Obrácený půlměsíc a citovala z toho Hanzelku a Zikmunda. A já jsem řekl, kdybych to nebyli napsali, tak možná, že by nikdo nebyl projevil zájem, aby se do Efesu nebo do toho /nesrozumitelné/ kamkoliv v tom Turecku vůbec podíval. Takže já bych skoro mohl jaksi tvrdit, že jsme byli spolupachateli této globalizace nebo přispěli jsme k tomu, aniž jsme tušili, jaké to bude mít konce.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Ale kdybyste nepřijel vy, přijel by asi někdo jiný.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Určitě.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Miroslav Zikmund, cestovatel, host dopoledního Radiožurnálu.

/ Písnička /

/ Reklama /

/ Zprávy /

/ Písnička /

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Posloucháte dopolední Radiožurnál, třicet sedm minut po desáté hodině je se mnou ve studiu stále cestovatel, pan Miroslav Zikmund. Past na rovníku, to je kniha, kterou když si koupíte, tak se vám domů docela pronese. Tajemná Indonésie 1, Umlčený cestopis, autoři Jiří Hanzelka, Miroslav Zikmund a Rudolf Švaříček. Když tady vidím Tajemná Indonésie 1, znamená to, že bude ještě Tajemná Indonésie 2?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Ano, měla by být, a to už bude na Rudovi Švaříčkovi, jak jí vytvoří, protože v podstatě tato knížka je hotová. A já jsem dokonce velice zvědav, jak se Rudovi podaří ten druhý díl zhotovit, vyrobit a on má spoustu nápadů, jenom je pořád takový, bych řekl, rozevlátý po světě, tak mu držím palce, aby teďka si sedl, měl čas a psal a psal a psal.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Je to Umlčený cestopis, je to vlastně část toho z té druhé cesty po Asii, co vy jste nikdy nevydali, jestli tomu rozumím dobře.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Ano, správně.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Jak jste vlastně přišel k Rudolfu Švaříčkovi, nebo jak on přišel k vám?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
To je pěkná otázka. Psal se rok, tuším, 1994, když to bylo někdy tak po Mikuláši, před Vánocemi, kdosi zazvonil u dveří. Já jsem přišel, teď otevřel jsem dveře a tam stálo šest chlapů, takových pěkných udělaných sportovců, a to byla ta expedice, která se vracela z Asie a jeden z nich byl Rudolf Švaříček a jenom se tak mihli, řekl, my jsme přišli neohlášeni, omlouváme se, pane Zikmunde, chtěli jsme vás jenom pozdravit, vracíme se z Afriky, pořád jsme tam na vás mysleli a na vašeho kolegu Hanzelku a zmizeli. A asi za rok jsem se setkal s Rudolfem Švaříčkem podruhé, to bylo v ostravském rozhlase, jeli jsme spolu do Zlína, povídali jsme si, povídali, no, a potom potřetí už přišel s tímhle tím nápadem, že by mohl být, a teď jsem žasl, protože on objevil v archivu Muzea jihovýchodní Moravě ve Zlíně, kam jsme vlastně věnovali veškerý náš archiv, tak tam objevil tento nedokončený rukopis /nesrozumitelné/ a vzal si prostě do hlavy, že ten předcházející cestopis jenom nebude náš poslední. A přesvědčil, že bych na tom měl pracovat dál, a tak to vzniklo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Ono spousta známých českých cestovatelů a dokumentaristů k vám jezdí pro radu a pro konzultaci, často to byly třeba jejich fotografie, viďte, které vás znovu vytáhly na cesty, třeba o Maroku můžeme mluvit.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, fotografie to byly a někdy to byla jaksi samotní ti, bych řekl, vyzyvatelé nebo ti, kteří přišli s takovýmto nápadem. A to stačí chvilku si s nimi povídat a okamžitě víte, jestli to je ten typ, který stojí za to, abyste jaksi se na to společné dobrodružství vypravila. A pokud nemáte namysli, tak já vám o dvou, to byl Petr Horký a Mirek Náplava, kteří, kdy jsme měli výročí padesátého, tak to bylo v devadesátém sedmém roce, najednou se objevili v muzeu ve Zlíně, šli za panem doktorem Pavlištíkem a říkali, jestli by nebyl tak laskav a ne navázán nějaký kontakt s Miroslavem Zikmundem, no, nakonec se z toho vyvrbilo nádherné a dodnes trvající přátelství a tito dva pánové, nejenom, že nevylákali, říkali, pan Zikmund, to by bylo tak úžasný, kdybychom společně lezli na Kilimanjaro, vy jste tam jednou byl, já jsem říkal, mládenci, tehdy mi bylo sedmadvacet a měl jsem toho plný zuby, dneska už bych tam nevylezl. Tak říkám, budeme uvažovat o něčem lepším, jiném, z toho potom vznikla ta Srí Lanka a Maledivy.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Když se ještě vrátím ke knize Past na rovníku, Tajemná Indonésie, která je z vaší dílny, jaké tam byly ty práce společně s Rudolfem Švaříčkem, byly tam nějaké práce konfrontační, vy jste to redigoval, on do toho přinášel novinky ze současné době, co vlastně mohou lidé od téhle knížky čekat?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Teď jste použila správné slovo přinášel. On totiž vždycky přinesl spoustu nových nápadů, kdykoliv kamkoliv vyrazil, jestli to bylo do Antarktidy nebo na /nesrozumitelné/ na Nové Guinei nebo do Tanzanie, tak se vždycky vrátil, jako by byl nabitý nějak další energií a vždycky přišel a zahltil mě novými nápady. Takže to někdy bylo až takové, bych řekl, když bych to trošičku přehnal, tak konfrontačně jsem říkal, přibrzděte, Rudo, přibrzděte, pač to nemůžeme zvládnout všecko, takže chyběly, to bylo takové, bych řekl, standardní mantinely, ale nakonec to dobře dopadlo a díky té jeho takové té pracovitosti a nápaditosti, tak je tam řada věcí, který já bych tam nikdy nebyl dal.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Miroslav Zikmund, host dopoledního Radiožurnálu. Mimochodem, můžete ho společně s druhým autorem Rudolfem Švaříčkem potkat dnes v šestnáct hodin v paláci Luxor na autogramiádě právě zmíněné knihy Past na rovníku.

/ Písnička /

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Posloucháte dopolední Radiožurnál, v něm za okamžik bude pokračovat rozhovor s cestovatelem, panem Miroslavem Zikmundem. Teď pro vás máme aktuální a naléhavé dopravní informace.

/ Dopravní zpravodajství /

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Ptáte se v dopoledním Radiožurnálu dnešního hosta Miroslava Zikmunda. Otázka téměř již klasická na všech cestovatelských besedách, jestli jste někdy byl opravdu v nebezpečí ohrožení života, ptá se tak tři až pět posluchačů.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, bylo to, často to bylo, nebyl …

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Takže na nějakou konkrétní situaci …

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Tak myslím, to nejnebezpečnější patrně byl průjezd kolumbijskou pouští, pač tam jsme jeli tisíc kilometrů jenom podle kompasu, tam žádná cesta, písek, písek, písek, a tím, že jsme si jaksi vzali s sebou kompas, který měl deviaci asi dva a půl stupně, tak jsme zabloudili, v okamžiku, kdy nám došla zásoba vody v jednom z těch vaků, které jsme měli připevněny na přední kapotě, z toho druhého jsme vyždímali pár kapek vody a byli jsme bez vody. A víte, co to znamená v poušti bez vody, to je konec. A zachránil nás kupodivu, a to byl ten zázrak, který, na které, zázraky od té doby začínám věřit, jsme se přiblížili k Nilu natolik, že jsme najednou zaslechli hvizd, a to vám byla lokomotiva s vlakem, který jezdil dvakrát týdně, kdyby byl jel jinak, než v ten úterek, tak jsme možná dneska tak rozhovor tady nevedli spolu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Další otázku položil Jirka ze Zlína, jak hodnotíte osobní automobily Tatra třicátých a čtyřicátých let minulého století, ve srovnání s ostatními vozidly světových značek?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Já bych to omezil, ne z těch světových značek, ale i samotné Tatry. Ta Tatra 87, osmička, kterou jsme objeli Afriku a Latinskou Ameriku, byly, jak říkali potom mnozí kritici, výrobek před socialistický. Čili byl kvalitní, kdežto ty 805, ty byly šíleně poruchové.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Jaroslav Bečvář, Kosmonosy, jaké cizí jazyky ovládáte, jak jste se je učil a zda jste byl jazykově vybaven, když už jste vyrazil na cesty, anebo jste musel pochytit to, co jste pochytil na cestách?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Budu stručný, víte, já jsem měl to štěstí, že jsem chodil do gymnázia, kde byla povinná latina šest let, čili já můžu do dneška ještě číst latinu, ale měl jsem perfektní základ ke všem romancím jazykům, italština, španělština, francouzština, portugalština, tak jsem to pochytal a prostě byl jsem jako doma, poněvadž veškeré skloňování, gramatika je to, co je v latině.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Je to tak, kolik jazyků, abychom tak odpověděli.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Já nevím, tak osm, devět.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Jak na vás reagovali domorodci při vašich cestách Afrikou, ptá se Jenda.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Byli většinou vlídní, s jedinou výjimkou, a to jsme filmovali ve /nesrozumitelné/ pod Kilimanjarem a tam se na mě osopila, poněvadž jsem měl znova kameru v ruce, kdysi Masayka, popadl tu flašku v poslední chvíli si jaksi rozvážela, že by bylo škoda té lahve rozbít o mojí hlavu, tak jí pustila na zem.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Když už se zmiňujeme o té Africe. Jedno moudré čínské přísloví říká, že jít nejdál znamená vracet se, je to těžké vracet se na místa, která člověk důvěrně znal a která se velmi změnil a vlastně oprostit se od toho srovnání toho, co kdysi dávno před dvaceti, třiceti lety viděl.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Dokonce bych řekl, že není radno to opakovat, víte, pač to je o té řece, která … a tak dále, nikdy se nevracíte do téže řeky. Já jsem si to jaksi osvědčil nebo ověřil na několika příležitostech, kdy jsem si říkal, nevracej se nikdy do míst, kde si jednou byl, kde za prvé se tam vracíš stár nebo starší, než jsi tam byl tehdy. Teď se k tomu připojí taková ta nostalgie, bože, jak to je možné, že už jsem takový starý, že. A za třetí, se to všecko tak změnilo a už nenajdete to nádherné, to čisté, to neobjevené, to panenské, chcete-li, jak jste to viděla, těma odpočatýma očima poprvé.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
A existuje ještě dneska vůbec nějaká terra incognita, tedy neznámá země.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, terra incognita, já bych řekl, že možná je to až kupodivu, že je jich ještě spousta, víte, kde v Rusku. Tam na tom horním toku těch řek, kde se dostanete buď po zamrzlé po vodě, teda po zamrzlé řece, a jinak jsou tam bažiny, močáliska všelijaká, že, mokřady a tak. Kdežto svět se sápe do takových těch exotických oblastí, ale myslím, že tam je ještě pořád to takové tajemno, to ruské tajemno, které stojí za to objevovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Takže kdyby Miroslav Zikmund dnes vyrazil, vyrazil by do těchto končin.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
No, kdybych měl minus šedesát nebo šedesát bych ještě si bral, tak bych se tam vypravil, ano.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
To říká ve studiu dopoledního Radiožurnálu muž, který za dva měsíce oslaví neuvěřitelné devadesáté narozeniny.

/ Písnička /

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Posloucháte dopolední Radiožurnál, sedm minut před jedenáctou hodinou i nadále s cestovatelem, panem Miroslavem Zikmundem. My jsme se bavili o tom, že by se člověk možná na některá místa vracet neměl, ale přesto, vy jste řadu cest po tom roce 89 uskutečnil bez vašeho parťáka, může člověk cestovat, aniž by na něj myslel, nebo jste ho v podstatě vozil všude s sebou?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Vozil jsem ho s sebou, nebo on se vozil se mnou, což je vlastně totéž, ale víte, když jsem do té Austrálie odjížděl, tak mě bylo líto najednou, poněvadž už byl, měl takové ty první náznaky jaksi zdravotního nedobrého stavu, tak jsem s ním takovým těžkým svědomím, řekl jsem, Jirko, já teďka jsem dostal to pozvání, můžeš jet taky společně. A on říkal, Mirku, jeď tam jako bychom tam byli oba dva. Držím ti palce, jseš tam i za mne. A řekl na to, přivez mně pravej bumerang. Což jsem mu samozřejmě splnil, toto jeho přání, ale pořád jsem ho cítil, že tam je se mnou. Víte, to byl takový ten duel, který jsme prostě si vytvořili, to byl vlastně, my jsme se spolu znali dvě třetiny století, to je neuvěřitelné, šedesát let a něco jsme se znali a poznávali jsme se v situaci nebo utvrzovali jsme to svoje přátelství prací a tím neustálým životem v nebezpečí nebo v rizikových podmínkách a to je to, co jaksi tam se rozžhaví to železo a zároveň zakalí. A já myslím, že to je to podstatné, že si člověk potom, ještě to řeknu jinak možná, jednou mě … a vlastně i Ruda Švaříček mně položil takovou otázku, co by se, pane Zikmunde stalo, kdyby jednomu z vás se něco přihodilo, byl byste volil jiného parťáka. Já jsem říkal, ne.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Takže byste docestoval v podstatě.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Ano. A totéž Jirka. Pač my jsme se o tom někdy bavili a říkali jsme, a co kdyby se něco takového stalo, že něco /nesrozumitelné/, že … cokoliv, těch nebezpečí … /nesrozumitelné/ říkají Slováci, že, ale ani Jirka, ani já bych nebyli volili jiného parťáka.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Řekněte mi, kam pojede Miroslav Zikmund v roce 2009?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
To já tajím, já mám taky, víte, já jsem takový tajnůstkář, řeknu vám to na malém příkladě, už, myslím, nemáme moc času.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Řekněte aspoň kontinent.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Kontinent, ne, ne, byl jsem nedávno, se svojí Marií jsme vyrazili a dodělával jsem ještě korektury této knihy, byli jsme na Krétě, tak když to dobře dopadne, tak se pojedeme společně někam ohřát v době, kdy tady ještě bude zima.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Třeba na vaše narozeniny?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Neřeknu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Nechystáte se utéct na vaše devadesáté narozeniny, viďte?

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Ne, já jsem se o to pokusil, když jsem měl slavit padesátiny, ujel jsem tehdy svým přátelům, kteří mi to potom měli za zlé, na Cejlon a stejně mě to tam potrefilo, pač tehdejší velvyslanec Jaromír Štětina, tatínek dnešního senátora stejnojmenného, viděl v mém pase datum narození, tak jsme tam podnikli na část ostrova, který se jmenuje Konec světa World´s end, výlet a tam si mě najednou chopilo čtvero rukou a dostal jsem takovýho hobla, že mě týden bolel zadek.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka
——————–
Miroslav Zikmund, cestoval, věřím, že vám všem, kteří jste si udělali tu hodinku a strávili jste jí ve společnosti dopoledního Radiožurnálu, udělala jeho návštěva takovou radost a že dokázala předat takovou energii, jako nám tady v Radiožurnálu, kteří máme zrovna službu. Pane Zikmunde, ať se vám moc daří, krásné narozeniny, všechno dobré a ještě na nějaké dobré knížky se těšíme a věřím, že budou.

Miroslav ZIKMUND, cestovatel
——————–
Děkuju pěkně, paní Lucie, mockrát děkuju.