Vzpomínám si, jak těžko se na světlo světa dostával text dnes opěvované Charty 77; neuveřejnily jej žádné dobové československé noviny sedmdesátých let minulého století. Nejinak tomu bylo i s řádky „Několik vět“. Pouze Anticharta se zjevila ve své úplnosti, dokonce s proslovy a články laudátorů.
Ilegální Lidové noviny se šířily veřejně potajmu. Chodec Juraj Puci při společné turistické expedici Světa v obrazech a sovětské agentury APN rozdával (i prodával) ilegální Lidové noviny ve Vysokých Tatrách – v Popradu, Tatranské Lomnici a v Zakopaném dávno před 17. listopadem 1989 – při výstupu na tatranské Rysy, zasvěceném pobytu Vladimíra Iljiče Lenina. Ani čeští, ani slovenští a už vůbec ne polští celníci nedělali v čase perestrojky z Lidových novin žádnou vědu. Jenom před nejbližšími, opravdu skalními spolupracovníky jsme se museli mít na pozoru!
Za několik měsíců stály některé proradné korouhvičky ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář a jinde – v čele Občanského fóra (které samy založily) a hemžily se kolem vznikajícího Syndikátu novinářů, vrhaly se na rozsáhlý majetek a finanční prostředky Československého (Českého) svazu novinářů. Nahlodávaly a nahlodaly i velké noviny, jakými bylo Rudé právo a Mladá fronta, stejně jako vyhlodaly Zemědělské noviny, Svobodné slovo a Lidovou demokracii.
Po kosmetických úpravách svých hlaviček vyrazily první dva listy po 17. listopadu 1989 do útoku za „demokratizaci“ a za „svobodu“ , nejčastěji s trikolórou a plackou s Václavem Havlem na klopě nebo na autě. Vůbec jim nevadilo, že zcizily noviny, založené nebo obnovené po roce 1945 pro zcela jiné ideály. Peníze ani symboly jim vůbec nesmrděly a dodneška nesmrdí.
Aktérům dodnes nepotrestaného vyvlastňování českých novin nic nevadilo, že se v minulosti tyto tolik čtené noviny i jejich zásluhou „pošpinily“. Zcizené „portfolio“ měli a mají „vlastníci“ v chamtivých rukách. Nejeden milionek se „akcionářům“ z majetku KSČM a SSM (který patřil lidu) tenkrát zadřel za prsty, když s ním začali nestoudně a beztrestně kšeftovat. Jak jinak by se mohli vyvlastňovatelé po létech vydat občas dokonce v jednom šiku s „Modrou šancí“ (ODS) nebo třeba i v jednoznačně růžovém zabarvení (ČSSD) „nezávislou“ cestou: kupředu pravá, zpátky ni krok?
Z levicového deníku Haló novin jsem si jako z prvních českých novin přečetl kusé výňatky z „Otevřeného dopisu“ z 11. července 2007 , pod nějž se podepsalo 55 osobností. Marně jsem mezi signatáři hledal reprezentujícího vlastníka nebo šéfredaktora Mladé fronty DNES (v podobě a.s. MAFRA) či deníku Právo (v podobě redakce Práva a administrace Borgisu). Napadlo mne: cožpak nejsou tito „majitelé“ význačnými osobnostmi v České republice, majícími denně v rukách „duši“ národa?
„Otevřený dopis“ je adresován vrcholným ústavním činitelům České republiky. V dopise signatáři žádají vypsání referenda o umístění radarové základny v České republice.
Teprve s několikadenním odstupem přišla s křížkem po funusu i další česká média se zpravodajstvím o „Otevřeném dopisu“; někdejší vcelku pokrokové Lidové noviny (za Stránského a Čapka) nabídly webovou stránku s plným zněním dopisu a se seznamem signatářů. Ani se neobtěžovaly text a jména a příjmení zveřejnit na svých stránkách v plném znění. Nedbaly vůbec toho, že nikoliv všichni čtenáři jejich novin jsou spojeni internetem. Nejrychleji ze všech reagoval na „Otevřený dopis“ prezident republiky prof. Václav Klaus. Napsal mj.: „Jako prezident si dovedu představit obě varianty řešení – schvalování parlamentem i všelidové referendum. Obě mají své plusy i mínusy. Varuji však před laciným populismem.“
Předseda Senátu MUDr. Přemysl Sobotka to vzal z jedné vody načisto: nespatřuje žádný důvod pro uskutečnění referenda.
Sýčci se připojili; vláda je proti referendu!
Grémium ODS dalo v pondělí 16. července 2007 jednoznačně najevo své pohrdání míněním českého národa; prý je to zhola stejné, jako kdyby lidé měli rozhodovat o nákupu letadel a tanků!
„Modré straky“ (řečeno předvolebním slangem senátora z úleku za Stranu zelených –Jaromíra Štětiny) nám nyní ukázaly své zadky. Pohrdají námi všemi. Nikoliv poprvé a jistě ne naposledy.
Major s podporučíkem (dříve ČSLA) vyrazili do boje. Na televizní obrazovce se dostává výrazného hlasu odpůrcům referenda a „Otevřeného dopisu“ -režiséru, dramatikovi a herci, svého času podporučíku vojenské katedry Ladislavu Smoljakovi a majoru v záloze, režiséru, později neúspěšnému privatizátoru Filmového studia Barrandov, nyní „záložáku“ aktivních vojenských záloh Armády ČR Václavu Marhoulovi.
První, vojensky silně angažovaný, ambiciózní, horlivý khaki mozek a zupák, jasnozřivě kdysi při plnění svých vojenských povinností naladěný pro Československou lidovou armádu a pro vojenská cvičení vojenské katedry Univerzity Karlovy, se rozpovídal o nesmyslnosti referenda. Takto hrubě autora, odmítajícího referendum o radaru, dodneška oceňují všichni ještě žijící pamětníci, tehdejší jeho studentští vojenští podřízení – katedristé, pozdější profesoři, pedagogové a umělci.
Ladislav Smoljak vyslovil pevné přesvědčení, že o radaru musí rozhodnout pouze a jedině vojenští odborníci, na slovo vzatí specialisté, příslušníci zpravodajských služeb.
Druhý, pořadatel historické vojenské přehlídky v roce 2005 na Letenské pláni a nyní producent, scénárista a režisér filmu Tobruk (který spolkne cca 80 milionů Kč; armáda ČR Marhoulovi na film přispěje částkou 12 milionů Kč), je samozřejmě zásadně od přírody proti referendu o americkém radaru.
Ani jeden, ani druhý, dokonce ani třetí – mluvčí vlády pro postavení radaru Tomáš Klvaňa teď neřeknou slovo o jediné myšlence z obsahu „Otevřeného dopisu“.
Je jiná doba než v časech Charty 77, Několika vět, 17. listopadu 1989, kdy umělci a studenti prosazovali „sametový převrat“, kdy byli zneužiti jako obrovská kulisa nastupující moci.
Zcela nepokrytě zdůvodňuje na vlnách kamuflovaného Českého rozhlasu 6 (alias Rádia Svobodná Evropa) potřebu americké radaru v ČR Jiří Ješ. Jeho apologetika je velmi poučná. Docela otevřeně už vyhlašuje, že je to hlavně ruské nebezpečí, vůči kterému musíme s radarem a raketami spojit své euroatlantické síly. V jeho podání už pomalu, ale jistě ustupuje do pozadí prvotně deklarované íránské a severokorejské nebezpečí (jedni jaderná zařízení ještě nemají, druzí je vymění za kapitalistický žvanec). Ještě včera byly zaprodané noviny a již zmíněný rozhlas plné informací, že americký radar v České republice a rakety v Polsku nemají být namířeny proti Ruské federaci.
Co si může pomyslet posluchač rozhlasu, když se malou chvíli po Ješově komentáři dozvídá agenturní zprávu, která nás ujišťuje, že George W. Bush a Lech Kaczyňski se ve Washingtonu shodli, že rakety ani radar neohrožují velké území Ruska; přesto je třeba začít je urychleně instalovat.
Kaczyňski okamžitě po návratu do Varšavy deklarativně a neprodleně oznámil, že americká raketová základna bude v Polsku stát stůj co stůj – i přes nesouhlas Ruské federace.
A tak si říkám – ejhle, najednou to z některých leze (páté přes deváté) jako koza s chlupama. Máme se tedy napříště na co těšit!
Dnes jsou ti, kdo se opět bouří a neunesou zvlčilost a přezíravost nynějších mocipánů a slouhů USA považováni téměř za hlupáky a populisty (pamatujete si na včerejší pomatence a odrodilce?) – režisér a herec Jan Kačer, filmový režisér Zdeněk Troška, filozof a vysokoškolský pedagog prof. Erazim Kohák, zpěvačka Marta Kubišová, vysokoškolský pedagog a politolog prof. Jan Keller, herečka a donedávna osobnost činná v politice Táňa Fischerová a ostatní, ne již tolik známí.
Možná by jejich oponentům namísto prostoduchých odmítnutí a ideologicky předpojatých, jasnozřivých hesel stačilo odpovědět třeba na některou otázku signatářů, pod kterou se v otevřeném dopisu podepsali:
– „Jak vyplývá z letošního lednového projevu amerického generála H. Oberinga, ředitele americké raketové obrany, i z podstaty a technických možností základny – radar nebude sloužit k obraně naší republiky, ale bude sloužit k obraně jiného amerického radaru, umístěného na Aljašce a v Grónsku.“
– „Základna může být i součástí konceptu politiky preventivních úderů a nelze ji tedy považovat za čistě obrannou.“
– „Místo, kde mají být radary umístěny, je jedno z nejhustěji obývaných území České republiky a v případě válečného konfliktu bude tato oblast místem prvního úderu. To by znamenalo jisté zničení celé oblasti a desítky tisíc obětí.“
– „Veřejnost není informována, že základna má být umístěna na českém území na dobu určitou nebo navždycky.“
Zkrátka, dalo by se říci: radar (nikoli Eva) tropí velmi smutné hlouposti! Kolik hloupostí nám ale vnucovaný americký radar ještě natropí?
Foto popis| Měla tááákovouhle podprsenku aneb Nic není tak svaté, aby se z toho nedalo něco vyždímat
Foto autor| Snímek KAREL SÝS