Projev senátora Jaromíra Štětiny během projednávání bodu Situace v Gruzii

Celý stenozáznam rozpravy k tomuto bodu naleznete v sekci Vystoupení.

            Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych nejdříve zareagoval na myšlenku, kterou zde přednesl pan senátor Dienstbier, to je na právo národů na sebeurčení, a to na to, čemu se dříve dřívalo národně-osvobozenecký boj. Tady je velká diametrální rozlišnost mezi Gruzií a jejími autonomiemi a Kosovem. Já se k tomu ještě vrátím.

Tady nejde od samého počátku devadesátých let o snahu o samostatnost malých nárůdků Abcházců a jižních Osetinců. Ten konflikt skutečně nezačal 8. srpna minulého roku střelbou Gruzínů. Nikdo nepopírá, že tomu tak bylo. Konflikt začal už před patnácti lety v Abcházii a Osetie. Já jsem tam byl v roce 1992, kdy jednostranně vyhlásil tehdejší prezident „Abcházie“ At Zimba; nezávislost na Gruzii. Když jsem s ním několikrát dělal rozhovor, tak jsem viděl, že je obklopen ruskými plukovníky, viděl jsem kolony ruských aut, jak přijížděly z Ruské federace, z Adleru, aby rozdávali zbraně abcházským bojovníkům, které přímo řídili. Úplně totéž, jako to bylo loni s řízením paramilitantů v Jižní Osetii, kteří jsou oblečeni do ruských uniforem, velí jim ruští důstojníci, dostávají žold v rublech od ministerstva obrany Ruské federace. Takže to není národně osvobozenecký boj dvou malých pokořených nárůdků. Je to docela normální teritoriální cílená loupež spáchaná mocností Ruská federace.

A co se týká, pane Dienstbiere, srovnání Kosova a například Jižní Osetie, já to nemohu přijmout. To je diametrální rozdíl, jeden, a to obrovský. Kosovské Albánce se Miloševičův režim snažil vyhnat ��“ 1 800 000 kosovských Albánců a 400 000 už odtamtud muselo prchnout do Makedonie, do Monte Negra. A kdyby nebyl vojenský zásah NATO, tak 1 800 000 kosovských Albánců bylo všude v diaspoře po Evropě i u nás.

V Gruzii nikdy Gruzíni nevyháněli ani z Osetie, ani z Abcházie jediného Osetijce a Abcházce. Naopak, 300 000 Gruzínů bylo vyhnáno z Abcházie, ještě nedávno bydleli po nádražích ve Tbilisi, poněvadž pro ně nebylo místo.

Pan překladatel tady upozornil na to, že se Senát zabývá soustavně záležitostí Gruzie. Já si myslím, že je to správné a dovolil bych si vám připomenout, pro vaše rozhodování, dámy a pánové, to jistě bude důležité, že jednu zásadní deklaraci plénum našeho Senátu již přijalo loni na 16. schůzi 18. září 2008. To znamená takřka záhy po oné srpnové invazi. Já to přečtu, poněvadž to považuji za velmi důležité.

Usnesení Senátu k situaci v Gruzii ze dne 18. září 2008. Senát za prvé považuje agresi Ruské federace vůči suverénní Gruzínské republice za nepřijatelnou a odporující mezinárodnímu právu. Za druhé konstatuje, že Ruská federace ztratila morální oprávnění vykonávat funkci mírotvorných sil, neboť se stala přímým účastníkem konfliktu. Za třetí podporuje plán francouzského prezidenta Sarkozyho na řešení konfliktu a vyzývá Ruskou federaci k urychlenému stažení jednotek federální ruské armády z území Gruzie. Za čtvrté se ztotožňuje se stanoviskem vlády ČR a považuje vytvoření komise NATO ��“ Gruzie za významný krok k integraci Gruzínské republiky do Severoatlantické aliance. Za páté trvá na zachování územní celistvosti a suverenity Gruzie.

Tento text, tato deklarace, jak sami jistě pociťujete, je poněkud jiná, než ta, kterou předkládá komise pana předsedy Sehnala. Ten komisní návrh, který zde byl přečten, se totiž už vůbec nezabývá tím, kdo, kdy vystřelil první. Ten se zabývá snahou situaci nějakým způsobem vyřešit, aby se mohli vrátit uprchlíci domů, aby mohli lidi bydlet tam, odkud byli vyhnáni. Aby mohli překračovat hranici, aby tam mohli jet mezinárodní pozorovatelé. Aby tam mohly jet humanitární organizace. Takže není vůbec důležité, a nerozmělňoval bych otázku spekulacemi, kdo vystřelil první. To už dneska není ta nejdůležitější věc.

Nicméně bych si dovolil upozornit na to, že již 4. srpna, několik dní před začátkem vlastního konfliktu, v  tunelu stály jednotky 58. armády Severokavkazského vojenského okruhu. 58. armáda mimochodem je ta armáda, která kdysi pod velením generála Šamanova dělala největší válečné zločiny v Čečensku. To je ta armáda, která přepadla loni v srpnu Gruzii.

Ještě bych se vrátil k tomu, že tady pan Dienstbier citoval zprávu Evropské komise. Já si myslím, že zpráva Evropské komise je velmi dobrá. My tady nejsme proto, abychom posuzovali zprávu Evropské komise, ani návrh naší komise pro lidská práva, to nikterak nečiní. Nicméně bych chtěl připomenout, že pan Dienstbier opomenul jeden z velmi vážných závěrů této zprávy Evropské komise, totiž závěr, že Gruzie se nedopustila genocidy vůči jihoosetinskému lidu. Určitě si vzpomenete, že 8. srpna dopoledne prohlásili prezident Medvěděv, premiér Putin a ombudsman Ruské federace Lukin, že zákeřní Gruzíni zabili tři tisíce pokojně spících Osetinců. To už dávno vyvrátily nezávislé organizace, jako je například Amnesty International. Znamená to, že sama EU prostřednictvím své komise popřela tu hlavní záminku, kterou vydával Kreml za důvod k tomu, aby vstoupili do Gruzie. I ta nakonec padla.

A ještě poslední poznámku k projevu pana senátora Dienstbiera. Myslím si, že hledat složitosti v tomto konfliktu skutečně přísluší jiným, než Senátu ČR. Ale my se čím dál tím častěji budeme dostávat do situace, kdy budeme jako Senát muset diskutovat ten nejjednodušší problém, a to je imperiálnost Ruské federace a postoj EU k ní. Myslím si, že je naší povinností jako Senátu, když reprezentujeme voliče v České republice, abychom k tomu stanovisko zaujali. Děkuji vám za pozornost.

A ještě dodávám, že navrhuji, aby předložený text komise pro lidská práva byl schválen, a prosím vás o to. Děkuji za pozornost.