Příspěvek Jaromíra Štětiny v rozpravě pléna EP: Třetí země, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum nebo jsou od této povinnosti osvobozeni: Ukrajina

Dámy a pánové, někdy začátkem roku mne jedny ukrajinské noviny požádaly o rozhovor. První otázka, kterou mi redaktor položil, byla: „Proč jste nás vy – Evropská unie a Evropský parlament – hodili přes palubu?“ Když jsem zalapal po dechu, redaktor pokračoval: „Ukrajinci vám přestávají věřit. Pořád jen sliby a slova. Vždyť Ukrajina brání i vás. Lidi přitom umírají. A vy nejste schopni vyřešit už druhý rok ani tak prostou věc, jako je bezvízový styk.“

Dialog o vízové liberalizaci EU-Ukrajina začal už v roce 2008. Komise předložila Ukrajině akční plán liberalizace v roce 2010. V prosinci 2015 Komise usoudila, že Ukrajina splnila všechna kritéria pro bezvízový styk. Cesta k bezvízovému styku trvala osm let. Mezitím se odehrál Majdan, Rusko anektovalo Krym, vypukla válka na východě. Ani tyto otřesy nezahubily myšlenku, že Ukrajina patří do Evropy. V září 2014 náš Evropský parlament a ukrajinský parlament ratifikovaly asociační dohodu a zítra máme bezvízový styk pro Ukrajinu schválit.

Nejde jen o to, že ukrajinský občan může navštívit Evropskou unii na celých devadesát dní bez víza, ale zítřejší přijetí bude mít zásadní symbolický význam. Ukrajina patří do Evropy. Nebyla zapomenuta.