Europoslanec Jaromír Štětina přednesl za skupinu Evropské lidové strany na plénu Evropského parlamentu příspěvek k situaci vězňů svědomí v Tádžikistánu:
Pane předsedající, když v roce 1992 skončila v Tádžikistánu občanská válka, zbylo po ní přibližně 30 000 válečných sirotků. Pamatuji si to dobře, protože jsem o nich tehdy v Dušanbe koncem 90. let natáčel filmový dokument. Dnes jsou všechny tyto děti dospělé. Přál bych jim žít v zemi, kde budou moci svobodně dýchat. Jejich země je ale na tom se svobodou špatně. Pluralismus, svobodné a otevřené politické prostředí jsou zatím pojmy této krásné zemi cizí. Důkazem toho jsou i politicky motivována obvinění a uvěznění Abúbakrá Azízchodžájeva, Zajda Saídova, Maksúda Ibragímova a dalších. Dohoda o partnerství a spolupráci mezi EU a Republikou Tádžikistán říká, že dodržování demokratických zásad a lidských práv představuje základní prvek této dohody. Je tedy třeba její rámec maximálně využít ke konkrétní podpoře nespravedlivě uvězněných a stíhaných.