Příliš mnoho genocid

Píšu z Kigali, hlavního města Rwandy. Po ulicích tu chodí lidi, kteří si pamatují rok 1994, kdy Hutuové vyvraždili během tří měsíců 800 000 Tutsiů a dva miliony jich vyhnali.

Odletěl jsem z Prahy v sobotu, den poté, co se sešli u nás v Senátu poslední čeští židovští vězni Osvětimi. Polovina Východního Timoru pamatuje indonéskou genocidu Timořanů z konce tisíciletí. Dva miliony kosovských Albánců pamatují pokus o vyhnání ze země. Půl milionu Čečenců pamatuje vyhnání z Čečny.
Sto tisíc Čečenců zabila ruská armáda za postkomunistické genocidy. Pravnuci Arménů pamatují půldruhého milionu zabitých v první genocidě 20. století. Žijí i potomci těch, kdo zemřeli kvůli bolševické genocidě na Ukrajině ve 20. letech.
Příliš mnoho genocid za sto let. A příliš mnoho zapomínání. Neonacisti vymysleli osvětimskou lež, komunisti lež gulagskou.
Turci ještě nedokázali arménskou genocidu uznat a ČR dosud nepatří mezi moderní evropské státy, které genocidu Arménů pojmenovaly. Popírání brání odhodit genocidy mezi historická harampádí. Patří k nim i rwandská genocida i genocida Romů v Letech u Písku. Jinak je v Kigali horko a dlouho nepršelo.

Jaromír Štětina

Týdeník rozhlas