Presumpce neviny platí pro každého

Pokud kdokoliv uplatňuje vůči komukoliv presumpci viny, vyzývá k porušení zákona. Zákon výraz presumpce viny nezná a libovolný podezřelý je považován za nevinného, dokud mu soud nedokáže opak. Do chvíle, kdy nabude rozsudek právní moci, je podle zákona nevinen každý bez ohledu na věk, pohlaví, profesi, národnost, barvu kůže,  záliby, sexualní orientaci, věk, vzdělání, politickou příslušnost, krevní skupinu, IQ, konfesi, charakter i číslo bot.

Zákon nezná výjimky. Navzdory zákonu  existují dvě významné skupiny podezřelých a obviněných, u nichž je princip presumpce neviny porušován.  Do první patří zlotřilci, o které projeví zájem  sdělovací prostředky. Ti zpravidla nemají šanci a jsou mediálně  lynčováni ještě dříve, než sudí otevře první stránky jejich spisu.

Druzí vyvrhelové našich dnů jsou pak politici. Běda pak, patří li obviněný k oběma skupinám: je bez milosti rozcupován, pomočen, namazán dehtem, vyválen v peří  a sežrán. Jeho kostečky jsou pak vyvrženy a hozeny do stoky.

Nic jiného si nezaslouží, politik jeden.

Naše politická scéna se byzantizuje. Tradiční rusko-sovětská manýra držet v trezoru tzv. kompromat, přichystaný kompromitující spis, papír, podpis, dopis, telefonickou nahrávku, jakoby přiletěla z východních krajů a zahnízdila se v našich politických luzích a hájích. Dehonestace politického protivníka vypuštěnou pomluvou, trestním oznámením či jeho pohrůžkou se stává takřka národním zvykem, který vyvolává stále nové krize, vášně, tiskové štvanice, uvolňuje temné mstitelské pudy a ve svém výsledku silně oslabuje demokracii, význam ústavy a zákonů.  Výzvy k uplatňování principu viny u politika a s tím související nátlak na jeho odstoupení před výrokem soudu, pak patří k nejběžnější metodě infamace politického soupeře. Korupce, zneužívání moci, politikářská nadřazenost je tou nejlepší živnou půdou pro vytváření prefabrikovaných obvinění. Tam, kde státní úředníci zneužívají svých postavení, je lehké vyslovit obvinění z čehokoliv.

Každodenně jsou v našem státě vyslovována nepodložená podezření, státní úředníci i soukromníci vyhrožují orgány činnými v trestním řízení, někteří vrcholní politici pak ve formulaci hrozeb dosahují vysokého stupně ekvilibristiky a jazykového mistrovství. Na úplné odstranění imunity, které se občas v iniciativách zákonodárců objeví jako předvolební vějička, však v naší slabé a sužované demokracii dosud není čas. V situacích, kdy po moci ve státě sahají političtí bandité či politická síla vládnoucí s podporou nedemokratické extrémistické strany, v takových situacích, při slabé ochraně zákonodárných sborů, existuje nebezpečí, že bude činnost parlamentu i exekutivy ochromena či alespoň omezena. Poslanci a ministři budou lítat po soudech a policejních vyšetřováních, což bude cílem jejich politických protivníků. Budou ve střehu před výslechy novinářů, a pokud jsou současně členy vlády, budou vládnout mizerně, protože svůj intelektuální potenciál budou vyčerpávat v obraně. V naší postpubertální demokracii dosud nenastal čas uplatnit zvyklost demokracií zralých: ctít politikovu presumpci neviny a přitom oprávněně žádat, aby jako svobodný, nepošpiněný a čestný člověk odstoupil ze své funkce do doby výroku soudu. Při rychlosti práce našich orgánů činných v trestním řízení znamená odstoupení nevinného politickou smrt a doživotní pošpinění.

Jaromír Štětina

autor je senátor