Pomocnou ruku sociální demokracii

To, co se stalo patem, by ve zdravém politickém prostředí mohlo být považováno za vyvážení postojů těch, kteří vsázejí na svobodu jedince, individualitu a volnost iniciativy a podnikání, a těch, kteří jsou přesvědčeni o povinnosti státu rozprostírat záchranné sítě pro sociálně slabší a potřebné. Tříbení názorů by znamenalo vybití politické energie na parlamentní půdě a odrazový můstek pro spolupráci těch i oněch. Bohužel tomu tak u nás není. Příčinou je smutný fakt existence protiústavní politické partaje, která vystupuje jako rovnocenná parlamentní strana, má svůj výrazný elektorát a otevřenou snahu ovlivňovat dění veřejných věcí v naší zemi. Ta strana se jmenuje Komunistická strana Čech a Moravy.
KSČM svou politickou činností porušuje článek 5 Hlavy první Ústavy České republiky. Praví se v něm: „Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“ Tuto stať našeho hlavního zákona porušuje KSČM hned dvakrát: vzhledem k minulosti i vzhledem k budoucnosti. Násilí své předchůdkyně KSČ nikdy neodmítla. Ve svém programu přijatém na VI. sjezdu v roce 2004, platícím až do příštího sjezdu, se pak jasně praví, že „KSČM nadále opírá svou politiku o Marxovu tezi, že svět nelze jen vykládat, ale je nutno jej změnit“. Násilné svržení stávajícího společenského uspořádání a „despotické zásahy do vlastnického práva“ jsou tak základním úhelným kamenem snažení našich komunistů.
Poměr 100:100 (pravice:levice) je ve skutečnosti pouhým klišé, které nevyjadřuje poměr hlasů těch, kdo se nechtějí smířit s porušováním ústavy, a těch, komu přežívání bolševiků nevadí. Stranický klíč tu neplatí, a neplatí zejména pro Českou stranu sociálně demokratickou, která se dostala do přímého vleku nebezpečného tandemu KSČM a neokomunistického křídla ČSSD. Neočištěná a do bláta komunistické minulosti zatlačená sociální demokracie se stává nespolehlivým partnerem pro vítěze voleb a nedokáže hrát roli skutečného zastánce sociálního státu.
Vyvarovat se dalších patů znamená, že využijeme všech ústavních prostředků, včetně faktu vítězství „pravice“, k tomu, abychom parlamentní pokojnou cestou konečně dovedli do konce nedokončenou listopadovou revoluci a přiřadili komunistickou ideologii k takovému starému harampádí, jako je lidožroutství, inkvizice či kolonialismus. K tomu je třeba vynaložit všechny síly a pomoci především těm členům sociální demokracie, kteří ještě nezapomněli, že metoda používání násilí při řešení společenských záležitostí je to, co odlišuje komunisty od moderních evropských socialistických stran. Očištěná sociální demokracie je prvek rovnováhy, která, navzdory povolebním početním plichtám, dosud neexistuje.
Pokud se ČSSD nevypořádá s neobolševismem ideologicky, stranicky a personálně, bude absurdní stav neústavnosti pokračovat. Pokud sociální demokraté najdou odvahu k sebereflexi, je potřeba jim držet palce. Považovat stav neústavnosti za modus vivendi znamená nebezpečí politických otřesů a obecný marasmus na další čtyři roky.

Jaromír Štětina

Týdeník rozhlas