Politologická rada

Jen tak pro sebe,pro poznání reality dějin meziválečné republiky jsem si udělal rozbor volebního boje do Poslanecké sněmovny v letech 1920,1925, 1929 a také v roce 1935. O síle Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu,stručně řečeno agrárníků,nebylo pochyb. Mocenská převaha byla konkrétní a jasná,zejména ve Švehlově Panské koalici,stejně jako další panské koalici Františka Udržala,následovala Udržalem vedená koncentrační vláda,následně se stejným názvem i vláda premiéra Malypetra,vystřídaná pod stejným pojmenováním vládou Milana Hodži,přesněji definovaná jako československo-německá koalice (18.12.1935),přežívající až do třetí úřednické vlády Syrového s aktivním působením 22.9.1938. Pod agrárníkem Rudolfem Beranem je republika administrována také od 1.12.1938 do 15.3.1939. Vliv agrárníků nepominul ani v době okupačních let,kdy se přeformovali do Národního souručenství.
Agrárníci vedle ministerského předsedy měli v rukou dvě politicko-mocenské síly,ministra národní obrany s vlivem na armádu a ministra vnitra se směrodatným vlivem na četnictvo,policii,státní i městskou.
Ve volbách sbírali agrárníci vždy hlasy s protikomunistickým zaměřením. Komunisté byli obviňováni ze všeho,dokonce z toho,že by nebojovali za republiku. Za války se zjistilo,že v boji za vlast padlo více komunistů,což nebylo nikdy přiznáno,agrárníky najdeme v opačném procentu mezi kolaboranty. Proto také chápeme pokyn říšského protektora,že starostové,zvolení v minulosti za agrárníky,mají být ponecháni,ale starostové levého směru,soc.dem., nár.soc.a KSČ mají být odvoláni.
V době sběru protikomunistických hlasů vyhrožovali agitátoři agrární strany,že KSČ rozpustí,zakáží, zadupou do země. I v pravicově složených parlamentech by získali určitou podporu,nicméně,nikdy v době první,meziválečné republiky tak neučinili. Proč?
Zakázaní a do ilegality zahnaní komunisté by zajisté agrárníky nevolili a zajisté s jistým váháním by volili sociálně demokratickou stranu,nic jiného by nebylo na výběr.
Možná by něco získali i národní socialisté,ale výsledek by byl jednoznačný a pro dalšší vývoj státu i směrodatný. Agrárníci by další volby nevyhráli. Rozpustit a zakázat komunistickou stranu se podařilo až v době Háchova prezidentství,v době pomnichovské republiky.20.10.1938 byla její činnost pozastavena a 27.12.1938 i rozpuštěna. Může se tedy někdo divit,že druhá republika s profašistickým vývojem se dnes stává snem české poražené pravice?Perzekuci padlo za oběť 25 000 členů KSČ,s tím se agrární strana rozhodně nemůže pochlubit.
Snad je vhodné připomenout,že ve volbách v roce 1925 získala KSČ 13,2 %veškerých hlasů,což představovalo 41 poslanců a 20 senátorů. V roce 1929 to bylo 10,2 %všech hlasů,a tedy 30 poslanců a 15 senátorských mandátů. Ve volbách v roce 1935 získali komunisté stabilizovaný počet 10,3 %všech hlasů a též 30 poslaneckých míst a 16 senátorských křesel.
Když český lid poznal vššechny »výhody« kapitalismu,získali komunisté ve volbách 26.5.1946 40,2 %všech voličů a ve výsledku i právo na ministerského předsedu,což platilo do okamžiku dalších voleb. I v nich bylo možno nechodit k volbám,nikdo by nebyl zavřen. Volby do Národního shromáždění 30.5.1948 zaznamenaly pro Národní frontu,vedenou KSČ,celkem 89,2 %voličů,nesouhlasných lístků bylo 10,8 %. Komunisté vyhráli volby před únorem 1948,i po únoru 1948,nelze tedy tvrdit,že lid nechtěl protikapitalistický režim.. A tak si myslím,že by páni Martin Mejstřík a též Jaromír Štětina měli nám všem vysvětlit,kde se u nich v mládí zrodilo prolevicové myšlení. Dnes navrhují zákaz KSČM. Česká pravice by si však mohla uvědomit,jaké následky to může vyvolat.