Tisková zpráva senátora Jaromíra Štětiny

 

Parlamentní institut vyjádřil mínění, že skutek odmítání radarové základny může určitým způsobem zasáhnout obranyschopnost státu; trestný čin vlastizrady nemůže být uvedeným skutkem odmítání spáchán, neboť skutek (pokud je známo) nebyl učiněn ve spojení s cizí mocností a obranyschopnost republiky nebyla narušena násilným činem. Parlamentní institut tak odpověděl na dotaz senátora Štětiny z 23. srpna, zda se představitelé KSČM odmítáním amerického radaru nedopouštějí vlastizrady.

 

 

„KSČM se snaží o narušení obranyschopnosti státu tradičně. Už svými programovými dokumenty, v nichž usiluje o vystoupení České republiky z NATO,“ říká senátor Jaromír Štětina.

 

 

 

 

 

 

Pavla Hájková

tisková mluvčí senátora J. Štětiny

tel. 776742420

 

 

V Praze dne 3. 9. 2007

 

 

 

Příloha:

 

PARLAMENTNÍ INSTITUT

 

Odpověď na dotaz:

Odmítání radarové základy jako trestný čin vlastizrady?

 

Odpověď zpracoval:

Parlamentní institut

JUDr. Jindřiška Syllová, CSc.

srpen 2007

 

 

 

Obsah:

1. Rozbor trestného činu vlastizrady s ohledem na obranyschopnost republiky……. 1
2. Skutek, který se v posudku posuzuje……………………………………………………………………………………………… 3

III. Odpověď na to, zda popsaný skutek odpovídá trestnému činu vlastizrady…………….. 3

 

 

I. Rozbor trestného činu vlastizrady s ohledem na obranyschopnost republiky[1]

 

1. Trestný čin vlastizrady je definován v § 91 tr. z. prostřednictvím jiných trestných činů: rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže:Občan České republiky, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže, bude potrestán …

 

2. Dotaz se tedy ve skutečnosti týká nejprve trestného činu rozvracení republiky. Pokud se občan dopustí rozvracení republiky ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem, pak spáchá trestný čin vlastizrady. Je třeba nejprve zjistit, zda se osoba dopustila trestného činu rozvracení republiky. Pokud ano, a pokud spáchala tento čin ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem, pak spáchala čin vlastizrady.

 

3. Trestný čin rozvracení republiky je stanoven v § 92 tr. z. takto: Kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obrany­schopnost republiky anebo zničit její samostatnost se účastní násilných akci proti republice nebo jejím orgánům, bude potrestán …..

 

4. Objektem trestného činu rozvracení republiky jsou ústavní zřízení, územní celistvost, obranyschop­nost a samostatnost České republiky.

 

5. Obranyschopnost republiky je schopnost státu bránit se a odrazit útok nebo hrozbu útokem vnějšího nepřítele. K zabezpečení své obranyschopnosti buduje stát ozbrojené síly a potřebné materiální zázemí pro jejich zabezpečení. I toto materiální zabezpečení má význam pro obranyschopnost.

 

6. Subjektivní stránka trestného činu rozvracení republiky: tr. činu se dopustí ten, kdo má úmysl rozvrátit objekty (uvedené výše), tedy v našem konkrétním případě kdo má úmysl rozvrátit obranyschopnost republiky. Rozvrátit nezname­ná pouze úplně zničit chráněné objekty, postačuje jejich dezorganizace, která vede k podstatnému omezení funkčnosti. Osoba se nemusí rozvrácení dopustit, postačí úmyslu k tomuto výsledku. Subjektivní stránka vyžaduje úmyslné zavinění.

 

7. Objektivní stránka: Jednání pachatele spočívá v aktivní účasti na násilných akcích proti republi­ce nebo jejím orgánům. Musí jít o více násilných akcí, které mohou probíhat buď současně, nebo postupně. Postačuje účast na jedné takové akci, pokud si je pa­chatel vědom, že akce, které se účastní, je součástí většího počtu násilných akcí proti republice nebo jejím orgánům. Násilnou akcí ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí vystoupení více osob, které používají násilí nebo bezprostředním násilím vyhrožují. Násilí záleží v po­užití fyzické síly proti osobě nebo věcem a slouží k překonání odporu nebo k vynucení určitého jednání (rozhodnutí).Orgány republiky jsou orgány zákonodárné, výkonné nebo soudní, tedy par­lament, vláda, Ústavní soud, obecné soudy a jiné orgány, které jednají jménem státu.

 

8. K naplnění skutkové podsta­ty postačuje úmyslný útok na jeden z chráněných zájmů, tedy jen útok na obranyschopnost republiky.

 

9. Subjekt trestného činu: Pachatelem nebo spolupachatelem může být jen občan České republiky. Může být současně i občanem jiného státu. I při dvojím občanství se z hlediska trestnosti posuzuje jako občan České republiky. Rozhodující je státní občanství v době spáchání činu. Okolnost, že pachatel po činu pozbyl státní občan­ství České republiky (§ 13 zákona č. 40/1993 Sb.), nemá vliv na právní kvalifikaci jeho jednání.

 

10. Spolupachatelství a účastenství: Příprava k trestnému činu rozvracení republi­ky je trestná (§ 7 tr. z.). Nadržování pachateli trestného činu rozvracení republiky, nepřekažení toho­to trestného činu a neoznámení tohoto trestného činu jsou trestné, i když pachatel jedná ve prospěch osob blízkých.

 

11. Pokud by se mělo jednat o vlastizradu, je nutné navíc k objektivní stránce i subjektivní stránce připočítat spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem. Spojení může být přímé nebo zprostředkova­né. Vždy však musí reálně existovat a musí být navázáno, resp. udržováno s cílem spáchat některý z trestných činů uvedených v této skutkové podstatě. Není rozho­dující, zda k tomuto kontaktu došlo z iniciativy cizí moci nebo cizího činitele ane­bo z iniciativy pachatele. Takové spojení nemusí mít každý ze spolupachatelů nebo účastníků. Postačuje jejich vědomí a souhlas s existencí takového spojení. Ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem znamená, že pachatel nebo pacha­telé jednají s vědomím, souhlasem a podporou cizí moci nebo cizího činitele, což by se mělo projevit alespoň ve formě psychické pomoci (utvrzováním v předse­vzetí, radou, slibem přispět po činu). Ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem může být pachatel i nepřímo (prostřednictvím mezičlánku). Cizí mocí je každý stát mimo Českou republiku bez ohledu na postoje, jaké k České republice zaujímá, nadstátní organizace sdružující několik států, např. vojenská nebo jiná seskupení. Představují ji orgány a instituce cizího státu nebo nadstátní organizace reprezentované jejich pracovníky (vládní úředníci, diplo­maté, vojenští funkcionáři, pracovníci rozvědek apod.). Cizím činitelem je fyzická nebo právnická osoba, která není orgánem nebo institucí cizího státu, není oprávněna jménem státu jednat, ale s ohledem na své ekonomické a politické postavení má významný vliv na politické dění ve své zemi nebo na mezinárodněpolitické dění. Může jít např. o různé nestátní politic­ké instituce, finanční instituce, významné politiky působící vně státních orgánů nebo institucí apod. Ke spojení s cizí mocí se vyjádřil Nejvyšší soud: Nejvyšší soud, usnesení 2 Tzn 94/97: I. U trestného činu vlastizrady podle § 91 tr. zák. musí být spojení pachatele s cizí mocí (s cizím činitelem) být navázáno, případně udržováno, právě v úmyslu spáchat některý z trestných činů uvedených v ustanovení § 91 tr. zák. Závěr o existenci takového spojení nelze bez dalšího dovozovat jen z toho, že obvinění se s ohledem na své služební zařazení příležitostně stýkali s představiteli cizího státu.

 

II. Skutek, který se v posudku posuzuje

 

Podle dotazu doručeného Parlamentnímu institutu a podle známých skutečností měli jednotliví představitelé KSČM hovořit proti výstavbě radarové základny USA, neustále vyzývat k jejímu odmítání občany, dezinterpretovat obranný účel radarové základny. Těchto skutků se měli dopouštět opakovaně a na veřejnosti, v tisku i dalšími způsoby.

 

III. Odpověď na to, zda popsaný skutek odpovídá trestnému činu vlastizrady

 

1. Objekt trestného činu: Obranyschopnost republiky jako schopnost státu bránit se a odrazit útok nebo hrozbu útokem mohla být popsaným skutkem určitým způsobem zasažena, zejména když je za ni považováno i materiální zázemí zabezpečující obranu státu.

 

2. Subjekt: Představitelé KSČM jsou občany ČR.

 

3. Objektivní stránka rozvracení republiky je naplněna, pokud se osoby účastní násilných akcí. Tato část nebyla u popsaného skutku splněna, neboť projevy na veřejnosti nejsou násilnou akcí ve smyslu trestního zákona. Zejména nebyla použita fyzická síla proti osobě ani věcem ani fyzická síla neposloužila k překonání odporu ani k vynucení nějakého jednání nebo rozhodnutí. Nedošlo ani ke spolupachatelství nebo účastenství ve smyslu tr. z.

(Demokratické režimy garantují svým občanům svobodu projevu, nejinak je tomu i v případě České republiky. Listina základních práv a svobod v čl. 17 odst. 2 stanoví, že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Odst. 4 tohoto článku stanovuje možnost omezit toto právo zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Trestné činy páchané projevem jsou v ČR stanoveny co možná nejvíce restriktivně a týkají se jako objektu výhradně lidských práv (vyhrožování násilím § 196, vzbuzování důvodné obavy § 197a, hanobení národa…§ 198, podněcování k nenávisti § 198a, šíření poplašné zprávy § 199 a § 200, výtržnictví § 202, hanobení…§ 202a, ohrožování mravnosti § 205, pomluva § 206, ohrožování mravní výchovy..§ 217, propagace hnutí…apod. § 260, 261, 261a), i když Listina teoreticky umožňuje i jejich zakotvení i z důvodu bezpečnosti státu.

 

4. Objektivní stránka vlastizrady je naplněna jen tehdy, pokud se rozvracení republiky spáchá ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem. Skutek zde popsaný nebyl v žádném takovém spojení (pokud je známo) učiněn, proto ani tato část objektivní stránky tr. činu vlastizrady nebyla naplněna.

 

5. Subjektivní stránka: Subjektivní stránka by byla naplněna, pokud by osoba měla úmysl zcela zničit nebo aspoň dezorganizovat obranyschopnost republiky a zároveň pokud by úmysl pokryl i jed­nání, které naplňuje znaky rozvracení republiky i spoje­ní s cizí mocí nebo cizím činitelem. To znamená, že i když by osoba měla úmysl zničit nebo rozvrátit obranyschopnost republiky, ale neměla úmysl učinit tak násilnou akcí ve smyslu § 91 a 92, není subjektivní stránka trestného činu splněna. To by mohl být právě náš případ.

 

6. Závěr: trestný čin vlastizrady nebyl a nemohl být uvedeným skutkem spáchán.

 

7. Mimo posouzení skutku je možno konstatovat, že jednání o protiraketové obraně je čistě politickým rozhodováním a veškeré projevy představitelů politických stran je třeba posuzovat v tomto kontextu. Existence protiraketové obrany není zakotvena v žádném zákoně, její odmítání není porušováním zákona. Jedinou zmínku o možném vytváření protiraketové obrany lze zaznamenat v Bezpečnostní strategii České republiky z prosince 2003, kde se v čl. 43 říká: Vzhledem k pokračujícímu šíření zbraní hromadného ničení spolu s raketovými technologiemi a vzhledem k tomu, že některé země odmítají respektovat relevantní mezinárodní závazky, bude vláda vytvářet podmínky pro připojení se k projektům či systémům, které budou schopny zajistit ochranu území ČR. Bezpečnostní strategie je koncepční politický materiál, který schválila vláda a na vědomí ji vzal Parlament. Politické zpochybňování systému protiraketové obrany není ani v rozporu s plněním mezinárodních aliančních závazků, protože se jedná o bilaterální jednání mezi Českou republikou a Spojenými státy, i když se určitá forma zapojení radarové základy do aliančního systému protiraketové obrany předpokládá.

 

 

[1] Rozbor je převzat z: Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon, komentář. C. H. Beck 2003. Proložené pasáže jsou citace z komentáře.