Páně Mejstříkovo prásknutí dveřmi

POZNAMENÁVÁME

Lid obecný již ví,,že se se svým senátorským mandátem rozloučil bývalý svazácký funkcionář,studentský hrdina sametové revoluce a zasloužilý pobíječ ko-munistů Martin Mejstřík. Svou senátorskou tógu nedokázal obhájit ani v obvodě s tak silnými pozicemi pravice,jakým je Praha 1 a přilehlé oblasti. O to více zřejmě potřeboval nějaký politický akt,,který by zastřel hořkou pachuť z voleb a zviditelnil ho pro eventuální další politickou kariéru. Toto jeho závěrečné »bouchnutí dveřmi« mu umožnil jeho názorový souputník na poli antikomunismu,senátor Jaromír Štětina a jeho komise. Na závěrečném jednání starého Senátu,přes notorický nezájem senátorů,,vnutili tito pánové k projednávání materiály tzv. Štětinovy komise pro posouzení ústavnosti KSČM a 30 z 38 hlasů přítomných senátorů prosadili usnesení,které shledává znepokojující a závažné porušování Ústavy a zákonů ze strany KSČM a doporučuje vládě,aby navrhla Nejvyššímu správnímu soudu se těmito otázkami zabývat. Prásk -senátní dveře se otřásly,ve vzduchu zasmrděla síra -a to je asi tak všechno,co se pánům antikomunistům podařilo.
Mechanismus projednávání přitom byl velmi zajímavý. Senátoři měli k dispozici stručný senátní tisk,,který je jakýmsi rejstříkem k nejrůznějším »indiciím« -částem velmi obsáhlého materiálu předloženého komisí a odkazem na různé paragrafy,které podle komise KSČM porušila. Celý obsáh-lý text zpracovaný komisí a obsahující popis zločinů KSČM,,citace zločinných výroků komunistů,stranických dokumentů apod.však senátoři neměli. Do toho mohli v případě zájmu pouze nahlédnout. Místo prostudování textu si vyslechli povídání zpravodaje a rozpravu a pak rozhodli. Ejhle odpovědná demokracie.
Já jsem si naopak pečlivě pročítal všechny faktické informace,které ke mně jako k občanovi z materiálů senátní komise pronikly. Přitom se mi stále neodbytněji vnucovala vzpomínka na má mladá léta studenta historie,tedy i pomocných věd historických,na moudrá slova mých profesorů týkající se zásad jak provádět kritickou analýzu textu,jak odkazovat na pasáže z textu,jak nevytrhovat jednotlivé pasáže z kontextu a postihovat celkovou logiku textu a souvislosti,za nichž byl napsán a jak přesně odkazovat na pramen, se kterým badatel pracuje. V duchu jsem si představoval,jak by tito profesoři asi hodnotili »dílo« komise pana Štětiny,jakož i různé výroky pánů Štětiny a Mejstříka i jiných. Představoval jsem si,jak by jim asi »myli hlavu« za různé překrucování a dezinterpretování nejen textů a materiálů KSČM a výroků komunistů,ale za totální »pomlouvání« prací a teorií klasiků mar-xismu na základě neschopnosti vnímat jejich logiku,neschopnosti hraničící až s intelektuální nedostatečností. Chtělo to opravdu notnou dávku bezostyšnosti,když zmíněná komise například »odhalila« podněcování k třídní nenávisti v naprosto »holubičí« Deklaraci o socialismu ze VII..sjezdu a v mnohém jiném. Nu zkrátka -když chcešpsa bít,klacek si najdeš.
To však není ten nejsilnější dojem,který jsem získal z informací o práci Štětinovy komise. Tím nejsilnějším dojmem je fakt,že tato komise automaticky předpokládá,že její nekvalifikované a zájmem dnešní vládnoucí třídy (pište si,pane Štětino,další indicii!)dané vidění světa musí pod hrozbou trestu přijímat každý občan republiky bez ohledu na takové »maličkosti«‘,jako je právo na vlastní názor a jeho zastávání,publikování apod.,zaručené i těmi »třídně« zcela jednoznačně zaměřenými zákony našeho dnešního kapitalistického státu. Podle logiky komise by musel být okamžitě soudně trestán i prezident Klaus za své stanovisko ke konfliktu na Kavkaze. I ti největší totalitáři -inkvizitoři,soudci protikacířských,čarodějnických,fašistických či stalinských procesů -by museli před pány Štětinou a Mejstříkem s obdivem smeknout.
A já se ptám. Učiní to i občané,kteří chtějí,aby v naší republice vládla dnes i v budoucnu demokracie a lidská práva,a nikoli zvůle mocných a velkých vlastníků či cizích velmocí?

Foto popis|