Otevřený dopis komoře

Doplnění stanov a výzva k prohlášení Valné hromady

ad 1
Vzhledem k tomu, že uvnitř komory pociťujeme obdobnou absenci morálky, jaká tíží celou společnost, navrhuji doplnit stanovy komory o nezbytný paragraf.
Znění paragrafu by mělo být následující: „Poruší-li člen vedení komory některý z paragrafů stanov komory, musí neprodleně opustit funkci, kterou zastává. Na takové porušení se nevztahuje promlčecí doba a postih se vztahuje i na prohřešky, které se staly v minulosti.“
Paragraf je v normální společnosti de facto zbytečný, ale protože jsou mezi námi grossí kůže, tak se bez něj bohužel neobejdeme. Připomíná mi to přednášky našeho profesora deskriptivy pana Menšíka, který po skončení výkladu říkal: „A teď ještě jednou pro ty úplně blbé“, a vše ještě jednou zopakoval.
ad 2
Profese architektů obnáší stavět domy a budovat města, a proto se nemůžeme jen tak nečinně dívat, když někdo beztrestně srovná se zemí celé město, včetně velkého počtu jeho obyvatel. Naprostým morálním minimem je s takovým zločinem vyslovit veřejně kategorický nesouhlas a vyjádřit solidaritu s obyvateli, kteří přežili v ruinách svého města a v nelidských podmínkách udržují zbytky kdysi bohatého života. Přitom vraždění včetně prezidentů, mučení a zatýkání trvá už po čtyři století a pokračuje bez naděje, že někdy skončí. Jde o čečenské město Groznyj. Podle zvrácené logiky jsou samotní Čečenci, kteří se postavili na odpor bezohlednému teroru velmoci proti bezbranným civilistům, pokrytecky označováni za teroristy.
V této situaci je nutné vyburcovat evropskou veřejnost, která by mohla přinutit Putinovo Rusko, aby formou válečné reparace zaplatilo znovuvybudování města Groznyj. Věřím, že se k našemu prohlášení připojí architekti Polska, Maďarska, Estonska, Bosny a Hercegoviny, Holandska, Anglie a dalších států, kteří mají podobné zkušenosti s ničením svých vlastních měst a vražděním jejich obyvatel.
Na otázku, proč zrovna Česko má být iniciátorem této iniciativy, je možné hledat odpověď v aktivitě a článcích Jaromíra Štětiny*, Petry Procházkové nebo Šimona Pánka z organizace Člověk v tísni, která byla nedávno obviněna z kontaktu a z podpory „teroristů“. Také vím, že nejen Američané si pletou Čečňu z Českem, snad i proto bychom si měli pomáhat podle hesla: Buďme realisté, žádejme nemožné.

* Viz J. Štětina: Muž, který nebyl teroristou, Respekt 11/2005.

O autorovi| Autor je architekt