Ostudné morální autority

Před nějakou dobou tvrdila v jedné z četných televizních debat místopředsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, stavějící se do role morální autority národa, že nacismus a komunismus jedno jsou.
Nic nového pod sluncem. To samé tvrdí i senátorský chameleón Jaromír Štětina, rudou a hnědou občas také směšuje předseda senátu Přemysl Sobotka. Nejnepodařenější ministr zahraničí v české historii Cyril Svoboda nepovažuje teror nacismu za tak hrozný, jak se u nás líčí a české spolky bojovníků za svobodu, jakým je Společnost přátel Dr. Edvarda Beneše a Český svaz bojovníků za svobodu považuje za určené k vymření. Hejtman Středočeského kraje Petr Benda zase popleteně vykřikuje, že sociální demokracie je totožná s nacionálním socialismem U NSDAP zkrátka některým českým „politikům“ jaksi ahistoricky splynuly barvy a pojmy i jejich obsah. Někdy si myslím, že jde o typické příznaky poalkoholního stavu, jinak řečeno absťáku.
Spřízněné duše teď prohlašují, že přes 30 000 komunistů popravených za 2. světové války si nezaslouží jakéhokoliv politování, neboť byli nikoliv oběťmi nacismu, ale spravedlivými oběťmi, nešlo prý jim o svobodu, demokracii, o vlast, ale jenom o ovládnutí světa – podle pokynů Kremlu a Kominterny.
Za kopečky – ale teď už i u nás – jiní hlásají, že žádný holocaust vlastně vůbec nikdy neexistoval. Ctihodní představitelé českého kléru, usilující o vlastnictví chrámu svatého Víta, zase neuznávají 2. odboj za 2. světové války. A samotnému lidickému faráři, popravenému nacisty u Horákova statku, přisuzují vinu, že padl pod střelami německé popravčí čety. Neměl prý se s odbojem zaplést!
Proti nestoudným srovnáním Miroslavy Němcové jsem se ohradil také kvůli památce vlastního otce a tchána a napsal jsem jí obsáhlý dopis. Můj otec byl před zatčením gestapem komunista a tchán ještě dříve, než se stal také komunistou, byl při zatýkání sociální demokrat. Oba pozvedli zbraň za vlast a splnili vojenskou přísahu československých vojáků. Nacisté jim ukradli mládí. Tohle všechno jsem pomatené paní Miroslavě Němcové před časem otevřeně a velmi slušně napsal.
Dostal jsem od ní pěkný dopis – děkovala mi, že jsem vlastně jediný ze stovek pisatelů, kdo se pod své řádky řádně podepsal. Otevřeně mi však sdělila, že na svém tvrzení o zrůdnosti nacismu a komunismu dále neústupně trvá a není ochotna z něho nic slevit.
Nemám rád hašteřivou polemiku. Více jsme si už nedopisovali.
Pak se z denního tisku dozvídám, že Němcová (ač neřidička) vlastní kromě služebního parlamentního vozu s řidičem ještě další parlamentní vůz (bez řidiče), který využívá i její rodinný příslušník, vlastní syn.
V Magazínu DNES se mi středočeský krajský hejtman Benda svěřuje s jinou záležitostí, totiž že mu velkou radost udělaly náramkové hodinky za 150 000 Kč, dárek od vlastní ženy. I kdyby je měl s vodotryskem, nezávidím mu je a přiznám se, že mě to ani moc nezajímá. Vždyť mu je koupila jeho vlastní žena za jistě poctivě vydělané peníze. Navíc mu je koupila z lásky. Jenže Němcové ta auta za poctivě odevzdané daně občanů nikdo z lásky nepropůjčil, ani jí je zadarmo nedaroval. Přesto s nimi zachází jako s vlastními či darovanými, jako by jí patřily.
A když k tomu všemu podvodnému ještě přidá sloučení neslučitelného, je z toho všeho skandál. Moji nežijící předkové, kteří i po smrti jsou dnes Němcovou, Bendlem, Štětinou, Kalouskem, Svobodou a spol. vyobcováni z lidské společnosti (jako komunisté a sociální demokraté), by teď na jejich adresu asi hlasitě zvolali něco moc jadrného! Kromě toho, že lžou, všichni tito lidé dnes ještě navíc nenasytně hrabou a někteří konec konců i kradou. Potajmu loupí ze společného, žerou a mlaskají i za naše peníze! Žádná výmluva v těchto případech neexistuje, přestože máme demokracii.
Takové Miroslavě Němcové by prezident Masaryk, kdyby byl mezi námi, nenabídl ani čaj a určitě by jí nepodal ruku, což by byla jeho přímá výzva, aby odkráčela (bez auta) zase tam, odkud

přišla! *