Opravdu zdivočelá země

Tak nevím. Zdá se mi, že skoro všechno, co se v současné době děje, je vlastně jaksi naruby. Vezměte si například Katedrálu – místo nám všem Čechům ji soud přidělil katolické církvi, ač zemi obývá většina nekatolíků. Nebo jiný příklad: všem nám prý bude líp, jak hlásí program (a občasná tvrzení) rodící se (?) Topolánkovy vlády, jež pro nás zároveň chystá placení u lékařů, školného a patnáctiprocentní či jinou jednotnou daň, jež těm majetným sice pomůže, ale těm nemajetným nikoli, přičemž chybějící peníze ve státní pokladně okleští sociálně laděné programy. Či takový Zákoník práce. Prý porušuje práva zaměstnavatelů, když jim neumožňuje propouštět bez udání důvodů. A co takhle práva zaměstnanců? Po devadesátém roce jsme slyšeli, snad přímo od dnešního prvního muže, že stát je špatný hospodář a tak se vesele privatizovalo. Přišli Kožení a další účastníci všelijakých těch rumových či jiných afér, američtí soukromníci vytunelovali Tatru Kopřivnice a další položili téměř na lopatky Aero Vodochody a bylo to a je v pořádku. Dokonce jsme i přes banky rozprodali leccos a protože nebyl zájem na placení, banky se položily, stát za ně převzal záruku a pak je klidně prodal do zahraničí a tím zahraničním partnerům vlastně zaplatil privatizaci. I to je prý správné.
Ve středu zase pan Karel Steigerwald, bývalý socialistický dramaturg a tvůrce nikoli protisocialistických her, nám zase spojil komunisty s »nadutou arogancí« (to jsou jeho slova), za což prý »vděčíme všichni Paroubkovi«. Sice nevím, co se rozumí tím »všichni«, zda jde o pana Steigerwalda a jeho majestátní já, či čtenáře MF Dnes, ale pokud myslel na jiné osoby, pak zřejmě neměl pravdu, jíž by se mohl dozvědět z průzkumů veřejného míněním, kdyby však četl něco jiného než vlastní články skutečně nabité »nadutou arogancí«. Lidé nám o něčem podobném jako je »nadutá arogance« ve vztahu ke komunistům, a to i nekomunisté, nic podobného nesdělili a dokonce ani MF Dnes. Pokud jde o aroganci a nadutost pana Steigerwalda, pak ano.
Tentýž autor si dal práci, aby onoho 28. června se pustil do osoby Vojtěcha Filipa a dokonce se odrazil od zlovolných a zkreslujících tvrzení bývalého svazáka, dnes senátora Mejstříka, voláním po novém soudu, který by Vojtěcha Filipa tentokrát nazval konfidentem, tedy podle vybraného jazyka pana Steigerwalda, »fízlem«, a obvinil ho z vědomé spolupráce s… a tady nás pan Steigerwald stejně jako celá jeho mediálně senátorská fronta zavádí do další nepravdy… s StB. Doposud se vždy, pokud jde o Vojtěcha Filipa, hovořilo o »spolupráci s rozvědkou«, nikdy nebylo vzneseno podezření, že by šlo o tuto službu. Soud, jak známo, ho zbavil i tohoto nařčení a jasně odmítl »vědomou spolupráci« i s touto službou. Avolání pana Steigerwalda, aby Vojtěch Filip byl znovu souzen, mně připadá jako vrčení vzteklého psa, protože demokrat, za kterého se bývalý socialistický dramaturg považuje, by rozhodnutí nezávislého soudu měl uznávat. Apokud jde o vědomou či nevědomou spolupráci s rozvědnými orgány, měl bych i jiná jména na seznamu, která by nebylo špatné prověřit. Mám na mysli pana Tigrida, senátora Štětinu, který se podivnými cestami dostával do zakázaných pásem Sovětského svazu, a to dokonce v letech té »nejtužší normalizace«, desítky lidí, kteří v rehabilitacích vysoudili statisíce, ač za službu proti své vlasti dostávali za »kopečky« docela přijatelnou odměnu, atd.
Takže – na otázku Karla Steigerwalda v podtitulku jeho výkřiku, »Je toto Kocourkov, nebo běžný stav práva?«, odpovídám: Ano, u nás je Kocourkov, protože jinak by těžko bylo možné takto zpolemizovávat rozhodnutí nezávislého soudu a při tom se opírat o dozajista podivně prefabrikovaný dokument nalezený »zcela náhodou« panem Mejstříkem. Nevím, ale možná, že byl vyroben na stejném psacím stroji patřícím tehdy ještě nesenátorovi Mejstříkovi (alespoň podle některých médií, ale já osobně věřím, že v těchto případech neměla pravdu a chtěla jen pomlouvat vzor čestnosti Martina Mejstříka), jako »dokumenty« kolem paní Chadimové při jejím sporu o velký majetek v pražském Podhradí.